Pan poslanec se rozhodl, že vyslyší nářků developerů a velkých stavebních investorů a pomůže jim prošlapat cestičku nepřejícím legislativním prostředím. Navrhuje totiž, aby veřejnost mohla připomínkovat stavbu jen ve fázi EIA, tedy v době posuzování vyhodnocení vlivů na životní prostředí, a chce ji vyřadit z dalších fází, zejména pak z vlastního stavebního řízení, kdy mohou být řešeny i jiné aspekty stavby, než jen její dopad na životní prostředí. Navrhovatel tvrdí, že stávající stav brzdí záměry investorů a znesnadňuje už tak jejich nelehkou situaci.
Věřím a chápu, že zdlouhavé stavební řízení může stavební záměr pořádně zkomplikovat. Věřím také, že existuje řada projektů, které s nástupem krize a vlivem zpoždění v povolovacím řízení nakonec nebyly realizovány (i když v takovém případě je otázkou, zda to nakonec nebylo ku prospěchu investora). Věřím také steskům některých stavebníků, že existují taková sdružení a takoví jedinci, kteří naprosto účelově zdržují nesmyslnými odvoláními zahájení stavby a ohrožují tak i veřejně prospěšné stavby. Zásadně však odmítám představu, že takových škůdců je většina, a nemohu proto připustit záměr, aby se urychlení přípravy staveb dělo na úkor práv veřejnosti a jednotlivých občanů. Zvláště pak, jde-li např. o stavbu hypermarketů, o nichž se stejně za několik let dozvíme, že jde o špatně zkalkulovaný projekt a ze slibovaného prosperujícího obchodního centra v lokalitě zůstala nevzhledná a nebezpečná prázdná skladovací hala.
Navrhuji, aby územní a stavební řízení případní investoři urychlili tak, že připraví kvalitní projekt, který hned zpočátku bude řešit všechny důležité aspekty zajímající dotčenou veřejnost. Navrhuji, aby byla zahájena jednání s významnými nevládními sdruženími a organizacemi, které, jak jsem z rozhovorů s nimi rád zjistil, nemají žádnou radost z diskreditace jejich činnosti některými notorickými stěžovateli a potížisty. Možností, jak aktivity některých takových zneuživatelů zákona minimalizovat, je více a i o těch jsou kolegové z neziskových organizací připraveni jednat. Navrhovaná cesta, tj. prosadit záměr tak, že všem občanům zavřeme ústa, jde ale proti principům moderní demokratické společnosti.
V tomto smyslu nepovažuji kroky pana poslance Sivery za pouhé podlehnutí lobbistickým tlakům, ale za poměrně nenápadný, ale o to vážnější pokus, jak povýšit zájmy malých skupin osob nad zájmy široké veřejnosti. Je to pokus zalít kousek demokracie betonem.
První pokus tedy neprošel. Ale jak sám pan poslanec Sivera prohlásil, od svého záměru neustoupí, a podá návrh v jiné podobě. Je důležité celou záležitost sledovat a zabránit tomu, aby se tato idea ve formě nějakého přílepku k jinému zákonu nepozorovaně prodrala na světlo světa.
