Včerejší večeře v domě jednoho ze sponzorů konference, v domě tak velkém, že pozvat si domů 50 hlavních účastníků konference není sebemenším problémem, ukázala velmi nezničenou přírodu tohoto obřího města. Po pár minutách jízdy po jedné z velkých ulic, vlastně spíše silnic, protože domy v našem slova smyslu zde nejsou, zabočíte do úzkého, „divokého“ kaňonu, kde je několik velkých, drahých domů, úžasná příroda a naprostý klid. Člověk netuší, že je pár set metrů od velmi živého města. Bojujeme s časovým posunem. Večeře trvá do 11 hodin, to je našich 8 ráno, což je docela náročné.
Konference se koná v hotelu Intercontinental v centru Los Angeles. V neděli ráno je město úplně prázdné, zejména v relativně novém a moderním centru města, které je umělé a proto relativně prázdné i ve všední den. V neděli tím spíše.
Jeden z významných amerických think-tanků (institutů) American Freedom Alliance pořádá dvoudenní mezinárodní konferenci s názvem „Globální vládnutí vs. národní suverenita“. Jde o téma, které považuji za naprosto zásadní – ve světě, ale nejaktuálněji v Evropě. Bývalý americký velvyslanec USA v OSN (za prezidenta Bushe mladšího), můj dlouholetý souputník v těchto tématech, John Bolton, ve svém úvodním vystoupení zásadně a přesvědčivě říká, že „globalisté“ s velmi silným pocitem nároku na svou „morální nadřazenost“ chtějí „organizovat život na celé planetě“ a trefně připomíná, že i evropský prezident van Rompuy ve své úvodní řeči ve své funkci v roce 2009 řekl, že chce přispět ke „globálnímu řízení naší planety“. Závidím Johnu Boltonovi, když může suverénně – za potlesku účastníků konference – říkat, že buď platí americká ústava, nebo platí mezinárodní právo? Víra ve svou vlastní ústavu je v USA velmi silná a nikým nezpochybňovaná. V takové situaci my bohužel ani zdaleka nejsme, takovou úctu naše ústava nepožívá. Naší suverenitu musíme hledat někde jinde – v naší historii, v našich bojích o udržení postavení našeho národa na území naší země, v našem úsilí o svobodu a demokracii, v našich pocitech o naší vzájemné sounáležitosti. Dobře vím, že mávat naší ústavou by v Evropě nestačilo. V Americe to, zdá se, stačí.
Američané, nikoli obecně, ale účastníci této konference (asi 250 lidí) rozumí, v čem tkví evropský problém. Prezident American Freedom Alliance Avi Davis ve svém vystoupení říká velmi přesně, že „Evropská unie je modelem převedení utopického ideálu globálního vládnutí do praxe“. Přesto Amerika – před několika dny její prezident – žádá, aby se Evropa dále a dále sjednocovala. Znamená to, že američtí politici nechtějí návrat demokracie v Evropě?
Jeden z hlavních projevů konference, s názvem „Globální vládnutí a jeho evropská varianta“ (který je ve své anglické verzi zde na klaus.cz), jsem měl já. Souhlasím s Avi Davisem, že Evropa koncept globálního vládnutí fakticky uskutečňuje. Že je to naprostým popíráním demokracie (američtí účastníci konference hovoří o demokratickém deficitu v Evropě, což se mi zdá příliš eufemistickým výrokem, vidím to daleko hůře).
V následujícím panelu je nastolena otázka, zda mají liberální demokracie sílu se globálnímu vládnutí vzepřít. Říkám, že bych si to přál, ale moc tomu nevěřím. Tak už se zase radši vraťme do Evropy, abychom nežili v iluzích.
