Vážným prezidentským kandidátem je Petr Pavel. Nejblbější důvod proti jeho kandidatuře, který jsem se nedávno dočetl je, že je voják. Stačí si vzpomenout například na prezidenta Eisenhowera, amerického generála, prezident De Gaulle byl generál francouzský, pamatuji si v padesátých letech v Rakousku prezidenta Körnera, který býval ještě c. k. generál a později byl velkou osobností sociální demokracie. Proč by vojenské povolání mělo být u nás překážkou pro kandidaturu mi ještě nikdo nevysvětlil. Zdá se také, že bývalý spolufrekventant školy vojenské rozvědky, který na něj útočí, je velice sporná osobnost. Je jasné, že komunistická minulost Petra Pavla v osmdesátých letech opravdu nebyla šťastná. Důležitější ale je, jestli o tom teď říká pravdu a jestli, a to se zdá, je opravdovým a poctivým bojovníkem za demokracii, právní stát a prozápadní směřování naší republiky.

Pak máme Danuši Nerudovou, sympatickou dámu a bývalou rektorku Mendelovy univerzity, což je jistě úctyhodné a svědčí to pro ni. A apeluje také na mé zelené instinkty. Nicméně zatím jsem od ní ještě neslyšel, proč by se vlastně chtěla stát naší prezidentkou.

Pavla Fischera znám dlouhá léta a patrně by byl dobrý prezident, nejsem si ale jist, jestli je dobrý kandidát. Některé jeho výroky jsou poněkud nešťastné a mám obavu, že mu v souboji o Hrad dosti uškodí.

Další kandidáti zřejmě soutěží jen pro soutěž samu a asi ani oni nepředpokládají, že by mohli být zvoleni. 

Uvidíme, co přinese ostrá volební kampaň a samozřejmě, překvapení jsou vždy možná.