Již nyní mnoho podniků nakupuje a prodává své zboží za eura. Někdy toho dosahují jen tím, že kurzové riziko přesouvají na své dodavatele (exportující firmy), kteří s tím mají pak velké problémy. Jindy se rizika "zbavují" pomocí kurzového zajištění, které je ale rizika nezbavuje, jen ho rozkládá v čase (a k němu přidává riziko špatného odhadu výše tržeb).
Všechny tyto cesty do určité míry kurzová rizika podniků snižují, nebo je přesouvají "ven z firmy na někoho jiného". Ale ve hře zůstává jedna zásadní položka, a tou jsou mzdy. Ve většině firem jsou totiž mzdy pevně stanovené v korunách. A tak i při teroreticky plném "přesunu" inkas i nemzdových plateb k cenám určeným v eurech zde zůstává, u řady podniků obrovská, "otevřená devizová pozice", která se promítá do zisků a ztrát v případě posunu kurzu.
Proto jakkoliv bude stanovení eurových cen, finanční zajištění, či možné účetnictví v eurech fungovat, jen velmi malému množství firem umožní bilance kurzové riziko zásadně snížit. A proto je euro u nás tak potřebné. A proto, díky snížení kurzového rizika a snížení transakčních nákladů, by pomohlo naší ekonomice ke stabilnímu, vyššímu růstu.
PS: Mimochodem, i přes využití nezávislé měnové politiky měla ČR, dle posledních dat Eurostatu (únor), třetí nejvyšší inflaci v EU a uzavírala tak seznam tří zemí Unie s inflací (měřenou harmonizovaným indexem) s dvojcifernou hodnotou.