já nebudu opakovat to, co tady říkal můj ctěný kolega, stínový ministr práce a sociálních věcí, Aleš Juchelka. Všechno podepisuji, co tady řekl. Přestože jsem byla omluvena z pracovních důvodů, tak jsem část vašeho vystoupení, pane ministře, slyšela. Musím vám říct, že jsem si hned přepsala svůj projev. Měla jsem něco připravené a tolik jste toho řekl, že nezlobte se, musím - nebo se zlobte, to mi je jedno - musím na to reagovat, i s ohledem na to, že jsem seděla čtyři roky ve vládě Andreje Babiše.

Notabene, já za tu dobu - neslyšela jsem vaše vystoupení úplně celé, protože jsem se sem přesouvala - ale jenom za tu dobu, co jsem slyšela, jste Andrej Babiš vyslovil sedmkrát, dělala jsem si čárky, sedmkrát. Dokonce z toho asi třikrát nebo čtyřikrát jste řekl premiér. No, víte proč? Protože to byl skutečně premiér. (Potlesk z řad poslanců hnutí ANO.) To byl premiér, o kterém jsme všichni věděli a věděli jsme, co řeší. Proto on i psal ty dopisy Janě Maláčové.

Já vím, já jsem je četla, ty dopisy. My jsme se o nich bavili mnohdy i na vládě. Protože mu nebylo jedno, že tam prostě roky x let - samozřejmě to nebylo jenom za Jany Maláčové, ať jsem spravedlivá - se neřešil problém vendor locku, závislost na dodavatelských firmách. Že nechtěl už prostě to, že na vládu se snažila zařadit, že se prodlouží obce, což nebylo podle specialistů v pořádku. Ano, nelíbilo se mu, že jsou určité problémy na úřadech práce a řešilo se to. To nebylo jenom o napsání dopisu.

Tam to bylo samozřejmě i o tom, že se to řešilo. Protože i my jsme z těch čtyřech let - a já jsem byla v obou vládách Andreje Babiše - více než dva roky strávili v těžké covidové krizi, kdy úřady práce a Česká správa sociálního zabezpečení byly zavaleny prací. Ano, byla, antivirus a další prostě programy, které se tam procesovaly. Ale věděli jsme to a Andrej Babiš, když dostal podněty - a vy je dostáváte, když je dostávám já jako opoziční politička, tak vy je dostáváte taky.

Já jsem mluvila i s celou řadou úředníků z Úřadu práce. Nebudu je jmenovat, abych je nevystavila nějakému riziku. Bylo to na těch mítincích, které jsme jezdili celé léto a podzim - možná bych to doporučovala - kdy tam za námi chodili a vyprávěli nám příběhy a píší je. A jemu to jedno nebylo. On když se to dozvěděl od odborářů nebo od těch lidí nebo někde prostě při diskusi s občany, tak šel a řešil to a chtěl informace a třeba napsal i ten dopis.

Ale prostě ta agenda se zvládla a na úřadech práce jsme to zohledňovali i mimořádnými odměnami, které jsme řešili a hlasovali často i v rámci úřadu, tedy v rámci porady na vládě nebo jednání vlády. Protože se ty peníze musely vzít odjinud, než z kapitoly Ministerstva práce a sociálních věcí, kde prostě na tu položku nebylo. Věděli jsme, že ty lidi musíme ocenit, protože oni to tam dělali srdcem.

To je to největší naše bohatství a patří jim dík, jak to řekl Aleš Juchelka, že to dělají srdcem. Ale víte, v čem je problém? Ono místo toho, pane ministře, že tady vyčítáte, co všechno bylo špatně a co všechno udělali vaši poslanci, když byli v opozici a co tamto a co onen. To ty lidi nezajímá, pane ministře, nezajímá. Vy řekněte, co uděláte teď, co uděláte s tím, že jste navalil agendu na úřady práce, že tam valíte další a další. Ti lidé to prostě už nezvládají. Že prostě řídíte rozpočet tak, že lidé čekají přes měsíc na dávky.

Pak mi posílají do schránek a na Messenger vaši unifikovanou odpověď, kde říkáte - my za to nemůžeme, že tu dávku jste nedostali, protože pan prezident dal veto na novelu rozpočtu roku 2022. Co to je, jak řídíte ty finance, jak řídíte vůbec stát? Vy máte počítat s tím, že se vám toto může stát. Vy máte počítat s tím, že může dát prezident veto. (Potlesk z řad poslanců hnutí ANO.) To máte zohlednit v celém rozpočtovém procesu a to se prostě neděje. Vymlouváte se pak na prezidenta. Neměli jste peníze, logicky. Říkám vám to od jara, co jste si tady schválili ten první podseknutý rozpočet, že nebudete mít peníze. Taky že ne a skončili jste na 375 miliardách schodku. A ještě se vymlouváte na pana prezidenta.

Mluvil jste tady o nejnižší nezaměstnanosti v Evropské unii. No bodejť, ano, máme pořád, zaplaťpánbůh. Díky politice naší vlády, díky programu antivirus, díky kompenzačnímu bonusu. Ano, zvedli jste pro něho, značná část tehdejší opozice, taky ruku. Přiznávám to tady a dodatečně děkuji. Ale to byly ty přesně ty kroky, díky kterým jsme udrželi nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii, což je jeden z posledních ekonomických benefitů, které tato země má. Modlím se, aby to vydrželo i do budoucna. Když vidím průzkumy Asociace exportérů, průzkumy Hospodářské komory, ze kterých vyplývá, kolik firem chce propouštět, tak z toho samozřejmě radost nemám. I když uznávám, že se to nemusí týkat všech oborů. Ale to je jedno. Na trh práce se prostě ti lidé dostat mohou a dostanou.

Takže prosím, když už tady tak strašně spíláte vládě Andreje Babiše - což vlastně ale lidem dneska po roce vašeho vládnutí je platné, není platné nijak, nebudu dávat žádné přísloví - tak prosím raději - abych nebyla chytána za slovo - tak prosím, se zaměřte i na to, co jsme udělali dobře.

Protože si myslím, že z toho dneska těžíte i vy. A tak by to mělo být. Kdybyste normálně s námi komunikovali, kdybyste se s námi bavili, kdybyste ty věci s námi diskutovali a ne pořád okopávali kotníky a prsili se, jak vy to děláte dobře, jak vy řídíte ty finance a tak dále. Neřídíte. A věřte, že po těch čtyřech letech já do toho vidím a vím prostě, v jakých jste problémech. Kdo jiný by to měl chápat než já? Protože jsem také byla ve velkých problémech a chápu to, že jste ve velkých problémech. Ale my na rozdíl od vás jsme tady nevyhráli volby s tím, co jste naslibovali lidem a pokračujete v té rétorice. Přečtěte si zprávu Národní rozpočtové rady a podobně.

No, mluvil jste tady o ženách na mateřské dovolené. Abych vás tedy jenom nehanila, tak vám pochválím jednu větu, a to, že jste řekl, že pro lidovce je stěžejní podpora rodin, podpora rodičovské. Tak já věřím, že to budete umět se stejnou intenzitou hlasu vysvětlit i ministrovi financí Stanjurovi, který zatím ve veřejném prostoru říká něco jiného. Byla to naše vláda, která zvedla rodičovský příspěvek z 220 na 300 tisíc. Už si to nepamatuji, teď jsem si to nevyjížděla, myslím si, že jste pro to hlasovali. Proč také ne. To byl správný krok. Pak jsme tam přidávali, myslím, že to byl Aleš Juchelka, vy jste ho tady tak dehonestoval, co pro to udělal. Udělal hodně. On velmi s námi spolupracoval, s naší vládou. Velmi chodil s různými podněty a my jsme mu naslouchali. My jsme tam řešili tehdy, když jsou to vícečetné porody a tak dále, tak se tam ty peníze samozřejmě navyšovaly. Nese to plody. Od roku 2021 došlo ke zvýšení, neříkám nějakému dramatickému, ale k mírnému zvýšení porodnosti, která v těch předcházejících letech poměrně stagnovala. Navíc, a vy to přece dobře víte jako ministr práce a sociálních věcí, musíte to vědět; navíc ten náš rodičovský příspěvek je nesmírně flexibilní. Ta maminka si sama rozhodne. To znamená, nechte to prosím na těch ženách. Nechte to na nich. Ony samy vědí, která chce být s dítětem delší dobu, která chce jít do práce. Otázka je, prostě jestli když půjde do práce, tak zda jsou vytvořeny podmínky. My jsme se snažili. Snažili jsme se. Navýšili jsme dotační programy na školky, prstenec kolem tady ve Středočeském kraji a další bych mohla jmenovat. Náš bývalý ministr školství Robert Plaga za to velmi bojoval a mívali jsme x různých střetů, kdy jsem uznala jeho argumenty a samozřejmě v rámci vlády jsme to řešili. Řešily se dětské skupiny a tak dále. Snažili jsme se. To je samozřejmě nikdy nekončící práce. Tady nepomůže lidem to, jestli ten to dělal lépe, anebo ten to dělá hůře. Tady pomůže lidem tom, kam se posunujeme. My jsme se někam posunuli a vy v tom máte pokračovat. (Ojedinělý výrazný potlesk v pravé části jednacího sálu.)

To by bylo cenné, co byste tady vy řekl, pane ministře. Kdybyste řekl: ano, tady bylo něco a já teď na to navážu a pokračujeme tak a tak. To, že tady haníte, skoro hodinu jste mluvil nebo 45 minut, já jsem to neměřila, haníte jenom vládu Andreje Babiše, to vám opravdu u těch lidí žádné body už dnes po roce vládnutí nepřinese. Takže my máme flexibilní rodičovský příspěvek. Ta maminka může být doma tak, jak si to naplánuje. Ta částka samozřejmě - potom si ji vybere podle toho, jak si rozplánovala rodičovskou. A hovořit o nějaké zkrácení - a ministr financí tady nemluvil, on to pak začal mírnit, protože zřejmě asi jste si to na vládě vyříkali, že to není ten správný krok, tak to začal mírnit a říkal: já jsem nemluvil o tom snížení, já jsem vlastně to myslel tak, aby se ty maminky mohly rychle vrátit do pracovního procesu. No, tak ať to nechá na nich. A když je chce vracet do pracovního procesu, tak ať se vytvoří dostatečná infrastruktura pro ty maminky. My jsme měli průzkum, my jsme pracovali tehdy s průzkumy, přišla s tím i Jana Maláčová, co vlastně ty matky nejvíce potřebují, třeba vysokoškolačky, tak právě je zajištěná péče o ty děti. A mnohdy to, že aby si zaplatila chůvu, to prostě není řešení. Takže to byla ta cesta, kterou jsme se snažili řešit. Řešili jsme ji, do toho samozřejmě covid, nevymlouvám se. Ale vy byste v tom měl pokračovat a ne jenom očerňovat naši vládu, že prostě neudělala to či ono.

No, nevěřím ministrovi financí, on tu není, takže se ho zeptat nemůžu. On tu většinou není, když se ho chci na něco zeptat. Ale chtěla bych se určitě - nevěřím tomu, že nemyslel, když hovořil o rodičovském příspěvku, nakonec je to i v doporučeních NERVu, že nemyslel jeho zkrácení. A to by byl velmi špatný krok. Já bych spíš od vás tady čekala, protože vy jste už před několika měsíci ve veřejném prostoru řekl, že se rodičovský příspěvek, možná to řeknu nepřesně, má valorizovat. Tak já bych od vás čekala, že tady dneska vystoupíte, abyste nám vzal takzvaně vítr z plachet, a řeknete: já na vládě prosadím valorizaci rodičovského příspěvku o tolik a o tolik. Mně se nelíbí, že tam navrhujete 400 tisíc, já bych byl třeba o - nevím, to nechám na vás, nebudu vám vkládat žádné věci do vašich úst - ale prosadím to a bude to tehdy. Dokonce tím nosičem, kdybychom spolupracovali, může být i tento poslanecký návrh Aleše Juchelky a spol. a ten se může opravit pozměňovacími návrhy. Proč ne. Ale to jsem neslyšela. Místo toho jsem slyšela, co všechno jsme udělali špatně, co všechno nefungovalo, jak se psaly dopisy. Ano, protože to byl prostě Andrej Babiš, který ty problémy řešil.

No a ještě jste tady mluvil o Maďarsku, Polsku a Slovensku. Tak si to prosím zasaďme do kontextu. Začnu Maďarskem. Co vyčítáte? My jsme na jaře přišli se 12 opatřeními, jak řešit tuto krizi. Bod číslo 9, dohledáte si to kdekoliv na sítích, bod číslo 9 zastropovat ceny u pohonných hmot na částku 36 korun formou snížení DPH nebo spotřební dani. Nakonec jste stejně snížili spotřební daň, sice o naprosto marginální částku, které si nikdo nevšiml, ale šli jste částečně naším doporučením. Opakuji: 36 korun. Kolik teď je průměrná cena pohonných hmot? 38, průměrná, no, někde je tak, někde onde (správně onak). Ano, Maďaři udělali 28 korun, to určitě podsekli. My jsme také nemluvili o 28 korunách. My máme v dohledatelných zdrojích 36 korun. A říkali jsme na omezenou dobu, než se ty výkyvy srovnají. Takže my tady se vysmíváme - vy se vysmíváte, my ne. Vy se vysmíváte Maďarsku, které sice ano, podcenilo tu částku, nemají distribuční síť jako my ČEPRO a tak dále, nekompenzovali to importérům. To všechno já chápu. Na druhé straně to Maďarsko tři čtvrtě roku pomáhalo svým lidem. Vy jste tady o tom jenom mluvili. A naši lidi platili až 50 korun za litr. Takže co.

Ale tak podívejme se na jiná čísla. Vy jste si vybrali teď Maďarsko, že má problémy. Máte z toho hroznou radost. Já ne. Já to nepřeju Maďarsku. Ale podívejme se třeba na pokles reálné mzdy. To vy víte, pane ministře. Skoro deset procent. V příštím roce to bude zase. Ale v Maďarsku není pokles reálné mzdy. Tam jsem četla z poslední údajů, že se počítá s nárůstem kolem tří procent. Takže ono nevytrhávejme jedno.

Pak říkáte Polsko. Asi zřejmě jste měl na mysli kritiku nulové DPH na potraviny, protože jinak nevím, co byste kritizoval tak zásadního. Vidíte, že Polsko to teď prodloužilo, u základní potravin. A je to samozřejmě cesta. Proč naši občané jezdí nakupovat potraviny do Polska? Ale co je nejhorší, oni jezdí do Rakouska, jezdí do Německa, kde je úplně jiná kupní síla. To mně tedy hlava nebere, jak se říká u nás v Brně. Takže ty země se snaží. A říkáte na úkor zadlužení. No, ono - já si vzpomínám, vy jste tady stál jako opoziční politik a tady jste mě, hledám nějaký hezký výraz, tady jste prostě mě kritizoval a četl jste mi tady různé dopisy od podnikatelů. Já to vůbec neznevažuji, já jsem se i zajímala o ty případy. Říkal jste, že to je málo, že oni nemohou přežít. Ale my jsme snažili. A já teď slyším jiné reakce, když jdu mezi lidi. Já slyším poděkování. Poděkování od majitelů restaurací, od živnostníků, že to díky pro vás tehdy malým kompenzacím, pro nás prostě v rámci nějakých možností státního rozpočtu, že to prostě díky nim přežili.

A je otázkou, jestli to přežijí, jestli přežijí politiku vaší vlády. Jinak pro - notabene vy jako bývalý ministr zemědělství a myslím si, že to je obor, kterému skutečně rozumíte, to říkám bez ironie, s respektem, tak určitě víte, že na potraviny v České republice máme jednu z nejvyšších DPH v rámci Evropské unie, 15 %. Když ne nula, tak proč ne deset, proč ne pět? A neříkám na všechny, na základní. Prostě to byla ta debata. Takže to jsme taky, takže Polsko také jste tady zdehonestoval. Tak jdeme na Slovensko. To jste jmenoval jako třetí, 1 500 korun za megawatthodinu. Pamatujete si ten - jak jsme je tady poslouchali? To Slovensko tam nic nemá, pana premiéra, pana ministra financí, já nevím, jestli vás nechci - teď si to neuvědomuji, jak prostě my tady dáváme za příklad to Slovensko. My jsme říkali, ale oni mají politické memorandum uzavřené. Přece memorandum není cár papíru, memorandum je něco. To byla nějaká dohoda, kterou teď od 1. ledna naplní. Jak to vysvětlovat občanům, že my máme 6 000, oni mají 1 500 korun? To mluvím o energiích. Takže to je skutečně něco, co absolutně, absolutně nechápu. A vaše argumenty taky nechápu.

Já jsem čekala od vás dnes a děkuji za to panu předsedovi Výbornému, že jste, že tedy vás požádal, abyste přišel. Děkuji vám, že jste přišel. To je fér, abyste tu byl, slyšel ty naše argumenty, reagoval na ně. To je určitě dobře. Kéž by si všichni vaši vládní kolegové z toho vzali příklad. Ať taky ocením něco. Ale já jsem čekala, že prostě řeknete, ano, rodičovský příspěvek je pro nás lidovce priorita. To jste řekl. Proto udělám tehdy toto, toto, toto. Do tehdy. Teď to nechci udělat proto, proto a proto. Protože lidé nás sledují. Lidé mi píší každý den kvůli rodičovskému příspěvku, každý den. Anebo řeknete - tak mluvil jste o příspěvku na péči, tak řeknete, ano, s tím uděláme toto a toto. Mluvil jste o úřadech práce, tak tam jsem to zajistil takto a takto. Místo toho jsme si vyslechli, co udělají, co udělal špatně Andrej Babiš, co udělala špatně naše vláda, jak pan Juchelka měl pomalu toho udělat ještě osmkrát víc. A nakonec jsme si poslechli, jak si bereme za příklad Maďarsko, Polsko a Slovensko. Ano, bereme. Ano bereme. Proto, že se snaží dělat něco pro tyto lidi.

Já, když jsem přemýšlela, chystala jsem si nějaké teze projevu, které teď tedy vzali za své. Už prostě mluvím, úplně už reaguji na vás. Takže to, co jsem měla připraveno, v tuto chvíli už jsem stejně neřekla. Ale tehdy mi šla hlavou jedna věc. Já patřím do generace, která už toho taky hodně pamatuje. A když slyším oblíbenou větu premiéra Fialy, jak říká, nenecháme nikoho padnout, pořád dokola, nenecháme nikoho padnout, tak mi to připomnělo dnes velmi legendární výrok tehdejšího a vy si to možná také, co jste už dejme tomu plus minus ve věku jako já, pamatujete výrok bývalého pražského primátora Němce. Pamatujete si, když bylo těsně před povodněmi před tou tisíciletou vodou, jak on řekl: Já bych řekl, že Praha není ohrožena, situace, řekl bych, nadmíru výtečná? To pronesl v srpnu 2002 na břehu Vltavy a o chvíli později, bohužel to říkám s velkým smutkem v srdci, Prahu zaplavila tisíciletá voda. Bylo to něco neskutečného.

Já vidím, vidím spojitost a oslí můstek v tom, že ta fráze Petra Fialy je v lecčem velmi podobná. Jediný rozdíl vidím v tom, že tehdy se ta voda na Prahu teprve valila, ale pan premiér tu větu opakuje v době, kdy už stojí po kolena ve vodě. To je ten velký rozdíl. A vy jste pětikoaliční vláda. To znamená, vy jste vicepremiér, ministr práce a sociálních věcí. A já bych čekala, že budete v té vládě vytvářet tlak.

Víte, já jsem byla velmi často - vy jste tady mluvil o Janě Maláčové. A já - byla známá věc, veřejně známá, že já jsem s ní byla velmi často v pracovním, pracovním - já řeknu konfliktu, ale pracovním sporu. Velmi často jsem s ní jednala, domlouvala různé věci, nesouhlasila jsem. Samozřejmě, já jsem byla ministryně financí, je to logické, ona byla ministryně práce a sociálních věcí. To bylo logické, že ona chtěla všechno. Protože ne nadarmo se Ministerstvu práce a sociálních věcí říká ministerstvo výdajů. Takže jsme často prostě se dostávaly do pracovního sporu. Naše legendární debaty o rozpočtu, protože já jsem skutečně debatovala s těmi ministry o rozpočtu, já jsem neříkala jak váš pan ministr financí, že to je věc vlády. Ne, to je věc ministra financí vyjednat, vláda potom schválí, neschválí a tak dále. Takže já jsem s ní hodiny jednala o těch věcech a bývala jsem i samozřejmě vnitřně lidsky naštvaná. Myslím, taky jsem jenom člověk, nejsem žádný stroj. A dnes zpětně s odstupem toho jednoho roku vám řeknu jednu věc. Ať byla Jana Maláčová, jak chtěla, můžeme na ni mít různé názory, nebudu ji tady kritizovat, není tady, aby se bránila. Ale ona bojovala za to Ministerstvo práce a sociálních věcí. Ona za ně bojovala. To dnes říkám po roce, s odstupem, se svou novou pracovní zkušeností, která je velmi cenná pro mě i s tím, co jsem všechno zažila a co teď vidím z těch opozičních lavic, když se dívám na vaši práci. Ona za Ministerstvo práce a sociálních věcí bojovala. Dělala to někdy nevybíravým způsobem, někdy volila prostředky, které bych já třeba nevolila, ale to už je věc vkusu. Ale byla vidět a věděli všichni, že za ně bojuje. Někdy byla úspěšná, někdy méně. To u vás nevidím, pane ministře, ne, nevidím.

Někdy si říkám, nechci se vás v žádném případě dotknout, ani vás urážet, to není můj styl. Někdy si říkám, čím to je? Čtu vaše výroky, nerozumím jim. Nerozumím jim, protože nechápu, jak může takové výroky pronášet ministr práce a sociálních věcí. Nevím, jestli je to tím, že teď ještě řídíte Ministerstvo životního prostředí, což chápu, že prostě je nějaká vaše dohoda. Asi svým způsobem nebo aspoň v kuloárech se to říká, že dost pomáháte i s řízením Ministerstva zemědělství. Nakonec ta anketa byla zajímavá - minulý týden na televizi Prima, kdy několik občanů na dotaz, kdo je ministrem zemědělství, označilo vás - v roce 2022, to vypovídá samo sebe. (Potlesk poslanců ANO.) Ale každopádně nebojujete za lidi. Nebojujete za tu myšlenku, kterou strana lidová vždy prosazovala, že to jsou rodiny, senioři, důchodci, sociálně potřební, děti, děkuju, děti. Prostě to dneska není. Dneska tato země a tato vláda nemá ministra práce a sociálních věcí, který by za tyto věci bojoval. A kdo jiný má než vy? Prostě vy jste pro mě momentálně mlčící ministr, mlčící směrem k těm, které byste měl hájit. A někdy byste prohrál, já tomu rozumím. Politika o tom je. Tak to bylo i za naší vlády, někdy jsem vyhrála, někdy jsem prohrála, vždycky jsem se snažila najít kompromis, abychom šli dál. Ale vás slyšet není. A ti lidé potom logicky mají pocit a my jim musíme ten pocit dát, že jediný, kdo za ně bojuje a kdo se snaží problémy, na problémy upozorňovat a tím vytvářet na vás tlak, je opozice. A já jim slibuji, že my s tím nikdy nepřestaneme.

Děkuju.