je to rok, co se naše vláda chopila svých povinností a musím říct, že jsme opravdu nebyli v lehké situaci. Nejprve jsme čelili covidové vlně, kterou předchozí vláda absolutně podcenila, poté vyvolal naprosto nesmyslnou válku Putin proti Ukrajině. Převzali jsme vládu tehdy po trestně stíhaném premiérovi. Dneska již podruhé se snaží opozice vyvolat nedůvěru vůči vládě a proto se zde scházíme a hovoříme.

Chtěl bych říct, že zahraniční politika je věc, která ze své podstaty přesahuje období jedné konkrétní vlády. Zahraniční politika ze své podstaty přesahuje limity toho, jak je formována stranická politika. Zahraniční politika je něco, co musí být srozumitelné, důvěryhodné a hodnotově pevné. Potom dává smysl a jedná se o skutečnou zahraniční politiku.

Když jsem 17. prosince 2021 nastupoval na Ministerstvo zahraničních věcí, tak jsem si vytyčil pět hlavních priorit. Předložení sankčního zákona - také se mu říká takzvaně Magnitského zákon - revize vztahů s Ruskem a Čínou a řekněme to, co můžeme nazvat prozápadní, Havlovská, politika - já se za to nestydím to takto nazývat a jsem na to hrdý -digitalizace Ministerstva zahraničních věcí, úspěšné zvládnutí předsednictví v radě Evropské unie - to předsednictví 2022 - a ekonomickou diplomacii.

Samozřejmě v době mého nástupu na resort jsem netušil, že se Putin chystá na to barbarské tažení proti Ukrajině. Ta válka, které jsme od loňského února svědky, nás všechny velmi zasáhla. Zároveň dokázala ukázat, jak naše vláda je schopná společně pracovat pod tlakem a v krizi.

V únoru jsem ještě před vypuknutím války se slovenským a rakouským protějškem poprvé navštívil Ukrajinu v rámci takzvaně Slavkovského formátu. Po vypuknutí války jsme na mimořádně Radě Evropské unie přijali první sankce proti Rusku. Od té doby se pracovalo na dalších a samozřejmě i Česko tam prosadilo své. Česko dodává a dodávalo humanitární a další potřebnou pomoc postiženým oblastem.

Podruhé jsem se na Ukrajinu vydal v červenci. Musím říct, že mnou doslova otřáslo, co jsem po pěti měsících na Ukrajině viděl. Procházel jsem ulicemi zničeného města, viděl jsem na vlastní oči, co dovede válka a co způsobí ruská agrese, která tehdy zdaleka neskončila. Díky odvaze Ukrajiny i naší neustávající podpoře a jednotě západu se Putinovi nepodařilo dosáhnout jeho cílů. Velikost okupovaného území se od jara zmenšila a já pevně věřím, že se Ukrajině podaří ubránit celé její území.

Válečné zločiny, které Rusko na Ukrajině provádí, nepatří do 21. století. Putin je gangster, nikdy nemá dost a chce víc. Pokud budeme ustupovat Putinovi tak, jak by si to třeba přál tady Babišův přítel Viktor Orbán, tak víme, jak to přesně dopadne. Všichni víme, že Rusko může za utrpení Ukrajiny i za problémy, kterým čelíme zde Evropě. Takže ustupovat bojácně Rusku je jako dávat gangsterovi výpalné. Za týden zaklepe na dveře znovu a bude chtít víc.

Z toho vyplývá, že zastavit Rusko je v zájmu naší vlastní bezpečnosti a je to naprostá nutnost. Proto hovoříme o tom, že pachatelé válečných zločinů mají stanout před soudem a nechceme, aby Putin mohl jednostranně diktovat podmínky míru. Samozřejmě nemůžeme ignorovat pozici Ruska, ale zároveň se nesmíme nechat uchlácholit vidinou nějakých mírových konferencí či zdánlivého appeasementu. Nesmíme jednat jako Chamberlain v roce 1938 u stolu s někým, kdo není ochotný jednat.

Mojí další prioritou na Ministerstvu zahraničních věcí po nástupu do úřadu bylo předložení sankčního zákona. Vláda tento zákon 22. června schválila a poslala ho do Sněmovny. Tady bych si dovolil připomenout, že v době války a krize to bylo hnutí ANO, které zavetovalo, abychom ten zákon projednali ve zrychleném režimu a přijali ho v prvním čtení. Nicméně chtěl bych na druhou stranu poděkovat, že tedy i s podporou vašeho hnutí zákon prošel.

Ten sankční zákon zajišťuje lepší ochranu lidských práv. Já jsem na něm pracoval už jako poslanec v minulém volebním období. Mám tedy obrovskou radost, že se ho podařilo naplnit, že platí. Ve Sbírce zákonů ho najdeme pod číslem 1/2023 a nyní ministerstvo pilně pracuje na tom, aby byly i přijaty první sankce za Českou republiku.

Když už mluvím o těch lidských právech, tak bych rád připomněl, že loni v květnu Česko nahradilo Rusko v Radě OSN pro lidská práva. Česko se tam věnuje tradičním tématům, jako jsou svoboda médií, svoboda shromažďování či sdružování či podpora spolupráce s nevládními organizacemi. My tam hrajeme aktivnější roli a chceme hrát ještě aktivnější roli v hájení lidských práv. Proto jsme oznámili kandidaturu na předsednictví Rady OSN pro lidská práva, úspěšně jsme vyhráli a pan velvyslanec Bálek je teď jejím předsedou, tento rok předsedáme.

Samozřejmě už to tady několikrát zaznělo, že na začátku července jsme převzali ten pomyslný štafetový kolík od Francouzů a bylo zahájeno české předsednictví v Radě Evropské unie. Musím říct, že to byla právě ta předchozí vláda, která zanechala přípravy ne v úplně dobrém stavu.

Především jsme se potýkali s nízkým počtem pracovníků, vyčleněných na předsednictví, věc, kterou už naše vláda neměla čas změnit, nicméně jsme dodrželi to, co jsme slíbili, když jsme kandidovali, a předsednictví bylo důstojné. Prosazovali jsme, a velmi úspěšně, české zájmy.

My jsme dokázali zareagovat na geopolitickou proměnu a čelili jsme celé řadě výzev a naléhavých úkolů, které jsme jako předsednictví velmi dobře zvládli.

Já bych chtěl říct, že díky intenzivní práci nejen jednotlivých ministrů, ale právě i všech diplomatů, skutečných diplomatů, je Česko v Evropě vidět. Během předsednictví jsme jednoznačně ukázali, že Česko netrpí žádnými komplexy malé země, za kterou nás předchozí vláda občas vydávala, a rozhodně jsme neudělali image nějakého ukřičeného troublemakera.

My jsme vysvětlovali velmi účinně naši středo- a východoevropskou perspektivu západoevropským zemím a dávali jsme někdy i poměrně asertivně našim partnerům najevo, jaká je naše pozice a jaké jsou naše bezpečnostní zájmy. To vše jsme činili v době ruské války proti Ukrajině.

A myslím, že jsme ukázali, že v demokratické Evropě máme své pevné místo, že umíme vést konstruktivní dialog, že plníme sliby a že platíme za důvěryhodného partnera.

Já si dovolím ještě zopakovat některé významné úspěchy českého předsednictví. Zahájily se přístupové rozhovory s Albánií a Severní Makedonií, Bosna a Hercegovina získala v prosinci 2022 kandidátský status do Evropské unie. Během českého předsednictví v Radě Evropské unie se podařilo vyjednat uvolnění vízového režimu pro Kosovo. Jenom připomenu, že Kosovo podmínky pro vízový režim splnilo už v roce 2018.

Česká republika se během předsednictví výrazně zasadila o podporu napadené Ukrajiny. Podařilo se dosáhnout i na balík makroekonomické finanční pomoci ve výši 18 miliard eur pro Ukrajinu.

Taková věc, která nebyla úplně medializována, ale během našeho předsednictví bylo svoláno jednání Asociační rady mezi Evropskou unií a Izraelem, která se konala po více než deseti letech.

Chorvatsko vstoupí do Schengenu a například zde v Praze na neformální schůzce ministrů zahraničních věcí na konci srpna se podařilo dosáhnout kompromisu na pozastavení dohody o vízové facilitaci mezi Evropskou unií a Ruskem a právě v návaznosti na tento pražský ......... (?) potom ty baltské státy a Finsko přijaly národní opatření, která vedla k minimalizaci počtu přechodu ruských turistů po pozemní hranici.

Nejednalo se jenom o Rusku a Ukrajině, například se svými protějšky jsem podpořil uvalení sankcí proti Íránu, právě zaměřené na íránské činitele a subjekty, které dodávají drony na Ukrajinu, ale také se podílejí na odporných politických popravách demonstrantů za lidská práva.

Myslím si, že na téma energetických rad tady ve Sněmovně se hovořilo už poměrně dlouho a je to také jednoznačný úspěch českého předsednictví.

Abych nemluvil jenom o Evropské unii a o Ukrajině, rok 2022 byl úspěšný i z hlediska rozvoje transatlantické spolupráce. Spojené státy jsou pro nás strategickým partnerem. Osobně jsem byl ve Spojených státech dvakrát, v dubnu a v září. Samozřejmě my se Spojenými státy kontakt udržujeme i na bázi Severoatlantické aliance. Jednou z priorit českého předsednictví bylo i prohlubování spolupráce mezi Evropskou unií a NATO. Jeden konkrétní dokument byl podepsán teď čerstvě v lednu již za švédského předsednictví, ale bylo to i naše předsednictví, které velmi intenzivně tlačilo na to, aby se ta věc dotáhla do konce. Takže jednal jsem i se svým protějškem Antony Blinkenem, krátce jsem se v New Yorku potkal s celou řadou významných politiků, mezi nimi s Joe Bidenem.

Nezapomínáme na zbytek světa, opomíjené oblasti indo-pacifik, která nabývá na strategickém významu. Máme strategii a letos se této oblasti budeme věnovat ještě více. Také vláda schválila strategii pro Afriku.

Mluvil jsem o digitalizaci. Tento rok se samozřejmě bude pokračovat v těchto otázkách. Na resortu napravuji dědictví minulých vlád, kde IT systémy nejsou v úplně dobrém stavu. Z bezpečnostního hlediska je to velkou prioritou. Zřídili jsme na to nově sekci, která se věnuje těmto otázkám. Chtěl bych zdůraznit, že nezvyšujeme počet státních úředníků. Jedná se o reorganizace. A výsledkem, když se tohle všechno povede, bude nová aplikace DROFT (?) pro naše občany, abychom je dokázali informovat a varovat, když budou cestovat do zahraničí.

Další prioritou je i ekonomická diplomacie s důrazem na vědu, výzkum a inovace, protože naše firmy dělají výborné inovace a my potřebujeme tu značku, že je něco z Česka, více prodávat ve světě, propagovat. Na tom pracujeme. Určitě chceme chránit i naše duševní vlastnictví proti krádežím, naše patenty, aby se nedělaly například levné plagiáty v zahraničí. Děláme za tím účelem i různé konference, podnikatelské delegace a tak dále.

Já jsem teď hodně mluvil o tom, co naše vláda dělá, ale myslím si, že je namístě také trošku pohovořit o tom, co naše vláda nedělá. Ono se na to možná zapomíná, ale rok už je docela dlouhá doba a já když jsem mluvil o tom, že zahraniční politika je o srozumitelnosti, důvěryhodnosti a hodnotové pevnosti, tak bych rád připomněl, jak se vládlo před námi. Protože samozřejmě tato schůze nevyhnutelně probíhá v době před druhým kolem prezidentských voleb, nemá smysl si nalhávat, že to není ta příčina, proč se dnes zde scházíme, ačkoliv jaksi hlava opozice není přítomna ve Sněmovně a není zde jaksi zastupována paní předsedkyní Schillerovou. Ta představa Andreje Babiše o zahraniční politice je velmi naivní. Naše vládní představa rozhodně naivní není. My se nedomníváme, že svět je plný přátel a kamarádů, které máte v mobilním telefonu. My si uvědomujeme, že zahraniční politika je tvrdá práce, kde je potřeba získávat systematicky a důvěryhodně a vytvářet důvěryhodné partnerství.

Mne proto poměrně nadzvedlo ze židle použití slova diplomat ve volební kampani, protože si myslím, že to je hrubé znevážení práce opravdových diplomatů, nemluvě o tom, jakým způsobem se opřel do vojáků, o tom, že nás zatahují do války. To mi přišlo už vysloveně sprosté.

Naše armáda nasazuje životy za naši bezpečnost. A nejen armáda, i všichni příslušníci bezpečnostních sborů, policisté. Právě za to berou ty výsluhy, do kterých se prezidentský kandidát navážel v televizní debatě. A naopak, armáda nás před válkou chrání. Víme, že Armádě České republiky navíc dlouhodobě důvěřují tři čtvrtiny obyvatel Česka a já myslím, že občané vědí nejlépe, kdo chrání bezpečnost České republiky. Takže mě mrzí snaha podkopávat tuto dobrou práci tisíců vojáků a vojákyň a všech příslušníků bezpečnostních sborů.

Co to je diplomacie? Diplomacie je umění vyjednávat, je to obratný postup, nejsou to laciné marketingové triky, které se daná osoba snaží přetavit ve svůj osobní prospěch. A já si myslím, že to, co předváděla minulá vláda, po které jsme zdědili i tu zahraniční politiku, že to byla spíš taková agrodiplomacie. Když navštívil Andrej Babiš svého přítele Viktora Orbána v roce 2021, tak záhy poté dostal Agrofert stomilionovou dotaci. Tak by mě zajímalo, o čem se tam bavili. Výsledkem té ekonomické diplomacie předchozí vlády byla již zmiňovaná téměř stoprocentní závislost České republiky na ruském plynu. Já si myslím, že je důležité, aby Česká republika byla reprezentována osobou, která je srozumitelná, důvěryhodná a hodnotově pevná.

Zmíním ještě dvě takové epizody. Jedna ta epizoda, a tady bych se chtěl vyjádřit za Ministerstvo zahraničních věcí, za vládu, to byla ta návštěva prezidentského kandidáta v Elysejském paláci, kterou opravdu nelze označit jinak, než za soukromou marketingovou schůzku, nikoliv za akt diplomacie. Kdyby se jednalo o akt diplomacie, tak v takovém významném momentu bezpochyby bude konzultována česká zahraniční politika, a to se žádným způsobem nestalo. Je pravda, že existovala nebo byla informace o tom, že to setkání proběhne. Nicméně aby mohly být podpořeny zájmy České republiky, a za zahraniční politiku České republiky je ze svého principu a z ústavy je podle zákona odpovědna vláda, tak asi by se musel přijít zeptat, co nás zrovna pálí, co zrovna potřebujeme v Elysejském paláci zdůraznit. Nic takového neproběhlo, žádná konzultace neproběhla a z logiky věci tím pádem se jednalo o marketingovou schůzku, o osobní předvolební PR.

Samozřejmě kdyby pan kandidát přišel a zeptal se, tak by věděl, že Francie, stejně jako Česká republika, podporuje ten Zelenského desetibodový mírový plán. Česká republika tam hledá i konkrétní body, které by mohla více podpořit, abychom si vybrali nějaký jeden konkrétní bod. Tento desetibodový mírový plán podle našich informací, ale i podle veřejných vyjádření francouzských představitelů, podporuje celá G7, tedy i francouzská zahraniční politika, tedy i Macron. Tak nevím, o jakém mírovém plánu tam mohl Andrej Babiš hovořit. A já se obávám, že z těch pár náznaků, které zazněly z těch jeho mediálních výroků, to znělo jako nějaký Mnichov pro Ukrajinu. To mě naprosto děsí.

Když Andrej Babiš mluvil o mírovém plánu, o tom, že chce dělat nějaký summit, tak jsem zavzpomínal, že to nebylo poprvé, on už s takovým plánem jednou přišel. A bylo to za jeho vlády, ministrem zahraničních věcí byl Jan Hamáček. To se moc (?) neví, ono to tak jako prošumělo, byl vydán dokument, oficiální dokument Ministerstva zahraničních věcí, a tam se píše: Nabídka Prahy jako místa konání summitu USA - Rusko. ČR nabízí Prahu jako místo konání summitu Biden - Putin, navázali bychom tak na summit Obama - Medveděv z roku 2009. Prosíme zastupitelský úřad Washington a zastupitelský úřad Moskva o tlumočení této nabídky diplomatickou cestou příslušným místům. Toto je oficiální dokument Ministerstva zahraničních věcí, to se odehrálo, když byl premiérem Andrej Babiš a stalo se to 14. 4. Co se stalo o tři dny později? Já vám osvěžím paměť. Proběhla ta slavná tisková konference v odpoledních hodinách, kdy premiér Andrej Babiš oznamuje, že se na výbuších ve Vrběticích podíleli ruští agenti. Pak už to všichni známe, ultimátum, vyhoštění. Nezlobte se na mě, to není zahraniční politika, to je naprostý chaos. Takhle se zahraniční politika nedá dělat. Není to srozumitelné, není to důvěryhodné. Je to úplně nesmyslné.

A proto tvrdím, že Andrej Babiš není žádný diplomat, ale nedůstojný proruský chaotik. (Projevy nesouhlasu z řad hnutí ANO, výkřiky fuj!, bušení do lavic.) Nemá smysl opakovat všechny anabáze, s nákupem sputniku, s Dukovany, s ruským plynem, to už tady několikrát zaznělo. A jsem proto rád, abych skončil na pozitivní notu, já jsem proto rád, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, že naše vláda se našich úkolů chopila důstojně. Myslím si, že po roce té náročné situace, té válečné situace je jasné, že plníme naše programové prohlášení vlády, tak jak jsme s ním kandidovali, tak jak jsme jej předložili ve Sněmovně, tak jak jsme s ním získali důvěru. A věřím, že dnes to hlasování ustojíme. Já věřím, a každým dnem na tom pracuji a pracujeme se svými kolegy, že vracíme zahraniční politice prozápadní směr, že jí vracíme důstojnost, kterou si zaslouží, a také hodnotovou pevnost.

Děkuji za pozornost.