povedu tady tentokrát trochu polemiku uvnitř vládní koalice a já myslím, že souvisí částečně i s věkem a zkušenostmi, jaké kdo máme se světem. My starší, kteří jsme zažili minulý režim, jsme na to udavačství a bonzáctví takoví mnohem citlivější a máme pocit, že to je věc, kterou bychom neměli za každou cenu podporovat.
Ano, přichází nám tady nějaká norma z Evropské unie, kterou pan ministr zcela správně předkládá v podstatě v minimalistické verzi a říká, pojďme to zkusit. Jestli si někdo myslí, že se tím svět vylepší, pojďme to zkusit. Já jsem přesvědčen, že se ani touto normou svět nevylepší, ale vím, že mám tento závazek vůči Evropské unii, tak ho chci splnit, ale chci ho splnit v tom minimalistickém - to, co po mně Evropská unie žádá.
Objevují se nápady, jak by se to mělo šířeji, hlouběji rozšířit, pokud možno na všechna oznámení a na každý přestupek. A teď si člověk klade otázku, jestli opravdu přestupek, za který hrozí pokuta 500 korun, má být něco, kvůli čemu máme přijímat zvláštní zákon, který má zasahovat nejenom celý veřejný sektor, ale samozřejmě i celý soukromý sektor a vytvářet tam nějaká zvláštní pravidla ochrany takového oznamovatele, jestli náhodou jeho zaměstnavatel nejel o dvacet kilometrů na padesátce rychleji nebo pomaleji nebo něco podobného, když tam začnu zahrnovat všechny ty přestupky.
A to samé se bohužel týká těch anonymních oznamovatelů. Není úplně pravda, že by některé státní úřady, které mají ty prověřovatele, nebyly zahrnuty zejména anonymními oznámeními. Je to zase velmi běžné v této společnosti, že si pořád někdo anonymně na někoho stěžuje a podezírá ho, jestli ten druhý náhodou není ten špatný. Nejčastěji to dělají ti, kteří sami se tak někdy chovali, podle starého pravidla: podle sebe soudím tebe, tak velmi často jsou právě ti udavači a zejména ti anonymní udavači ti, kteří sami už někdy něco takového provedli.
Já jenom prosím, abychom v tomto byli střídmí, abychom neměli pocit, že musíme obsáhnout celý svět v jednom návrhu zákona, abychom skutečně splnili to, co po nás žádají evropské předpisy, a abychom nepřeháněli a nepodněcovali k tomu, co nejvíc žalujte a udávejte. A oblíbené slovo, které pan poslanec Michálek v té souvislosti používá, je kauza Dozimetr. Já samozřejmě o ní nevím vůbec nic, jak vznikla, ale asi tak polovina pražských radních a náměstků se veřejně chlubila tím, jak to byli oni, kdo podali to trestní oznámení, takže předpokládám, že to nebyli žádní anonymní oznamovatelé, ale členové bývalé pražské rady, kteří si na sebe navzájem nebo na nějaké další podávali trestní oznámení. Takže kauza Dozimetr rozhodně nebyla otevřena na základě nějakých anonymních oznámení. Ta se nám jenom líbí, protože dneska tak pěkně frčí.
Jsem připraven projednat v ústavně-právním výboru, ale budu teď a budu ve druhém a třetím čtení žádat Sněmovnu, zavádíme nový institut, zaveďme ho v minimální podobě, a pokud zjistíme, že funguje a je k něčemu, tak ho můžeme rozšiřovat. Nemáme to dělat obráceně, okamžitě si brát velké kladivo.
Děkuji za pozornost.
