Až takhle jsme zdegenerovali. Když to není bílé, musí to být černé. Když to není horké, musí to být studené. Světlo, tma. On, off. Láčkovci. Jenže svět není černobílý, nýbrž barevný. A dokonce i mezi černou a bílou je moře odstínů šedé. Ale vykládejte tohle demagogům celého světa, kteří zrovna v těchhle časech mají hody. Vždyť je to tak jednoduché vyzdvihnout vlastní názor na piedestal a všechny, kteří cokoli vidí jinak, z morálních výšin své nadřazenosti plísnit.

Vzpomínáte na tu scénu z úvodu slavné knihy A. C. Clarka a ještě slavnějšího filmu Stanley Kubricka 2001: Vesmírná odysea? Jak na počátku našich věků ty dvě tlupy lidoopů na sebe pravidelně chodí hulákat, nadávat a hrozit si? Pak přiletěl ten ikonický černý kvádr a spustil evoluci lidské inteligence. Skoro to vypadá, že nedávno na Zemi dorazil znovu a zapnul zpětný chod. Už na sebe totiž opět jen a jen hulákáme.

Opravdová tragédie nastává, když si jedna z hulákajících stran, pochopitelně ta vládnoucí, osobuje právo zavírat protistraně ústa. Společenské škody, které tím páchá, jsou daleko větší než skutečné či domnělé lži jakéhokoli normálního či problematického webu. Tahle praxe nás vrací do hluboké totality, nemluvě o faktu, že je to prostě protiústavní.

Nebo snad v naší Ústavě, respektive v Listině základních práv a svobod není napsáno, že „svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny“ a že „každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu“?

A pokud by snad kdokoli chtěl operovat dalším ustanovením, že „svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem“, má samozřejmě pravdu, ale nic takového nenastalo. Dosavadní vládní cenzorské zásahy jsou čistou svévolí a nic na tom nemění ani to, že hulákající potentáti se zaklínají bohulibostí svého počínání. Hluboce se mýlí. Jejich počínání je protizákonné a protiústavní.

Své nezákonné kroky chce nyní vláda legalizovat novou legislativou. Vládní zmocněnec pro média, ve skutečnosti spíše vrchní vládní cenzor a dezinformátor Michal Klíma tvrdí, že: „Lež není názor. Svoboda slova má zabezpečovat výměnu názorů a informací, ale nikde není řečeno, že to znamená šíření dezinformací.“ Ponechme stranou, že Klíma dělá z občanů idioty, kteří nejsou s to udělat si z nabídky různých informací vlastní názor, pročež se jim informace musejí selektovat a předžvýkat, nicméně i kdyby měl pravdu, pak první médium, které je potřeba zavřít, je Česká televize, protože těch dezinformací, které kupříkladu jen v době covidové odvysílala, je nepřeberné množství. Zcela přesně to reflektuje tahle anekdota: Jaký je rozdíl mezi dezinformací a pravdou? Půl roku.

S válkou na Ukrajině zařazuje vládní věrchuška další rychlostní stupeň a přikládá pod kotel. Za nesprávné názory hrozí trestním postihem. Ale kdo bude rozhodovat, co je a co není pravda, respektive co se smí a co už nesmí říkat? Opět strana a vláda jako za minulého režimu? Vrchní cenzor Klíma? Předseda vlády a strany Fiala? Ministr orwellovské Pravdy, pardon, vnitra Rakušan? Jedni hulákající lidoopové budou ty druhé zase zavírat do kriminálu, protože kdo nejde s námi, jde proti nám? Představa, že tu opět má být někdo, kdo si tohle právo uzurpuje, je děsivá.

Názorů existuje celá škála. Stejně jako barev. Oktrojovaná názorová bipolarita, do které nás tlačí, je past. Past na svobodu i demokracii.

A propos. Cenzurou se nikdy nehájí pravda proti lži, nýbrž vždy lež proti pravdě!