já se přiznám, že budu hovořit úplně jinak než ostatní. Už si možná v mých vystoupeních pomalu zvykáte na to, že můj přístup je více vědecký než politický. Tak já jsem si dovolil se na tu problematiku energie a současné krize podívat prizmatem teorie systému. Jelikož jsem to měl připravené trošku delší, tak jsem byl požádán o to, abych to mírně zkrátil, tak vyhovím tomu požadavku, nicméně upozorňuji na to, že začínám řekl bych v jedné třetině toho vystoupení. Pak může dojít k tomu, že některým pojmům nebudete rozumět. Nicméně si myslím, že většina z vás je vysokoškolsky vzdělaná, že by tady neměl být zásadní problém.
Obdobně jako ostatní společenské systémy je ekonomika také otevřeným systémem, které nemohou být odděleny od proudu vnější energie a hmoty, které nepřetržitě proměňují. Základem pro trvalou existenci lidské společnosti a života na Zemi vůbec je produkce energie na slunci díky termonukleární syntéze hélia, umožněná a spuštěná působením masivních gravitačních sil a energií, za uvolnění velkého množství volné energie ve formě fotonů do okolí. Asi vás napadne, jak je to tedy s uranem, protože samozřejmě uran se má nebo se využívá k produkci energie a já skutečně nemám čas to tady vysvětlovat. Až někdy bude víc času, tak vám to řeknu. Je tam určité spojení někde v té minulosti.
Z důvodu této závislosti od proudu vnější energie(?) lze ekonomiky řadit k disipativním strukturám. Jde o struktury, které ke svému udržení potřebují energii, jinak přestanou existovat, zkrátka se rozplynou čili disipují. Je tedy schopna jako jiné disipativní struktury snížit vlastní neuspořádanost v entropii, ovšem jen na úkor volné energie z prostředí, kterou posléze do tohoto prostředí odevzdává v degenerované formě, a to ve formě tepelného záření. Na druhé straně díky efektivní schopnosti přeměny vnější energie, a to je teď důležité a zajímavé, vykazuje ekonomika jako disipativní struktura nemalou soudržnost neboli integrační schopnosti. Je tedy schopna homeostázy, čili udržení základních parametrů vnitřního a vnějšího prostředí dlouhodobě na konstantní úrovni. Ekonomika je tedy schopna spontánní samoregulace a samoorganizace díky příjmu zevní energie. Tady vidíte, jak je ta energie důležitá i pro stabilitu a fungování ekonomiky, jinak bez příjmů energie se poměrně rychle bude mít tendenci rozpadat.
A dále vývoj ekonomiky se může obdobně jako evoluce života a prostředí vyznačovat poměrně dlouhými obdobími homeostáze, stabilního vývoje, přerušovanými velkými změnami, tak zvanými punktuacemi, čili obdobími náhlého zrychlení evoluce. Ta jsou nazývána krizová období, tato zrychlení. Ekonomika totiž jako velký otevřený systém je vystavena vnitřním i vnějším fluktuacím, v oblasti blízko rovnovážného stavu je však takovýto systém vůči fluktuacím odolný a chová se takřka opakujícím způsobem, čili cyklicky. V silně nerovnovážných stavech ovšem určité fluktuace jsou místo potlačení zesíleny, což vidíme v dnešní době, kde se vlastně vynořilo mnoho fluktuací, které se nějakým způsobem sumují a mohou zachvátit celý systém a přinutit ho ke zcela novému chování. Za této situace se ekonomika začne chovat chaoticky, čili nebude docházet k žádným pravidelným cyklům. Vlivem malé nebo větší náhodné poruchy, v tomto případě bychom mohli říct, že to může být válečný konflikt na Ukrajině, se ekonomika může stát nestabilní a přeskočí do kvalitativně nového stavu.
Z hlediska teorie chaosu je ekonomika společenský systém operující v podmínkách s omezeným počtem zdrojů. To si myslím, že je nesmírně důležité, abychom si uvědomili, že vlastně tady probíhá v současné době soutěž o tento omezený počet zdrojů. Živá společenství neustále zavádějí nové způsoby využívání zdrojů, objevují nové zdroje či nové způsoby reprodukce a rozvoje. Již pouhá souhra i malých nahodilých činitelů v době nestability je postačující k narušení souměrnosti. V oblasti bifurkací ovšem nabývá na síle a na významu individuální iniciativa, jednotlivec, nová myšlenka či nové chování mohou změnit celkový stav. Řekl to jeden z největších, řekl bych mozků teorie chaosu, jmenuje se Ilja Prigogine.
A já bych jen shrnul, co z toho vyvodit. Blízká budoucnost ukáže, jestli se systém globální lidské společnosti a ekonomiky či některé jeho systémy nachází v nerovnovážném stavu a tedy jestli směřujeme do fáze chaosu a nového uspořádání systému. Pozitivní je, pokud je tato skutečnost pravdou, tak by měla podnítit všechny aktivní a kompetentní prvky systému, a to včetně každého z nás, ke zvýšenému úsilí, jakým způsobem tento možný budoucí chaos řešit. Důvodem je to, že i malý přínos může mít dalekosáhlé důsledky pro další vývoj nového uspořádání systému. Dále bychom se měli snažit racionálními opatřeními zamezit přechodu do chaosu či případně zamezit katastrofickému scénáři a preferovat postupný a nebolestivý přechod do nového uspořádání, který bude reflektovat lépe realitu tak, aby byl systém uveden zpět do stavu oscilující rovnováhy, nicméně je třeba promýšlet a připravovat se i na méně optimistické scénáře.
Děkuji za pozornost.
