Města a obce jsou financovány převážně z politicky dohodnutého rozpočtového určení daní. Příjmy slouží na to, aby zajistily služby, investice či politiky státu, které není efektivní dělat "z centra".

Sociální politiku určuje stát. Její výdaje musí být vyvažovány příjmy, které musí být dlouhodobě v souladu s vůlí státu utrácet (jinak směřuje stát do průšvihu). Sociální politika státu navíc musí směřovat ke všem občanům (a dalším určeným lidem) kteří na našem území žijí.

Samozřejmě, města, obce či kraje rozhodují o věcech, které mají i sociální dimenzi. Třeba upřednostní stavbu parkovacího domu před penzionem pro seniory, nebo stavbu nemocnice přes rozvojem hromadné dopravy. Ale slibovat, či ještě hůře poskytovat občanům sociální dávky a výpomoci (navíc bez toho, aby na to získaly peníze přes jimi vypsané daně), je pro mne daleko za hranou. Tato politika je věcí státu a nemůže lidi diskriminovat dle adresy. Není to spravedlivé, protože to, zda na to město nebo obec má, nezáleží jen na obratnosti politiků a toho, jak své rozpočty spravují, ale hlavně otázkou toho, jak obratní jsou při přesměrování příjmů státu do městské, krajské a obecní kasy.

Mimochodem, když jsem narazil na příslib jednoho pražského politika ohledně právě takovéto dávky, rychlý orientační propočet naznačil, že zatím co by platba zatížila rozpočet "jeho města" nejvýše nízkými jednotkami procent, u menší obce by šlo o dvojciferný dopad.

PS: Je to veřejné tajemství, ale příjmy měst a obcí jsou vázány z cca poloviny na DPH, a v krizi tak silně rostou (příjem z DPH třeba o 18, 6%). To, že politici leckde "neví co s penězi" (s nadsázkou, samozřejmě) a přemýšlí, jak by občanům (výměnou za hlasy) pomohli, je logické, ač na stranu druhou smutné. Ale vede-li to ke vzniku obecních, městských či krajských "sociálních dávek", pak to je z hlediska fungování státu a zájmů občanů zcela špatné.