Projekt byl připravený de facto v utajení, až do minulého týdne, kdy byl nahrán na program zastupitelstva, o něm nemohla veřejnost vědět. Projekt připravil spolek G300, v jehož vedení figuruje Tomáš Hasil, bývalý náměstek primátora Jiřího Kittnera a bývalý poslanec za ODS.
„Materiál popisuje koncept výstavy soch ve veřejném prostoru jen velmi povrchně, avšak za to obsahuje důsledně postavenou smlouvu až do roku 2030. V ní se město zavazuje přispívat každým rokem finanční prostředky na podporu této akce, přičemž celkový finanční rozpočet je více jak 33 milionů,“ popisuje obsah materiálu Jindřich Gubiš, zastupitel za Změnu pro Liberec, který se zároveň v Liberci angažuje ve Spolku za estetiku veřejného prostoru. Tento spolek má za sebou např. několik realizovaných projektů v rámci participativního rozpočtu, spolupráci s městem na zpracování katalogu výtvarných děl ve veřejném prostoru města Liberec, nebo v poslední době prosazení zákazu reklamy na sloupech veřejného osvětlení v městské památkové zóně.
Po zveřejnění záměru se vedle kritiky opozice strhla vlna kritiky i z řad umělecké obce. Jako zásadní nedostatek bylo zmiňováno, že umístění až 100 soch ve veřejném prostoru nemá žádnou kurátorskou oporu, čili neexistuje žádný koncept výstavy. V žádné fázi přípravy nebyl přizván nikdo z adekvátních partnerů, bez jejichž spolupráce je těžko možné si pořádání tak rozsáhlé akce představit. Tento fakt komentuje ve veřejném prohlášení i výtvarník, pedagog, autor projektu Vetřelci a volavky, MgA. Pavel Karous Ph.D.: „Je to veliká škoda, zvláště pak má-li Liberec tolik významných a zkušených týmů a organizací v této sféře. Konkrétně v oblasti vizuálního umění ve veřejném prostoru, v rámci architektury a městské krajiny jsou tyto organizace dokonce evropského nebo přinejmenším republikového významu. Konkrétně mám na mysli Oblastní galerii Liberec, Fakultu umění a architektury Technické univerzity, nebo Spolek za estetiku veřejného prostoru.“
Přímo na jednání zastupitelstva pak vystoupil knihkupec Martin Fryč, který zároveň organizuje ve městě řadu kulturních akcí, a dále vizuální umělkyně a prorektorka na AVU, MgA Jana Bernartová, Ph.D. Ta si nebrala servítky, když vyslovila názor, že dokument takové úrovně by neměl být vedením města vůbec předložen. Projektu podle J. Bernartové chybí idea a záměr. Kriticky se také vyjádřila kurátorka Anna Habánová M.A., Ph.D.
Podstatnou souvislost s probíhající kandidaturou města Liberec na Evropské hlavní město kultury 2028 vysvětluje J. Felcman, zastupitel za Změnu pro Liberec: „V rámci této kandidatury byla vyhlášena otevřená výzva, takzvaný Open Call. Do této výzvy mohli umělečtí aktéři, kreativci i pořadatelé kulturních akcí přihlásit své projekty. Vyhodnocení této výzvy ještě nebylo dokončeno, desítky projektů teprve čekají na posouzení. V takovém momentu ale náměstek Langr předloží na stůl projekt výstavy soch o zásadním rozsahu, který dojednal v soukromí své kanceláře. Celou dobu tu od náměstka Langra přitom posloucháme, že smyslem EHMK je primárně aktivizovat aktéry tzv. zdola. Jakým směrem a jakou formou se bude kulturně kreativní směřování města ubírat, by mělo vzejít právě ze vzájemného posouzení a střetů jednotlivých aktérů. Schválením smlouvy pro jednoho žadatele, dříve než k fér klání dojde, je zcela proti duchu a smyslu EHMK.“
Na závěr pak J. Gubiš dodává: „Ze srdce si přeji, aby se výstava v roce 2028 uskutečnila, ale pokud chceme, aby se zapojili ti nejlepší výtvarníci, musíme nejprve vytvořit atraktivní zadání, a to bez širší podpory stěžejních institucí a odborné garance, prostě a jednoduše nepůjde.“
V reakci na kritiku byl tento bod nakonec náměstkem Langrem přímo na jednání stažen z programu.
