sešli jsme se dnes, a tedy pravděpodobně ještě zítra, protože opozice vyvolala hlasování o nedůvěře vládě, na což má samozřejmě právo, a nikdo ho v tuto chvíli nezpochybňuje a měli bychom ho hájit, neboť je to právě sněmovna, která kontroluje vládu, jakým způsobem řeší krize, řídí zemi, jak plní svoje programové prohlášení.

Když se ale podíváme na to načasování, vždycky se to hlasování trefí do voleb. Poprvé to bylo v září, kdy byly komunální a senátní volby a Česká republika předsedala Evropské unii. To hlasování bylo neúspěšné. A nyní je to v lednu, kdy jsou prezidentské volby a pan poslanec Andrej Babiš, ale i kolegyně a kolegové se samozřejmě dušují, že to s tím nemá nic společného, že nejde o kampaň, ač je Andrej Babiš jediný prezidentský kandidát navázaný na politickou stranu, a právě tato strana schůzi svolává před druhým kolem prezidentských voleb.

Náhoda? Já si to nemyslím. Když něco vypadá, plave, a kváká jako kachna, tak je to kachna, a tato schůze tedy je součástí tažení Andreje Babiše v druhém kole voleb a je to schůze, která je za peníze daňových poplatníků a je na úkor naší práce, kterou jsme mohli třeba dnes činit na projednávání výborů v řadě problémů, které skutečně trápí občany této země.

A než se dostane tedy opozice opět ke slovu a možná nám doporučí, abychom situaci řešili po vzoru Maďarska, kde mimo jiné, když se podíváte třeba na čerstvé informace, je skoro pětadvacetiprocentní inflace, potraviny zdražily o půlku, tak já si dovolím shrnout v krátkosti, na čem jsme pracovali a pracujeme jak na Ministerstvu pro místní rozvoj, tak v oblasti digitalizace, protože jedním z pseudoargumentů, proč má být v tuto chvíli jednání o nedůvěře vládě, ačkoliv jsem toto právo rozhodně opozici nikterak neupřel, bylo, že vláda neřeší aktuální problémy, neplní své programové prohlášení, nepracuje pro lidi této země, což je samozřejmě lež.

Já bych se nejdřív podíval na oblast digitalizace, protože je to téma, které se týká nás všech. Je to téma nadrezortní, a já tady nebudu, jak to mívá třeba opozice ve zvyku, kritizovat vše, co dělá druhá strana. A velmi rád ocením, že v oblasti digitalizace v minulém volebním období byly snahy o zlepšení, na čemž jsme se tehdy i za Piráty jako strana opoziční aktivně podíleli. Řešili jsme otázky základní registrů, Czech POINTů, datové schránky, eReceptů, společně jsme pracovali na právo občana na digitální službu, zavádění digitálních technických map a dalších. Nicméně když tato vláda měla přebrat oblasti IT digitalizace a eGovernmentu, bylo tak ve značně roztříštěném a z pohledu našich úkolů, které byly dány digitální strategií, v neuspokojivém stavu. Takže ačkoliv zde je strategie digitálního Česka a byly zde naplánovány projekty, které měly dodat občanům služby a sdílená data, řada z těchto strategií byla v danou chvíli skutečně pouze na papíře. Takže naším prvním úkolem bylo zmapovat skutečný stav věcí a vybrat si ty oblasti, kde ta práce bude mít nejvýznamnější a nejrychlejší dopad do života lidí.

Já kdybych chtěl shrnout asi ty nejdůležitější oblasti, kterým bych se chtěl věnovat, jsou to služby, které jsou určeny přímo občanům k vyřizování jejich agend. Jsou to nástroje, které podporují transparentní stát, a jsou to věci týkající se oblasti eGovernmentu, tedy státní správy a digitalizace. Já si myslím, že důležité je říci, a není to nějaká novinka, že středobodem veškerých snah o digitalizaci o proces digitalizace je občan České republiky a cílem by mělo být usnadnit komunikaci mezi občanem a státem, odstranit zbytečné a neefektivní mezikroky skrze přehledné nástroje a zvýšit důvěru občanům v to, že je mu stát nápomocný.

Když se podívám, co nás čeká v tomto roce, i na přípravném práce, které tomu předcházely, tak cílem by měla být nebo občanovi by k tomu měla sloužit mobilní aplikace do mobilního telefonu. Její řešení je připravené a bude dodáno v průběhu tohoto roku. A mezi praktické nástroje, a myslím si, že to je zcela zásadní i v evropském kontextu, bude patřit občanský průkaz nebo řidičský průkaz v elektronické podobě a tzv. digitální peněženka. Prioritou je plná digitalizace nejpoužívanějších služeb napříč resorty a dotažený sdíleného fondu.

Já ještě než jsem se začal věnovat politice někdy před čtrnácti lety při povolání, tak již v té době lítala ve vzduchu ta mantra, že to nemají být občané, kteří obíhají úřady, ale mají to být data. Já musím říci, že při té první analýze, jakým způsobem je plněna zákonná povinnost práva občana na digitální službu, tedy moment, kdy všechna ministerstva sdílí svá data a stát nad nimi pouze skládá ty jednotlivé služby, tak musím říci, že ten stav nebyl uspokojivý. Nicméně ve věci posílení sdíleného datového fondu se již mnohé děje, a v následujícím roce chceme významně urychlit právě efektivitu sdílení dat mezi jednotlivými resorty, ať je to kombinace dat Ministerstva práce a sociálních věcí a různých dávkových systémů, tak třeba finanční informace, které v tuto chvíli mají instituce pod Ministerstvem financí.

V neposlední řadě se věnujeme urychlení digitalizace služeb, po kterých veřejnost nejvíc volá. Není to jenom, řekněme, velké agendové systémy, ať je to digitalizace stavebního řízení, portál dopravce, ale jsou to v tuto chvíli převážně služby v oblasti Ministerstva práce a sociálních věcí, a to zjednodušování těch služeb a využívání již dat, která jsou k dispozici, se zlepšuje a v dalším roce i v této oblasti hodláme dodat další služby na portál občana či do jednotlivých agendových systémů a portálu jednotlivých ministerstev. Já si myslím, že jedna ze zásadních věcí, která pálí Českou republiku, je transparentní stát a ten stojí na průhledném financování a i veřejném přístupu, z veřejného přístupu ze strany státu.

My jsme vlastně jeden ze zásadních nástrojů už institucionalizovali, je to v té opendatové novele zákona 106 - práva na informace, kde se jasně ukládá, že veškeré informace, které stát může a jsou to ty datové sady, bude sdílet napříště ve formátu opendata, ve veřejné správě bude tento formát standardem a stát tak splní to, že je transparentní ve svém fungování, transparentní v procesech a transparentní v datech.

My nyní vytipováváme další datové sady, které se pak dají používat tak, aby v naplňování té povinnosti poskytovat data ve formátu open source jsme v následujícím roce výrazně pokročili a plnili tu zákonnou povinnost včas.

Součástí dobré zprávy jsou též transparentní výdaje a zavedení metrik. Já, když jsem tady vystupoval na začátku loňského roku a v tuto chvíli nám chybí doplnění, děkuji -(Poděkování za sklenici vody.) a v tuto chvíli nám chybí doplnění už pouze za některé resorty. My bychom měli vědět, za jaké úkony stát ve výkonu jednotlivých agend utrácí a jak jsou ty služby využívány. Pak totiž ta digitalizace, pokud je správně řízena, je skutečná cesta k úsporám, štíhlému státu a odstraňování byrokracie. Jsou prostě služby a procesy, které v tuto chvíli vyžadují práci mnoha úředníků. My dokážeme vyčíslit, jaké tyto služby mají náklady a pak už se nebudeme dívat, jak se to dělo historicky na - zde utrácíme peníze za digitální řešení, ale získáváme za ty peníze hodnotu. To je zjednodušení procesů a ve finále úspory, protože tak se dosahují úspory na straně toho štíhlého státu skrze šetření práce úředníků.

A já, když se dívám i třeba na kritizovanou komunikaci skrze datové schránky, byť ta situace není úplně optimální a my bychom chtěli v následujícím období rozšířit umožnění uchovávání těch zpráv po delší časovou dobu a nastavit i lépe ten model, tak skrze datové schránky v komunikaci s podnikateli Česká republika, ten stát, ušetří stovky milionů už v příštím roce na korespondenci, kterou doposud obstarával písemnou formou.

Já si myslím, že asi teď stojí za zmínku až ten třetí důležitý pilíř, a to je ten eGovernment, skutečně digitální státní správa, která, a to si myslím, že je největším neduhem, pokud přistupujete i vy ke službám státu a dochází tam k významnému posunu, je sjednotit a zpřehlednit služby státu, aby se v nich i klient, ale i úředník, který je obsluhuje, orientoval.

Tady je důležitým prvkem nejen nastavení metrik, ale konečně plnění závazků, využívání standardů, které jsou definovány v design systému, postupná migrace těch důležitých institucí pod doménu gov.cz, aby člověk, občan či podnikatel věděl, že komunikuje na oficiálních platformách se státní správou v prostředí, které bude podobné, které nebude každý pes jiná ves. Iniciativu gov.cz i teď posvětila vláda svým usnesením v těch daných oblastech a budeme s ní pokračovat.

Co si myslím, že je podstatné, a tady vidím dlouhodobý deficit a bohužel to neukazuje jenom statistika, která vychází ze zahraničí v porovnání, a to je digitalizace a vůbec připravenost České republiky na tu změnu, kterou přineslo 21. století. To téma by mohlo znít - digitalizace a oblast vzdělávání. My sice můžeme mít nástroje, které umožňují digitalizaci, ale jiná věc je, zda je ti, kteří s nimi operují, umí ovládat a občané jí věří a umí se pohybovat v tom digitálním prostředí. A je poměrně šokantní zjištění a my se k tomu budeme stavět v letošním roce podle indexu DESI, kdy nejenže zaostáváme v té digitalizaci, ale věřím, že ten trend se nám podaří zvrátit již v tomto roce. Ale pouze dvě třetiny občanů v České republice mají základní digitální vzdělávání. A máme zásadní deficity v oblasti speciálních odborných znalostí v oblasti ICT. A dokonce máme nejnižší procento žen v zastoupení v oblasti ICT, v jejich odbornosti a pracovním zastoupení. A i školy, a přiznejme si to, trpí nedostatkem učitelů s příslušnou kvalifikací. A ten systém vzdělávání se nepřizpůsobuje dostatečně rychle těm digitálním potřebám.

Evropská unie a všechny státy se přelívají do roku 2023, který nese název Rok kompetencí nebo Year of Skills. Ono to není jen nějaké plané heslo, samozřejmě i spousta financí, které budou uvolňované v programech, kde budou tím významným zdrojem evropské finance, bude mířit k osvojení si digitálních dovedností mezi celou populací nejen v rámci vzdělávání školního, ale i skrze pracoviště, skrze rekvalifikace v systému celoživotního vzdělávání. Pro nás je toto v následujícím roce prioritou, protože ovoce tohoto procesu budeme sklízet až během několika let. A naším cílem je, aby skutečně i v rámci digitální dekády Česká republika za 10 let byla připravena na změnu povahy trhu, povahy kompetencí, které jsou potřeba pro to, aby zde byla udržitelná zaměstnanost. A společně s kolegy z dalších resortů a v mém týmu na kabinetu pracujeme na frameworku, rámci pro digitální vzdělávání, kde chceme zúročit dobrou pozici Česka v oblasti lidského kapitálu, který je hodnocen velmi vysoko. A prostě dotáhnout to i v oblastech digitálních dovedností, nejen v rámci nějakého indexu, abychom zastávali dobře příčky, ale reálně zapojit stát, akademické organizace neziskové i soukromé a nabídnout občanům České republiky konkrétní nástroje k rozšíření jejich digitálních kompetencí.

Myslím si, že je to jednak o těch programech, ale je to i o popularizaci digitalizace a nevyužívání témat, která se týkají digitalizace ke strašení lidí, neboť data, která v tuto chvíli máme k dispozici a jsou dostupná i na webech jednotlivých ministerstev ukazují, že velmi malé procento lidí v České republice vůbec cítí potřebu se v průběhu svého pracovního života nebo aktivního života dovzdělávat v kompetencích, které jsou již nyní a budou nezbytné pro další období.

A abychom mohli digitalizovat stát, tak samozřejmě potřebujeme i úředníky s detailní znalostí své agendy a zároveň schopné transformačně nad ní uvažovat. Takže vzdělávání úředníků na jednotlivých resortech, komunikace, školení, obsluha softwaru jsou poměrně zásadní, neboť to je ta stránka ovládání, dobrého zadávání, znalosti třeba služeb, které poskytuje v danou chvíli Czech Point, protože zde stále, stále narážíme na to, že ani v současném rozpoložení ty úřady neumí využívat nástroje, které jsou k tomu určeny.

Jenom k důležitosti tady toho tématu - podobně jako vláda má Legislativní radu vlády, tak samozřejmě existuje RVIS - Rada vlády pro informační společnost, která poměrně nabobtnala za ty roky a v daných oblastech poměrně i ztratila i jakousi akceschopnost. My jsme provedli restrukturalizaci Rady vlády pro informační společnost a otázkám digitálního vzdělávání se věnují hned dva výbory. Je to celý jeden výbor, kde se sdružuje platforma mezioborová pro digitální vzdělávání a další stakeholdeři a je to i výbor, který řeší digitální ekonomiku, protože největší část života lidé tráví v zaměstnání a je to i platforma, vaše práce, zaměstnavatel, kde skutečně je potřeba spojit síly a ty digitální kompetence a ten tak zvaný upskill, to znamená zvýšení kompetencí, provádět.

Jenom z pohledu třeba Ministerstva práce a sociálních věcí na zvyšování kompetencí v oblasti digitalizace a digitálních technologií od základních znalostí práce z technologiemi přes otázky -

Já to asi kdyžtak ukřičím. (Můžete pokračovat.) Tak jenom v oblasti Ministerstva práce a sociálních věcí půjdou z evropských fondů - uvolněno zhruba 6 miliard. Nemalé částky má v tuto chvíli i MPO. A ten rok 2023 bychom měli výrazně - a chystáme se zatlačit na to, aby se pozice českých studentů, občanů, ale třeba i seniorů, kteří podléhají podvodnému jednání na internetu, aby se zlepšila. Pomoci nám v tom mohou nejen neziskové organizace, ale knihovny a další zařízení, která poskytují informační služby.

A myslím si, že je zásadní pracovat i na té digitální osvětě, kde si myslím, že historicky tomu nebyla věnována pozornost. A my budeme v následujících dnech spouštět nové portály, které řeší digitální strategii České republiky a část, kdy budeme občany seznamovat s již existujícími službami a jak je využívat a marketovat tyto služby, aby se občané nebáli používat služby na Portálu občana, bankovní identitu a datové schránky. Myslím si, že tam je historicky velký deficit. V tomto roce to narovnáme.

Já bych chtěl možná krátce pohovořit ještě o transformaci digitalizace, neboť to bylo velké téma i zde ve Sněmovně. Ty uvedené priority nebo projekty je reálná dodávka služeb. Ale je to jenom jedna z částí. Když jsme se historicky snažili - a já pak budu trošku citovat i z roku 2018 z úkolu minulé vlády, skutečně v zakotveném rezortismu a s velmi malou úrovní řízení je velmi obtížné v České republice prosazovat či dodávat principy sdílené služby a vlastně nějakým způsobem efektivně tu digitalizaci řídit. My jsme se s poměrně malým aparátem, kterým disponuju na Úřadu vlády, s poradci z občanské společnosti, akademie i komerční sféry, věnovali rok přípravě té digitální transformace. Je poměrně podstatné - a dále se tomuto intenzivně věnuji - skutečně vytvořit podmínky a prostředí pro efektivní jednotnou koordinaci a řízení digitalizace s jasnou kontrolou priorit, ale i finančních toků. A já když jsem zde čelil i kritice, proč tento krok děláme, i když ty náklady, které jsou na první rok digitální informační agentury vyčísleny, tvoří navíc ke státnímu rozpočtu asi 150 milionů korun, já bych si dovolil odcitovat úkol minulé vlády z roku 2018 a ten zněl: "Zkoncentrovat IT agendu včetně definování základních standardů platných pro státní správu, centrálního řízení nákladů a architektury a dodávky projektů." Tenhle ten úkol zůstal nesplněný. Realizovali jsme veškeré přípravné práce v minulém roce - realizujeme tedy až my. Na tomto projektu momentálně pracuje intenzivně 80 lidí z ministerstev, Úřadu vlády, NAKITu, soukromého sektoru a my věříme, že projekt digitální transformace odlepíme v následujícím měsíci od země a DIA začne fungovat. Ostatně Poslanecká sněmovna schválila balíček těch legislativních úprav zákonů ke změně kompetencí a ke vzniku Digitální a informační agendy, která nejen že pokračuje v tom úkolu, které si stanovila vláda Andreje Babiše v roce 2018, ale opírá se i o programové prohlášení vlády Petra Fialy, kdy skutečně chceme mít centrální autoritu, která má potřebné pravomoce, mandát a je vybavena dostatečnou metodickou, rozpočtovou, ale i legislativní a kontrolní pravomocí, aby byla schopna napříč veřejnou správou prosazovat efektivní, bezpečnou a dlouhodobě udržitelnou digitalizaci, ale zároveň poskytovat kompetence, které se za ty roky, kdy digitalizujeme, z těch samotných rezortů postupně vytratily, protože jeden z největších problémů bývá, že ministerstvo - rezort nedokáže ani definovat své potřeby, zadat požadavky na soukromé dodavatele a potom ty digitalizační projekty se vlečou do vypsání samotného třeba výběrového řízení nebo veřejné zakázky skutečně roky s nejistým výsledkem, většinou té kombinace špatného výsledku, za několikanásobně předražené řešení.

Já si myslím, že kromě toho, že Digitální a informační agentura je významný posun digitalizace na úrovni České republiky v rámci mezirezortní spolupráce, tak je důležité brát ohled i na mezinárodní postavení České republiky. A už nyní jsme navázali vztahy s odbornými týmy napříč Evropou, čerpali jsme potřebné mezinárodní zkušenosti, které jsme zúročili už i v rámci našeho předsednictví Evropské unie, a i v rámci České republiky oslovujeme další významné odborníky a osobnosti. Máme poradní orgán Český digitální tým. Pro nás je podpora ze strany soukromého sektoru nesmírně důležitá a spousta věcí, které začínají v evropské legislativě, nemá smysl řešit pouze na národní úrovni a zejména ve věcech řízení digitalizace je partnerství s podobnými organizacemi či agenturami v jiných zemích živé. A já věřím, že spolupráce s Dánskem, s Estonskem, s Finskem v letošním roce bude daleko víc než tisková konference nebo jednodenní seminář s Estonci o tom, proč jim ta digitalizace takhle šlape a nám ne, a spoustu věcí, které jsme se naučili za ten rok od našich partnerů a oni některé věci od nás, třeba ve věcech bezpečnosti a práce NÚKIBu, budou přínosem a aktivně je budeme moct používat i v řešení našich projektů zde.

My jsme vykročili správným směrem. Myslím si, že to dokládá - a bylo to zde zmiňováno již od mých předřečníků - vedení českého předsednictví v oblasti Digitální agendy, a to jak ze strany evropských partnerů, tak i institucí v Evropské unii. My jsme v červenci dojednali dohodu s Evropským parlamentem na podobě digitální transformace od roku 2030, tzv. Digitální dekádu, která opět určuje, kam se chceme jako Česká republika, kam se chceme jako Evropa posouvat, kde nás to pálí, ať už jsou to nedostatečné kompetence v digitalizaci či otázky velmi špatné koordinace mezinárodních aktivit v oblasti digitalizace, třeba ve sdílení dat pro systémy, přístup jednotlivých partnerů v evropské debatě na platformy, využívání dat pro cizince, kteří se rozhodnou si třeba založit firmu v České republice nebo si sjednávat věci, které jsou rezortní a mají je řešit se státem. O tom všem hovoří Digitální dekáda. Stanovuje cíle. A samozřejmě když jsou stanoveny cíle, tak i tímto směrem se uvolňují evropské prostředky a ta digitální část je v řadě legislativ a v řadě programů, které již nyní řešíme. Ostatně i Národní plán obnovy není zelená tranzice, ale je digitální a environmentální tranzice.

Z těch asi úspěchů, které si myslím, že je třeba zmínit - a já jsem chtěl poděkovat i spolupracujícím lidem u stálého zastoupení, našim diplomatům, kteří možná nejsou ve veřejném prostoru tolik vidět jako ministři, ale odvedli obrovské množství práce a v oblasti Digitální agendy jsou to vlastně první existující pravidla, kde jsme našli vlastně mezi všemi zeměmi sedmadvacítky souhlasné stanovisko k nastavení pravidel pro umělou inteligenci napříč EU, tak i - a to si myslím, že je podstatné - umožnění vzniku té elektronické identity jako možnosti občana a iVolit (?) pravidel, kdy budeme moct napříč Evropskou unií fungovat, pokud budeme chtít, s jednou univerzální identifikací, a data, která budeme chtít sdílet a budou použitelná v jiných zemích EU, si prostě ten občan bude nosit a bude s nimi moct disponovat a používat je, nejvyšší dosažené vzdělání nebo třeba když někdo cestuje s domácím mazlíčkem, tak očkování u pejska či kočičky a další, řidičský průkaz a podobně. A já věřím, že v tomhle tom roce dodáme i tu národní verzi, která bude postavena na základech těch evropských pravidel, abychom to pak v roce 2025 s malými náklady pouze takhle přepli, byli připraveni a naši občané mohli využívat veškeré výhody evropské identity, podobně jako jsme si zvykli využívat evropský roaming. A je zde spousta lidí, včetně mě, kteří si pamatují, jaké to bylo předtím, než volání a data v Evropě byly standardizovány a nemuseli jsme se bát či říkat - zavolej mi zpátky, já v tuhle chvíli jsem třeba někde na jednání ve Španělsku.

Myslím si, co je ještě důležité v oblasti Digitální agendy, že jednotliví ministři a jednotlivé státy EU spolupracovali v otázkách bezpečnosti, ať už to bylo poskytnutí hostingu pro ukrajinské služby státu, které jednotlivé země pomáhaly provozovat, když Ukrajina byla pod kybernetickým útokem, tak jsou to i otázky, které se týkají bezpečnosti na internetu, kde intenzivně spolupracujeme jako plnohodnotný partner a i díky našemu NÚKIBu jak v rámci EU, tak NATO. Tolik k digitalizaci.

Já bych jenom shrnul ty priority pro tento rok: zvýšení sdílených dat jednotlivých rezortů, to znamená rozšíření toho sdíleného datového fondu, nad kterým se následně skládají ty služby pro občany. To znamená, že občané nemusí neustále vyplňovat to samé. Ty služby budou jednodušší a těch povinností něco dokládat by mělo výrazně ubývat, tak jak vybereme a máme teď devět adeptů na ty služby, které občané používají nejčastěji, tyto bychom měli převést do digitální podoby tak, aby duplicitní poskytování informací již nebylo nutné, je to potom jednotná doména gov.cz, první kroky a je to na přelomu 2023, 2024 elektronická peněženka a v ní ideálně občanský průkaz či doklad, že jsem oprávněn řídit motorové vozidlo.

Já bych teď v rychlosti skočil na agendu Ministerstva pro místní rozvoj. Myslím si, že asi nejdůležitějším zákonem, který přišel a my jsme zde v minulém volebním období vedli spory o to, jak má vypadat rekodifikace stavebního práva, kde my jako tenkrát strany opozice vidíme zásadní problémy, my jsme předložili do Sněmovny novelu stavebního zákona, která byla schválena na vládě jednomyslně. My jsme jasně říkali už v minulém volebním období, že si nemyslíme, že systém čisté státní správy je správné řešení, že by měly zůstat stavební úřady nebo stavební správa v řízení měst a obcí, a deklarovali jsme i před volbami, že ten zákon budeme novelizovat právě tímto směrem.

Kromě toho, že ta transformace by byla nákladná - nebudu tady šermovat různými čísly, na kolik kdo vypočítal, že by ten převod z přenesené působnosti do čistě státní stavební správy byl nákladný - byl zde problém i v lidském kapitálu, neochotě lidí přejít z měst a ze stavebních úřadů do čisté státní správy, a byly zde další objektivně změřené problémy, spisová odluka a podobně.

My jsme připravili věcnou novelu stavebního zákona, odložili jsme účinnost té části a ve spolupráci s Ministerstvem vnitra a s dalšími resorty a i zástupci měst a obcí v libovolné formaci, ať je to s MO ČR nebo SMS ČR, či s Asociací krajů, jsme následně představili model, kde zůstává zachován v místě stavební úřad, a zároveň zůstává také samostatný speciální úřad pro rozhodování ohledně těch vybraných staveb, takzvaný SOSÚ. Ta věcná novela - a já jsem rád, že v téhle oblasti můžeme s mojí předchůdkyní Klárou Dostálovou si nalít čistého vína - spousta věcí, které jsme i na platformě Sněmovny vyjednali nebo byly v původním návrhu, dávala smysl, jsou určitě správné k vedení a zjednodušení stavebního řízení, ať už to bylo, že to je pouze jedno stavební řízení, nikoliv to dvoufázové, ať je to ten postupný sběr dotčených orgánů a jejich vyjádření k tomu samotnému průběhu, takže forma jednoho rozhodnutí ve finále zůstává zachována.

Zůstávají zachovány ty lhůty povolení, apelační princip odvolání i ty fikce, kdy ta doba uběhne a pokud není rozhodnutí vydáno, považuje se, že je vydáno souhlasné. Toto jsme z rekodifikace v té naší novele zachovali. Náš úkol byl připravit novelu stavebního zákona, který vyplývá z programového prohlášení. A tu jsme splnili. Tento návrh prošel ve Sněmovně prvním čtením a mým osobním cílem i celé vlády je nalézt společné řešení, díky němuž stavební řízení bude rychlejší, transparentní, digitální, srozumitelné. Zachováme to jeho ukotvení v území a všechny návrhy, které jdou směrem ke splnění tohoto cíle, vítám.

A já bych ještě jednou chtěl poděkovat Kláře Dostálové i dalším kolegům za konstruktivní jednání a já si myslím, že nakonec nad tím návrhem najdeme širokou shodu, respektive, že to i v poměrech Sněmovny přistane s vyšší shodou vládní koalice s opozicí a že se nám v březnu, což už je za dva měsíce, podaří tento zákon projednat v jeho druhém a třetím čtení a konsenzuálně ho potom poslat k projednání do Senátu.

Když jsem hovořil o tom stavebním zákoně, tak my jsme pomocí stavebního zákona reagovali i na energetickou krizi. Nebudeme se teď bavit o tom, co ji způsobilo, pojďme si říct, že ve finále její nejtěžší dopady byly v důsledku ruské války na Ukrajině, ale i tak Česká republika dlouhodobě lpěla na velkých dodavatelích energie, i v případě, kdy jsme se bavili o individuálních zdrojích, solárních elektrárnách na střechách, tak spíše převažoval ten přístup, že to není individuální nebo institucionální řešení.

My jsme proto podpořili v rámci novely stavebního zákona energetické stavby, které využívají obnovitelné zdroje energie, takže úprava dnes platného stavebního zákona, je to přeneseno i do té novely, zcela zásadně usnadňuje instalace, které využívají obnovitelné zdroje na stavby stávající. To bylo to dilema, jakým způsobem umísťovat solární panely třeba na střechy, ať již nějakých rodinných nebo soukromých objektů, tak i třeba v zastavěné oblasti, kdy je to řešení spíše pro nějaké instituce, kde byly jisté obstrukce ve výkladu, jakým způsobem řešíme změnu vzhledu budovy a další, ale i jsme adresovali umísťování těch, řekněme, nových výroben elektřiny z obnovitelných zdrojů do území.

Je to důležitý krok směrem k levnějším a dostupným energiím pro domácnosti i firmy, ostatně ten boom zejména v té, řekněme, sekci individuálního řešení můžeme zaznamenat i v počtu žádostí o připojení do sítě a v počtu instalací. Tuhle novelu už schválila Poslanecká sněmovna i Senát a její účinnost teď záleží na podpisu pana prezidenta, což já předpokládám, že by to mohlo být již koncem tohoto měsíce nebo začátkem dalšího. Pevně v to doufám a na to bude navazovat, což si myslím, že je taky důležité, nejen z pohledu Ministerstva průmyslu a obchodu, který je předkladatelem, ale zejména z pohledu samospráv či sdružení občanů, kteří chtějí řešit svoji energetickou potřebu nějakým způsobem hromadně, a to budou pravidla pro takzvanou komunitní energetiku, což je dílek do puzzle nebo do nějaké skládačky, který nám tady chyběl, a měl by významně podpořit i ty změny, které v oblasti drobné energetiky, fotovoltaiky jsme ji zavedli v novele stavebního zákona ještě toho starého a přesouváme to do toho nového.

Já si myslím a tady opět, není to práce, kterou by asi dodal Bartoš sám za tento rok nebo bez lidí na ministerstvu, ale našlápnuto jsme na to měli v této oblasti za předchozí vlády. Já musím říct, že jsem velmi rád, že Česká republika se za těch osmnáct let a víme, jakými různými peripetiemi evropské fondy procházely, jsme se dostali skutečně mezi premianty ve využívání evropských fondů.

V minulém roce už odstartovalo nové programové období 2021 - 2027 v čerpání EU fondů a od poloviny roku 2022 do jeho konce jsme už vyhlásili 153 výzev s celkovou alokací 286 miliard korun. A to jsou výzvy, které podporují vzdělávání, zdravotní péči, bezpečnou nízkoemisní dopravu, ochranu klimatu a další potřebné oblasti a mnoho dalších výzev, chystáme a budou vypisovány právě v průběhu tohoto roku. A během roku 2022 Česká republika navíc dokončila vyjednání celého strategického rámce pro čerpání podpory z fondů EU patřících do politiky soudržnosti v letech 2021 - 2027 a stala se dokonce druhým státem EU, který měl schválené zároveň i všechny navazující programy.

Já si myslím, že je to velmi důležité, i v rámci našeho předsednictví jsem byl žádáno od komisařů nebo od států, které, řekněme, jsou v té první desítce, zda jako předsednická země můžeme apelovat na jiné státy, pokud je míček na jejich straně, ať již také uzavřou dohodu o partnerství, ať skutečně projekty, které jsou tou cestou - investiční projekty - z krize, které nám pomohou řešit nejen, řekněme, problémy běžného dne, potřeba k řešení dopravy, modernizace vzdělávacích institucí, tak i věci, které se týkají současné krize, tak, aby ty peníze byly co nejrychleji v rámci těch výzev vypsány a uvolněny a našly své potřebné, což v oblasti řešení jsou samozřejmě obce a kraje, ale ve finále jsou to právě služby pro lidi.

My obdobně intenzivně pracujeme i na zásadních změnách národních titulů, které si již delší dobu zaslouží naši pozornost. Mezi asi zásadní změny patří důraz na strategickou a koncepční aplikaci regionální politiky, kde se snažíme využít inovativní finanční nástroje a další finanční nástroje do dotačních programů. Já teď přepnu z toho úřednického ptydepe. Je to velmi jednoduché. ***

Ty národní tituly nikdy ve svém objemu nemohou nahradit evropské zdroje, které tvoří významnou část investic v regionech a v územích. Proto by měly být velmi přesně zacíleny, nedívat se na to pohledem rozdělení do třech úrovní krajů - Praha, ty středně rozvinuté a pak tři kraje strádající - ale měli bychom mezi nimi naprosto přesně cílit na jednotlivé oblasti a snažit se skutečně vyrovnávat ty rozdíly. Takže ono to není o tom, že když se někde uvolňují peníze, kterých není mnoho, tak automaticky tím vzniká nárok úplně všech, protože přece neostrouhají, ale měli bychom ty zdroje mířit velmi přesně. A protože jich do budoucna, tak jak Česká republika i třeba v evropské oblasti již nebude čistým příjemcem a poměr se změní, měli bychom umět začít zapojovat řekněme další finanční nástroje, ať už jsou to instituce domácí, národní, rozvojová banka, mohou to být vlastně šablony a nástroje, které používá Evropská investiční banka, skutečně zvětšit ten objem peněz, který za podobných pravidel lze používat jako peníze investiční v rozvoji měst a obcí a zejména v rámci pomoci těm dvěma regionům.

A já jsem tady zahlídl pana hejtmana, Moravskoslezský kraj jede a já jsem za to velmi rád, ale ta situace Karlovarského kraje v rámci těch projektů, i Ústeckého kraje je vlastně dlouhodobě tristní. A já bych i v následujícím roce, ať už je to přímá dotační politika v rámci národních titulů, či programy, které míří právě na tyto regiony z evropských titulů, tak bych skutečně chtěl, aby ty projekty spíše šly směrem k menším a středním řešitelům a rozprostřeli jsme je do území i včetně pomoci jednotlivým městům a obcím, které mají největší problém v těchto oblastech právě s přípravou projektů do momentu, kdy jsou schopny žádat o nějakou dotaci či finanční pomoc.

Já si myslím, a jenom bych to chtěl zmínit, protože to byla práce spousty lidí na Ministerstvu pro místní rozvoj, nám se podařilo dosáhnout v průběhu našeho předsednictví průlomu při projednávání změn pravidel pro evropské dotace. Tak jak rostly ceny v důsledku inflace, války na Ukrajině, tak projekty, které byly rozpracovány ještě v tom období, v podstatě přestaly mít ekonomické krytí, protože věci se zdražily, nebylo možné je v daném čase ať z důvodů finančních, tak třeba z důvodu nedostatku určité komodity stavebních materiálů či lidí dokončit. My jsme zahájili ještě před naším předsednictvím... byli jsme ti, kteří iniciovali debatu za Ministerstvo pro místní rozvoj a následně to vlastně došlo až ke schválení Evropského parlamentu, prosazení balíčku, který nakonec nesl název FAST-CARE, kde jsme skutečně zachránili tisíce kvalitních projektů v regionech na celém území Evropské unie, neboť ty státy i po tom velmi volaly. V České republice přímo ohrožených projektů bylo zhruba za 32 miliard korun.

Možná bych teď jenom krátce zmínil, v tuhletu chvíli vlastně dobíhají, a to zpoždění bylo objektivně dáno i třeba z důvodu poměrně ničivého zásahu tornáda, kdy v danou chvíli bylo potřeba rekonstruovat v rámci zasažených obcí tornádem velké množství objektů jak těch soukromých, tak obecních, kde v danou chvíli jaksi i chyběla buďto materiálová nebo lidská kapacita stavebních firem, ale dokončujeme i proces pomoci obcím zasaženým tornádem. Reagovali jsme na situaci požárů v Hřensku a spustili jsme... a tam nám po minulé vládě tedy nezbyly peníze a byly tam dodány pomoc obcím zasaženým povodní, kdy se snažíme reagovat i řekněme na ty domácí situace související se živelnými pohromami.

A na jaře minulého roku, kdy zazněl z území požadavek v rámci řešení krize na Ukrajině, která dala do pohybu zhruba 400 000 lidí, zejména matek, dětí, starších, kteří přišli na území České republiky, a nakonec, a to si myslím, že je dobrá vizitka České republiky, soukromého sektoru, krajů, obcí, jednotlivých rezortů, tak se nám podařilo těmto lidem poskytnout dočasné ubytování. Postupně dochází k jakémusi převodu již do standardního režimu, tak jsme připravili program na navýšení kapacit, veřejných ubytovacích kapacit, které měly řešit primárně právě situaci související s lidmi prchajícími z Ukrajiny, kde podpořené byty nebo získané kapacity samozřejmě ve finále potom, až válka jednou skončí, a věřím, že skončí, budou sloužit obcím ergo kladívko občanům České republiky, jsme spustili tento program. Nakonec ten titul byl čerpán pouze z jedné čtvrtiny, a i přesto vygeneroval nové bydlení pro zhruba 2 000 lidí. Po debatě s městy a s obcemi tento program chceme i v rámci strategie, neboť ta válka stále nekončí, upravit tak, aby pro obce byla atraktivnější, abychom skutečně dokázali i navýšit řekněme ty obecní kapacity, které v tuto chvíli budou sloužit třeba ke zvládnutí ubytování lidí, kteří prchají před Putinovou válkou, ale samozřejmě zůstanou v majetku obcí a budou potom sloužit k posílení toho bytového fondu.

My bychom chtěli zároveň ještě otevřít debatu ohledně samotné realizace projektů podpořených z EU, a pokud bude potřeba vzhledem na ten vývoj krize, tak předložit vládě návrh na revizi strategického rámce, a to s ohledem na připravovanou revizi Národního plánu obnovy a podpory v rámci REPower EU, nebo třeba možnosti využití půjčky z nástroje pro oživení a odolnost, přeloženo do řeči vnímání, jak o tom hovoříme, Národnímu plánu obnovy.

Já mám poměrně ještě důležitou agendu, která pravděpodobně mým opozičním kolegům nebude úplně milá, ale myslím si, že to byla důležitá agenda, s kterou jsme se museli poprat hned po nástupu vlády Petra Fialy, která teda skončila nakonec úspěšně - úspěšně pro Českou republiku. V červenci minulého roku došlo ze strany Evropské komise k rozhodnutí, že ono auditní řízení ke střetu zájmů, který se týkal bývalého premiéra Andreje Babiše, Evropská komise uzavřela. A tento krok ukončil víc jak tři roky trvající řízení, během kterého česká strana za minulé vlády tvrdohlavě odmítala přijmout klíčové závěry Evropské komise. A díky tomu, že se nám podařilo všechny ty věci napravit, taky i z mého pohledu, a promiňte mi, že do toho vnesu tohleto osobní, fakt skončila jako nevídaná ostuda mezinárodního charakteru. Protože být označený za stát, který nenakládá s evropskými penězi správně a ještě to mít postavené na osobě premiéra, byla velmi diskomfortní situace. Závěry Evropské komise vedly skutečně k tomu výkladu, na který jsme upozorňovali již před čtyřmi roky, že skutečně využití pouze svěřenských fondů, i když to měl předchozí nebo minulý pan premiér Babiš řekněme podloženo nějakými právními analýzami, nikoliv však analýzami, které by měly podle mě váhu názoru jednotlivých rezortů, tak my jsme se snažili to zjištění reflektovat. Apelovali jsme na minulou vládu. A samozřejmě Evropská komise nám položila na stůl podmínky, které Česká republika musí naplnit, aby nebylo ohroženo čerpání evropských dotací.

Ten střet zájmů nás stál spoustu práce. Tuhle energii jsme mohli věnovat jiným tématům. Jenom ty objemy, které se týkaly samotného holdingu Agrofert, byly zhruba okolo 2 miliard korun ročně, včetně tedy ještě nebo když k tomu ještě připočteme veřejné zakázky. Nyní česká strana díky krokům, které jsme učinili jako vláda, zákonům, které jsme dotlačili do konce, tak Česká republika dodržuje předpisy ke střetu zájmů. Zavedli jsme všechna doporučení. A ze závěrečného dopisu je zřejmé, že Evropská komise tenhle posun k férovému a čistému dotačnímu prostředí oceňuje. Jinak zákon o střetu zájmů zakazuje, aby společnosti, které ovládá člen vlády, získávaly dotace a veřejné zakázky. To je trošku smutná část toho příběhu, protože například v rámci dotačního programu IROP některé společnosti koncernu v letech 2017 a 2020 dílčí zakázky řešilo, je to zhruba 43 milionů z evropských fondů. A nám i po závěrech, které jsme dostali od finančního controllingu, nezbývá, než na základě toho auditu a všech dostupných stanovisek neproplatit těchto 43 milionů korun z evropských fondů a vlastně spolu s kraji nebo s těmi, kteří čerpali nějakou dotaci, ale měli subdodávku právě z firem, na které se vztahoval střet zájmů, to nějakým způsobem vyřešit a pravděpodobně to skončí vymáháním těchto částek, neboť v tuhletu chvíli jsou obce nebo ti řešitelé spíše takovým rukojmím.

Jinak teď poměrně i v té kampani nekampani se diskutuje faktická pomoc v rámci rozvoje regionů. Dlouhodobě si myslím, že ten přístup, který byl za předchozích vlád, nelze hodnotit jako úplně úspěšný, neboť peníze, které jsou určeny na vyrovnávání rozdílů mezi regiony, i když chápu jakýsi pocit férovosti, prostě mají sloužit těm regionům na vyrovnávání těch rozdílů či propadů. Ať už je to dostupnost vzdělávání, investice v oblasti vybavenosti nemocnic. A pokud královským výnosem minulá vláda vlastně dorovnala všem ostatním z národních fondů nebo z národního rozpočtu ty prostředky, tak tím vlastně to prohlubování stále pokračovalo. Ta nerovnost samozřejmě regionální nezmizí. Ministerstvo pro místní rozvoj ani objemem těch financí, které spravuje, to nemůže vyřešit v rámci realizace strategie regionálního rozvoje v řádu krátkého období půl roku, rok. Za rok postavíte dům, když máte hodně štěstí. Ale změnu, ať už se to týká dostupnosti vzdělávání, kvality vzdělávání, infrastrukturní vybavenosti, to vyžaduje skutečně koordinaci mezi jednotlivými resorty. A já jsem rád, že jsme připravili a mělo by se to stát i tento rok, kdy koordinace, kterou má Ministerstvo pro místní rozvoj, dříve byla spíše řekněme formálního typu na principu komunikace ministra či ministryně s náměstky nebo s resorty nad dílčími částmi. My bychom toto chtěli skutečně institucionalizovat a podobně jako například evropské záležitosti se řeší na VEU, tak věci, které mají dopad na rozvoj regionů v nějaké chvíli veskrze pozitivním nějaké negativní, tak je důležité, aby se toto řešilo mezirezortně. Protože i ve strategii regionálního rozvoje, která míří na ty problémy kvality života v různých oblastech České republiky, tak úřady těch pilířů a cílů, jsou to jiné resorty, které toto mají na starost a jsou to třeba kombinace financí jednotlivých resortů i jejich evropských programů na to, abychom to docílili.

Já samozřejmě jako ministr pro místní rozvoj se snažím, i když ty možnosti byly teď výrazně omezeny právě evropským předsednictvím, navštěvovat ty regiony a i díky tomu, že se nám skrze úspěšné předsednictví teď uvolní ruce, tak v následujícím roce bych chtěl zejména v oblasti těch regionů, u kterých hovoříme zcela otevřeně o jakémsi strukturálnímu postižení, výpadku třeba nějakého pracovního zařazení, nedostupnosti školství, tak skutečně se zaměřit právě na ty strukturálně postižené regiony, hospodářsky a sociálně ohrožená území. A tímto směrem i upravujeme národní dotační tituly, aby právě takováto území zohledňovala. Zároveň je důležité, a to si myslím a četl jsem to jako výhradu některých politických komentátorů, je velmi těžké nastavit tu správnou té prezentace, neboť využívání evropských zdrojů to není zásluha ministerstva to, že jsou dobře zpracovány, formálně správně a najdou svého uživatele, jistě ano, na to mají resorty poměrně už zkušený aparát. Ale je to právě evropská politika soudržnosti, třetina rozpočtu Evropské unie, která dává možnost zvyšovat tu kvalitu života v regionech tak, aby občané kdekoliv budou žít v Evropské unii a tu možnost máme, prostě zakoušeli ty kvality podobné. A já si myslím, že je důležité hovořit o těch úspěšných projektech. A historicky a já věřím, že se nám to daří obracet, všechno dobré, co se doma stalo, ať už to bylo samo o sobě nebo prostě tím, že v kraji byl dobrý podnikatel, který byl poctivý a dařilo se mu, anebo to byly evropské peníze, které umožnily třeba nějakou rekonstrukci nějakého nádraží nebo postavení čističky, tak jaksi byla zásluha té vlády či konkrétního ministra daného resortu. A všechno špatné, co se nepovedlo, byla vina Evropské unie. Já si myslím, že je důležité ukázat, jak právě regionální rozvoj a jeho zdroje financování dávají ten důvod věřit v ten evropský projekt. A je škoda, že v rámci evropského předsednictví se nám toho nepodařilo ukázat více, ale ty evropské finance právě v těch krajích dělají zásadní změnu.

Já už se budu blížit ke konci. Myslím, že ještě důležitým tématem a on trochu souvisí s tím střetem zájmů, je i otázka veřejných zakázek podle pravidel. My se snažíme napravit některé historické chyby. V září prošla prvním čtením v Poslanecké sněmovně novela zákona o zadávání veřejných zakázek, který vlastně dává soulad té legislativy k evropským směrnicím a v několika ohledech napravuje jistý implementační dluh minulé vlády. My jsme zpracovali metodiku i pro zadavatele veřejných zakázek, aby věděli, jak uplatňovat ty mezinárodní sankce, které do toho vnáší jakýsi prvek toho, kdo by v rámci mezinárodních sankcí a jaké firmy mohly či nemohly se účastnit otázce veřejného zákona. Spolupracovali jsme na prosazení Magnitského zákona na Ministerstvu pro místní rozvoj a věnujeme se v tuhle chvíli podpoře centrálního nakupování. Stejně tak reformě Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a elektronizaci veřejných zakázek i metodickou podporu zadavatelům.

Tady bych chtěl jenom říct, že ten pohled na Public procurement nebo na veřejné zakázky by měl být trochu jiný. Když se podíváme na ten evropský standard, tak ve veřejných zakázkách vy prostě máte umět říci, co chcete. Mělo by to být něco nového, něco inovativního, něco, co se posouvá k nějakým trvalým cílům. Prostě nekupovat si za veřejné peníze, něco, na co jsme zvyklí, ale kupovat si za ně skutečně to, co chceme. Ať už je to obec, ať už je to ministerstvo, ať už je to kdokoliv. Veřejné zakázky pomáhají prosazovat politiku, která je stanovena i v programovém prohlášení vlády nejen Ministerstva pro místní rozvoj.

A v oblasti veřejných zakázek nás čeká ještě jeden zásadní úkol v nadcházejícím období. To je zpracování a přijetí národní strategie veřejného zadávání České republiky. Ta jasně pojmenovává právě ty klíčové priority, o kterých jsem hovořil by the way. Ty ve veřejných zakázkách tvoří více než 12 % našeho HDP. Takže připravíme rovněž základní teze pro zadávání veřejných zakázek malého rozsahu. A budeme se zaměřovat právě i na centrální nákupy státu. Last but not least, ještě bych se zde chtěl podívat na podporu cestovního ruchu. To odvětví bylo významně zasaženo nejen obdobím covidu, ale i situací, která souvisela s válkou na Ukrajině, protože i velká část klientely, která navštěvovala Českou republiku, byla klientela ruská. Není to pouze otázka lázeňských měst, kde byla i vlastně silná ta rezidentní přítomnost. My bychom chtěli i v následujícím období a vlastně dlouhé roky dodat očekávaný zákon o řízení rozvoje cestovního ruchu po vzoru zemí, jako je Rakousko, Itálie nebo Chorvatsko. Skutečně mít účinný systém financování cestovního ruchu ve věci rozvoj regionů, kvalitě života a máme připravený i projekt, který budeme realizovat v rámci Národního plánu obnovy, a to je systém e-Turista, který není jenom nějaké klikátko pro turisty, ale chceme nahradit to, co se v tuto chvíli děje a je poměrně obtěžující. Je to složitý proces, kdy pomocí papírové komunikace často komunikují organizace česká policie, statistický úřad, příslušná obec a ten poskytovatel třeba ubytování ohledně ubytovávání cizinců. A my bychom skutečně chtěli, aby tento proces byl plně automatický, aby se tam potkalo, zadávalo se to pouze jednou, obcím by to umožnilo, například lépe vybírat poplatky z ubytování, ale samozřejmě v čem těm subjektům by to šetřilo práci. A jsem rád, že i, ačkoliv to nebylo v plánu, jsme v rámci našeho předsednictví poměrně intenzivně tlačili ke komisi, takže už jsme se na tom nemohli podílet v dalších procesech. ***

Ale na závěr i komise už vydala, vlastně předložila návrh, který se týká sdíleného ubytování, takzvaného Airbnb, a mohli jsme to sledovat ze stavu, kdy to byla skutečně sdílená služba, tak se z toho vyvinula poměrně robustní oblast podnikání v ubytovacích službách a my jsme na to ani jako Česká republika, ani jako města neuměli úplně zareagovat, ať už se to týká srovnání podmínek pro podnikání z pohledu daňových povinností, ale i třeba v rámci sousedského soužití a práv rezidentů, kdy dochází k rušení nočního klidu. Myslím si, že legislativa, která tohleto způsobem řádným upraví, je naprosto žádoucí.

Já jsem chtěl ještě hovořit o rozúčtování tepla (řečník ukazuje plénu písemný materiál), protože vlastně to, že dneska máme tu schůzi k nedůvěře, nám trochu nabouralo program, který tady s Patrikem Nacherem se snažíme řešit. Je to také velká věc, akorát není tak jednoduchá, jak se může z mediálních titulků ukazovat. Tak jak jsme konečně všichni začali řešit a není to nic, o čem bychom měli žertovat, neboť náklady na energii domácností výrazně vzrostly, a jak dřív bylo řekněme lidem více méně jedno, jestli jeho byt má štítek A, B, C nebo D, E, E a teď vidíte na realitním trhu "géčka", která vlastně už ani se neobchodují, tak i pokud žijete někde, kde máte centrální vytápění a vlastně řešíte odečty tepla nejen své, ale i v tom celkovém bodu a jejich rozúčtování, tak ten systém, tak jak je nastavený, je poměrně unfair, ale vůči třeba těm, kteří se rozhodnou šetřit, ale jejich okolí topí jak se říká pánu bohu do oken, nebo vaše poloha bytu prostě neumožňuje čerpat to teplo. My bychom skutečně chtěli, aby se toto napravilo. Je to určeno pojmem - formou vyhlášky, která nutně potřebuje revizi. My jsme to začali řešit hned. Udělali jsme poměrně zásadní analýzu, akorát pracovat pouze jako s metry a s pozicí toho bytu právě, když řešíme energetickou náročnost budov a typologii, není tak jednoduché. My jsme dneska měli mít konferenci a kulatý stůl, kde já jsem chtěl seznámit s výsledky a navrhnout nějakou cestu, která by v danou chvíli sedla těm jednotlivým třeba SVJ. Já jsem to chtěl rozjet už před svátky, ale jestli znáte film Vlastníci, tak dohody na úrovni SVJ nejsou úplně jednoduché a představa, že se s nějakou změnou, která by byla i v danou chvíli šitá možná trochu horkou jehlou, ještě setkávají SVJ a přenastavují nějaká svá pravidla, mi přišlo nežádoucí. Takže naší ambicí je velmi rychle vyřešit otázku rozúčtování tepla a nastavit vyhlášku, která je moderní a reflektuje ty jednotlivé oblasti.

Já jsem si nechal na závěr věc, kterou jako odsadím: řešení krize bydlení. Já si myslím, že to je pro - ať je to bezpečnost, energetika, tak je to jedna z dalších důležitých priorit a podle mě se na to jako nemůžeme dívat, že se vyřeší během roku. Já si myslím, že situace na trhu s bydlením je dlouhodobý problém České republiky, který začal možná po listopadu, následně po privatizaci s tím bytovým fondem, ti soukromí majitelé nechť si s ním nakládají, jak chtějí, ale města a obce z důvodů buďto finančních nebo důvodů třeba, že náklady na správu bytového fondu se mohly jevit vysoké, ale třeba - a i spoustu kauz jsme zde měli historicky s privatizací bytového fondu, dostali jsme se prostě do momentu, kdy města a obce, která řeší vlastně bytovou politiku, nemají příliš nástrojů, jak k tomu přistupovat. V podstatě jsme si zavařili na poměrně zásadní krizi v oblasti bydlení. Není to problém jenom České republiky. Jsou země, které výjimečně mají dobrý systém, ať už je to Dánsko s podporou družstevního bydlení a robustního fondu na spolufinancování výstavby, to je možná ten lepší případ. Ale problémy s dostupností bydlení má vlastně každá druhá země v Evropské unii nebo Anglie. A ta situace se výrazně, výrazně zhoršuje. Spousta historicky nekoncepčních kroků nás postupně přivedla do té situace, kterou je nutno řešit. My jsme se tomuhletomu věnovali vlastně poměrně komplexně celý minulý rok od stavebního zákona, o kterém jsem hovořil, přes zákon o podpoře bydlení až po komplexní řešení krize bydlení pomocí nových programů a finančních nástrojů, kdy bude primárním cílem umožnit obcím investovat a rozpohybovat výstavbu stavebních bytů na obecní a městské úrovni, a to, a přiznejme si to, ten trend bude. A je to i třeba otázka generační i směrem k segmentu spíše nájemního či družstevního bydlení, tedy ne a priori tak, jak historicky v České republice je preferováno to bydlení vlastnické.

My v té přípravě zákona k podpoře bydlení jsme se věnovali už v opozici, dochází k jeho realizaci. Vlastně prvním krokem, který jsem učinil já v té oblasti, bylo posílení o experty, kteří se té problematice věnují. My jsme zřídili v rámci Odboru strategií a analýz oddělení koncepce dostupného bydlení. Nastavili jsme spolupráci s rezorty, primárně s Ministerstvem práce a sociálních věcí, ale i s Ministerstvem financí, Ministerstvem vnitra, a na pracovní ministerské úrovni. A já bych chtěl poděkovat Marianu Jurečkovi, který je spolugestor tohoto zákona, za velmi konstruktivní přístup a spolupráci a myslím si, že zákon o podpoře bydlení, nikoliv zákon o sociálním bydlení, který pracuje pouze s velmi malým segmentem, zhruba sto tisíc lidí, ale zde to míří na milion a možná více lidí, kteří v tuto chvíli se dostávají do nějakých problémů, které skutečně nemusíte řešit sociálním bydlením, ale vyžadují speciální přístup obcí, státu. Tak bude to velký úspěch, když se nám to podaří. Já věřím, že i kolegové z opozice, až tento zákon bude projednáván, přijde do Sněmovny, ocení vlastně ty parametry, které z těch historických pokusů, ty dobré jsme do toho propsali. Nyní se pracuje na RIA, na analýze dopadů. Očekáváme, že ji skončíme v březnu tohoto roku a následně v polovině roku předložíme návrh do vlády. Cílem je fakt pomoct zhruba milionu lidí, kteří se v tuhletu chvíli nacházejí v situaci buď nějakého nedůstojného bydlení, či jsou tím rizikem ztráty bydlení ohroženi, ať už jsou to třeba finanční nároky nejen na ty samotné nájmy či udržení bytu nebo hypoték, ale i třeba na energie. A uvědomme si, že ta situace, vlastně krize bydlení má i jiné multiplikační efekty: horší přístup ke vzdělávání, práci a podobně. Opět dodání zákona, a já jsem teď měl možnost o tom i krátce hovořit na setkání s prezidentem Zemanem, je jednou z priorit a měli bychom to v tomto roce dotáhnout. Tak já věřím, že to bude úspěšné.

Zároveň jsme připravili i dva programy, které bychom chtěli pustit v rámci SFPI, tedy Státního fondu podpory investic, a v současné době připravujeme program na regeneraci brownfieldů v návaznosti na Národní plán obnovy. Ten sice řeší ty jiné části, ale vzájemně se doplňují. Ty oba výše uvedené cíle jsou podmíněny schválením finančních prostředků ještě ze státního rozpočtu; 2023 je tam požadavek 2,1 miliard korun na dostupné bydlení a pak 1,2 miliardy korun na brownfieldy. A my jsme připravili návrh nové komponenty do Národního plánu obnovy pro oblast bydlení s cílem posílit ty investice a do různých forem toho dostupného bydlení a zde plánujeme využití financování v objemu 8,5 miliardy korun. Tak já věřím, že až se bude sestavovat teď ten řekněme update nebo amendment k Národnímu plánu obnovy, tak právě investice do bydlení a do budoucnosti nutných finančních nástrojů své místo najdou a nám se podaří spojit, a není to jeden pilotní PPP projekt, ale skutečně v efektivní synergii ty peníze dotační, peníze vlastní, které mají municipality, soukromý kapitál a zdroje financování třeba z evropských zdrojů. A zároveň se tedy snažíme, a to je možná věc, která souvisí i s těmi regiony, které jsou vnímány jako strukturálně postižené, často se hovoří tím magickým slovem: absorpční kapacita, není v síle malých obcí platit i přípravu těch projektů, ať už jsou to architektonické soutěže, návrh, analýza, změny územního plánu, třeba projekt jako takový, takže bychom chtěli, a to nevím, proč se tak stalo, vrátit do Národního plánu obnovu tu komponentu 4.1, to je ta příprava projektu, zvýšení takzvané absorpční kapacity, tam bychom mířili zhruba na částku 1,5 miliardy korun, abychom dokázali připravovat ty investiční projekty, dát nástroj těm obcím, které nemají ty personální kapacity, a následně ty investice, které budou přicházet jak z evropských fondů, tak či ve formě nástrojů, na kterých spolupracujeme i s Ministerstvem financí, skutečně obracet do toho území a mít ten šelmostroj, že ať vezmeme libovolný zdroj financí, tak z toho dokážeme stavět obecní nájemní byty v jejich různé formě, nikoliv pouze bydlení sociální, ale bydlení dostupné pro daleko širší vrstvy lidí.

Asi jsem zde shrnul to nejdůležitější, co se týká - promiňte, že jsem nebyl delší - těch dvou oblastí, které mám ve vládě Petra Fialy na starost. Možná bych je jenom shrnul. Priority jsou bydlení, zrychlení stavebního řízení, zlepšení kvality života v regionech a lepší zadávání veřejných zakázek. Protože to je ten investiční nástroj státu, prosazovat tu politiku, která je udržitelná.

V oblasti digitalizace jsou to skutečně základy pro efektivní, důstojné, rozjetí digitalizace, která ve finále ušetří peníze, časy, nervy. Jde o to mít štíhlý stát, který bude umět sdílet data a řešit vlastně ty životní situace lidí, aniž by je obtěžoval papírováním, byrokracií a vlastně neustálým dokládáním téhož, či ze strany státu dotazováním a přeposíláním.

Já jsem dnes začal tím, kolik nás stojí dnešní schůze Sněmovny. Myslím, že to je podobný důkaz toho, že prostě čas jsou peníze. To platí jak pro stát, tak pro občany, tak pro politiky. Digitalizace je věc, která šetří čas, šetří peníze, všem. Na to se chci v následujícím roce zaměřit. To jsme ostatně slíbili občanům.

Věřím, že i ty příklady, které jsem uvedl, ty plány, dokládají, že toto postupně i přes ty obtíže války na Ukrajině, doznívající covidové krize z přelomu minulého roku i té krize, řekněme, inflační, přesto plníme.

Děkuji vám za pozornost.