Tak já po svých třech předřečnících musím říct, že jsem nepřišel do právní války, nepřišel jsem řešit, jestli posuzuju, nebo neposuzuju, či občané, kteří mě oslovují, posuzují, či neposuzují nouzový stav podle toho, jestli je to právně správně, nebo ne, ale podle toho, jestli se bojí nebo věří tomu, zda a jak je to postihne. Proto jsem přišel sem, protože samozřejmě pro nikoho to není radostné, pro nikoho není radostné to, co se stalo, nikdo nemá radost z toho, že nastala ta tragédie na Ukrajině a ta agrese Ruska, že máme migrační vlnu, že už tady máme téměř 250 tisíc lidí, o které je potřeba se starat. To nikdo nepopírá. Rozhodně jim chceme pomoct a chceme jim pomoct všichni. Ovšem dát bianko šek na tři měsíce... Proč?
Já si myslím, že když si vzpomeneme na tu dobu covidovou, jakým způsobem tady byly, nebo nebyly okopávány kotníky ne za tři měsíce, ale za třicet dnů... Co si to vláda dovoluje na třicet dnů? Kdepak, na čtrnáct! A za čtrnáct dnů nám přijdete říct, co jste udělali, co je nového, co jste zase pokazili, co na vás zase můžeme hodit. Mě to mrzí, ale takhle to bylo a je potřeba to tady připomenout. Navíc je taky potřeba si říct, že tehdy jsme byli v situaci, kdy jsme nevěděli, jak se ta pandemie bude chovat, kolik lidí reálně s tím bude bojovat, kolik mutací přijde. A dneska máme další a další mutace, ale samozřejmě válka na Ukrajině covid zabila, ten už není.
My dneska řešíme situaci podobného rozsahu. Zatím s docela předvídatelným průběhem, bohužel nepředvídatelným koncem. A proto by si vláda této země, která skládá své účty nejen svým občanům při volbách, ale průběžně, a také průběžně Poslanecké sněmovně, měla o mimořádná opatření říkat po přesvědčivém zdůvodnění a samozřejmě ve skutečně mimořádných situacích. A souhlasím, ano, tohle mimořádná situace je. Já nechci zlehčovat a ani nechci, aby to tak vyznělo, že zlehčuji stav, který aktuálně je. Neříkám, že nemáme pomáhat. Ale já jsem tady skutečně pořád neslyšel pádný důvod, který by mě přesvědčil, abych dal současné vládě bianko šek na tři měsíce.
Pan ministr Rakušan nedávno na tiskové konferenci ministerstva sdělil, že předchozí vláda zneužívala nouzový stav a udělala ze slovního spojení nouzový stav sprosté slovo. Já říkám, že mám opodstatněné obavy, že právě vláda Petra Fialy po tomto prohlášení u mě ztratila veškerou důvěru a tuto žádost nemůžu po takových prohlášeních podpořit. A nepodpořím ji také po vyslechnutí předsedkyně Sněmovny Pekarové v České televizi. Podle ní je potřeba tříměsíční nouzový stav proto, aby se zbytečně neřešil ve Sněmovně, a poslanci, jejichž náplní práce je také kontrola vlády, vlastně zbytečně vládě nemluvili do práce. A za mě, nezlobte se, takto tedy ne. Jsem rád ale, že jste upřímní a řeknete to na férovku, abychom věděli, jak to myslíte.
My jsme dnes svědky naprosto skvělé reakce našich spoluobčanů. Ti jako správní hospodáři, rodiče a příbuzní si nejlépe uvědomují, do jaké situace se můžou dostat. Lidé pomáhají a za to je potřeba jim poděkovat, pomáhají bez toho, aby je do toho někdo nutil, a za to je potřeba jim poděkovat. My jsme tady často ve vlastní bublině. A proto prosím, naslouchejme našim občanům a pochopme je. Je v pořádku, že pomáhají starostové obcí, hejtmani a nakonec i vláda. Nejsem si už ale jistý, že právě vláda jedná jako správný hospodář, tedy že se nejen stará o všechny potřebné, ale také že správně zachází se svěřenými prostředky.
Jistě, vlna solidarity a podpora je hnací silou k tomu se věnovat bezezbytku utečenecké krizi. Všichni se rádi uskromníme. Bezezbytku. Protože nám tak velí naše svědomí. Ne poučky vlády, jak má občan pomáhat, co smí, a nesmí říkat, co se nehodí, jak moc se musí občan ohnout.
Já se opět ptám, kdo se o tohoto našeho občana dnes stará? Zítra to chcete řešit na vládě. Pokolikáté už? My jsme návrhy předložili. Návrhy, které dokonce zavedly okolní státy. Vy jste je zabili bez argumentů, bez toho, abyste vůbec připustili diskusi. Zabili jste je proto, že je navrhla opozice. Jestli našim lidem pomůžou, vás vůbec nezajímá.
A uvědomme si, je potřeba pomoci našim lidem, aby oni sami následně byli schopni právě v této krizi pomáhat ostatním. My dnes řešíme růst cen potravin v desítkách procent, řešíme energetickou krizi. A to všechno musejí naši občané řešit teď a sami. Máme tady přece vládu, která přísahala zastupovat naše zájmy. Chceme pomáhat každému, kdo je v nouzi, ale musíme být schopni sami pomáhat. Vy svým přístupem rozdělujete společnost. My rozhodně ne.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, tato mimořádná situace ukazuje, že když se chce, tak to jde. Ještě před půl rokem by nikdo nevěřil, kolik volných bytů je k dispozici dnes pro potřebné ukrajinské běžence. A to je dobře. Mrzí mě, že nebyly volné například před půl rokem pro mladé rodiny. Stát uvolňuje obrovské množství peněz, a to je dobře. Jsem rád, že jste možná šikovnější než vláda předchozí, nicméně si uvědomte, že účty budete skládat na konci také.
Proč tímto způsobem neřešíte energetickou krizi a růst cen? Proč nepodporujete stejným způsobem naše české výrobce, aby nemuseli promítat rostoucí ceny komodit do svých výrobků? Kde je práce s DPH? Proč nezastropujete na určitou dobu ceny energií a paliv? Vy tím nezdražujete život jenom našim občanům. Vy tím zdražujete život i těch uprchlíků, kteří tady budou žít! A pořád nevíme, jak dlouho.
Český občan rád pomůže, ale ne na základě toho, že mu to někdo nařídí a ještě navíc v situaci, kdy si sám musí pro dávku na úřad práce. Současný přístup dvou krizí, a to je krize uprchlická a vedle ní krize energetická, mi v mnohém postup této vlády připomíná fotbalové utkání přípravek do šesti let. Míč letí, kutálí se a všech 12 malých hráčů za ním běží. A nedej Bože, aby v průběhu zápasu nad hřištěm přeletělo letadlo. To se totiž všichni zastaví, dívají se na ně, vzhlíží k němu, mávají mu, všichni na něj upírají zrak. Nyní český občan upíná zrak i k vám, vážená vládo. Ano, musíme řešit dopady války na Ukrajině, musíme řešit uprchlickou krizi. Musíme pomoci. Ale nesmíme zapomínat na lidi, kteří žijí zde. Proto vás vyzývám, abyste stejně intenzivně řešili dopady růstu cen energií, dopady růstu cen paliv, dopady rostoucí inflace a nárůstu cen potravin. Ne až pak. Hned! Pokud to neuděláte, hrozí, že lidem dojdou peníze a budou více závislí na státní podpoře. Nakonec se potkají v jedné frontě s těmi, které na začátku podporovali a chtěli jim pomoci. A to vy přece nechcete!
Vážené kolegyně, vážení kolegové, většina v této Sněmovně se vymkne opět svému poslaneckému slibu a na sílu prohlasuje cokoliv. Bez ohledu na dopady do naší republiky, bez ohledu na její občany. Ten, kdo dnes zvedne ruku pro nouzový stav na tři měsíce, hazarduje. Hazarduje se sociálním smírem, hazarduje s pochopením obyčejných lidí a hazarduje s relativním klidem v naší vlasti. Já osobně si tohle na svědomí nevezmu.
Děkuji za pozornost.
