pokusím se stručně uvést novelu jako zástupce 53 předkladatelů tohoto zákona. Určitou souhrou okolností jsem se stal tedy zástupcem předkladatelů, ačkoli to, co budu prezentovat, je vlastně výsledkem jednání a nějakých nalézání kompromisů ještě minulého volebního období, u kterého jsem nebyl osobně přítomen. Já jsem paradoxně spíše pachatelem toho původního zákona, který zrušil Ústavní soud.
Většina z vás ví, o co se jedná. Je to novela, která reaguje na ústavní nález ze dne 11. 2. 2020 číslo jednací 38/17, který odložil vykonatelnost k 31. 12. 2020. To znamená tento ústavní nález zrušil předmětnou část zákona a dal zákonodárcům možnost, aby do 31. 12. 2020 sjednali nápravu a upravili tu vzniklou díru v zákonu o střetu zájmů. Bohužel v předchozím volebním období se nenašla dostatečná shoda na tom, aby byla přijata novela. Ačkoli došlo k jednání na půdě ústavněprávního výboru a k přijetí kompromisního znění, tak následně došlo k načtení dalších pozměňovacích návrhů, tu debatu se nepodařilo ukončit a celý ten zákon skončil neprojednán ve třetím čtení.
Podstatou je, že Ústavní soud trvá na tom, že musí být výslovné zakotvení požadavku předchozí žádosti o nahlížení do Centrálního registru oznámení u všech kategorií veřejných funkcionářů, tedy nikoliv pouze u veřejných funkcionářů podle § 2 odst. 2 zákona o střetu zájmů, jak je tomu dle současné právní úpravy. Zrušení předmětných ustanovení, která blíže konkretizovala rozsah nahlížení do centrálního registru oznámení u jednotlivých kategorií veřejných funkcionářů odůvodnil Ústavní soud nepřípustným zásahem do práva na soukromí a práva na informační sebeurčení veřejných funkcionářů, který selhal v testu potřebnosti takového zásahu, tedy v rámci širšího testu proporcionality. Podle Ústavního soudu by měl přístup k údajům s oznámením být podmíněn žádostí o nahlížení do Centrálního registru oznámení u všech veřejných funkcionářů. Je nutno zmínit, že Ústavní soud s ohledem na vázanost petitem návrhu zrušil pouze ustanovení 14 b) odst. 1 písmeno a), b) a c); tedy ustanovení, která vymezují rozsah nahlížení do centrálního registru, a nikoli ustanovení § 13, odst. 3, které zakládá subjektivní právo nahlížet na oznámení evidovaná v Centrálním registru oznámení i bez předchozí žádosti, a které napadeno nebylo. Ale z argumentace Ústavního soudu přitom je zjevné, že tento shledal protiústavní právě ten § 13 odst. 3.
Proto se v návaznosti na tuto změnu navrhuje podrobněji upravit pravidla pro identifikaci, autentizaci žadatele o nahlížení, a to s ohledem na potřebu předcházet neoprávněnému nakládání s údaji získanými z oznámení veřejných funkcionářů, a dále potřebu předcházet žádostem sledujícím šikanózní cíle. V návaznosti na tuto změnu se navrhuje podrobněji upravit také pravidla pro identifikaci žadatele o nahlížení. Rozsah zveřejňovaných údajů zůstává v návrhu zachován. Sekundárně a nesouvisle novela odstraňuje dosavadní legislativní nedůslednost, když vyjímá z kategorie veřejných funkcionářů podle § 2 odst. 2 písmeno b) člena statutárního orgánu, člena řídícího, dozorčího nebo kontrolního orgánu. Ačkoli tato interpretace už vyplývá z historického výkladu zákona o střetu zájmů, novela tuto otázku staví najisto.
Poslední výraznou změnou je, že přichází se zúžením osobní působnosti zákona, když z jeho dosahu vyjímá místostarosty obcí, vykonávající přenesenou působnost v základním rozsahu, to znamená jedničkových obcí, a členy rady těchto obcí, a obcí s pověřeným obecním úřadem takzvaných dvojkových obcí. V obou případech nebyli tito funkcionáři pro výkon dlouhodobě uvolněni. Ta novela je poměrně stručná, vejde se na dvě A4, přesto svým dosahem se nás všech dotýká a praktického fungování volených funkcionářů se dotýká.
Chtěl bych znovu zdůraznit, že sice předkladateli je 53 poslanců hnutí ANO, ale ten samotný text je dílem nějakých jednání předchozího volebního období, která probíhala ve spolupráci s Ministerstvem spravedlnosti, které dohlíželo na kvalitu toho legislativního tisku. Výraznou stopu zde zanechala současná paní místopředsedkyně Věra Kovářová, tenkrát z pozice starostů a místostarostů. Velký kus práce odvedl náš poslanec Sadovský. Já jim za to všem děkuji a jsem rád, že tento bod přišel na pořad, a budu ještě mnohem radši, když se nám podaří předvést veřejnosti, že se dokážeme shodnout a že dokážeme nalézt dohodu bez nějakých větších otřesů záplatovat ten zákon, ve kterém zůstala po rozhodnutí Ústavního nálezu díra, když to tak řeknu.
Stanovisko vlády je nesouhlasné. Nicméně chtěl bych tady především zdůraznit, že nesouhlasné je proto, protože se v tom stanovisku uvádí, že ten, že ten návrh je z významné části stejný jako tisk 110, což je jiný poslanecký návrh, a to návrh poslanců Jakuba Michálka, Věry Kovářové, Marka Výborného, Marka Bendy a Jana Jakoba. Ano, to gros, ta reakce na ten nález Ústavního soudu je stejná. Toto je minimalistická verze, abychom napravili to, co v současné době vlastně je nedostatkem té právní normy. Nepouštíme se do dalších témat. Samozřejmě vláda ještě namítá, že určité pochybnosti může vzbuzovat právě rozsah nebo to omezení, kdy se vypouští z působnosti zákona někteří místostarostové a radní na základě toho, v jakém rozsahu obecní úřad dané obce vykonává přenesenou působnost.
Tady bych ale chtěl zdůraznit, že tohle právě je předmětem toho kompromisu a dohody mezi koalicí a opozicí z minulého volebního období. Rozhodně se nejedná o nic protiústavního nebo nezákonného a je to výsledkem nějaké širší shody. A ta shoda pro mě osobně má velkou hodnotu a cenu, a proto doufám, že s tímto návrhem Sněmovna vysloví svůj souhlas, a zejména že tento zákon bude projednán v režimu § 90 odst. 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny tak, jak navrhují předkladatelé, a že se tak vlastně podaří to, co jsme nezvládli na konci minulého volebního období.
Všem vám děkuji za pozornost a za podporu.