Takže navrhuji nový bod programu. Ten bod by se jmenoval tak, jak je na mé písemné přihlášce. Doufám, že to řeknu správně - Informace vlády o právní situaci v oblasti svobody slova v České republice. Kromě toho zařazení nového bodu tam potom navrhuji přednostní zařazení. Na písemné přihlášce je první bod po třetím čtení, ale před chvílí tady zazněl návrh mé ctěné kolegyně paní místopředsedkyně Vildumetzové Mračkové, tak já to budu asi modifikovat a navrhuji, aby to byl druhý bod po třetích čteních zítra, ve středu. Nebude-li tento návrh přijat, tak potom navrhuji, aby to bylo v pátek jako úplně první bod. Tam je těch návrhů také více, ale tam už si trvám na tom, aby se rozhodlo tedy hlasováním.

Co se týče toho mého samotného návrhu, tak se domnívám, že to je natolik závažné téma, že se s ním nejsme schopni vypořádat v rámci interpelací. Ačkoliv jsem příznivce interpelací a vždycky jsem se snažil vysvětlovat, že to je ten čas, kdy se máme ptát jednotlivých ministrů a ten čas máme využít. Tak ta situace v oblasti právní úpravy a vůbec právního státu a dodržování práva v České republice při omezování svobody projevu a svobody slova v České republice je natolik závažná a dotýká se více ministerstev, tak jsem hluboce přesvědčený o tom, že bychom měli tento bod zařadit na pořad schůze, měli bychom ho projednat.

Je to v zájmu především vládní koalice, abychom zde na půdě Poslanecké sněmovny si navzájem sdělili ta stanoviska, která někdy tak napůl probíhají v médiích, probíhají na různých občanských fórech, probíhají různé debaty mezi občany a ty informace se liší, mediální informace se liší. Myslím si, že bychom si konečně měli udělat jasno tady v Poslanecké sněmovně. Myslím si, že to bude dobře obětovaný parlamentní čas, kdybychom hodinku, dvě, využili k tomu, jakým způsobem může nebo je nebo mohla by být ohrožena svoboda slova v České republice.

Chtěl jsem začít nějakým moudrým citátem, abych zaujal posluchače. Říkal jsem si, že přečtu tady tu známou Voltairovu větu, že nesouhlasím s ničím, co říkáte, ale budu se vždy bít za vaše právo to říkat. Jenže, vážení přátelé, podle současné definice i tato věta fake news. Protože Voltaire tu větu nikdy neřekl. Ta věta se objevila až později v nějakém jiném díle.

Tak by bylo asi nešťastné, začínat bod, který se týká dezinformací, touto větou. Pak mě napadl další velký zdroj krásných citátů o svobodě a svobodě slova, to je Georg Orwell, který například v těch svých esejích napsal, že právní stát existuje pouze tam, kde i politické názory, které se mohou většinové populaci zdát oprávněně amorální či opovrženíhodné, nejsou z právního hlediska nijak postihovány, jinak není dána svoboda projevu a tudíž ani nelze takový stát považovat za demokratický. S Orwellem jsem zase narazil na ten problém, že mi nějaký občan do mailu napsal - on to tedy psal nám všem, on tam napsal, možná jste to dostali také. On nám napsal: Vážení politici, když Orwell psal svůj román 1984, myslel to jako varování, ne jako návod.

Tak jsem se tedy rozhodl nakonec dát na to, co říkal můj kamarád, automobilový závodník, s kterým občas jezdím a který prostě říkal, že si myslí, že lidé mají dost rozumu na to, aby si ty informace přebrali sami a my bychom s tím neměli nic dělat.

Já bych využil čas a řekl vám ještě jednu historku. Minulý týden jsem se účastnil nějakého setkání vyšších soudů v Kroměříži na naší Justiční akademii a seděl jsem tam vedle pana ministra spravedlnosti Pavla Blažka. A v tu chvíli mně přišla žádost z jedné televize, zda bych se nezúčastnil debaty na téma omezování, nebo boj proti dezinformacím a připravovaná legislativa v této oblasti. A že se to chystá na Ministerstvu spravedlnosti. Jak tam podle zasedacího pořádku vedle mě seděl ministr spravedlnosti, tak já jsem mu tu SMS dal přečíst a požádal jsem ho o jeho názor, a on mi obratem řekl, že to není pravda, že na Ministerstvu spravedlnosti se žádný takový zákon nepíše a nechystá, a ani to nemá v úmyslu. Takže to vypadalo, že to bude Ministerstvo vnitra. Nicméně jak jsem se dozvěděl teď z dalších novinových článků, které tady mám k dispozici a které případně mohu citovat, tak ani na Ministerstvu vnitra se žádná taková právní úprava nechystá. Pan ministr Rakušan sdělil pouze České televizi, že represivní kroky v podobě přípravy nové legislativy jsou až nejkrajnějším řešením, o kterém v tuto chvíli vedeme pouze teoretickou diskusi. Přesto můj rozhovor s danou televizí proběhl, řešili jsme téma přípravy nového zákona, i když mi z ministerstev řekli, že se žádný nový zákon nepřipravuje. A pokud moje znalost sahá, tak jsem byl potom citován pouze v hlavních zprávách, že byl bych v takovémhle případě konzervativnější. O tom, že mi ministr přímo řekl, že se nic nechystá, v té reportáži nebylo nic. To znamená, tady existuje reálně nějaká poptávka po tom, aby došlo ke změně legislativy, ale popírá to jak Ministerstvo spravedlnosti, tak Ministerstvo vnitra. Mluvčí Pirátské strany Veronika Šmídová se také distancovala a napsala, že něco takového... Příprava takového zákona neprobíhá a nebyli jsme od koaličních partnerů ani informováni, že by probíhala u nich. A Pirátská strana je strana, která má k dispozici vicepremiéra pro digitalizaci a týká se to i digitálního prostoru, a především má svého zástupce jako předsedu legislativní rady vlády a ministra pro legislativu. To znamená, ze všech dotazovaných nikdo nepotvrdil, že by se tento zákon připravoval, přes to, že já se o tom pravidelně dočítám. A já bych to právě chtěl vysvětlit v rámci speciálního bodu, který bychom zařadili na pořad schůze, mohli bychom se skutečně bavit nějakým způsobem konstruktivně, případně potom přejít na jednání ve výborech.

Vyjadřuje se v té věci opakovaně náš nový vládní zmocněnec pan Klíma pro boj proti dezinformacím, který se vyjádřil v tom smyslu pro iRozhlas, že analýz dezinformací existuje celá řada, vznikají, nebo vznikla různá oddělení na ministerstvech, která se tím zabývají, analyzují to. Nicméně následně opět na dotaz, tentokrát myslím České televize, bylo sděleno z Úřadu vlády, že Úřad vlády nedisponuje informacemi požadovanými v žádosti. To znamená, jestliže pan Michal Klíma tvrdil, že analýz máme dostatek, tak Úřad vlády ale říká, že nemají žádnou.

Samozřejmě ta situace je velice citlivě vnímána občany, já jsem se skutečně zúčastnil už několika debat a diskusí o tomto tématu. Množí se informace na internetovém prostředí, a to, že my se tady dostáváme do situace, kdy došlo k vypnutí celé řady dezinformačních nebo někdy spíše už opravdu názorových webů bez toho, aby se tak stalo na základě zákona nebo aspoň rozhodnutí vlády, tak už je opravdu alarmující. Já bych prosil proto o vysvětlení ze strany vlády, zda skutečně existuje jenom tedy to jedno obecné usnesení o tom, že se doporučuje těm poskytovatelům internetových služeb, aby s tím něco udělali a následně, po konzultaci snad s vojenskou rozvědkou, došlo k vypnutí těch dezinformačních webů v té první fázi.

Nejdřív se psalo, že snad existuje nějaký dopis, který vláda odeslala těmto poskytovatelům, tomu sdružení NIC.cz. Ten dopis jsem do dnešního dne neviděl jako člen Parlamentu a poslanec Poslanecké sněmovny České republiky. Existuje, nebo neexistuje? Pak je otázka, může vůbec bez právního základu, bez právního podkladu vzniknout takový dopis, který napíše vláda někomu, a že si přeje, aby byly vypnuty nějaké weby? Podle všeho ani neexistuje. Všechno to zřejmě proběhlo ústně, a to je právě ten největší problém, že my se pohybujeme momentálně v prostředí, kde všechno vzniklo v podstatě jenom, tak jak se říká, v uvozovkách, per huba, aniž by pro to byl jakýkoliv zákonný nebo právní rámec. A přitom svoboda slova je jedna z těch nejzákladnějších svobod, kterou vůbec v Listině základních práv a svobod máme a její limity jsou velice striktní. To omezení může být jenom zákonné a ještě musí být v tom limitu, že nemůže zákonem býti to právo té většiny zneužíváno.

Oni mají totiž ti ministři, kteří se k tomu teď staví velice zdrženlivě, pravdu v tom, že takový případný zákon o omezení svobody slova se velice špatně píše, protože narážíte na ústavní limity a narážíte na zákonné limity. Nejhorší ale je, že u nás není vůbec nic. A to kritizují i ta média a ti komentátoři, kteří jsou v tom názorovém spektru spíše na straně vlády. To jsou lidé, kteří vědí, že jsme v nějaké informační válce, že je třeba bojovat proti ruským trollům, nicméně i oni se pozastavují nad tou formou, že není možné, aby se tak dělo pouze ústně bez jakékoliv právní úpravy.

Na Slovensku například přijali velice rychle, v nějakém zkráceném řízení, příslušný zákon, který je podroben obrovské kritice, protože obsahuje velice vágní definici o tom, že mohou být postihovány všechny škodlivé informace. Tečka. A kdopak určuje, co je to škodlivá informace! A na Slovensku nemají potom zřejmě žádnou možnost soudního přezkumu. Ti, kteří jsou názorově blíže vládě, říkají: No, na tom Slovensku mají aspoň ten zákon. Je prostě složitá doba, je těžká doba, měli bychom rychle udělat také zákon, ať máme aspoň ten zákon. Ale mně nevadí jenom to, že nemáme ten zákon, mně by samozřejmě vadil i ten slovenský zákon, který podle mě je naprosto v rozporu i s mezinárodními závazky. Já vám tady budu citovat komentář číslo 34 Výboru Spojených národů pro lidská práva: Jde o právo, svoboda slova, z nichž (?) pak nepřipouští žádné výjimky či omezení. Svoboda názoru dopadá na právo změnit názor, kdykoli a z jakéhokoli důvodu si osoba svobodně přeje. Nikdo nesmí být podroben jakémukoli omezení práv zaručených Paktem z důvodu svých skutečných, vnímaných či předpokládaných názorů. Jsou chráněny všechny druhy názorů, včetně názoru politické, vědecké, historické, morální či náboženské povahy.

Obtěžování, zastrašování či stigmatizace osoby včetně uvěznění, zadržení, souzení či vazby z důvodu názoru, které by mohla zastávat, představuje porušení článku 19 odstavec 1. S dezinformacemi se dá v podstatě bojovat jediným způsobem - nějakou informační gramotností a musí se bojovat argumentačně. Bojovat s nějakými názory tím, že je vypnete, že je odstraníte z veřejného prostoru, stejně nefunguje, zvlášť v oblasti internetu, kde se potom ty informace šíří jinou cestou a ještě paradoxně získávají více na síle a ti, kteří je šíří, tak jsou přesvědčeni o tom, že šíří nějakou zakázanou pravdu.

Já si myslím, že se bavíme o ústavních otázkách, a měli bychom si na to udělat v rámci Poslanecké sněmovny nějaký čas. My jako lidé jsme se už naučili rozpoznat lež nebo nějakou dezinformaci v našem běžném mezilidském styku, protože se tomu člověku podíváte do očí, podíváte se na řeč těla, ale v tom virtuálním prostředí jsme skutečně ještě v podstatě částečně bezmocní a nemáme základní návyky, nepoznáme, jestli nám někdo lže nebo ne. Navíc způsob, jakým lze zfalšovat fotografii, jak si lze vymyslet jakýkoliv text, zfalšovat video, je až dechberoucí, jak jednoduché je změnit a zfalšovat skutečnost. A my se to musíme učit.

Já si troufám tvrdit, že jako politik za osm let už jsem si ten návyk vytvořil. Ten návyk spočívá v tom, že v podstatě nevěřím dopředu ničemu, dokud si to neověřím z dalších dvou nebo tří seriózních zdrojů. Ale spousta našich občanů tuto možnost ještě nemá. To ale neznamená, že se k nim budeme chovat nějak jako je stádu, kterému budeme vybírat, které názory jsou nebo nejsou ty správné. Měli bychom se chovat v respektu k občanům tak, že je na nich, aby si ten názor udělali sami a my máme pouze pracovat na tom, abychom pomáhali s osvětou a abychom šířili ty správné argumenty.

Způsob a cesta, kterými se vydala vláda, zakazování informací, omezování svobody slova, je naprosto špatné a povede k naprosto opačným výsledkům a obrátí se nakonec proti těm, kteří tyto způsoby prosazují. Jediné limity svobody slova mohou být v rámci trestního práva v rámci jednotlivých skutkových podstat jako je například šíření poplašné zprávy, ale zde máme poměrně bohatou judikaturu a víme, že je tam především nutné prokázat úmysl, že někdo úmyslně šíří nějakou poplašnou zprávu, a ta poplašná zpráva je způsobilá vyvolat například paniku u obyvatelstva.

To jsou zákonné limity, o kterých já se chci bavit. Bohužel já tady musím říct, že jestliže dneska dochází k vypínání zpravodajských nebo já nevím, jak bych je nazval, já je nečtu, takže já v podstatě nebojuji za ten obsah, já bojuji za tu formu, že to máme v České republice špatně, že vlastně stačilo nějaké usnesení vlády a někdo pak začínal vypínat weby. My se k tomu musíme nějakým způsobem postavit a dát tomu nějaký právní rámec. Do té doby Česká republika nemůže být označována za právní stát.

Máme tady spoustu poslanců, kteří se často zaštiťovali v minulosti termínem právní stát, ale právní stát bez svobody slova není možný. I kdybychom měli stát, který bude mít veškeré demokratické instituce řádně volené, ale nebudeme mít svobodu slova, tak nemůžeme o sobě říkat, že jsme právní stát. A z tohoto důvodu já bych si moc přál, abychom ten bod, který tady obhajuji, abychom ho zařadili buď tedy zítra nebo v pátek, abychom od těch jednotlivých ministrů slyšeli, jestli se tedy něco chystá, nebo nechystá, jak je možné, že bez jakéhokoliv právního rámce tady dochází k tak závažným zásahům do svobody slova, jaký je tedy plán, jaká je soudní ochrana.

Ti poskytovatelé se zaštiťují tím, že oni jsou vlastně subjekty soukromého práva a každý podepsal nějaké podmínky a v těch podmínkách souhlasil s tím, že může být vypnut. Ale to je obrovský alibismus této vlády, že to prostě hodila na někoho jiného, že to hodila na soukromé subjekty. O svobodě slova musí rozhodovat vláda, musí rozhodovat volení politici, musí být respektován občan a někdo musí nést zodpovědnost. Ale tady se pod to nikdo nepodepsal, tady to vypadá, že to všechno jede na nějakého autopilota a tyhle všechny otázky já bych chtěl položit v rámci zvláštního bodu, který bychom zařadili na plénu.

A já jsem první, který uzná, že máme spoustu implementací a máme spoustu práce a musíme přijímat příslušnou legislativu, ale tohle je prostě důležitější. A neustále se zaštiťovat výlučně válečným konfliktem taky neobstojí, protože já si pamatuji, že už na začátku ledna jsem četl nějaký rozhovor s paní vrchní státní zástupkyní Bradáčovou, která mluvila o tom, že je třeba zamezovat šíření nenávisti a že je nějakým způsobem nutné postihovat i za názory. To není nic nového, akorát tady tenhle trend získal na síle díky tomu, že jsme se ocitli v informační válce a já znovu uznávám, že informační válka to je a je naprosto legitimní, že ty státy, které ji vedou, tak ji prostě vést musí, jinak žádný konflikt nejde vyhrát.

Dezinformace, (to) není nic nového, dezinformace je stará jako lidstvo samo. Já věřím, že v době kamenné už používali dezinformace. Každý z vás, co tady sedí, si vzpomene na nějakou dezinformaci v psané historii, minimálně určitě znáte, když Octavianus zfalšoval Antoniovu závěť a tvrdil, že Antonius si nepřeje být pohřben v Římě, ale v Egyptě, a poštval Senát proti Antoniovi. Nebo slavná dezinformace v Brně, když obléhali Švédové Brno, zazvonili v jedenáct hodin, že je poledne a Torstenson odtáhl. Tak to byla klasická válečná lest a dezinformace v podání Brňáků.

A tak bych mohl pokračovat a pokračovat, ale pod rouškou informační války omezovat názory, ačkoliv jsou třeba hloupé, ačkoliv jsou třeba opravdu mylné, tak je špatně. Když to tady budu trochu parafrázovat, tak každý má právo na to zachovat se hloupě a mýlit se. A žádná vláda tu není od toho, aby informace předpracovávala svým občanům a dopředu jim říkala, které informace jsou ty správné a které informace jsou ty špatné. Těm, kteří to se mnou vydrželi, děkuji za pozornost a prosím o podporu tohoto svého bodu na pořad jednání, týká se to nás všech.

Děkuji za pozornost.