Dobrý den, děkuji za slovo. Dostáváme se k mimořádně závažnému bodu, kterým je návrh Směrnice Evropské unie o potírání násilí vůči ženám a domácího násilí. Já na úvod si dovolím říci, pokud jde o povahu té diskuse, jednu věc, docela podstatnou, že i o této věci je potřeba diskutovat standardní, pokud možno nikoliv emotivním způsobem. V té debatě to nemůže být vedeno tak, že ten, kdo třeba říká, že tahle Směrnice neobsahuje některé věci, že to vlastně znamená, že to je nějaký člověk, který schvaluje násilí na ženách či domácí násilí. Ta debata, která se vede dlouhodobě, je spíše o tom, jestli určitá opatření, to znamená změna nějakých textů v tom či onom předpise, opravdu znamenají vyšší ochranu, v tomto případě žen, anebo budou znamenat minimalizaci domácího násilí. Ten druhý spor se také vede o to, zda naše domácí právní úprava postačuje na to, aby se tahle, a teď řeknu klidně mimořádně odporná trestná činnost, co možná nejvíce eliminovala. Debata se vede na všemožných odborných úrovních. Já tady vlastně mohu dopředu říci, že pokud jde o stanoviska státních zastupitelství i soudů, tak v zásadě mají obavu z nějakých změn, neboť se domnívají, že naše úprava je dostatečná. Jiná otázka, o které samozřejmě lze vždycky debatovat, je samozřejmě praxe, kdy já zase ale mohu říci, že poslední roky, a teď myslím celou tu éru po roce 1999, došlo k obrovskému zlepšení vyšetřování této trestné činnosti například tím, že například znásilněná žena už nepodstupuje takové martyrium při svých výpovědích o této – respektive když je obětí toho trestného činu – jako tomu bylo v minulosti. A ta praxe se neustále zlepšuje. Co se nezlepšuje, a tam já spíš vidím problém, tak to je otázka podmíněných trestů u této trestné činnosti, kdy já jsem zastáncem spíše toho, aby v zásadě, pokud ta činnost je prokázaná, ty podmíněné tresty nebyly ukládány. To si myslím, že je v podstatě asi podstatná část té diskuse, která se vede. Pokud jde o návrh té Směrnice, já, když to velice zjednoduším, tak v zásadě jde o procesní spor, zda tyto trestné činnosti lze jaksi dát pod skutkovou podstatu takzvaných eurozločinů, to znamená, jestli je to věc, kterou má jednotně upravovat Evropská unie, kdy je potřeba říci, že v různých státech, ano, je tato záležitost velmi negativní upravována různými způsoby a v zásadě je tu ta velká otázek, která se vede na všech možných úrovních, a to je ta otázka toho takzvaného souhlasu ženy s pohlavním stykem.
Což je, prosím vás, věc, která působí na první pohled jakoby jednoduše. Ale tady bych rád řekl po všech diskusích, které jsem vedl, to ještě neznamená, když tam tohle zavedeme, že bude méně znásilněných žen, anebo že ta trestní znění budou jednodušší. Naopak varují státní zástupci, a to bych řekl opravdu ti fundovaní státní zástupci, že to naopak může vést k horšímu, pokud jde o prokazování této trestné činnosti a průběh procesu. Každopádně než začneme tu debatu, opakuji a znovu prosím, abychom tu debatu vedli nikoliv tak, že kdo má určitý názor, řekněme konzervativní, tak je automaticky nějaké „macho“, co schvaluje nějaké násilí na ženách. To tak vůbec není. Naším společným cílem by mělo být to, aby se právní úprava udělala tak, aby opravdu pokud možno omezovala, až likvidovala tuto velmi negativní trestnou činnost. Samozřejmě bude velký problém, ať už ta diskuse dopadne jakkoliv na evropské úrovni, tak co tak pozoruji různé názorové proudy i uvnitř politických stran ve sněmovně, tady si to nedovolím říct, protože v Senátu já nebývám často, takže nevím, jaké tady bude stanovisko, ale ve sněmovně mohu říci, že i uvnitř politických stran budou k této otázce velmi různé názory. Když to zjednoduším, tak bych řekl, že tam bude názor jakýsi konzervativní, který říká, že to je v pořádku a Evropa by neměla tímto způsobem rozšiřovat tyto skutkové podstaty. A pak budou názory jiné, které budou považovat naši úpravu, a zejména praxi, za nedostatečnou. A budou říkat, že by to chtělo celoevropskou diskusi. Je to návrh směrnice. Já se těším na diskusi. A myslím, že na úvod to asi v tuto chvilku stačí. Děkuji za pozornost.
