V mnoha ohledech mi to připomíná stavbu americké přehrady Hoover Dam na řece Colorado, na hranici států Arizona a Nevada.

Unikátní stavba přinesla do širokého okolí to nejpodstatnější, energii a vodu, tedy i život. Bez Hooverovy přehrady by asi těžko vyrostla z malého pouštního městečka Las Vegas nejslavnější americká zábavní destinace. Nejdůležitější je ale fakt, že o zahájení této gigantické stavby rozhodl tehdejší americký prezident Herbert Hoover v době hospodářské krize. Přehrada začala vznikat v roce 1931 a její budování trvalo pět let. Tento projekt znamenal obrovský rozkvět celé okolní pouštní oblasti.

Plně sdílím Hooverovy myšlenky staré bezmála celé jedno století. Platí totiž dodnes. V době ekonomické krize je třeba podporovat rozvoj. K růstu se nelze proškrtat, jak nám tvrdí Nečas, Kalousek a jejich slavné ratingové agentury. Doufám proto, že dostavba Temelína přinese rozkvět nejen celé České republice, ale zejména regionu, na jehož území se elektrárna nachází, Jihočeskému kraji.

Je tu ale jeden háček. Všechny dodavatelské firmy ucházející se o dostavbu pro Česko klíčového energetického zdroje slibují, že pro dostavbu Temelína využijí až ze 70 procent české firmy jako subdodavatele. Někteří čeští odborníci to ovšem začínají zpochybňovat. To považuji za alarmující. Francouzskou Arevu, americký Westinghouse a česko-ruské konsorcium MIR 1200 plzeňské Škody JS s ruským Atomstrojexportem a Gidropressem k hledání českých dodavatelů totiž nikdo a nic nenutí.

Je možné, že zákon o zadávání veřejných zakázek nemůže ovlivnit výběr subdodavatelů, tedy nařídit, že objem dodávek tuzemských firem je jedním z rozhodujících kritérií výběru. Je ale také možné motivovat a aktivně podpořit tuzemské firmy, aby případné požadavky hlavních kandidátů na dodavatele dostavby Temelína dokázaly splnit v rámci patřičných certifikátů. Bohužel se mi zdá, že ministerstvo průmyslu a obchodu je k této problematice velmi laxní. Proč souběžně s přípravou dostavby Temelína nenabízí ministerstvo firmám možnost podpory licencování pro tak náročné stavby, jako jsou jaderné elektrárny? Čína, Rusko a Indie nejsou malé trhy.

Věřím, že ČEZ vybere nabídku po všech stránkách nejlepší. Tedy nejen z hlediska konečné ceny, ale především jaderné bezpečnosti a kvalitativních parametrů. Byl bych přesto velmi nerad, kdyby české a jihočeské firmy zůstaly mimo hru. Turbíny, strojovny, generátory, vzduchotechniku, to všechno umí Češi vyrobit často s lepšími parametry než zahraniční konkurence. A nejde jen o peníze, ale i know-how. Kdo ho získá, bude mít do budoucna strategickou výhodu.

Stejné obavy, jako o úspěch českých dodavatelů, mám i o naplňování slibů vlády Petra Nečase vůči nám, Jihočechům. Oprávněnost našich požadavků na dostavbu dálnice D3 a s tím související výstavbu navazující silnice R3 na rakouské hranice nebo R4 z Písku do Prahy dnes již nikdo nezpochybňuje. Je to dokonce součástí zprávy vládního zmocněnce pro dostavbu Temelína. Bohužel jsme se navzdory nejrůznějším ministerským prohlášením neposunuli dál, než k přípravě PPP projektu dálnice v úseku od Veselí nad Lužnicí do Českých Budějovic, což je ta nejméně bolestivá část z celé dálnice D3. Zkouší Nečasova vláda Jihočechy z trpělivosti? Nebo se jen trochu pozapomnělo na to, co se dříve slíbilo?

Je mi jasné, že prezident Hoover měl ve třicátých letech minulého století jednodušší možnosti rozhodování. Přesto se domnívám, že český stát by měl své lidi podpořit o celé jedno století později stejnou měrou. Obyvatelé České republiky potřebují práci, za níž jim bude vyplacena adekvátní odměna. Tito lidé musejí vychovávat své děti v bezpečí, platit bydlení, musejí mít co jíst a být schopni financovat doplatky za „státem garantovanou“ lékařskou péči. Pokud by jim zbylo i na návštěvu divadla, možná se začne blýskat na lepší časy.

Jiří Zimola, hejtman Jihočeského kraje