Plně podporuji návrh ÚPV na zamítnutí tohoto návrhu zákona. Nikoli pro věcný obsah jako takový. Zde si dokážu představit svoji podporu pro tento návrh, kdyby ten návrh měl problém jenom, co se týká obsahu jako takového, ale proto, navrhuji zamítnutí, nebo jsem pro zamítnutí, že by jeho přijetím došlo dle mého přesvědčení k protiústavnosti hned ze dvou důvodů.

Důvod neústavnosti první. Schválení ve sněmovně ve stavu legislativní nouze. Byť zneužití institutu legislativní nouze je samo o sobě „jen“ protizákonné, jak dokazuje nález pléna Ústavního soudu 55:10 v obdobném případu, toto zneužití ve svých důsledcích způsobuje neústavnost.

Dovolím si jen odcitovat dva body nálezu. V bodě 79 je uvedeno, cituji: Vzhledem k okolnosti, že se jedná o institut zkracující proceduru přijetí vládních návrhů zákonů, nezbytně dochází nejen k omezení či zkrácení výše zmíněných práv parlamentní opozice, zejména vynecháním prvého čtení, a možnosti vynechat obecnou rozpravu, jakož i možnost zkrátit řečníkům dobu až na 5 minut, resp. znemožnění jim činit některé procedurální návrhy ve vztahu k programu schůze, i k jejímu průběhu atd., nýbrž v konečném důsledku dochází i k narušení či relativizování výše vynaložených demokratických principů ovládajících legislativní princip.

Z bodu 80 nálezu cituji: Ústavní soud musel v této souvislosti přihlédnout i k tomu, že ústavní pořádek explicitně připouští možnost projednat vládní návrh zákona ve zkráceném jednání pouze na základě čl. 8 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR, a to v době stavu ohrožení státu nebo válečného stavu. Stanoví-li tedy ústavní pořádek takovouto možnost pouze v jediném případě, je zřejmé, že za jiných situací to obecně možné není. Ústavodárce se toliko rozhodl tuto možnost připustit jen v extrémních a mimořádných situacích. Lze sice připustit, že na úrovni zákona, jednacího řádu, se zakotví další případy, kdy lze zákony projednat ve zkráceném řízení legislativní nouze, protože smyslem ústavně-právní reglementace zkráceného projednávání je ochrana práv a principů ovládajících legislativní proces v demokratickém právním státě. Využití institutu legislativní nouze je možné jen za předpokladu širokého konsensu v parlamentu. Aklamace, příp. aspoň taková většina, která je srovnatelná s většinou vyžadovanou k přijetí ústavního zákona. Nebo jen tehdy, kdy typová závažnost situací, v nichž bude legislativní nouze použita, odpovídá závažnosti situacím, s nimiž počítá ústavní pořádek pro zkrácené projednávání návrhu zákona. Stav ohrožení státu, válečný stav. Samozřejmě, každý si může dohledat celé obsáhlé odůvodnění nálezu pléna Ústavního soudu 55/10.

Dle jednacího řádu sněmovny může být stav legislativní nouze vyhlášen za mimořádných okolností, kdy mj. státu hrozí značné hospodářské škody. Použití legislativní nouze v tomto případě však považuji za hrubé zneužití zákona z následujících důvodů:

a) návrh snižuje vliv valorizace na navýšení letošního schodku státního rozpočtu o 19 miliard, z 33,4 na 15,4 miliardy; to neodpovídá definici, neboť 19 milionů vynaložených ze zákona, zdůrazňuji ze zákona platného desítky let, z 2bilionového rozpočtu, navíc v situaci, kdy se bohužel již zcela běžně objevují schodky v řádu stamiliard, zcela určitě nejsou mimořádnou okolností.

Pro úplnost musím dodat, že jak tady argumentace přímo pana ministra, tak argumentace ministra Jurečky, 59 miliardami v příštím roce, či dokonce 600 miliardami za 10 let, je v tomto ohledu zcela mimoběžná. Kdybych chtěl být velký cynik, řekl bych, že mi tady chybí bilance pro rok 3000, to by mohlo být takových 999 kvadrilionů. Teď vážně. Tomu, co bude v příštích letech, to můžou ovlivnit další zákony. Již teď mohl být v procesu návrh zákona, který bude měnit ten valorizační vzorec, který úplně jinak to bude stavět, od toho roku 2024, nebo i dříve, třeba k červenci 2024 může ten zákon být dán, resp. 2023, bylo jednou 2024. Nelze se odvolávat při procesu legislativní nouze na to, co by nastalo v příštích letech, kdyby se zákon nezměnil. Tak ať se změní. To prostě nelze takto používat.

Navíc musím dodat, že velmi, ale opravdu velmi pochybuji o tom, jestli vůbec lze de iure považovat zákonné mandatorní náklady na důchody za jakoukoli hospodářskou škodu.

Za b) odstavec zákona, který nemá být použit, platí dlouhá léta v nezměněné podobě. Byl dostatek času na nahrazení tohoto či jiného odstavce v řádném legislativním procesu.

Za c) v lednu 2022, kdy byla celoroční inflace 9,9 %, byl lednový růst o 4,4 %. A jelikož během roku celoroční inflace jen rostla až k 18 %, bylo dávno prakticky jisté a jasné, že lednový růst překročí 5 %. Byl dostatek času na novelu zákona v řádném legislativním procesu.

Stručně a jasně to vystihl na Twitteru zakladatel a expředseda TOP 09 Miroslav Kalousek, cituji: „Na žádost vlády vyhlásila předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Adamová Pekarová stav legislativní nouze, ve které se bude schvalovat valorizace důchodů. Je mi z toho úzko. Skutečnost, že vláda půl roku spala, není důvod stavu legislativní nouze. A ústava není trhací kalendář. Koledujeme si o velkou blamáž.“

A ten hluboký spánek skvěle vystihuje vyjádření zde přítomného ministra financí ze srpna 2022, tedy z měsíce, kdy meziroční inflace již přesáhla 17 %, pro média. Cituji média: „Ostatně za současnou podobou mimořádné valorizace Stanjura stojí a připomíná, že ji zavedla ODS.“

A nyní cituji přímo pana ministra: „Tuto valorizaci navíc prosadila kdysi v minulosti ODS. Nejdříve byla v zákoně jako hranice mimořádná inflace 10 %. ODS prosadila, že bude už při 5% inflaci.“ Kdyby to neprosadila, byla by dnes pořád 10 % a neměli jsme co řešit. A dodávám já, spalo se dál. Premiér ČR se ještě 11. 11. 2022 na otázku redaktorky Blesku, dotaz zněl: „Je nějak ohrožena valorizace penzí v rámci plánovaného šetření?“ Odpověděl takto, cituji pana premiéra: „Ne, na valorizaci peníze je nastaven mechanismus podle zákona.“

A dokonce ještě 3. 1. tohoto roku, opakuji, tohoto roku, tvrdil ministr financí Zbyněk Stanjura na vlastní tiskové konferenci: „S tím si prostě státní rozpočet nějak poradí. Nic sofistikovaného k tomu neřeknu. Nic není potřeba.“ Opakuji. „Nic sofistikovaného k tomu neřeknu, nic není potřeba.“

A tak to došlo tak daleko, že se populární redaktor Seznamu Zprávy Václav Dolejší již vládě vyloženě posmívá a vysmívá. Cituji pana redaktora Dolejšího: „Brzdit růst penzí pomocí stavu legislativní nouze je samozřejmě legrační. Zároveň typicky české, protože všichni, jednotlivci, domácnosti i firmy, většinou řešíme problémy na poslední chvíli. Že utržené výdaje na důchody hrozí výbuchem, víme 20 let. O vysoké inflaci víme rok.“ Tolik k prvnímu důvodu neústavnosti.

A nyní k druhému důvodu neústavnosti. V případě změny vzorce pro navýšení důchodů by se jednalo o ústavně nepřípustnou retroaktivitu. Než to odůvodním podrobně, tak mi dovolte úvodem citovat ministra Mariana Jurečku z 22. 1. tohoto roku, to znamená několik týdnů zpět z Otázek Václava Moravce. Cituji: „V okamžiku, kdy jsou ty mimořádné valorizace již realizovány, tak tam už je nějaké legitimní očekávání a já nemůžu z hlediska ústavních principů přijít a říci: 'Teď vám to legitimní očekávání seberu.'“ Opakuji: „Tak tam už je nějaké legitimní očekávání a já nemůžu z hlediska ústavních principů přijít a říci: 'Teď vám to legitimní očekávání seberu.'“ Vše podstatné je obsaženo v § 67 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.

Dle odstavce 3 zákona se zákonný nárok pro mimořádné navýšení důchodů od června 2023 naplnil dne 31. 1. 2023 o půlnoci, kdy došlo k překročení 5% růstu cen v měsíci lednu.

Dle odstavce 6 se stanovil růst porovnáním příslušných indexů v poměru leden 2023 ku červenec 2022, který vyšel 1,115, což vešlo ve známost dle údajů ČSÚ dne 10. 2. 2023. Jen chci zdůraznit ten poměr, leden ku červenec, že v tom je započítána inflace za červenec, za srpen, za září, za říjen, za listopad, za prosinec 2022. To znamená údaje, které samozřejmě už byly známy dřív, jak to někdo netušil a tak dále. A jak vláda tvrdí, že dostala budíček až dne 10. 2.

Odstavec 10 určuje, že se o toto navýšení, to znamená o 11,5 %, navyšují důchody.

A odstavec 16 stanovuje, že se prováděcím právním předpisem do 50 dnů veřejnosti oznámí, kolik navýšení činí. Zde zdůrazňuji to, co říkala náměstkyně ministra na ÚPV, on to zmínil i pan ministr v tom smyslu, že teprve podle tohoto odstavce 16 se to určí konkrétně. Samozřejmě je to jinak, protože tam se stanovuje, že se něco oznámí prováděcím právním předpisem. Prováděcí právní předpis je nižší právní síly než zákony. To znamená, že se jen vyhlásí to, co se předtím spočítalo.

No ale vláda postupovala jinak. Co se stalo? Vláda poté, co se 10. 2. 2023 dozvěděla, kolik navýšení činí, se rozhodla, že se odstavce 10 a také 16 tentokrát nepoužijí a že se navýšení stanoví jinak. Ale to není možné. Musím to znovu zdůraznit. Navýšení se dle odstavce naplnilo 31. 1. 2023. Další odstavce jen popisují, jak se to spočítá, nakolik to vyjde a jak se to oznámí veřejnosti. Nelze poté, co se zjistí, kolik zákonná změna činí, změnit zákon a rozhodnout, že se nepohodlné odstavce nepoužijí. To je ústavně nepřípustná retroaktivita. To není ohnutí zákona. To je přímo jeho zlomení a to několikanásobné. Zdůrazňuji, že lhůta těch 50 dnů, v tomto případě do 22. 3., na oznámení veřejnosti, je uvedena v zákoně proto, aby měl Český statistický úřad dostatek času vše spočítat a vláda k tomu mohla včas vydat prováděcí právní předpis. A ten byl včas vydán ve sbírce předpisů nebo zákonů. Nikoli proto, aby se změnil zákon, aby důchodci tolik nedostali. Vezměte si, v daňových řádech, ve správním řádu vždy máte lhůtu k jednomu úkonu zpravidla 30 dnů. Tady jde o několik úkonů. Ještě jednou, musí se to spočítat. ČSÚ to spočítá za 10 dnů. Mohl to klidně spočítat až dneska. Co by se dělo, kdyby to spočítal až dneska? To všechno mohl. Jen se vše muselo stihnout s tím následným aktem, že někdo musel připravit prováděcí právní předpis, pak to musela vláda, která se schází jednou za týden, schválit. Pak by to muselo být ve sbírce předpisů. Na to je těch 50 dnů.

A navíc, kdyby snad, zdůrazňuji, kdyby snad totiž měl zákon umožnit svou vlastní metamorfózu, která by ex post krátila důchodům valorizaci, byla by nepochybně uvedena lhůta čtyř měsíců. To je do konce května. Před červnovým navýšením. Neboť jen tato lhůta by z hlediska časových lhůt umožnila novelu zákona přijmout v řádném legislativním procesu včetně případné senátní či prezidentské vratky či marných lhůt. Přijetí zákona v řádném legislativním procesu však lhůta 50 dnů neumožňuje, neboť jen mezi prvním a druhým čtením ve sněmovně je i zkrácená zákonná lhůta 30denní. Jedinou možností je tak při souhlasu opozice ve sněmovně postup v jednom čtení podle tzv. devadesátky. A při jejím odporu zbývá jen a pouze legislativní nouze. A jsme doma. To je totiž ten skutečný důvod, proč byla legislativní nouze v tomto případě použita. Žádná hospodářská škoda, ale nesouhlas opozice s postupem dle devadesátky. To ovšem není žádný zákonný důvod pro použití legislativní nouze. Opozice v podobě dvou klubů má ze zákona právo odmítnout projednávání v devadesátce. Ale koalice nemá ze zákona právo tento nesouhlas přebít nouzovým stavem, ale je ze zákona povinna projednat ho ve třech čteních.

Ale dokonce ani souhlas opozice s postupem dle devadesátky by nemusel stačit. I kdyby sněmovna schválila novelu zákona v devadesátce všemi 200 hlasy, stačilo by, aby Senát nedělal vůbec nic. Opakuji, nedělal vůbec nic. A po proběhnutí tzv. marní 30denní lhůty by se 22. březen nestihl. A to samé platí u prezidenta.

Jinými slovy lhůta 50 dnů, navíc zmenšená o dobu, než ČSÚ zjistí konkrétní čísla, není a nemůže být určena pro jakoukoli možnou změnu zákona, která by důchodcům mohla ex post snížit jejich zákonný nárok. A to si, prosím, ještě všimněte, že v návrhu novely zákona je kromě odstavce 10, který určuje zákonnou valorizaci pro důchodce ve výši růstu cen dle odstavce 6, je vyřazený odstavec 16, který právě určuje, že prováděcím právním předpisem do 50 dnů, tj. v tomto případě do 22. 3., vláda navýšení důchodů veřejnosti oznámí ve Sbírce zákonů. Kdyby totiž odstavec 16 ze zákona pro tento případ nebyl vyřazen, musela by vláda čekat, až vyjde ve Sbírce zákonů tato novela a teprve poté vydat svůj právní předpis. A ten by musel být ve Sbírce zákonů do toho 22. 3. A to by se nemuselo stihnout, že?

Já se pokusím ještě ozřejmit neskutečný nonsens, který chce uplatnit vláda prostřednictvím této novely, na následujícím příkladu. O tom, kdo je komunální či krajský zastupitel či poslanec je v našich volbách vždy rozhodnuto ve volební sobotu ve 14 hodin. Pouze to v tu dobu nikdo neví. Představte si situaci, kdyby vláda poté, co by zjistila ze serveru volby.cz neoficiální výsledky, tak by před vydáním oficiálních výsledků ve Sbírce zákonů protlačila novelu zákona, kde by bylo uvedeno, že se nepoužije dosavadní zákonný přepočet hlasů na mandáty, ale použije se jiný, pro ni výhodnější, a podle něho se mandáty skutečně přidělí. Totální nesmysl, blud a pitomost, že? A přesně o takovýto nesmysl, blud a pitomost nyní usiluje vláda, když se snaží dodatečnou změnou zákona snížit zákonné navýšení důchodů. Jedná se o ústavně nepřípustnou retroaktivitu. Já to ještě jednou zdůrazním a zopakuji.

Odstavec 3, odstavec 6, odstavec 10, odstavec 16 se aktivovaly o půlnoci mezi 31. 1. a 1. 2. V ten moment už byla inflace nad 5 %, přestože to ještě nikdo nespočítal. V ten moment byl index cen, to navýšení mezi lednem 23 a červencem 22 ve výši 1,115, přestože to ještě nikdo nespočítal. V ten moment platilo, že důchodci mají zákonný nárok na navýšení o 11,5 %, přestože to v ten moment ještě nikdo nespočítal. Prostě není možné to lámat. Stačilo totiž, aby vláda předložila návrh novely včas tak, aby byla účinná před 31. 1. 2023 a byla by po ústavní stránce v pořádku. No, nestalo se tak.

Já jsem včera zaregistroval řadu předsedů stran zde v Senátu. Já se musím pochlubit tím, že i mě kontaktoval předseda mé strany, v jejímž dresu jsem byl zvolen do Senátu, to znamená předseda Starostů pro Liberecký kraj Martin Půta, telefonicky, a vyjádřil mi svou podporu. Byl jsem tomu velmi rád. Navíc dlouhodobě vím, že Martin Půta uznává Senát jako komoru starších, jako radu starších, těch moudřejších. Nikoli jako soubor gymnaziálních tříd, které když zlobí, tak je třídní profesoři na třídnických hodinách srovnají do latě.

„Na ústavu“, zní senátorský slib. A Senát musí být pojistkou ústavnosti. Já zcela odmítám argument, že se Senát nemá zabývat tím, jak to proběhlo ve sněmovně. Senát je pojistkou ústavnosti, zabývá se jak každým písmenkem zákona, který sem přijde, tak i procedurou. Taktéž odmítám argument, že to Senát má nechat na Ústavním soudu. My bohužel nemáme tu možnost, jako mají na Slovensku, se dopředu zeptat Ústavního soudu. A přitom skládáme slib na ústavu a zákonné dodržování. Z toho vyplývá, že to prostě musíme posoudit před Ústavním soudem. A to nejen u tohoto zákona. U každého zákona. Jinak bychom ten slib nemohl nikdo z nás složit.

A protože v tomto případě je dle mého přesvědčení ústavnost hned ze dvou důvodů narušena, budu hlasovat proti schválení, pokud to někdo nenavrhne, jako že navrhne, a budu hlasovat pro zamítnutí tohoto návrhu zákona, pokud se k němu dostaneme.

A já bych ještě poznamenal, ještě se pochlubím dvěma podporami, které jsem včera obdržel. Jednak prostřednictvím SMS jsem dostal velkou podporu od bývalého předsedy ÚPV Miroslava Antla, který tím předsedou byl skoro 10 let a s kterým jsem měl kdysi spoustu různých diskusí v ÚPV. A pak ještě jednu podporu, za kterou jsem nesmírně rád, od bývalého místopředsedy Jiřího Šestáka. Jiří Šesták, když byl v Senátu, tak založil Klub přátel ústavy. Já jsem byl jeho členem. Vím, jak jsme tam probírali i s ústavními právníky jak ústavu u nás, ústavy v jiných zemích apod., bylo to hrozně zajímavé. Bohužel po odchodu Jiřího Šestáka ze Senátu tento klub už zanikl. Ale bylo to fakt osvěžující a mě včera nesmírně jeho ocenění a podpora potěšila.

Zdůrazňuji, že hlasovat pro zamítnutí a proti schválení budu bez ohledu na to, jestli se mi samotný obsah novely líbí, nebo nelíbí. Jestli ho chápu, nebo nechápu. Jestli je věcně dobrý, či nikoli. Jestli by současnou ekonomickou situaci vylepšil, či nikoli. Já bych hlasoval pro zamítnutí, i kdyby ta novela naopak navyšovala důchody výš, než jsou. Z důvodu té neústavnosti. A pokud projde zamítnutí tohoto návrhu, budiž to mementem pro vládu, že nemá spát a má novely zákonů připravovat včas. A že musí neprodleně připravit novelu zákona pro rok 2024 nejdéle.

Děkuji za pozornost.