Vážené zbylé poslankyně, vážené zbylí poslanci, vážený pane ministře, vážená paní místopředsedkyně, na úvod svého projevu mám velkým písmem napsáno: navrhnout vrátit předkladateli k dopracování, takže děkuji kolegovi Novákovi, že vystoupil dřív a řekl to za mě. Já se můžu k tomu jenom připojit.

A věřte mi to, nebo ne, já jsem opravdu zvažoval, že nebudu vystupovat, případně že budu vystupovat velmi krátce poté, co tady si myslím velmi odborný, velmi přehledný a mně se moc líbil, jak to řekl, měl projev kolega Juchelka. Tak jsem chtěl prostě říct, že už to nebudu nějakým způsobem extendovat, nicméně ten váš návrh na omezení řečnické doby má samozřejmě i nějaké jiné účinky, a to takové, že nyní tedy vystoupím už jenom z principu.

Chtěl jsem se chtěl omezit v podstatě na to, co říkal kolega Juchelka, že to je prostě rychlou horkou jehlou šitá a hlavně v tuto chvíli ne až tak potřebná novela zákona o České televizi, jejíž užitek opravdu spočívá především v tom, že se upravuje volba generálního ředitele, a můžeme to tady překrývat a zakrývat, jak chceme. Je to krok k mocenskému ovládnutí, k mocenskému vlivu na dění v České televizi. A už to několikrát tady také zaznělo z úst mých předřečníků. Je to v podstatě taková polonizace veřejných médií v České republice. Když šlo o Polsko, tak současná vládní koalice, když šlo o Právo a spravedlnost v Polsku, tak naskakovala stoprocentně na tu bruselskou rétoriku o ohrožení právního státu a demokracie v Polsku, a teď v České republice jdeme v podstatě stejnou cestou. Já bych vás jenom chtěl upozornit, že mně mí přátelé v Polsku říkali, že to opravdu to Právo a spravedlnost v Polsku trochu přepísklo a že už se na tu polskou televizi a na tu jejich dvojku v podstatě nedá dívat. Tak já doufám, že nikdy nedojdeme do této fáze.

Co nechápu, proč se scházíme na mimořádné schůzi. Proč se zrovna k tomuto tématu scházíme na mimořádné schůzi? Také už to tady zaznělo. Včera hlavní titulek ve všech médiích, že nám v České republice elektřina zdražila nejvíc celé Evropě. A opravdu už za tím nehledejme nic jiného než liknavost a neakceschopnost téhle vlády a že jsme skutečně unikátní v rámci Evropy. Dnes informace o tom, že si naši občané musí připravit, že si sáhnou hlouběji do svých peněženek, protože se zdraží voda až o 30 %. Je to diskuse o České televizi. Nechci zabíhat do nějakých podrobností, ale je logické, že ty čistírny odpadních vod a ty přečerpávací stanice mají obrovskou spotřebu elektrické energie, že máme vysoké DPH v téhle oblasti, tak se nedivme, že zase naši občané třeba porovnají, nebo když to srovnáme s kupní silou, zase na tom budeme jako jedni z nejhorších v Evropě. A do toho teď mimořádná schůze o novele zákona o České televizi!

A mimochodem na této schůzi nám pan ministr kultury sdělí, že přece na v médiích veřejné služby nemůžeme šetřit. To tady zaznělo, to tady říkal. Ale kde tedy máme šetřit? Kde se v téhle republice má šetřit? Kdo má šetřit? Kdo si má kupovat svetry? Mají to být tedy naši občané? Nám to teď předvádíte poměrně přehledně, protože opravdu tady zase vzniká dobře placené teplé místečko krát tři. A v rámci odůvodnění předkládaného zákona raději přesné vyčíslení toho, co nás to bude, stát chybí.

A víte, co je úplně nejhorší a alarmující? Že to není náhodný jev. To je součást trendu. A řešíme to skoro na každé schůzi. Začalo to místopředsedy Poslanecké sněmovny. Máme jich nejvíc v dějinách Poslanecké sněmovny. A to ještě nebudu tady komentovat, že v současné době je to 5:1. Pět vláda, jeden místopředseda opozice. Jestli byly poslanecké kluby v této Sněmovně ustanoveny skutečně v pořádku a v souladu se zákonem, tak tím jsme se úspěšně promlčeli. Nakonec jsme to téma nikdy nedořešili a nevyřešili. Pak jste si všude dali svoje politické náměstky v maximálním možném počtu - dva, protože jste museli uspokojit poptávku pěti různých stran, včetně těch mini stran. A nakonec, aby toho nebylo málo, tak si ten zákon změníte úplně a počet politických náměstků bude úplně neomezený.

Dnes prosazujete, začínáte prosazovat další tři radní České televize, a jestli se nepletu, tak v pátek se tu sejdeme nad prvním bodem, a to bude novela zákona o sportu a bude se prosazovat placená rada v rámci Národní sportovní agentury. Kdo to má všechno platit? Kde jsou ty strukturální změny rozpočtu? Kde jsou ty úspory? Kde je úbytek úředníků? Na Úřadu vlády těch úředníků přibývá, ne ubývá. Schodek je větší, než byl za covidu, a přitom příjmy jsou o 111 miliard vyšší jenom díky inflaci. Tak bych mohl pokračovat.

Prosím, zpátky k České televizi. Já reaguji na to, co tady zaznělo v rámci rozpravy, protože přicházím na řadu v podstatě v šest hodin a diskutujeme od devíti od rána. Nejdřív možná krátce k tomu zametání vlastního prahu. Já vám teď říkám, mě tedy opravdu mrzí, co jsme v tom minulém volebním období dělali. Neměli jsme to dělat. Byla to chyba, že jsme v závěru volebního období ustoupili této volební koalici a nechali jsme to být, že jsme v rozporu se zákonem tehdy nenaplnili Radu České televize a díky obstrukcím současné vládní koalice, obstrukčním řečem a především, pamatujete si, kolik jsme měli, kdo tady je pamětník, já myslím, že bylo 38 hodin jenom na přestávky klubů v rámci projednání naplnění Rady České televize. Třicet osm! Já jsem byl jeden z těch, kteří už navrhovali, aby se hlasovalo o tom, jestli klub může mít přestávku, nebo ne. Byl jsem přesvědčen svými kolegy, ať to neděláme, že to je nedemokratické.

Co se týče toho omezení na dvakrát 10 minut, já nejsem tak rigidní, jak mí kolegové, protože je to v jednacím řádu. To prostě je v jednacím řádu a udělat se to může. Ale kdy se to udělalo za poslední dvě období? Udělalo se to třeba u služebního zákona, kdy jsme tady strávili celé léto, celé prázdniny a kdy Miroslav Kalousek prohlásil veřejně do médií, že to nikdy neprojde, že bude mluvit každé třetí čtení, každou středu a pátek že bude mluvit a mluvit. Tak jsme tenkrát zavedli dvakrát deset minut. Podruhé to bylo EET. To byly vždycky zákony, které směřovaly a něco měly přinést občanovi, měly mít nějaký zásadní dopad na životy občanů. Opravdu máte pocit, že toto je tak zásadní téma, abychom nějakým způsobem omezovali debatu, na kterou jsme zvyklí v Poslanecké sněmovně? Já si myslím, že ten efekt to bude mít v závěru úplně opačný. Koneckonců tady se teď kritizovalo, že nebyly přijaty zprávy o činnosti České televize a že to má spravit ten nový zákon. Prosím vás, ale kdo tady obstruoval nejvíc a kvůli komu nebyla přijata zpráva o činnosti České televize?

To byl nově příchozí poslanec pan Jan Jakob, který tady obstruoval přijetí zpráv České televize. My jako vládní koalice jsme byli všichni připraveni, že to odmáváme a že to schválíme. To je až absurdní, když se člověk podívá do minulosti, co my všechno už s tou Českou televizí máme za sebou v rámci diskusí.

Já jsem se hlavně chtěl zeptat, proč to té České televizi děláte. Proč vlastně snižujete její kredit tím, že tady tímto až nedůstojným způsobem měníte pravidla hry, abyste nějakým způsobem získali vliv na to, kdo bude zvolen jako ředitel? Každý žijeme v nějaké sociální bublině. Ač se tomu bráním a snažím se bavit se všemi, snažím se chodit do diskusních pořadů i třeba do médií, které mi nejsou úplně nejbližší, tak se snažím prostě diskutovat, ale mám svou bublinu.

Ta bublina třeba na tom Facebooku, když tam oznámím, že jdu třeba do Otázek Václava Moravce, tak mi všichni napíšou - hodně štěstí, ale my se dívat nebudeme. My se prostě na Českou televizi dívat nebudeme. A vy tady tímhletím postupným osekáváním té svobody a nezávislosti dosáhnete akorát toho, že už se na to nebude opravdu dívat nikdo a skončí to jako v tom Polsku, o kterém jste nám tolikrát tady přednášeli.

Poslední věc. My jsme se v rámci té diskuze o České televizi vždycky chtěli soustředit spíš na ty věci, které opravdu jsou důležité a to je to financování České televize. Tady vlastně v téhle malé novele, stručné, jak říkal Marek Benda, o financování v podstatě není vůbec nic. Přitom ta diskuse je obrovská. Protože ten zákon je starý a dneska se opravdu v podstatě už nová generace nedívá na tu televizi, nebo nemá ten televizní přístroj, sledují se média v mobilních telefonech, sledují se přes internet na počítačích a s tím vůbec není počítáno. Tak o tom by měla být vedena tato diskuse.

V okamžiku, kdy se zvažuje, že vlastně ten rozpočet nestačí, že Česká televize bude muset šetřit, tak první zpráva, která se objeví ze strany České televize, že se bude rušit asi třetí program, který je určený převážně pro seniory. A pozor, senioři jsou v podstatě ti jediní, kteří poctivě a férově platí ty poplatky, tak jak mají, protože jsou tak naučení, nezpochybňují to. Ale platí to všichni a ne všichni volí tuhle koalici. Vy dosáhnete jenom toho, že opravdu vznikne bublina, která sleduje Českou televizi, kterou ale platíme my všichni.

Legitimní debata je se bavit o tom, jestli televizní poplatek je, nebo není, přežitek, jestli by se nějakým způsobem mělo změnit financování České televize a ne o tom, kolik bude mít členů, když to v podstatě nedává logiku. Je to cítit na sto honů, proč se to dělá a můžete to tady zakrývat, jak chcete. Pane ministře kultury, oceňuji, jak tady bojujete. Je vidět, proč jste ministr, ale tohle se obhájit nedá. Můžete říkat, můžete používat slovo demokracie klidně v každé druhé větě pětkrát.

Financování veřejnoprávních médií je řešeno jak na národní úrovni, tak na nadnárodní úrovni v rámci celé Evropy. Evropský politický konsenzus týkající se této otázky se odráží v několika dokumentech. Je už v takzvaném amsterdamském protokolu z roku 1997. Je to protokol číslo 29 O systému veřejnoprávního vysílání členských států ke smluvě o fungování Evropské unie.

Je stanoveno, že státy unie mají pravomoci financovat veřejnoprávní vysílání, pokud je takové financování poskytováno organizacím pro veřejnoprávní vysílání k plnění veřejných služeb, jak jsou svěřeny, vymezeny a organizovány v každém členském státě, pokud takové financování neovlivňuje obchodní podmínky a hospodářskou soutěž v unii v míře, která by byla v rozporu se společným zájmem, přičemž se přihlíží k plnění veřejné služby.

Já jsem využil toho, že Parlamentní institut se té věci věnoval opakovaně. Já mám asi tři různé rozbory, různé komparace, a poplatek není skutečně jedinou cestou, kudy jít. Když se podívám, tak třeba poplatek placený přímo občany, jako je u nás, tak je v Chorvatsku, v Irsku, v Německu, v Polsku, v Rakousku, Slovensku. Ne, Slovinsku. Slovensko už není. Slovensko už to má jako součást rozpočtu.

Financování ze státního rozpočtu mají Belgie, Bulharsko, Kypr, Maďarsko, Malta, Nizozemsko, Rumunsko. Jinak ten přehled je z roku 2014. Tak se omlouvám, že ho nemám aktualizovaný. Spolu s energiemi, s elektřinou, se platí nějaký poplatek v Itálii, v Portugalsku a v Řecku. Daň z veřejnoprávního vysílání mají ve Francii. Nemají ho ve Finsku a ve Švédsku. Pak mají hybridní přístup v Dánsku. Mám tu konkrétní rozpis těch jednotlivých států, jak se to financuje.

To by měla být debata na půdě Poslanecké sněmovny a ne že si rozšiřujeme počty radních na 18, aby to na jaře vyšlo. Sejdeme se tu potom třeba v dubnu, pane ministře, a můžeme si říct tedy, kdo měl pravdu, když vy říkáte, že určitě ne, že určitě si to vymýšlíme. Já bych byl prostě jenom nerad, aby v rámci těch sociálních bublin se stala Česká televize v podstatě médiem jenom pro určité skupiny obyvatelstva, hlásnou troubou jakékoliv vlády.

V tuto chvíli jsem opravdu velice znepokojen tím, co se děje. Protože máme zde vládního zmocněnce pro boj s dezinformacemi, měli jsme tu už problémy s cenzurou, že byly vypínány zpravodaje nebo servery, které údajně šířily dezinformace. Současný pan ministr vnitra prohlásil v Otázkách Václava Moravce do televizních kamer, že poslanci, kteří sdílí články na Parlamentních listech, jsou dezinformátoři. Tak to je velmi silné tvrzení, protože tam často bývají prostě jenom rozhovory s některými občany.

Já osobně jsem minulý týden měl debatu se studenty. Ptal jsem se jich na to, jestli jsou pro to, aby se omezovala nějakým způsobem svoboda slova, když je to v dobrém slova smyslu, když je to proti vulgaritě, když je to proti jasným dezinformacím třetích mocností, nebo jsou tu spravedlnost a rovnost. A víte co ti studenti řekli? Tam se mi jedna studentka přihlásila a říkala. Prosím vás a jaký je rozdíl mezi dezinformací a názorem? Mě to zarazilo, protože když mi tohle řekne student a má to hlavu a patu, má to větší hlavu a patu, než je ta debata, kterou tady vedeme v Poslanecké sněmovně.

Máme tady nějaké pravidelně se opakující, alespoň naslibované, vládní informační kampaně. Ta poslední stála 24 milionů korun. 24 milionů korun nás stálo to, že vládní politici nejsou sami o sobě schopni vysvětlit, co tam vlastně v té vládě dělají. Za 24 milionů si objednali kampaň na to, aby jim udělali reklamu, že lidé se mají hlásit o nějaké dávky.

Já nemám doteď - a mimochodem jsem na to téma interpeloval - žádnou zpětnou reakci, jestli tedy se víc lidí přihlásilo o ty dávky, že přišli na ten úřad práce a skokově byla ta kampaň úspěšná a rovnou říkám, že asi ne. Do toho přichází na Ministerstvo vnitra nový útvar KRIT- krizový informační tým - který chce sledovat názory a nálady mezi úřednictvem, mezi státními zaměstnanci a v případě jejich radikalizace s nimi vést dialog. Minule jsem tady říkal, že je to jak ve Švejkovi, nebudu se opakovat.

Já bych se jenom nerad dožil toho, že ve spojení s tím, co teď chcete dělat s Českou televizí, se bude znovu zavádět takzvaný ČÚTI. Pro ty z vás, co už to nepamatují, tak to byl Český úřad pro tisk a informace. On ten vládní zmocněnec by měl konečně svůj opravdový úřad, s opravdovým rozpočtem, mohl by si na všech resortech udělat pracovní skupiny, který by si koupily loajalitu obyvatelstva.

Ten úřad bychom mohli nazvat třeba úřad 33, protože je to 33 let od sametové revoluce. Já, když jsem stál na na těch náměstích, tak mě opravdu nenapadlo, že za 30 let tady budu v roli člověka, který bude se zdviženým prstem upozorňovat na to, že jsou ohrožena svobodná média v této zemi cenzurou, omezováním svobody a teď v tuto chvíli snahou vlády, která prostě to nezvládá normální prostředky.

Tak se samozřejmě snaží třeba umlčet ty své oponenty, protože ono je to jednodušší, než je argumentačně přesvědčit. Tak nám vezměte slovo, tak se třeba teď zamezil ten časový limit na 2 × 10 minut. To si myslím - já už jsem hodně zažil - že to nebyla tak dramatická diskuse, co jsme tady měli a všichni co doteď mluvili, tak mluvili k věci. Já tedy dopředu avizuji, že v případě, že neprojde návrh na zamítnutí ani návrh na vrácení k dopracování, tak v rámci druhého čtení budeme chtít tu diskuzi postavit zpátky na nohy a budeme znovu se bavit o tom, co s těmi poplatky.

A určitě víte, že tady na stole je několik návrhů, například toho, že senioři by měli v tuto těžkou dobu prominuty ty poplatky. A toto je A, a pak si musíme říci B, co s tou Českou televizí bude? Rozhodně si nemyslím, že tady tohle by byl krok správným směrem. Rozhodně si nemyslím, že tohle je důvod, proč bychom se tu měli scházet na mimořádné schůzi.

Děkuji všem, kteří aspoň přišli k tomu mikrofonu a aspoň něco řekli. V začátku to vypadalo, že se tím promlčíte všichni. Paní předsedkyně odmítla vystoupit, aby k tomu zpravodaji něco řekla, tak aspoň, že ten pan ministr tady sedí a nějaké slovo, byť s ním teda vůbec nesouhlasím, nesouhlasím, tak aspoň nám k tomu něco řekl. Děkuji za pozornost.