situace, ve které jednáme o tomto zákoně, je mimořádná, a to proto, že si musíme uvědomit, že na hlavu, s ohledem na příjem, průměrný příjem občanů v České republice, jsme zvítězili suverénně největším – tedy nejdražším, nejdražší energií v Evropě. To znamená, čeští občané nakupují oproti ostatním občanům Evropy plyn nejdráže ke svým průměrným příjmům. Jsou oblasti, malé, regionální, v Evropě, kde plyn je asi stejně drahý jako u nás, nicméně kdyby nám pan ministr předvedl tabulku skutečných cen kubíku plynu v jednotlivých státech Evropy, tak zjistíme, že jsme na špici také.
Jak jsme k tomu došli? No došli jsme k tomu tím, a to nebudu opakovat, co řekli mí předřečníci – především kolega Fischer – to znamená absolutní ztrátou kontroly nad produktovody obecně. A také jsme podle informací, které jsou veřejně známy, zřejmě jediným státem v Evropě, který nemá žádnou dlouhodobou dohodu o nákupu plynu se dodavateli plynu. To znamená, že my jsme odkázáni skutečně pouze tím, jak plyn v aktuálním čase nakoupíme. A aktuální čas nemusím popisovat, ten žene cenu plynu nahoru. To je jedna věc.
Zamysleme se nad tím, proč to tak je u nás, proč Rakušani, Němci, Slováci, všichni, Poláci, proč to mají jinak? Ano, někteří mají CNG, ale mají na to také dlouhodobé kontrakty. Takže to je jedna věc. Další věc, kterou tady pan ministr zmínil a týká se to tohoto zákona, jsou zásobníky plynu. To je asi věc, která mě, byť mluvím poměrně klidně, vytáčí doběla. Irituje mě tedy, ale silně. Kdy my jsme ztratili všechny produktovody v historicky tedy letech minus 30 a méně let. Ty jsme prodali, podle mě úplně nesmyslně, o tom se také zmíním, ale teď nabízí RWE zásobníky, které jsou volné a my bychom je mohli koupit. A tím by tak Česká republika mohla vstoupit konečně na cestu jakés takés soběstačnosti. Myslím státní soběstačnosti nad kontrolou a realizací jednotlivých kroků ve věci energetiky.
No a já nevidím, že by to vláda chtěla? Vláda to zatím odmítla. Protože to nerealizuje. Nechápu proč? Místo toho, abychom, řekněme, viděli úsilí vlády v jednání s ČEZ, místo toho – a na to můžete mít jiný názor, ale já mám ten názor, že by vláda měla jednat s vlastníky ČEZ o tom, aby tam převzala 100% kontrolu, jinými slovy aby ho znárodnila, ale za peníze. To znamená tak, aby to bylo legální. Tak o to se vláda ani nepokouší. Zatímco slovenská vláda, která má, pokud se nemýlím, v jejich podniku dominantním 34 %, my máme, jestli se nemýlím, 69 % v ČEZ.
Je to tak, pane ministře? Tak my máme 69 %. A přitom jsme nedohodli s tímto podnikem zastropování ceny. Dokonce jsem slyšel a četl tedy, že teď bude tak velký zisk v ČEZ a tak velká dividenda, že stát ji vezme a přerozdělí ji do sociální podpory. Může ji přerozdělit do sociální podpory. Což, asi nikomu tady nemusím vysvětlovat, je za prvé drahé, za druhé komplikované, za třetí nespravedlivé, zatímco kdyby stát dohodl s ČEZ zastropování ceny pro všechny, to znamená pro podniky a pro fyzické osoby, tak by nikdo nemusel dostávat speciální podporu. Pak by dostávali speciální podporu opravdu jenom ti nejchudší. A to na to, aby přežili. A firmy by nám v dohledné době nepadly, protože firmy, které jsou závislé na plynu, tak zřejmě nebudou konkurenceschopné se svými výrobky v Evropě a ve světě, protože jejich konkurenti mají daleko levnější energii.
To všechno, a to vůbec jsem nikde nečetl ani neslyšel nějakého představitele, že by tím směrem vláda šla. A to mně připadá tragické. Já vím, že tato vláda, a dokonce ani ta minulá, a dokonce zřejmě ani ta předminulá za to úplně nemůže. Stalo se to v dobách, na které dobře vzpomínám, protože když jsem v roce 1998 stal starostou Vsetína, být měl, řekněme, výrazně největší podíl ze všech obcí a měst ve VAK Vsetín, to znamená vodovodech a kanalizacích Vsetín, což je organizace, která dodává vodu pro nejenom okres Vsetín, ale i pro další okresy, tak jsem poprvé viděl ve večerní hodinách ve své kanceláři 5 milionů pohromadě.
Dneska už to není tolik peněz, ale v té době to byly ohromné peníze, alespoň pro mě, které mi donesli v tašce s tím, když těchto Vsetín prodá akcie. A když je neprodá, tak ty peníze zůstanou, když je ty akcie jenom na určitou dobu, dvacet třicet let, prostě předá těm, kteří to nabízeli. Já jsem to tehdy neudělal. Dokonce to bylo v určitém bezvědomí, protože jsem si ani neuvědomoval, jakou cenu takové akcie mají. Uvědomil jsem si to až ve chvíli, kdy jsem viděl ty peníze, začal jsem o tom přemýšlet. A udělal jsem to, že jsem ve spolupráci s právníky změnil stanovy akciové společnosti.
Tak, aby nemohl žádný ze starostů a žádná z obcí prodat někomu třetímu a musel nabídnout tyto akcie – a dodnes musí – stávajícím akcionářům, tzn. městům a obcím. A tím jsme petrifikovali stav, kdy tato společnost zůstala v majetku měst a obcí.
Jsem přesvědčen, že takto měly znít zákony v roce 90. Že žádná vodárna, žádný produktovod neměl být privatizován. Zdá se mi to úplně nesmyslné, aby přenosové sítě, které nemohou být nahrazeny vedle jdoucími jinými sítěmi, tak, aby byly prodány tehdy. Ale stalo se to. Byly tím popřeny základní principy ekonomiky, kdy konkurence má vstupovat tam, kde ta konkurence může být. Ale v produktovodech žádnou konkurenci nemáte. Tam je jenom jeden. Tam nastupuje jenom regulační úřad, stejně tak u vodáren atd.
To znamená, proč jsme to udělali, nevím. Ale že bych já tehdy byl jediným starostou, kterému donesli pět – a posléze deset – milionů na to, aby ráčil prodat akcie či přesvědčit Zastupitelstvo, aby je prodalo. Což nebylo tak těžké, protože když se o tom ti zastupitelé, ať dobří, nebo špatní, když věděli, že za to opraví náměstí, tak to mnozí rádi udělali. Mnozí z nich samozřejmě, či většina, podnikatelé nejsou, ani v této oblasti vzdělání neměli zkušenost, tak tady u nás se to stalo.
Důsledek vidíme dnes – nejdražší plyn, nejdražší elektřina. Tento zákon, to je také důsledek. A teď, kdybychom měli začít ten reverzní pohyb, ale samozřejmě podle zákona, tak my nekoupíme zásobníky, které tady jsou, a jakýmsi zákonem zcela jistě nedokonalým způsobem si myslíme, že je uregulujeme. To znamená, že donutíme vlastníky, aby se chovali tak, jak stát chce.
Proč tedy na Slovensku se dohodli na zastropování ceny? Vrátím se k ČEZu, a u nás to nejde, to skutečně nevím. Ale tam to šlo. Ten tlak na energetickou společnost na Slovensku ze strany vlády známe. Byl takový – dostanete sektorovou dodatečnou daň a buď se dohodneme na zastropování, nebo na té dani. Je zajímavé, že 34% podíl státu stačil na to, aby k tomuto jednotliví majitelé na Slovensku přistoupili.
Já mám zprávy o některých majitelů akcií ČEZ, soukromých firem, že kdyby s nimi stát jednal, takže by oni s tím státem jednali také a hledali by ten kompromis. Protože situace začíná být taková, že skutečně ohrožuje samotnou vládu, situace, která tady je. Tzn. když to půjde dál – a to prosím jsme v červnu, venku je teď odhadem 26 stupňů, takže všichni se cítí bezpečně. Až bude minus 16, tak uvidíme, v jaké by vláda s takovými cenami a případně s nedostatkem plynu byla situaci. Teď je ideální čas na to, abychom rychle našli řešení a řekli to občanům, kteří jsou poměrně vystrašení a jejich strach není neopodstatněný. To si řekněme tak, jak to je. A já jsem skutečně přesvědčen, že tyto kroky musí vláda nabídnout a udělat je. Proč je nedělá, nevím.
Takže moje otázka na vás, pane ministře, je, proč už nekupujeme zásobníky? Proč už nejednáme s dodavateli energií, tedy v tomto případě s ČEZem, o tom, aby cena byla zastropovány pro všechny. Samozřejmě může být jinak zastropována pro podniky, jinak pro fyzické osoby. A proč se tyto základní kroky nestaly, abychom to dělali ne zákonem, protože proto tady máme nouzový stav, abychom mohli udělat kroky, které se vymykají normálnímu legislativnímu procesu. To všichni víme. Ale to tady chceme mít nouzový stav deset let, aby se vláda dokázala nějakým způsobem pohybovat, případně nařídit dodavatelům energií to, co ona považuje za nutné? Já jsem přesvědčen, že skutečně tyto věci, tzn. produktovody mají přejít zpátky do rukou státu.
Stát by na tom měl pracovat už dávno, ne až teď, ale aby začal. A já skutečně předpovídám, že jestli se to nestane, tak vláda bude mít velké problémy. A vy, pane ministře, jako člověk odpovědný za tuto věc, za chvíli uslyšíte zcela jistě výzvu, abyste odstoupil. Protože ta situace je skutečně dramatická. Takže prosím základní odpověď, proč nekupujeme zásobníky, když jsou v nabídce? A proč nepostupujeme tak, jak jsem uvedl.
Děkuji.
