Vážená paní předsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, dovolte, abych zahájil tím, že se podíváme trochu zpětně a porovnáme rozpočty v těch posledních dvanácti, třinácti letech. Bude to velmi krátké, ale myslím si, že je dobré se na tu minulost podívat a současně se i podívat, jak se budou vyvíjet směrem do dalších let.
Nemohu začít jinak než světovou finanční krizí, rok 2009 až do roku 2014, kdy součet schodku státního rozpočtu byl 749 miliard korun. Ať jsme objektivní, dva roky z toho byla světová finanční krize, kdy to bylo pochopitelné, pak nicméně už hrubý domácí produkt rostl. Současně je třeba ale říct - a to je zase ku neprospěchu - že i když byla světová finanční krize, nedopadla tenkrát prakticky žádná podpora na podnikatele, s drobnými výjimkami. V té době se předávala vláda, zadluženost byla okolo 43 % a mezi lety 2015 až 2019, v dalších pěti letech, se součet schodku státního rozpočtu pohyboval na záporné nule, úplně přesně to bylo minus 32 miliard.
Klesla zadluženost na 29 %, což bylo nepochybně velmi dobré. Zase, ať jsme objektivní, bylo to určitě i zčásti díky tomu, že rostl hrubý domácí produkt. Přišly covidové roky a schodek v těch dvou letech se dostal až na minus 786 miliard. Říkám součet za oba dva roky. Důvody, myslím, jsou zcela zjevné. Byla to největší krize, která zde byla za poslední desítky let. V roce 2022 dopadl schodek přibližně stejně nebo dopadne, jak jsme plánovali; byla tady o tom velká diskuse, nebudu se k tomu vracet, kolem 375 miliard.
Co je důležitější, jak to bude vypadat dále, a tady je pochopitelně velký vykřičník. V těch dalších letech, pokud započtu i rok 2022, čili vezmu-li čtyřleté období vlády, tak se dostaneme na plus minus 1 265 miliard. Chápu, že to je zatím předběžné, ale vycházím z čísel z Ministerstva financí, a to je velmi varovné.
Na druhou stranu je faktem to, že zadluženost České republiky stále je velmi dobrá. Když pominu těch 29 %, což byl tedy skutečně v těch posledních 15 letech rekord, tak jsme předávali vládu na úrovni menší, než byla zadluženost v roce 2014, na úrovni 41,9 %, což bylo přibližně na úrovni 43 procent vůči Evropské unii. Na tom dokresluji to, že stav veřejných financí byl dobrý a v zásadě je stále dobrý, byť není možné nevidět to, že už to tedy není čtvrté nejlepší, ale šesté nejlepší, což bylo na konci roku. Nyní pokud mám správné informace, tak jsme na osmém nejlepším místě nebo osmí v pořadí v Evropské unii.
Proč to ale říkám? Ano, byly zde extrémně náročné covidové roky a jsou zde rovněž velmi náročné roky energetické krize. Zvládli jsme covid, byť s těmi schodky, a já si stojím za tím, že to byly správné výdaje, a vzpomínáte si, jak jsme se kolem toho i v rámci Sněmovny přeli, tak si za tím stojím, protože jsme udrželi podnikatelský stav. Podpořili jsme 700 tisíc podnikatelů, zejména živnostníků a malých a středních firem, udrželi jsme podnikatele při životě, a když se dokonce podíváme na počty živnostníků, tak za covidovou dobu vzrostly o 50 tisíc. Ony rostly tedy od roku 2014, ale ta covidová doba na to neměla negativní vliv, což považuji za velmi dobrý výsledek. Nehodili jsme podnikatele přes palubu. Udrželi jsme sociální smír díky tomu, že zaměstnanost se stále udržela na jednom z nejlepších míst nebo umístění v Evropě, dokonce na pozici číslo jedna, což bylo 3,5 procenta.
Co považuji za nesmírně důležité a nepochybně to mělo vliv na to, že jsme museli pustit rozpočtu trochu žilou, bylo zvýšení investic až na 190 miliard, přičemž gros v tom sehrávaly investice do dopravy. Ještě na začátku roku 2020 byl rozpočet přes 80 miliard a končili jsme rok na úrovni 120 miliard. Zcela zásadním způsobem jsme podpořili zdravotnictví, oddlužili jsme nemocnice, a kdybychom to neudělali, tak dnes zdravotnictví nepochybně kolabuje.
A jsem rád, že se nám podařilo zvládnout naše poměrně vysoké cíle v oblasti výzkumu, vývoje a inovací, protože jsme tím udrželi cestu ku přidané hodnotě, a já jsem osobně, bytostně přesvědčen, že to je jediná cesta, jak udržet stabilitu nejenom veřejných financí v budoucnosti, ale jak udržet i prosperitu České republiky. Včera se zveřejnily údaje za rok 2021, myslím tím Český statistický úřad, a jsou opravdu velmi, velmi dobré. Podařilo se nám docílit dvou procent celkových výdajů vůči hrubému domácímu produktu. Nejenom, že to nikdy historicky nebylo, ale celková částka je 121 miliard. Samozřejmě jsou tam i podnikatelé. Jsme mezi top 10 v Evropské unii. Zařadili jsme se mezi inovační lídry, a to bylo covidu navzdory. V roce 2022 se celá řada z těchto aktivit, činností a víceméně tedy aktivit spojených s výdaji státního rozpočtu částečně přibrzdila, zcela se zastavila podpora podnikatelů a až teprve na konci roku se rozbíhá. To už jsou první varovné signály a já se k tomu dostanu v závěru svého vystoupení.
Pojďme se teď věnovat roku 2023, a to je saldu 295 miliard korun, které principiálně nekritizuji. Já jsem zde jasně řekl, že i v době covidové jsme my měli salda, my jsme je dokázali vysvětlit a je zcela zjevné, že i my bychom museli hospodařit s vysokým saldem v této mimořádné době. Co vyčítám, je to, že v celé řadě položek barvíme trávu nazeleno. Zcela zjevně dochází k trikům v oblasti výdajů a dostanu se k tomu. Mám velký otazník u příjmů nikoliv ve smyslu toho, že máme určitou nejistotu, jak se budou příjmy vyvíjet. To lze pochopit a popravdě řečeno, to bylo i u nás. Nevíme, jak se bude vyvíjet energická krize. Nemůžu ale nezmínit to, že některé příjmy nemáme zcela evidentně kryty zákonem a není to v řádu jednotek miliard, jak jsme měli my a vy jste nás za to tenkrát pranýřovali, zřejmě správně, dneska je to v řádu desítek miliard korun, a to není možné přejít mávnutím ruky. Měl se přiznat ten schodek vyšší a poté, když by se ty zákony dotáhly, tak se mělo jít tou opačnou cestou.
Co vyčítám ale více, toto jsou spíše technické záležitosti, které asi neovlivní to celkové saldo, a to je podcenění situace v roce 2022 - a hodně si za zatím stojím - při řešení energetické krize. Kdybychom zavčasu, tak jak jsme navrhovali, od března, dubna a možná května začali řešit energetické problémy tím, že bychom jednali s výrobci a v té době jsme jim určili ceny, tak bychom se vyvarovali tomu, že zastropování, které tak jako tak nakonec přišlo, nás bude stát tolik zdrojů. Zjednodušeně řečeno, nechali jsme příliš vydělat výrobce nejenom v roce 2022, ale logicky tím, že prodali elektřinu na rok 2023, tak i v roce 2023, a to nás dnes dobíhá.
Jsem přesvědčen, že se začala dělat protiinflační opatření pozdě, a pokud nevezmeme teď to, že ta inflace nám pomáhá v rozpočtu, tak nepochybně nám nepomáhá zase v inflačních výdajích a samozřejmě zhoršuje obecně komfort jak obyvatel, tak firem. Z mého pohledu se neřešily zavčasu dividendy ČEZu, zejména teď myslím nerozdělený zisk z minulých let, dokonce se půjčilo ČEZu, a stejně tak se z mého pohledu neudělala žádná velká aktivita ve smyslu výkupu akcií ČEZu. Myslím tím minoritních akcionářů. Toto všechno nás bude postupně dobíhat a já jsem přesvědčen, že rozpočtová mantra, kterou jsme si zvolili v roce 2022, jakkoliv jsem ji chápal v době před začátkem roku 2022, jakkoliv jsem ji chápal jakožto klání v rámci voleb, tak už jsem to nechápal od jara 2022, kdy bylo zjevné, že se řítíme do velkého průšvihu, který byl způsoben celou řadou faktorů, zejména tedy válkou, ale v každém případě lpění na rozpočtu a na jeho schodku ve finále znamenalo, že jsme s dítětem vylívali i vaničku, a to nás bude dobíhat v těch následujících letech.
Pojďme konkrétně k příjmům. Chci být objektivní a řeknu, co považuju za pozitivní, ale stejně tak, co považuju za negativní. Za pozitivní považuji nepochybně to, že se zaktivuje Modernizační fond ve výši v tuto chvíli 50 miliard korun. Já bych se nebál, pane ministře, jít ještě dál a myslím si, že tam máte určitý prostor, byť chápu, že tam ty peníze jdou postupně, ale pokud se podíváme na výhled Modernizačního fondu, tak za nás byl plus minus 150 miliard korun až do roku 2027 a vypadá to, že to bude okolo 500 miliard korun. To je dáno tím, že je vysoká cena emisních povolenek. Zjednodušeně řečeno, co budeme dělat s těmi 350 miliardami korun navíc? Neberu argumenty těch, kteří tvrdí, že to jsou peníze, které půjdou na modernizaci energetiky a že je musíme takhle využít. Tam využijme to, co jsme plánovali, těch 150 miliard a klidně můžeme ještě přihodit něco více, ale ne celou částku. V tuto chvíli je správné, že se z toho odebírá a že se použije na podporu, ať už domácností, nebo firem. Takže já to hodnotím jako pozitivní krok. Negativně hodnotím to, že to stále není v té zákonné podobě, a kdybychom přistoupili na náš návrh, který zde už tři čtvrtě roku, možná rok předkládám, marně, tak jsme dneska mohli mít ten výhled, chci tím říct ten příjem, podložený v zákoně, a já bych to tady teď nekritizoval. Ale znovu říkám, to je technikálie.
Na druhou stranu v příjmech považuji za negativní to, že se stále podle mého názoru nepracuje dostatečně se zdroji, které máme ve společnosti ČEZ. Podotýkám, že nerozdělený zisk do konce minulého roku byl na úrovni plus minus 150 miliard, v tomto roce ČEZ vygeneruje s největší pravděpodobností kolem 150 miliard provozního hospodářského výsledku před odpisy. To je dostatečně velká částka, když ji sečtu s tou předcházející, která by nám měla dát vyšší komfort ve smyslu toho, co si odebereme z ČEZu, než kolik plánujeme. Já vím, že tam máme plánováno výrazně více, než bylo za rok 2020, v roce 2021, respektive 2021 v roce 2022, to je v pořádku, ale jsem přesvědčen, že tam je ten prostor větší, a měli bychom mít tvrdší a měli bychom být důslednější vůči společnosti ČEZ.
Neměli bychom akceptovat to, že společnost ČEZ v tuto chvíli nemá dostatek cashe, abych byl přesný, ona bilančně zdroje má, ale má je alokovány samozřejmě na burze, což já plně chápu, to nelze ČEZu vyčítat, ale tak jako správný akcionář, bychom měli tlačit na to, abychom si peníze z ČEZu stahávali. Jinými slovy, aby si ČEZ třeba půjčil na trhu, nikoliv abychom mu dneska ještě půjčovali. Takže to je podle mého názoru příliš přísná politika vůči společnosti ČEZ a měli bychom v tomhletom být důslednější. A neříkám to z vlivu či společnosti ČEZ, myslím si, že to je společnost, která hospodaří dobře a říkám to ve smyslu toho, že bychom měli naopak toho využít, že dobře hospodaří a s těmi zdroji pracovat aktivněji i ve prospěch státního rozpočtu.
Co se týká výdajů. Za pozitivní považuji to, že jsme přešli na zastropování. Nechci se teď vracet jaká byla cesta k zastropování, že ještě na konci srpna jsme to striktně odmítali, nakonec se tady k tomu přešlo, a je dobře, že v tom příštím roce se počítá s prostředky, které budou alokovány právě ve prospěch zastropování. Pochopitelně nemůžu říct to B, a to je to, že to zastropování je příliš vysoké s ohledem na to, za kolik dokážeme elektřinu vyrábět a s ohledem na to, že jsme promáhli ten čas od března, dubna tohoto roku, kdy jsme umožnili výrobcům prodat elektřinu na příští rok a teď se v tom nesmírně komplikovaně pracuje. Špatně se logicky plánuje, resp. ty peníze zůstávají těm výrobcům. A ještě chci být pozitivní v jedné věci. Není možné nevědět to, že se pokračuje v trendu, který my jsme nastavili ve smyslu výdajů na investice. My jsme je zvýšili za posledních, tuším čtyři nebo pět let, docela zásadním způsobem z 80 miliard až na 190 miliard. Byly to zejména výdaje spojené s dopravními stavbami. A je dobře - a toto hodnotím pozitivně, že se pokračuje v tomto. A pokud se docílí těch víc jak 200 miliard, tak k tomu není třeba říci nic negativního. Naopak, je to správná cesta.
Problém tam mám jiný. A toho se za chvíli dotknu, a to je u dopravy, kdy nekritizuji rozpočet Ministerstva dopravy, státního fondu dopravní infrastruktury ve výši 151 miliard. Naopak. Myslím si, že je dobrý tenhleten rozpočet. Kritizuji to, z jakých zdrojů je tento rozpočet kryt. Jinými slovy, že ty investice celkové, které máme v rozpočtu, nemáme kryty rozpočtem, anebo jsme využili triku, ke kterému za chvíli dojdu. Co považuji za negativní a do určité míry hrozbu. Pane ministře, jsme přesvědčen, že podpora podnikatelů na příští rok s ohledem na to, jak se vyvíjí energetická situace, je nedostatečná. Tím spíše, pokud beru, že u těch větších firem, kdy jsme alokovali nebo vy jste alokovali částku 30 miliard korun, přes takzvaný Dočasný rámec, což jsme schválili nedávno zde ve Sněmovně, pak jste tvrdili, že to jsou peníze, které půjdou ještě v roce 2022. Chci věřit tomu, že větší část půjde, i když všichni tušíme, že se to přetáhne i do roku 2023, ale ať už to bude tolik či ono, ta částka na rok 2023 je nízká a domnívám se, že toto nás doběhne, protože není možné přežít tuto krizi se zdroji, které jsme těm podnikatelům alokovali v tuto chvíli.
Další oblast, ve které jsem kritický v rámci výdajů, jsou výdaje na dopravu, resp. krytí předpokládaného rozpočtu státního fondu dopravní infrastruktury. Já to zrekapituluji. Hodnotím pozitivně 151 miliard na dopravní výstavbu a na opravy a vše, co je s tím spojeno. Odpovídá to těm trendům, které my jsme měli a odpovídá to do značné míry i zvyšování cen staveb. Jenom podotýkám, že my jsme plánovali 127, resp. 131, pak se to drobně snížilo, to nekritizuji rok 2022 a teď tady bude tento nárůst na 151 miliard. Zřejmě není jiná cesta, než tam těch 151 miliard skutečně dát, abychom nezastavili stavby. Nechci se teď tady handrkovat o jednotky miliard. To, co je podstatné je to, že nám tam chybí 30 miliard, to je zcela zjevné. Je to přesně 30,7 miliard korun.
A to, že se to přenáší v tuto chvíli na dvorek dopravní, na Ministerstvo dopravy, ať už formou toho, že se změní zákon - podotýkám, že ještě není změněn o státním fondu dopravní infrastruktury a využijí se dluhopisy v rámci státního fondu dopravní infrastruktury. Znovu říkám, nevíme, do jaké míry o ně bude zájem, nevíme, za jaké to bude úrokové sazby a zákon ještě není změněn, a to se zkombinuje s úvěrem Evropské investiční banky, tak není opravdu nic jiného, než rozpočtový trik. Toto mělo být zahrnuto v rozpočtu, o toto měl být rozpočet zvýšen, to znamená o těch 30,7 miliardy korun.
Podle Národní rozpočtové rady, ať nekritizuji pouze já, se kabinet snaží opticky zlepšovat deficit roku 2023 tím, že nerovnováhu mezi příjmy a výdaji částečně přesouvá do státního fondu pro rozvoj dopravní infrastruktury. A budu pokračovat. Národní rozvojová rada tvrdí, že nelze upřednostňovat dosažení formálně příznivějších deficitů za ceny vědomé nereálnosti v jeho obsahu. Že není možné ignorovat základní pravidla a principy tvorby rozpočtu a že to povede k oslabení parlamentní kontroly veřejných financí, jakož i ztrátě kredibility České republiky na mezinárodních trzích. Toto netvrdí Havlíček, toto tvrdí Národní rozpočtová rada. Nás jste kritizovali, že se často díváme na Národní rozpočtovou radu jako na někoho, kdo pouze kritizuje a že bychom se měli více řídit jejími doporučeními, tak teď jsem pouze přečetl to, co doporučuje Národní rozpočtová rada vám.
Národní rozpočtová rada jasně tvrdí, že snížení salda o 30,7 miliard je pouze optické snížení. Nemluvě o tom, že zde hrozí, a záměrně říkám hrozí riziko k prodražení obsluhy státního dluhu. Ano, máte pravdu, že ještě nevíme cenu Evropské investiční banky. A možná, že to bude za výhodných podmínek, ale popravdě řečeno, nevíme ani cenu těch dluhopisů, popravdě řečeno, já myslím, že není to nejpodstatnější, za kolik nakonec ten úvěr bude, když se to tady nakonec celé bude řešit úvěrem. Je to principiálně nesystémová záležitost, a já si nedovedu představit, že bychom to řešili třeba na jiných rezortech. Vidím zde paní ministryni obrany. Představte si, paní ministryně obrany, že byste potřebovala investice, které byste si prosadila na nákup třeba nějaké obranné techniky v řádu desítek miliard korun a že by se to řešilo tím, že by se to odsouhlasilo, vy byste to měla v rozpočtu, ale armáda by si na to musela vzít úvěr a samozřejmě v nějakém horizontu by musela všechno splácet včetně úroku. Nedovedu si představit, že byste to takto akceptovala.
Úplně stejné je to u Ministerstva průmyslu a obchodu, kdy by ministr průmyslu a obchodu přišel s tím logicky, že potřebuje zdroje na sanování např. těžby po uhlí, což musí sanovat, tam nám nic jiného nezbývá a řešilo by se to tím, že by si na to vzal úvěr. Přece nemůžeme toto řešit takhle do budoucna těmito úkroky stranou. Buď to musíme přiznat do rozpočtu, anebo nemůžeme ten rozpočet takhle postavit. Nebo se třeba musí snížit. Ten problém totiž, který nastane, není v té úrokové sazbě. Ten problém, který nastane, je v tom, že to padne v letech budoucích na rezort dopravy, a ten bude muset toto splácet. Bude muset splácet úroky, bude muset splácet samozřejmě jistinu. Co to vlastně znamená? Že v budoucích letech, když se horko těžko budou dávat dohromady rozpočty a nežijme v iluzích, že to bude výrazně lepší než letos, bude to náročné, bude to napjaté a bude se bojovat o každou miliardu, no tak v tu chvíli se bude muset toto splácet a pochopitelně bude tím trpět dopravní infrastruktura, prostě bude se tam dávat těch zdrojů (nesrozumitelné.) To je zcela jednoznačné.
Já samozřejmě chápu to, že je možné financovat i z externích zdrojů, ale pak to musí být trochu systémové. Systémové řešení jsou třeba PPP projekty. Konečně i my jsme PPP projekt využili na tu Strakonickou dálnici a dopadlo to. Ale ten je řádně vysoutěžen. Dokonce to dopadlo o něco lépe, než kdybychom to stavěli z prostředků Ředitelství silnic a dálnic. A hlavně PPP projekt je takzvaně bez starosti pro stát na následujících 25 nebo 30 let, a to z toho důvodu, že se o to nemusí starat. Oprava, údržba, vše, co je s tím spojené. To je úplně jiný typ projektu. Já si dokážu i v nějaké krajní variantě představit to, že se využijí třeba prostředky Evropské investiční banky, ale využijí se na dlouhodobé financování skutečně projektů typu nějakých koridorových tratí, možná třeba vysokorychlostních tratí. Ale pak to musí mít nějaké parametry. A ty parametry jsou o tom, že si naplánuji na třeba 10 let rozpočtový výhled a řeknu si, kolik použiji ze zdrojů národních, kolik použiji ze zdrojů evropských, kolik vyberu na různých daních, poplatcích a tak dále. Všichni víme, jak se seskládává rozpočet na dopravu.
Do toho si začlením, kolik procent mi budou dělat PPP projekty a vezmu si to jako závazek a do toho si můžu dát třeba ještě nějaké projektové financování za využití například Národního rozvojového fondu například Evropské investiční banky. Toto všechno mi ale chybí. Ruku na srdce, vždyť přece všichni víme, jak to děláme a proč to děláme. Děláme to proto, že tam máme třicetimiliardovou díru. A tu třicetimiliardovou díru jsme si způsobili už v červnu tohoto roku. V červnu tohoto roku se to podcenilo, kdy se nevyjednávalo s Ministerstvem financí, výsledkem čehož bylo to, že Ministerstvo financí připravilo rozpočet na úrovni 94 miliard, na Ministerstvu dopravy se zhrozili, protože zjistili, že budou potřebovat výrazně více, až těch 150 miliard korun, a v tu chvíli jsme zde měli 57miliardový ....... (bambuk???). Ten byl jasný. A teď se to přes léto řešilo. Víte, pane ministře dopravy, že jsme kolem toho měli ostřejší diskusi na Státním fondu dopravní infrastruktury, kdy jsem vám říkal, že těch 57 miliard korun těžko vybalancujete. Popravdě řečeno, já se tady ani nedivím ministru financí, tedy. To ne, že bych se chtěl zastávat úplně extrémně, ale faktem je to, kde má najít 60 miliard korun, když se to neprojednalo? Nebo 57 miliard korun. A pan ministr financí mi říkal: Počkejte, Havlíčku, uvidíte v říjnu, my se to pokusíme nějakým způsobem dorovnat. A částečně tak učinil, ať jsem férový. Přihodilo se asi 26 - 27 miliard, což asi bylo maximum možného v té dané chvíli, ale faktem je, že nám dalších 30 chybí. Tak pojedeme, já nevím, kde se to vyřizuje, ta Evropská investiční banka, půjčíme si na to. Myslím si, že velmi dobře víte, o čem mluvím. Jsem přesvědčen, že víte, že to není systémové, že se tím pouze lepí díra a že to může být precedent i do budoucnosti.
Tak toliko k výdajům.
Už budu končit, ale vrátím se ještě k tomu, co mě trápí možná nejvíc. To není ani těch 295 miliard letos, já tedy tvrdím, ono to není 295, ale s tím Státním fondem dopravní infrastruktury to je 325 miliard, ale nechci být už jízlivý, více mě trápí ta salda v těch následujících letech. A to přece všichni musíme vidět, že není dobře. Je to průšvih. Jestliže si ten součet nastavíme tak, že to bude 1265 miliard a možná to bude o něco více, o něco méně, tak s tím nemůžeme prostě dobře spát v tuhle chvíli. A pojďme se podívat, co se s tím vůbec dá dělat.
Je mimořádná situace, souhlasím. Je válka, byl covid. Situace je takřka kritická, ale ten problém, který já vnímám, je v tom, že my ty výdaje do budoucna příliš neovlivníme. Sám to vidíte, pane ministře, jak se s tím složitě pracuje. Všechny ty sliby, které byly, jak byste to vyřešili rychle, i když jsme vám říkali, že to bylo v době covidové, že to bylo komplikované, tak jste na to měli řešení. Sám vidíte, že to není vůbec jednoduché. Ano, teď nechci slovíčkařit o tom, že tento rok dopadne stejně a vy jste něco ušetřili, na druhou stranu zase budete mít vyšší příjmy, prostě dopadlo to plus minus nastejně a věřte tomu, kdybychom u toho nebyli, tak ono by to nebylo úplně daleko k tomu, co vám to dopadlo v tom současném roce, myslím tím stále rok 2022.
Ale kde budeme v tom příštím období šetřit? Vždyť to přece všichni víme, že nás ta politická situace dotlačí k tomu, každou vládu, že nakonec ty výdaje plus minus, tak jak jsou, zrealizuje. A můžeme se bavit o tom, že to někde budou možná jednotky miliard, v lepším případě nízké desítky miliard, ale tomu úplně nevěřím. Prostě zjišťujete i vy, že to není tak úplně jednoduché něco naslibovat a ty výdaje uřídit. Nemyslím si, že tam dojde k nějaké veliké revoluci. To je můj osobní názor. Třeba se budu mýlit a poté se vám rád omluvím, když ty výdaje sesekáte v těch příštích letech úplně geniálně, tak, jak by si možná někteří ostře pravicoví ekonomové přáli. Oni sami by to neměli vůbec jednoduché.
A proto jsem začínal tím rozpočtem 2009 až 2013, kdy dneska velký kritik, tehdejší ministr financí, bryskně říká na sociálních sítích, jak by to geniálně řešil, no, že to neřešil v té době, když to zde bylo. Znovu říkám, bylo to přes 700 miliard, tenkrát to saldo, a to ti podnikatelé v roce 2008 a 2009 nepodpořil vůbec ničím. Takže žádná sláva, pane bývalý ministře financí Kalousku.
Takže pak se musíme spolehnout na příjmy. Fajn, tak máme příjmy buď přirozeným způsobem, to znamená poroste nám hrubý domácí produkt, já se jenom ptám, v čem nám tedy poroste ten hrubý domácí produkt. Máme štěstí. Já říkám záměrně máme, protože je docela možné, že se ty vlády budou měnit v následujících letech, dokonce to je velmi pravděpodobné, ale to štěstí je takové Pyrrhovo vítězství, protože co si budeme nalhávat, tu spotřebu nám potáhne jedině inflace a růst cen. Přece intuitivně cítíme, že to není dobře, protože ty ceny jsou vysoké, tak je pravda, když si to přepočteme na tu spotřebu přes HDP, tak nám to poroste. Dobře, s tím bychom se ale neměli spokojit.
Ale můžeme si rovnou říct, že tuto vládu pravděpodobně zachrání s ohledem na zadluženost růst HDP, který bude způsoben růstem cen, to znamená inflací. Ten problém je v tom, že bychom měli růst i jinde. Dokonce tohle považuji já za nezdravé. Měli bychom růst investičně a teď mi řekněte, kde porosteme. Firmy? Firmy jsou v nejistotě. A první, co udělá firma, která je v nejistotě s ohledem na ceny energií, je to, že přestává investovat. Drtivá většina středních a větších firem tlumí investice. Střední firmy mimo jiné neinvestují, protože jsou vysoké úrokové sazby. A totéž můžeme překlopit na domácnosti, protože domácnosti jsou v tuhle chvíli v situaci, kdy si málokdo bude brát hypotéku na 7 - 8 %. To je naprosto logické. Takže i v následujícím roce až dvou nelze předpokládat nějaký investiční boom. Bude to držet trochu stát, tady znovu pozitivně hodnotím to, že tam máte více jak 200 miliard korun, což je dobré, podobně jsme to dělali i my v té době covidové, takže to trošku utlumíme, ale zase intuitivně cítíme, že asi není úplně správné, aby ten hrubý domácí produkt byl postaven na inflaci a na výdajích státu na investice. Ale zaplať pán bůh za to. To je dobře.
No pak už nám zbývají exporty, a to je velká neznámá. Ono to totiž není, pane ministře, jenom o exportech. Všichni víme, je to o čistém exportu a tady já mám určitou obavu, protože co nám zhoršuje naši bilanci v oblasti exportu? To nám zhoršují logicky dovozy a ty dovozy jsou zásadní kde? Kde jsme v dysbalanci jako hrom? To je Čína a jenom si odpovězme. Zvedneme exporty do Číny? Troufám si tvrdit, že nikoliv. Nechci se vůbec pouštět do politiky ve smyslu proč ano, proč ne, ale v každém případě těch 500 miliard, ty si podepišme, ty se spíše budou zhoršovat, to znamená, budeme více dovážet z Číny než vyvážet.
A pak zde máme druhý problém, který se méně skloňuje. Víte, na kom jsme dneska silně závislí dovozově? Kde poskočila Česká republika z desátého místa, myslím tím ta země, která nám sem dováží, z desátého místa až na místo čtvrté? To je Rusko. Ano, my dnes dovážíme z Ruska ve čtyřnásobně vysokém finančním objemu. Bylo to za 100 miliard, teď je to někde ke 400 miliardám korun ročně. Je to dáno pochopitelně komoditami a tak dále. Ale zase, je tady obrovská dysbalance tím spíš, že do toho Ruska nevyvezeme prakticky nic.
Tak jenom tyhlety dvě země nám dělají skoro bilión. Co tím vlastně říkám? Ten výhled v tom čistém exportu, který nám vstupuje pozitivně do HDP, tedy není žádná sláva. Takže o co se budeme opírat v těch příštích letech ve smyslu příjmů? Já tedy úplně přesně nevím. Troufám si tvrdit, že to bude velmi složité a že se z toho nevyhákneme.
Je tady jedna cesta, a tím budu končit. A to je cesta, založená na přidané hodnotě. Pak už by byla jediná možná cesta, a to je zvyšování daní. Ano. Nejsem si jistý, jestli vaše pětikoalice se k tomu chystá, teď jsme tady zvedli, nebo teď jste zvedli daně, připusťme, že to je válečná mimořádná, ale co se týká zvyšování daní, tam zřejmě vaše cesty nepovedou, popravdě ani naše by tam nevedly, tak jsme už na jiné možné variantě, a to je, že se bude zvedat přidaná hodnota. Nic jiného už nelze vymyslet. A přidanou hodnotu zvyšujeme čím? No, že podporujeme výzkum, vývoj, inovace, že se překleneme nad tím, že následující 3 - 4 roky přetrpíme a v dalších 5 - 7 letech se nám to pozitivně překlopí do přidané hodnoty, logicky do příjmu. To je cesta skandinávská, to je cesta nizozemská, to je cesta švýcarská, kterou jsme nastavili v roce 2017 tou naší strategií Země pro budoucnost, díky čemuž jsme skutečně začali systematicky řídit přechod na vyšší přidanou hodnotu. To je dnes přerušeno. To si řekněme rovnou. Výdaje na výzkum a vývoj, jak zde řekl správně pan premiér, budou o miliardu vyšší. Myslím tím teď ty národní. No, to je ale pohled nominální. pohled reálný, když se podívám na to, co ne potřebujeme, ale co je nezbytně nutné, aby se vydalo ať už vůči GAČRu, vůči TAČRu, vůči Akademii věd a tak dále, známe všichni ty kapitoly, dělal jsem to dlouho, no tak fakticky reálně přicházím o 4 až 5 miliard korun, protože jim samozřejmě rostou ty náklady. Jim rostou náklady za energie a tak dále, to znamená, my i když o miliardu přihazujeme, tak fakticky výzkum, vývoj a inovace v tuto chvíli brzdíme. To je realita. Tak se jenom ptám, o co tu přidanou hodnotu v těch budoucích letech opřeme. Jsem přesvědčen, že ji nemáme o co opřít a že budování země, postavené na znalostech, na technologiích, na výzkumu, na vývoji, je v tuto chvíli minulostí.
Já děkuji za pozornost a těším se na diskusi.
