Vápencový lom, který se nachází v těsné blízkosti národní přírodní památky Zlatý kůň a Koněpruských jeskyň, má být rozšířen o dalších padesát hektarů.
Velkolom podal žádost, byla zpracována studie dopadů na životní prostředí, k záměru se vyjádřily sousední obce i správa CHKO. Nikdo neprotestoval. Středočeský kraj si jen vymínil větší důraz na omezení negativního vlivu dopravy vytěženého vápence na okolní obce, zejména prašnosti, hluku a vibrací.
Zde by se asi dalo skončit prohlášením, že se nic neděje. Pár připomínek by se ale určitě našlo.
V první řadě stojí za zmínku, že stále nadřazujeme finanční zisk nad zájmy ochrany přírody, a to již minimálně od roku 1995, kdy MŽP navrhovalo odpis významné části tohoto výhradního ložiska vysokoprocentních vápenců. Nyní tedy pokračuje rozšíření těžby. Bohužel, stát z této těžby mnoho nezíská, protože stávající legislativa uvádí sazbu úhrady z vydobytých nerostů nejvýše odpovídající 10 % referenční ceny za jednotku množství. Takže za odtěžení jednoho kopce v následujících dvaceti letech ČR získá odhadem nejvýše 370 milionů korun, tedy asi 18 milionů ročně. Ve více než bilionovém rozpočtu ČR opravdu jen drobné.
Existence lomu způsobuje zřejmě také pokles hladiny spodních vod. V dokumentaci pro EIA se uvádí, že z lomu je již nyní potřeba odčerpávat vodu rychlostí asi 7 litrů za sekundu, což je asi 220 000 m3 ročně (pro srovnání, jedná se asi o dvojnásobek objemu rybníka Strnad mezi Prahou a Hostivicí). Voda do lomu stéká z okolní krajiny. Obyvatelé okolních obcí (zejména jde o Koněprusy), v posledních letech zjišťují, že staré studně už najednou nejsou dostatečně hluboké. Zde je třeba dodat, že provozovatel velkolomu jim přispěl na financování vodovodů. Nedostatek vody lze pozorovat i na borovicích nad lomem, které sice mají hluboké kořeny, ale i tak mají problém dosáhnout na vodu. Usychají a stávají se snadnou kořistí parazitů.
Na vysychání lokality má vliv jistě i změna klimatu, čímž se dostáváme k emisím oxidu uhličitého, jehož vysoká koncentrace v ovzduší stojí za klimatickými změnami. Dokumentace odhaduje produkci oxidu uhličitého (spalováním nafty pro pohon použité techniky) za plánovaných dvacet let těžby na zhruba 47 000 tun. To není, v kontextu odhadovaného uhlíkového rozpočtu České republiky, zase tak velké číslo. Nejsou to však všechny emise, které těžba způsobí. Vápenec se totiž těží jako surovina pro Vápenku Čertovy schody, která vyrábí stavební materiály a pro výrobu cementu, která patří mezi energeticky nejnáročnější průmyslové procesy. Potřebuje vysokou teplotu, které se typicky dosahuje spalováním fosilních paliv. Tyto následné emise ale posouzení EIA nezohledňuje.
Třetím problémovým bodem je dopad na okolní chráněná území. Podle zákona o ochraně přírody a krajiny okolo zvláště chráněných území standardně vzniká ochranné pásmo o šířce 50 m. Příslušný orgán ochrany přírody se ale může rozhodnout je nevyhlásit. To se stalo i v tomto případě a hranice těžby povede v jednom místě pouhých 10 m od hranice přírodní rezervace Kobyla. Těžko říci, proč vlastně zákon stanovuje ochranná pásma, která se nemusí zohledňovat.
Bez ohledu na zákony a ochranná pásma lze ale říci, že rozšíření lomu povede k likvidaci pestré mozaiky dubohabrových, borovicových a bukových lesů, luk a bývalých menších lomů, v jejímž důsledku se ze zvláště chráněných území stanou jen ostrůvky mezi lomy a haldami. Pro milovníky místní krajiny pak může být důležitá informace, že naučná stezka Koněpruské jeskyně – Borek i zelená trasa Vinařice – Tobolka prochází středem budoucího lomu, takže pravděpodobně zaniknou.
Ještě že jsou v okolí Koněpruské jeskyně. To je turistická atrakce, a proto do nich určitě těžba nezasáhne. Při našem přístupu k zachování přírodních hodnot je totiž možné, že nebýt jich, možná bychom dnes místo CHKO Český Kras měli jen velký vápencový důl.
A co s tím? Lze se tomu nějak bránit? Nebo vliv velkolomu alespoň nějak zmírnit?
Řešením by mohla být změna zákona o ochraně přírody, která by umožnila zavázat investora nejen k rekultivaci území zničeného těžbou, ale i třeba k náhradní výsadbě v okolí, o kterou by musel po dostatečnou dobu pečovat. Pomohlo by i navýšení sazby za těžbu nerostů na území ČR na 30-50 %. Současná sazba totiž v podstatě znamená, že stát umožňuje ničení své krajiny a rozdává své přírodní bohatství za symbolický poplatek.
