Dnes měl schůzi VZVOB, dříve než vás seznámím s usnesením, které jsme schválili jednomyslně pod číslem 210, které se vztahuje právě k dnešnímu tématu, a to z hlediska energetické bezpečnosti, tak mi dovolte několik úvodních poznámek.
Situace, do které jsme se dostali, nás nutí, abychom všichni společně hledali co nejrychleji řešení. Ale my řešíme důsledky. To, proč jsme se v této situaci ocitli, jako ČR, jako EU, jako odběratelé plynu nebo elektřiny, to přece jenom vychází ještě odjinud. Jak dobře víme, Ruská federace si dlouhodobě připravovala půdu, vytvářela celý příběh o tom, jak je potřeba bojovat s nacisty, nevšimla si přitom, že ti největší nacisté se právě objevují v samotné Moskvě, začala vydávat knihy, které přepisovaly historii, nás, kteří jsme byli tak vnímaví na lacinou energii, vlákala do pasti, lacinými, zajímavými, vstřícnými cenami za plyn a za další energie.
Situace, do které jsme se dostali v předvečer ruské agrese proti Ukrajině, je proto situací, ve které se nemůžeme chovat suverénně, svobodně, ve které je vlastně ohrožena naše energetická bezpečnost. Protože kdo má energii, ten má vliv. Kdo má vliv, ten rozhoduje.
Tam, kde mluvíme o energetické bezpečnosti, bychom proto měli také rovnou mluvit o národní bezpečnosti. V tomto Senátu o tom něco víme. Vzpomeňme si ostatně na četná jednání, která jsme tady vedli, abychom zabezpečili energetický sektor v ČR, bez toho, že by se tady nakupovaly energie z Číny nebo z Ruska, jako to bylo v plánech minulé vlády, když se připravovalo dokončení stavby elektrárny, jaderné elektrárny v Dukovanech.
Dnes tedy řešíme následky této agresivní politiky ze strany Ruska. Vidíme, že nejenom že Rusko si připravovalo půdu, ale že dokonce ještě dnes aktivně manipuluje s cenami plynu, že otevírá a zavírá kohoutky tak, jak se mu zlíbí, přestože nás desítky let ubezpečovalo o tom, že bude seriózním partnerem pro dodávky energií. Když k tomu připočteme nemilosrdné klima a klimatické podmínky, které jsme viděli v letošním létě, kdy v důsledku rozsáhlých veder a sucha bylo potřeba zastavit přes čtvrtinu hydroelektáren v Evropě, v Portugalsku to byla téměř polovina, když k tomu připočteme další šok, který tady někteří z vás zmiňovali, a sice že Francie, jaderná velmoc, která vždy exportovala elektřinu do zahraničí, tentokrát musela importovat, protože z 56 jaderných reaktorů ve Francii jich ještě minulý týden 31 bylo mimo provoz, z toho 16 procházelo běžnou údržbou, to byla plánovaná odstávka, 14 bylo odstaveno kvůli hrozící korozi, resp. kvůli dodatečným bezpečnostním kontrolám, protože se ukázalo, že ten reaktor nefunguje, jak měl. Chceme proto ocenit rychlost, se kterou se vláda pustila do řešení této krize, zejména ve chvíli, kdy se zapojila do vyjednávání o účasti ČR v LNG terminálu, v tom terminálu pro zkapalněný plyn v Nizozemí. Za tak málo týdnů tak velký výsledek je potřeba opravdu ocenit. Stejně tak chceme vládě dát plnou podporu, aby si vyjednala podobný přístup do terminálu na zkapalněný plyn v Polsku, stejně tak i v Německu. Ostatně o tom bude také naše usnesení.
Oceňujeme, že vláda dokázala tak rychle ke včerejšímu večeru rozhodnout o zastropování cen. ANo, pro některé to bylo pozdě, ale musíme si uvědomit, že my si kupujeme čas. To, jak ten čas bude dlouhý, to bude mít svoje náklady. Bude to mít náklady do našich veřejných rozpočtů. Když se podíváme na to, kolik peněz jsme rozpustili v minulých letech jenom na sanaci těch krizí, najděme si ve sdělovacích prostředcích nadpisy, kde se píše, že se prodávaly drahé kovy ze státních rezerv. Karel Havlíček, tehdejší ministr průmyslu a obchodu. Nebo že se rozpouštěly prostředky, které byly v rezervách, v rozpočtových rezervách, až na úrovni stovky miliard korun českých.
Bylo to za Babišovy vlády, za té vlády, která také rozpustila prostředky z Fondu národního majetku. Takže každá intervence něco stojí. A možná, že nedostatek nebo krátkost prostředků a nástrojů, které vidíme dnes, je také výsledkem nebo důsledkem hospodaření a chybných rozhodnutí minulosti. A na to bychom neměli zapomínat. To z nás ale nesnímá odpovědnost, abychom tam, kde dneska můžeme ta opatření hlídat a případně vylepšovat, abychom nebyli na pozoru. Dovolte mi uvést jeden příklad za všecky. Když tady vystupoval pan ministr průmyslu a obchodu, tak jeden z našich kolegů ho vyzýval k tomu, aby reagoval na otázku firem, které mají sídlo v daňových rájích. Dovolte mi, abych k tomu učinil jednu důležitou poznámku. Tak jako se dnes celá řada firem hrne za státem, aby jim stát pomohl v těžké době, tak nesmíme zapomínat na to, že tyto firmy by měly být volány k určité loajalitě vůči státu. Co mám konkrétně na mysli? Je celá řada firem, které mají alespoň v rámci svého holdingu některou z společností v daňových rájích, kterým se cudně říká jurisdikce, respektive nekooperativní jurisdikce v daňové hantýrce. Firmy, které ale ulévají svoje prostředky do daňových rájů, jako kdyby dávaly přednost tomu neplatit daně, nebo je neplatit v plné výši. Pokud by zároveň ale tyhle firmy chtěly žádat o pomoc ze státních prostředků, tak má stát plnou autoritu a pravomoc k tomu, aby se jich zeptal, co budou nebo jak vypadá jejich majetková struktura. Pokud by se skutečně potvrdilo, že mají sídla v daňových rájích, pak je potřeba postupovat tvrdě podle pravidla: kdo tady neplatil plnohodnotně daně, neměl by mít přístup k takové veřejné podpoře jako ostatní.
Pokud toto pravidlo, které je relativně jednoduché, umístíme do těch opatření legislativních, která dneska jsou připravována, tak se zachováme podobně jako například Dánsko. V Dánském království – členská země Evropské unie – firmy, které mají sídlo v daňových rájích, nemohou žádat o státní podporu. Podobně uvažuje Polsko, Francie nebo Belgie. A když se podíváme na doporučení, které Evropská komise vydala 14. července 2020, tedy před 2 lety, tak tam právě najdeme, jak je důležité, aby firmy, které operují na společném jednotném trhu, se chovaly loajálně nejenom ke svým vlastním státům, ale také k společnému trhu. Nejde tedy jenom o ochranu daňových poplatníků, ale také o ochranu pravidel jednotného trhu. Ten, kdo by se totiž vyhýbal daňovým povinnostem, by mohl se dopouštět vlastně zneužití národního rozpočtu na úkor daňových poplatníků. A dokonce i na úkor těch, kteří přispívají pravidelně do systému sociálního zabezpečení. Vím, že to vypadá na první pohled vzdáleně, ale pojďme se podívat na ty, kteří dneska volají nejhlasitěji o podpoře státu, zda projdou tímto testem? Proto doporučujeme vládě, aby se i na tento aspekt bezpečnosti nebo pravidel řádného hospodáře, tedy vynakládání prostředků ze společného, také podívala ve chvíli, kdy se jedná o pomoc firmám, které, jak dobře víme, budou potřebovat stabilizovat svoje rozpočty, investiční plány a vůbec rozvahy na příští měsíce, aby zachovaly nejenom rentabilitu, ale i pracovní místa v naší zemi. Nyní mi dovolte, dámy a pánové, abych začal číst z usnesení, které ještě, pokud vím, nemáte před sebou na stole a které dostalo číslo 210 a které dnes ráno projednával a jednomyslně schválil výbor pro zahraničí, obranu a bezpečnost. To usnesení se jmenuje „k posílení energetické bezpečnosti během ruské války proti Ukrajině aktuálně před začátkem topné sezóny 2022/23“.
Náš výbor: I. Konstatuje, že situace je vážná, neboť hrozí ztráta důvěry občanů ve schopnost státu čelit krizi, přičemž živnostníci, podniky a soukromé firmy potřebují rychle rozhodovat o dalších krocích do budoucna pod hrozbou znehodnocení rentability jejich podnikání, které navíc pod tlakem mimořádně vysoké inflace.
Náš výbor dále konstatuje, že pomalá či špatně nastavená pomoc může ohrozit veřejné rozpočty, případně narušit dlouhodobou stabilitu podnikatelského prostředí a vážně ohrozit konkurenceschopnost celé České republiky. A náš výbor také konstatuje, že ceny energie dosahují historického maxima, přičemž vláda již vyčlenila pro občany na pomoc se rostoucími cenami energií 177 miliard korun českých. Náš výbor
II. Upozorňuje se znepokojením na to, že organizátoři demonstrace konané 3. září 2022 na Václavském náměstí žádali téměř vystoupení z Evropské unie a ze Severoatlantické aliance, jakož i ukončení podpory Ukrajiny, a naopak si přáli plné obnovení spolupráce s Ruskou federací. Přičemž jejich požadavky obratem přebírala propaganda státních médií Ruské federace. Například ruská státní agentura TASS shromáždění přirovnala k protestům z listopadu 1989. Náš výbor proto
III. Považuje úroveň obav, kterou projevují obyvatelé České republiky z budoucnosti za alarmující. Považujeme snahy ruských státních a i nestátních aktérů zablokovat společný postup v rámci NATO a Evropské unie, narušit důvěru občanů ve vládu a další instituce státu či znemožnit celospolečenský dialog v České republice za vážné ohrožení bezpečnosti České republiky. A náš výbor považuje nutnost rychle se vyvázat z energetické závislosti na Rusku za výsostnou otázku suverenity a národní bezpečnosti. Nakonec proto vyzýváme vládu, aby s ohledem na závažnost hrozby vnímala jako prioritní strategickou komunikaci, v jejímž v rámci by občané České republiky včas dostávali informace o energetické situace a o krocích vlády týkajících se rozdělování státní pomoci. Jde o téma natolik komplikované, že bylo snadno zneužíváno dezinformační scénou. A nakonec náš výbor apeluje na vládu České republiky, aby prosazovala u vlády Polské republiky stavbu plynového propojení STORK, které má zásadní bezpečnostní význam pro posílení dodávek plynu pro Českou republiku, a také aby prosazovala u vlády Spolkové republiky Německo stavbu LNG terminálu v Greifswaldu při ústí plynovodu Opál, který vede přes území Německa a Českou republiku do Rakouska. A aby zároveň v tomto projektu vyjednala část České republiky, čímž bez nutnosti dalších velkých investic využije stávajících plynovodů a výrazně zvýší bezpečnost dodávek plynu pro Českou republiku.“
Tolik usnesení našeho výboru z dnešního rána s číslem 210. Dámy a pánové, chci podpořit kolegy v tom společném úsilí vytvořit dnes tady usnesení, které také zohlední energetickou bezpečnost. Mám za to, že teprve nyní vidíme, že bezpečnost má velmi silnou vazbu také na prosperitu a na svobodu občanů České republiky. A o tom se dnes také rozhoduje.
Děkuji vám.
