rád bych sněmovní opozici poděkoval za tuto osvěžující příležitost ke shrnutí dosavadních kroků vlády v oblasti evropské spolupráce, která jakkoli vzdáleně se může domácím pozorovatelům někdy jevit, má ve skutečnosti zásadní vliv na život v naší zemi. V případě středně velkého členského státu, jakým je Česká republika, přitom platí, že síla jeho hlasu v evropské debatě se odvozuje především od toho, jaký respekt si sama aktivně získá a jak obratně dokáže se svými partnery vyjednávat.
Za 18 let, které uplynuly od vstupu do Evropské unie, se tato naše schopnost v rámci Evropského společenství proměňovala. Někdy byla naše role aktivnější a viditelnější, jindy jsme zůstávali více na okraji evropského dění. Troufám si však tvrdit, že žádná česká vláda dosud nepřebírala od svých předchůdců správu evropských záležitostí v tak prekérní kondici, jako náš kabinet na konci roku 2021. Tedy pouhých 6 měsíců před zahájením druhého předsednictví v Radě Evropské unie. Jakkoli jsme slýchali hodně silných slov o prosazování českých národních zájmů, reálná vyjednávací pozice předchozí vlády byla ve skutečnosti slabá.
Lze se tomu divit v situaci, kdy byl bývalý premiér ve flagrantním střetu zájmů, navíc trestně stíhaný pro podezření z poškozování finančních zájmů Evropské unie? Kdy jeho hlavním evropským programem byl primárně jeho osobní prospěch? V situaci, kdy se jeho rétorika pro domácí publikum dramaticky lišila od toho, co říkal na půdě unijních institucí. Kdy si nejbližší evropské spojence hledal mezi vládami, které se otevřeně hlásí ke konceptu neliberální demokracie a balancují na samé hraně evropských standardů právního státu. Souběh těchto okolností přispěl k tomu, že se Česká republika postupně v povědomí evropských partnerů přesunula mezi státy, na něž se lze jen obtížně spoléhat a vůbec nelze očekávat, že by konstruktivně přispěly k formování společné evropské budoucnosti.
Mám-li proto hovořit o úspěších v evropské spolupráci, musím na úvod připomenout, že od počátku jsou všechny snahy vlády v této oblasti vedeny v souladu s programovým prohlášením, snahou vrátit České republice pověst spolehlivého a respektovaného partnera. Jen s takovým profilem totiž můžeme v sedmadvacítce členských států vystupovat jako aktivní hráč. Důvěra se snadno ztrácí, zatímco získat ji zpět je zpravidla obtížný a dlouhodobý proces. Věřím přesto, že díky obrovskému úsilí celé vlády můžeme již nyní sledovat, jak se vnímání České republiky uvnitř Evropské unie mění.
Zásadní kroky k této změně vláda podnikla již v prvních měsících svého funkčního období, když dokázala rychle zaujmout jasné stanovisko k ruské agresi na Ukrajině, a svůj postoj konzistentně a efektivně mezi evropskými státy prosazovat. Zároveň novou geopolitickou situaci promítla do priorit nadcházejícího předsednictví, které široce konzultovala se zástupci většiny členských států. Když jsme před dvěma měsíci v pořadí druhé české předsednictví zahajovali, věděli jsme, že před námi neleží lehký úkol.
Po první třetině můžeme s jistotou říci, že jsme se dosud tohoto úkolu zhostili se ctí. Vláda dosáhla řady hmatatelných výsledků a plníme to, co jsme si v prioritách dali za cíl. Českým politikům a diplomatům se už během prvního měsíce předsednictví podařilo dosáhnout řady úspěchů. Ať už se jednalo o návrhy, které schválili ministři členských zemí, o shodu na úrovni velvyslanců či jednání s Evropským parlamentem. Bylo to právě české předsednictví, které během více než dvou set jednání moderovalo diskusi a posouvalo ji ke konkrétním výsledkům.
Největšího úspěchu dosáhli čeští vyjednavači na konci července. Za rekordních šest dnů od představení návrhu komise dokázali vyjednat dohodu na snížení spotřeby plynu. Na svém mimořádném zasedání ji téměř jednomyslně schválili ministři energetiky zemí Evropské unie. 15% úspory plynu jsou zatím podle dohody jen dobrovolné. Pokud by ale nastal akutní nedostatek, stanou se povinnými. Cílem přijatého nařízení Rady je snížit závislost Evropské unie na ruském plynu, který je využíván jako zbraň s cílem rozdělit sedmadvacítku.
Dalším hmatatelným úspěchem v oblasti energetiky bylo hlasování Evropského parlamentu o delegovaném aktu v taxonomii v Evropském parlamentu počátkem července, které podpořilo zařazení jaderné energie a zemního plynu mezi přechodové zdroje energie. Ačkoli se nejednalo o práci samotné Rady, ale Evropského parlamentu, i zde čeští představitelé jménem předsednictví vstupovali do jednání s klíčovými představiteli Evropského parlamentu a výsledné hlasování ovlivnili ve prospěch jak evropského kompromisu, tak i českých zájmů.
V nadcházejících týdnech bude role českého předsednictví v koordinaci Evropského postupu na poli energetiky naprosto zásadní. Vyjednávání evropských řešení, která za mírových časů trvají měsíce, v současné turbulentní situaci vyžaduje bleskovou rychlost a ráznost. České předsednictví se této potřebě rychle přizpůsobilo a koordinuje sedmadvacítku v dennodenním přímém kontaktu s Evropskou komisí i klíčovými členskými státy. V reakci na raketový růst cen energií předsednictví rozhodlo o svolání další mimořádné Rady ministrů energetiky na 9. září.
Zřetelnou prioritou českého předsednictví je pomoc válkou zmítané Ukrajině. Velvyslanci členských států proto pod českým vedením schválili v pořadí již sedmý sankční balíček. Měl by Rusko dál ekonomicky oslabovat a Ukrajinu tak v boji podpořit. Rozšířená opatření obsahují mj. zákaz dovozu zlata ruského původu do Evropské unie, zmrazení aktiv banky Sberbank nebo uvalení sankcí na další jednotlivce a subjekty, aktivně podporující ruskou agresi.
Státy Evropské unie se zároveň v závěrech o zahraničních manipulacích s informacemi a vměšování shodly, že zesílí svou aktivitu v boji proti hybridním hrozbám, které Evropské unii hrozí nejen ze strany Ruska.
Kromě sankcí schválila Rada Evropské unie také další makrofinanční pomoc Ukrajině ve výši 1 miliardy eur. Vedle toho dostane válkou zmítaná země vojenských materiál za dalších 500 milionů eur. Od konce února tak Ukrajina dostala na obranu celkem 2,5 miliardy eur. Díky české diplomacii se také podařilo ve zrychlené proceduře schválit opatření, které umožňuje nadále používat řidičské průkazy vydané na Ukrajině. Po praktické stránce se tak zjednoduší každodenní život nejen milionů uprchlíků, ale i úřadů, které jim nebudou muset vydávat nová řidičská oprávnění.
Čeští diplomaté také zvládli dojednat společnou pozici všech členských států k návrhu FAST-CARE. Ten cílí na další pomoc regionům Evropské unie, které přijaly velké množství uprchlíků z Ukrajiny, nebo se potýkají s nepříznivými hospodářskými dopady agrese Ruska. Návrh by měl zjednodušit uvolňování evropských financí v této oblasti. České předsednictví ho na podzim začne projednávat s Evropským parlamentem.
V kontextu ruské agrese vůči Ukrajině je důležitá i podpora sousedícímu Moldavsku. Pod českou taktovkou Rada přijala nařízení, kterým se dočasně liberalizuje obchod se sedmi moldavskými zemědělskými produkty. Moldavsko může po dobu jednoho roku minimálně zdvojnásobit jejich vývoz do Evropské unie bez jakýchkoli cel. Ministři vnitra také oficiálně spustili platformu na podporu Moldavska v bezpečnostních otázkách.
Úspěchu dosáhlo české předsednictví také v digitální oblasti. Během osmihodinového vyjednávání s Evropským parlamentem, které skončilo až nad ránem, se jim podařilo dohodnout na podobě programu digitální dekády. Ten obsahuje cíle pro digitální transformaci Evropské unie do roku 2030, které se týkají nejen digitalizace podniků a veřejných služeb, ale také zvyšování digitálních dovedností obyvatel. Dohodu pak jednomyslně potvrdili velvyslanci zemí EU.
Rada pro zahraniční věci také v červenci schválila závěry o digitální diplomacii. Evropská unie bude na jejich základě aktivně prosazovat všeobecná lidská práva a základní svobody v digitálním prostředí a přístup k digitálním technologiím zaměřeným na člověka.
České předsednictví bude také navždy spojeno s historickým dnem pro západní Balkán. Dne 19. července odstartovala na mezivládní konferenci přístupová jednání se Severní Makedonií a Albánií. Po dlouhých letech čekání mohou obě kandidátské země konečně začít vyjednávat jednotlivé přístupové kapitoly, což je velký krok na jejich cestě do Evropského společenství. Integrace západního Balkánu do Evropské unie je jednou z dlouhodobých priorit české zahraniční politiky a českého předsednictví.
Dva zásadní pokroky přišly v červenci také v oblasti financí. Ministři dali konečný souhlas s přistoupením Chorvatska do eurozóny. Čeká se ještě na souhlas všech vlád členských států, než začne české předsednictví v září vyjednávat s Evropským parlamentem, jehož souhlas je také nutný. Čeští vyjednavači také dokázali najít dohodu na mandát o projednání členských států s Evropským parlamentem k obecné bezpečnosti výrobků. Jde o aktualizaci starší legislativy, která již neodpovídá požadavkům na dnešní digitální standardy.
Na červencové Radě pro zemědělství a rybolov přijali ministři také závěry k akvakultuře. Deset let od posledního jednání Rady přidružení mezi Evropskou unií a Izraelem se ministři Evropské unie shodli na obnovení těchto zasedání a zahájení jejich příprav. Intenzivní práce politiků a diplomatů se neprojevovala jen v Bruselu, ale nesla své ovoce i na neformálních jednáních v Praze. Mnoho z těchto neformálních ministerských jednání hostilo také partnery z Ukrajiny či zemí asociovaného tria. Na nich otevřelo mnoho dalších témat, jako posílení boje proti sexuálnímu zneužívání dětí, ochrana přírody a biodiverzity, digitalizace mezinárodní justiční spolupráce, zvyšování přidané hodnoty, inovativnosti a konkurenceschopnosti, investic do výzkumu nebo posílení odolnosti demokratických institucí.
Pro celkovou představu o tom, co máme za sebou, ještě připojím několik údajů ilustrujících intenzitu činnosti v této oblasti k dnešnímu dni. Proběhly čtyři rady ministrů v Bruselu, osm neformálních rad ministrů v Praze, devět jednání velvyslanců, osm trialogů, třiadvacet prezentací priorit v Evropském parlamentu včetně vystoupení předsedy vlády na plénu a 235 zasedání pracovních skupin. Věřím, že další stejně úspěšné předsednické měsíce nás čekají na podzim.
Není to ale samozřejmě jen předsednický půlrok, do kterého vláda investuje své úsilí v oblasti evropské spolupráce. Máme před sebou i řadu dalších na předsednictví nezávislých úkolů, namátkou například prosadit systematickou přípravu českých pozic k jednotlivým návrhům a zpracování kvalitních analýz očekávaných dopadů. Máme za úkol podpořit efektivní využívání evropských finančních prostředků či zlepšení schopnosti ucházet se o prostředky z centrálně řízených programů. Všem těmto tématům se intenzivně začneme věnovat ještě v průběhu nebo hned po skončení předsednictví.
A na závěr mi dovolte shrnout pregnantně ještě jednou to nejdůležitější, čeho se vládě za uplynulých osm měsíců jejího působení podařilo dosáhnout v oblasti evropské politiky. Česká republika se z pozice outsidera na evropské periferii, kde se jako satelity Orbánovy neliberální demokracie dostala v minulých letech v důsledku neřešené střetu zájmů, nesolidárního přístupu k problémům ostatních zemí a zavíráním očí nad porušováním zásad právního státu dokázala vrátit do hlavního proudu evropské politiky, kde dokáže vytvářet funkční spojenectví, a to podle relevantních národních zájmů nejen v rámci visegrádské skupiny, ale v rámci celé Evropské unie. Při podpoře Ukrajiny s Polskem a Pobaltím, v prosazování volného obchodu se Švédskem, Dánskem nebo Španělskem, při obhajování role jaderné energetiky s Francií a Finskem a s Německem či Nizozemím při hledání alternativních zdrojů plynu. Tak má vypadat evropská politika sebevědomé země, která se hlásí k západním ideálům demokracie a liberální ekonomiky.
Děkuji za pozornost.
