Já tedy zahájím svůj projev doporučení, které mi naprosto nepřísluší udělat, ale přesto ho udělám, tak dávám tak do pléna tady k přítomným členům stínové vlády hnutí ANO, zda by nechtěli portfolio místního rozvoje ještě rozšířit o portfolio kultury, protože jsem se konečně dočkal nepříjemných, ale jasně strukturovaných otázek, které na mou adresu přišly z jiné strany, než pana kolegy Juchelky, jehož si, jak už jsem řekl, velice cením a naše mediální debaty vedeme.
Já jsem si, paní místopředsedkyně, psal rychle poznámky, dokonce v průběhu poznámek mi dopsala propiska, tak je mám částečně zeleně, napsal jsem si 17 bodů a opravdu poctivě se na vaše otázky pokusím stručně reagovat. Otázka číslo jedna zněla, v čem je nefunkční model stávajících rad. Já jsem přesvědčen o tom, že nelze říct, že by tento model byl nefunkční, ale jsem si jistý tím, že je dobré v situacích, jako je tato, to znamená současná doba, posílit - to chci zdůraznit - odolnost veřejnoprávních médií a jednou z těch cest je rozhodně to, že se zapojí Senát do volby těch radních.
To znamená, budeme-li předpokládat situaci, kdy bude Poslanecká sněmovna mít nějaký, řekl bych jednoznačnější politický názor, tak pak potom zapojení Senátu prostě bude znovu a znovu komplikovat možný politický vliv na obsazení členů rad veřejnoprávních médií. Proto tady také reaguji zprostředkovaně na tu otázku, která už tady padla. Já si myslím, že těch třicet let, co existuje model veřejnoprávních rad, není možno šmahem označit za nefunkční. Naopak, ty volby rad opakovaně prokázaly, že to funkční model může být, ale nám se jeví po těch dlouholetých zkušenostech, že rozšíření rad a zapojení radních do volby radních ze strany senátorů prostě posiluje odolnost veřejnoprávních médií.
Proč se zvyšuje počet. Já jsem přesvědčený o tom, že má být v kontrole České televize, kde k tomu zvýšení dochází, ten počet radních vyšší než je v současné době. Každý takovýto, a zdůrazňuji uměřený, nárůst počtu členů prostě posiluje pluralitu názorů u tak klíčového orgánu, jako jsou ty mediální rady. Samozřejmě, máme ty argumenty početní, další, to je bez dalšího, ale já jsem s tímto souhlasil, Česká televize, a pan poslanec Juchelka to tady správně říkal, je násobně větší instituce než je Český rozhlas, hraje prostě nějaké specifické role, které to druhé veřejnoprávní médium hrát nemůže, nebo neumí, tím, že je šířeno po rozhlasových vlnách, více radních, více názorů.
A chci říct jednu věc. Ano, stojí to více peněz, ale jak už jsem řekl v prvém čtení, v tomto případě se jedná, má-li se posílit odolnost veřejnoprávních médií o peníze účelně vynaložené, takto to tady veřejně říkám a obhajuji, když se bavíme o té částce, kterou bude stát činnost těch tří radních navíc.
Třetí otázka, kterou položila paní místopředsedkyně Poslanecké sněmovny, co od toho očekáváme. Očekáváme od toho, že dojde k posílení odolnosti veřejnoprávních médií a zmenšení prostoru jakýchkoliv potenciálních politických tlaků na volby radních České televize. Mimochodem, v současné době probíhá také debata o tom, aby se posílilo postavení těch Rad ne v legislativním slova smyslu co se kompetencí týče, ale i jejich možnosti v rámci fungování řekněme nějakého technicko-organizačního v rámci veřejnoprávních médií obou, zejména tedy České televize, aby prostě ti radní měli vytvořené lepší podmínky pro to, aby mohli vykonávat svoji kontrolní činnost.
Nemohu souhlasit vlastně s dikcí nebo s obsahem otázek číslo 4 a 5, ale je samozřejmě legitimní je položit. Paní kolegyně Dostálová se ptala, zda bude po přijetí tohoto zákona Česká televize vyváženější a zda bude méně nespokojených občanů. Odpověď na to zní tak, že toto v žádném případě není cílem předložení této novely. Já si totiž myslím, že je mimořádně nebezpečné - a vrátím se k tomu v další části svého vystoupení - uvažovat tak, že jakákoliv zákonná norma nebo novela těch stávajících zákonů má přispívat k vniknutí do toho, jakým způsobem je připravován obsah veřejnoprávních médií. A bavíme se teď samozřejmě, když jste hovořila o vyváženosti, tak se bavíme logicky o zpravodajství. Pak je samozřejmě další mnohem větší část toho, kde fungují veřejnoprávní média, ale teď o zpravodajství. Takže já si myslím, že by se měly klást co nejvyšší překážky tomu, aby politici ovlivňovali zpravodajství veřejnoprávních médií, a proto odpověď na otázky, zda bude, předpokládám, že to tak vysloveně znělo, vyváženější zpravodajství a zda bude méně nespokojených občanů, taková, že k tomu tento zákon neslouží a nikdy žádný takový zákon předkládat nechci, který by zasahoval do zpravodajství veřejnoprávních médií.
Je otázka, a teď jen odbočím od té části, která se týká té nespokojenosti, a teď se bavím o České televizi, nebo můžeme vlastně o obou těch médiích, já jsem obecně přesvědčený o tom, že v kontextu třeba Evropy máme nadstandardně dobře fungující veřejnoprávní média. A teď odcházím od té části hodnocení nebo pohledu na zpravodajství, ale na všechny ty další služby, které veřejnoprávní média poskytují. Velké množství kanálů, v případě Českého rozhlasu, i programová pestrost obou těchto médií, důraz na to, aby produkce byla směřována ke všem cílovým skupinám z hlediska věkového, sociálního, reakce na to, jak se rychle mění svět, zmíním projekt ivysílání České televize, a bezpochyby jsou dneska pořady, které produkuje třeba Česká televize, které mají jednoznačně evropskou úroveň a už to bylo i mnohokrát oceněno. Často diskusi zužujeme na otázku zpravodajství, ale vedle toho je tady i ten další velmi významný obsah, který veřejnoprávní média produkují, dokonce samozřejmě bych řekl v objemech mnohem větší, a ten vykazuje velikou kvalitu.
Otázka číslo 7 zněla, zda se obáváme veřejného mínění, otázka číslo 9, zda se bojíme veřejného mínění, otázka číslo 10, zda chceme trestat občany za názor, otázka číslo 11, zda - přečíslováno, já jsem to špatně očísloval - tedy otázka číslo 10, zda chceme používat boj proti dezinformacím jako nástroj potlačování svobody slova. Já shrnu odpověď na všechny tyto čtyři otázky. Ne, v žádném případě a hlavně, myslím si, že podezírat naši vládu z toho, že jakýmkoliv způsobem - zdůrazňuji jakýmkoliv způsobem - chce omezovat základní demokratické nebo základní principy fungování svobody a demokracie v naší zemi porušováním svobody slova je nepřípadné. Je absurdní si myslet, že naše vláda chce omezovat svobodu slova.
A já ctím, že opozice má na půdě Poslanecké sněmovny právo říkat jakékoliv názory. Od toho Parlament je, ale, kolegyně a kolegové, lehkost, se kterou vy toto používáte, by vás možná mohla někdy vést k pohledu do zrcadla a říkat si: Mluvím ještě tak, že to dává smysl? Tak ta věc je. Bavíme-li se o tom, někdo to tady teď řekl, já nejsem jako paní kolegyně, která řekne, že jsem řekl, že je něžná novela, ale přitom jsem to neřekl, ale někdo z vás dnes nebo při některé z minulých diskusí mluvil o zavádění totalitních praktik. Kolegyně, kolegové, tak trošku přemýšlejme o tom, co říkáme. Řada z nás tady zažila režim před rokem 1989, řada z nás ví, co to znamená potlačování svobody slova, co to znamená útok na základní hodnoty naší společnosti, řada z nás má známé a přátele, kteří před rokem 1989 byli ve vězení za to, že říkali věci, které tehdejšímu režimu nebyly milé. Tak prosím, nakládejme i s tím, co je svoboda slova a porušování práva na svobodu slova, opatrněji.
Ano, samozřejmě, já beru legitimní debatu o tom, jak má vypadat nebo zda má stát formulovat svoji bezpečnostní politiku v boji proti dezinformacím, kde jsou ty hranice, kdy dezinformace, které pro Putinovské Rusko slouží jaké nástroj války, mají být vnímány jako používaná zbraň a tak s nimi má být zacházeno, a kdy se jedná o tu křehkou hranici, kde by už mohl vzniknout dojem z porušování svobody slova.
Otázka 11. zněla, zda chceme takzvaně jako kvapně protlačovanou novelou tohoto zákona ovlivňovat volbu generálního ředitele. Odpověď zní ne. Já jsem připravil novelu zákona, která je v souladu s programovým prohlášením, v lednu loňského roku, pár týdnů poté, co jsem nastoupil do funkce ministra kultury. Zopakuji to, že jsme se neshodli jako ministerstvo s Legislativní radou vlády. Ne, že ten návrh zákona byl označen za protiústavní. Legislativní rada vlády vznesla výhrady k tomu, zda některé jeho aspekty mohou být mimoústavní. Moji vysoce kvalifikovaní právníci na mém ministerstvu s tímto názorem nesouhlasili, byl to názorový střet právníků, pardon, odborný střet právníků, ale vzhledem k tomu, že obvinění z nějaké potenciální neústavnosti by bezpochyby tento návrh od začátku ohromně zatížilo, tak jsme se rozhodli vyhovět tomu, co Legislativní rada vlády napsala a dále jsme pokračovali v upravené podobě.
Mrzí mě, řeknu to tak, nic to nepřinese, ale jenom to takhle konstatuji, že paní poslankyně Pokorná Jermanová tady řekne, že hnutí ANO najednou vnímá ten návrh zákona jako neústavní sám o sobě. Legislativní rada vlády neidentifikovala další neústavní aspekty toho zákona.
Mrzí mě, že jste, paní kolegyně prostřednictvím paní místopředsedkyně, neřekla tyto své velmi závažné připomínky vašim členům volebního výboru a věřím tomu, že vaši kolegové, jako je pan předseda výboru Juchelka, by určitě během toho projednávání po prvém čtení a po druhém čtení nás konfrontovali s tím, že ten zákon je neústavní, ale akceptuji to, že jste si nechala tento těžký kalibr včetně toho, že hnutí ANO podá ústavní stížnost na neústavnost toho zákona, až na třetí čtení.
Otázka číslo 12 zněla, zda bychom měli definovat veřejnou mediální službu v roce 2023. Já jsem si, když se ten zákon, ten náš návrh novely zákona, začal připravovat, pečlivě přečetl nebo připomněl a při té příležitosti pečlivě přečetl oba zákony, zákon o České televizi i zákon o Českém rozhlasu a znovu jsem si připomněl, jak před těmi třiceti lety v těch zakladatelských dobách našeho demokratického svobodného systému byli naši předchůdci určitě v této oblasti mimořádně prozíraví. Ten zákon, paní místopředsedkyně, v tom základu, v definici veřejné služby České televize a Českého rozhlasu podle mě žádnou změnu nepotřebuje. Je to překvapivé, zákony se novelizují, mění, ale tehdy, možná pod vlivem toho étosu sametové revoluce, důrazu na to, jakou roli veřejnoprávní média mají mít, tak gro tohoto zákona, definice veřejné služby, k čemu mají veřejnoprávní média sloužit v té roli klíčových pilířů svobody a demokracie, podle mě žádnou změnu nepotřebuje a ani žádnou takovou změnu nechceme navrhovat v té tak zvané velké novele. Ta definice je podle mě správná. Co samozřejmě musíme a co se v obou veřejnoprávních médiích děje, je reakce na překotný technologický vývoj. Nemohla Česká televize zavírat oči, a taky je nezavírala, před tím, že existuje nějaké iVysílání, proto přizpůsobit formáty a podobně.
Otázka číslo 13 je otázka financování veřejnoprávních médií. To je otázka velmi vážná a pokud tady někdo z mých předřečníků zmiňoval, že deset let - asi paní kolegyně Pokorná Jermanová, myslím - že deset let se nepřistoupilo k žádným novelám, které by měly řešit cokoli z veřejnoprávních médií, zejména ne co se týká financování, tak mohu jenom pokrčit rameny. Jedna vláda byla pod vedením premiéra z hnutí ANO, v té předchozí vládě bylo hnutí ANO klíčový koaliční partner, byť v ani jedné vládě nemělo ministra kultury. A my jsme se k tomu odhodlali, zavázali jsme se k tomu v rámci našeho programového prohlášení a teď tu fakt obtížnou debatu vedeme, protože já jsem přesvědčen o tom, že neníé cestou jenom nějaké prosté zvýšení koncesionářských poplatků, je-li vůbec cestou zvýšení koncesionářských poplatků. Jak už jsem tady zmiňoval v jednom z těch předchozích vystoupení, při jednom z minulých jednání Sněmovny, my se zabýváme redefinicí daňového - pardon, daňového, omlouvám se - poplatníka koncesionáře, už tady o tom hovořil pan kolega Juchelka. Jsou různé modely, vazba na přístroj rozšířená už tedy nejen o ty klasické televizní obrazovky, ale na všechny přístroje, kde je možné vysílání přijímat, německý model, který obsahuje tak zvaný model zásuvka, tedy zpoplatnění domácností. Co určitě nechceme udělat a co chci tady vyloučit už při této příležitosti, je opuštění principu koncesionářských poplatků. Jsou evropské země, které v současné době k tomu přicházejí. Já jsem v době našeho předsednictví absolvoval na to téma velmi zajímavý hovor s paní ministryní kultury Francie, s paní Malak, která říkala, že oni zrušili koncesionářské poplatky, budou nějakou dobu financovat veřejnoprávní média ze státního rozpočtu a během té doby budou hledat nový model financování. Já bych považoval takový krok za riskantní, takže se budeme pořád pohybovat na poli koncesionářských poplatků a hledat nějaké udržitelné řešení pro financování České televize.
Otázka číslo 14 zněla, zda má tato novela vést k větší transparentnosti v hospodaření České televize. Já jsem obecně přesvědčený o tom, že silné mediální rady, v případě České televize rozšířené, s dobrými podmínkami pro svou práci a s dozorčími komisemi, které pro tento účel volí, jsou dobrými nástroji pro kontrolování transparentnosti veřejnoprávních médií. Máme v programovém prohlášení vlády, že bude moci hospodaření veřejnoprávních médií, České televize a Českého rozhlasu hlídat Nejvyšší kontrolní úřad. Tady je jedna z mála věcí našeho programového prohlášení v oblasti kultury, kde si nejsem zcela jist, zda se nám to do konce funkčního období podaří, protože se jedná o novelu Ústavy, což je vždy velmi komplikovaná záležitost, ale máme v plánu to udělat. Já si myslím, že to zapojení NKÚ tam má být. Mám pocit, že se v tom ani s vámi jako s opozičními poslanci názorově nelišíme, že to takto je prostě správné. Tak věřím, že i k tomuto dospějeme.
Otázka číslo 15 směřovala k politickému ovlivňování obsahu veřejnoprávních médií. V té části takové řekněme vzrušenější debaty vedené prostřednictvím faktických poznámek, tak někteří kolegové řekl bych formulovali takové, když řeknu eufemisticky - myšleno kolegové z hnutí ANO - ostřejší pohledy na ovlivňování obsahu České televize. Já jsem samozřejmě pevně přesvědčený o tom - a teď chci zdůraznit obě věty, které řeknu - že samozřejmě nesmí být ovlivňován politicky vysílaný obsah veřejnoprávních médií, tedy rozhlasu a České televize, ale to druhé k tomu dodávám s plnou vážností, myslím, že se tak neděje. Fakt se tak neděje. Neděje se to, že by docházelo k ovlivňování politického obsahu, že mají ta média vůči tomu odolnost, myšleno teď to zpravodajství, a že je to tak správné. Proto jsou vždycky tak obtížné diskuse o vyváženosti nebo objektivitě, protože jakkoli tato slova znějí skálopevně, tak používají-li se v této debatě - a jak se říká, slova tvoří obsah, se strukturálními lingvisty, když to tak zarámuji - tak se i s těmito slovy prostě musí zacházet velmi obezřetně. Takže já myslím, že nedochází k politickému ovlivňování veřejnoprávních médií a tato novela má sloužit k tomu, aby se jakékoli nápady nebo úvahy tohoto typu ještě nebo ten prostor pro ně ještě zmenšoval.
Poslední otázka, šestnáctá - je Česká televize v problémech? Já jsem přesvědčený o tom, že jsou věci, které se ve fungování veřejnoprávních médií musejí změnit, proto chystáme tu tak zvanou malou novelu, novelu, jejímž cílem je, a už jsme ve třetím čtení, zvýšit jejich odolnost. Proto je připravována velká novela, která v sobě zahrnuje různé části reakce na technologický pokrok, podmínky pro fungování rad, sladění obou těchto legislativ a především hospodaření. Ale řekl bych, že Česká televize v problémech není a teď se na to můžeme dívat optikou výročních zpráv České televize, které jsou jakoby reálným obrazem toho, jak tato veřejnoprávní - ptala jste se, paní místopředsedkyně, na Českou televizi, tak na to reaguji - na to, jak veřejnoprávní médium Česká televize funguje. Potřebujeme vyřešit financování, je zapotřebí se zabývat několika dalšími věcmi, ale jinak Česká televize funguje velice dobře a to teď není můj vnější dojem, dojem diváka České televize, ale ukazují to ty výroční zprávy, které projednávají orgány České televize a obsah, který Česká televize vytváří, po všech stránkách je vysoce kvalitní, od špičkového zpravodajství, pokrývání třeba války na Ukrajině až po pořady, které slouží jako televizní zábava v tom nejvlastnějším nebo v tom nejlepším slova smyslu.
Takže tolik jsou, řekl bych co nejsouhrnnější odpovědi, paní místopředsedkyně, na vašich šestnáct položených otázek a samozřejmě jsem připraven reagovat v diskusi dále.
