Prožila jsem bakalářskou promoci svého syna.
Absolvovala jsem osmiměsíční volební kampaň.

Přibrala jsem 10 kilo a zhubla jen 3.
Ochutnala stovky nových piv, poznala mnoho nových lidí a navštívila řadu dalších hospod.
Vyrobila nesčetně nových broží, ozdob a dalších ženských ručních výrobků.
Poznala mnoho nových krásných míst ve svém kraji i po celé republice.

Stala jsem se senátorkou, a obstarala si tak další životní téma.
Přestala jsem zvedat hovory z neznámých telefonních čísel a slepě přijímat všechna pozvání.
Přestala jsem pracovat pro ČAK.

Zažila jsem nenávistné útoky médií i soukromých osob včetně anonymů a smířila se s tím, že se jich nezbavím.
Na své kůži jsem mnohem lépe pochopila, co znamená rčení “jít s kůží na trh”, a také to, že stát si za svým názorem znamená být připravena hodně toho strpět.

Poznala jsem mnoho nové krásné muziky.
Přestala jsem se stýkat s kamarádkou, která mě zraňovala.
Získala jsem příval veřejné i soukromě vyjadřované podpory.
Ztratila jsem pár přátel a několik nových jsem získala.
Vydala jsem dvacátou knihu.

Přestala jsem si odbarvovat vlasy a z blonďaté přešla na stříbrnou.
Přestala jsem nosit těžká břemena a konat těžkou fyzickou práci.
Začala jsem víc myslet na sebe, na své tělo, na svou duši, na své touhy a přání.

Zestárla jsem, dospěla a lépe pochopila, že život je příliš krátký na to, aby se člověk mohl neomezeně věnovat blbostem a nechat si unikat věci podstatné.