Nepodléhejme válečné propagandě

Pavel Mrštík

KSČM
mimo zastupitelskou funkci

Česká mediální scéna v tváří tvář válečnému konfliktu, ztratila i ty poslední zbytky serióznosti a objektivity, které ji ještě zbyly. Pokud se dnes podíváte na naše mainstreamové zpravodajství, zpravidla se nedozvíte, jaký je reálný stav, ale dostanete šokující nepotvrzené zprávy (zpravidla většinou do několika dnů vyvrácené), emoce, které mají umocnit vaše vnímaní celého konfliktu, a především co byste si o tom všem měli myslet. Tato totální rezignace na základy slušné žurnalistiky se projevuje totální odevzdaností ukrajinské válečné propagandě. Nechápejte mě špatně, nechci ukrajinskou stranu v tomto boji, který se vede i na poli informační války, nijak hanit. Je zcela pochopitelné a přirozené, že když jsou dvě země v konfliktu, že se budou snažit co nejvíce zhanobit svého protivníka, podpořit morálku obyvatelstva i armády, popřípadě celý konflikt ospravedlnit. To, co je pro mě nepochopitelné, je jednostranné přebírání propagandy, a navíc pouze z jedné strany. Víte, já bych se třeba rád podíval na zprávy, abych se o té situaci na východě dozvěděl více, abych věděl, jaká je reálná situace, jak se vyvíjejí mírové rozhovory, na co se případně připravit z pozice člověka žijícího poměrně nedaleko celého konfliktu. Místo toho mi naše zpravodajství servíruje dramatické znělky se spoustou propagandy a říkají mi, co si mám myslel.

To nás přivádí k dalšímu, z tohoto plynoucímu problému. Naše média již za své předchozí neobjektivní působení za poslední roky ztratily důvěru u podstatné části české populace. I přes bezprecedentní informační blokádu zakázáním několika alternativních webových stránek (která tuto nedůvěru mnohdy ještě prohloubila) se sem přece jen některé „zaručené“ zprávy o reálném stavu věcí dostávají. A zde se dostáváme k druhé straně konfliktu, k ruské propagandě. Nedělejme si iluze, Rusové vedou informační válku, stejně jako Ukrajinci. A spousta českých občanů těmto zprávám a narativům věří, stejně jako jiní věří oficiálním médiím. Toto je pro naši malou zemi velmi nebezpečné a vytváří podloubí celospolečenské krize rozdělení společnosti, kterou jsme tu neměli celá desetiletí.

Pokud se na něčem politicky neshodneme, můžeme se o tom pobavit, diskutovat a alespoň se pokusit najít společnou řeč. Pokud se však neshodneme ani na objektivním posouzení reality, tak máme problém. A padá to především na svědomí českým médiím, které informují neobjektivně a místo zpráv šíří ve společnosti nenávist a rozdělují tento národ. Chtěl bych apelovat na všechny, aby nepodléhali válečné propagandě, a to ani z jedné strany. Nepřijímejme narativy, že jde o speciální operaci s cílem „denacifikace“ Ukrajiny, ani že jsme ve válce a Ukrajina bojuje za náš demokratický svět. Ani jedno není pravda. Zachovejme proto chladnou hlavu, nepodléhejme tlakům propagandy a nenávisti. My nejsme ve válečném stavu (a snad ani nebudeme), na naše města nedopadají bomby a naši vojáci a civilisté neumírají v tomto konfliktu. Jsme bezpečná země. Máme-li možnost pomoci lidem utíkající před válkou, učiňme tak. Jsou to lidé, kteří za nic nemohou. Stejně tak jako Ruská menšina, která se v naší zemi ze dne na den ocitla v nezáviděníhodné pozici. Nezbývá nám než doufat, že mírové rozhovory budou úspěšné a již brzy bude na Ukrajině opět mír. Pochybnosti a nařčení z válečných zločinů z obou stran, budou jednou prošetřeny a my se dozvíme pravdu. Do té doby mysleme na to, že nic není černobílé, nepodléhejme tlakům a nešiřme kolem sebe zbytečně nenávist.