Pro mě to byl zajímavý pohled. Já tady s tímto se úplně neztotožňuji, nicméně musel jsem se nad tím zamyslet. Já prostě parlament beru jako dvoukomorový. Je to Poslanecká sněmovna, Senát. Souhlasím s tím, že každý má svůj jednací řád a postupuje podle svého jednacího řádu, nicméně nejsou to dva rozdílné světy, ale prostě beru to jako spojité nádoby. V rámci toho legislativního procesu prochází ty zákony jednou i druhou komorou. A ty se k nim vyjadřují. A samozřejmě i ten proces, který je přijímán v jedné a druhé komoře, tak ovlivňuje se vzájemně. To znamená, to, já bych se přiklonil k tomu a souhlasím, protože jsem bedlivě poslouchal vlastně včera na ústávně-právním výboru tu debatu, byť jsem nejsem členem, ale zajímalo mě to, tak jsem se účastnil. A bedlivě jsem poslouchal vlastně argumenty pana senátora Canova, které dneska ještě byly více rozpitvány. A musím se ztotožnit s tím jeho návrhem. Ono to asi nebude pro nikoho z vás překvapující, že já jsem pro zamítnutí toho zákona. Já už jsem to navrhoval u nás na sociálním výboru. A ty důvody mám především právě v té čistotě toho legislativního procesu, se kterou nejsem úplně ztotožněn. A přikláním se k tomu, jak ten rozbor tady byl udělán. Vláda to má těžké. Já nechci říkat, jestli je to naše vláda, cizí vláda, prostě vláda, která má legitimní mandát k tomu, aby nějakým způsobem předkládala nám návrhy. A je úplně jedno, za kterou jsme tady za politickou stranu nebo uskupení. Já jsem vždycky tady stál za tím pultíkem a vždycky jsem se rozhodoval sám za sebe s tím, ač byla ta předchozí vláda nebo tato, a předkládali tu materii, kterou jsme tady měli projednávat, tak jsem se díval s tím dopadem vlastně do mého regionu nebo případně na ty určité, konkrétní skupiny, co to bude přinášet. Ale i na tu čistotu legislativního procesu. Rozumím tomu, že ta situace v rámci rozpočtu, kterou tady máme, je neudržitelná. Krásně to tady zmínil pan senátor Hraba, který vlastně – a to bych úplně podepsal, že je potřeba se podívat nejenom na příjmovou, ale i výdajovou stránku. A ve všech těch oblastech.

Pokud bychom ten zákon tady měli a proběhlo to v rámci té čistoty legislativního procesu, tak jak by to proběhnout mělo, tak bych určitě se nad ním zamýšlel. A bral bych ty argumenty, co se týká toho dopadu do rozpočtu. Protože tam opravdu všichni musíme si uvědomit to a měli bychom si všichni utáhnout opasky, protože jiným způsobem to nepůjde. A tato vláda samozřejmě to má o to těžší, protože tu situace, se kterou se musí potýkat, viz válka na Ukrajině a další dopady, které byly, tak prostě nejsou standardní. Jsou to nestandardní situace, které vlastně to ještě všechno umocňují. Tak jak bych řekl u té předchozí vlády – zas tam byla covidová situace, mohli jsme mít na schvalování v rámci nouzového stavu a těch zákonů, které sem přicházely – a těch výdajů, které byly dány, rozličné názory. Já pracuji v sociálních službách a mnohdy jsem měl za to, že i ty finance v sociálních službách se prostě vyhazují oknem. Ale je to můj prostě soukromý názor, který jsem se nebál říkat. Ale je to prostě vždycky zodpovědnost toho, kdo sedí v těch vládních lavicích a kdo nám ty zákony překládá.

Po té věcné stránce, pokud bych měl zmínit, tak se bavíme o cílové skupině seniorů, důchodců, kteří prošli svým aktivním životem a vstupují do fáze, kdy, jak už tady zaznělo, někteří pracují dál, protože jim to zdravotní stav umožňuje, ale prostě někteří už nemají tuto možnost. Nechtějí nebo jim to neumožňuje zdravotní stav. Pak tam samozřejmě z důvodu věku přichází i různé zdravotní komplikace. A výdaje, které jsou s tím spojené. Před nedávnou dobou i Ministerstvo práce a sociálních věcí schvalovalo novou úhradovou vyhlášku, co se týká sociálních službách. Bylo to po letech, kdy se vlastně navyšovaly platby pro cílové skupiny, které využívají sociální služby, které významnou části těchto skupin jsou samozřejmě senioři. Takže ty náklady, které senioři i mají v tuto dobu, tak není to jenom o té inflaci, o tom zdražování, které je, ale jde to ruku v ruce do celé kvality jejich života. To, že teď necháme seniorům nějakou část těch příjmů, pokud by to tedy tak dopadlo, i když já si myslím, a tak jak to tady dneska čtu, tak že bude prohlasováno to schválení. A já to přijímám s naprostým respektem, byť mě to neomezuje v tom, abych tady vystoupil se svým názorem, tady k tomuto tisku. A jsem rád, že to tady na půdě Senátu takto probíhá. Takže to, kdyby to dopadlo tak, že by to bylo zamítnuto a platila ta stávající legislativní úprava a senioři dostali ty finanční prostředky, tak já to neberu, že to dáváme jedné skupině, protože samozřejmě bavíme se i o širší rodině. Mnozí prostě pomáhají a vypomáhají i mladším generacím, takže není to jenom o tom, že pomáháme jenom jedné části, ale samozřejmě zprostředkovaně to dopadne i na ty rodiny, na ty mladší, kteří vlastně se starají. A tohle si myslím, že je přirozený proces. Že my tam někdy do toho se snažíme vstupovat v tom smyslu, abychom všechno upravovali, ale že mnohdy bychom to měli nechat na pomoci těm rodinám.

Už tady padalo spoustu věcí, jak je potřeba se zamyslet nad celým tím systémem, ať daňovým, výdajema a vším dalším. Tohle bude určitě velkým úkolem nejenom tady přítomného pana ministra financí, ale především i pana ministra Jurečky, který tady není.

Pan ministr financí má mnohdy dneska těžkou úlohu, protože spoustu těch věcných argumentů proti tomu je právě k MPSV.

Tam samozřejmě bych apeloval na to a budu rád – a chci to říct tady na mikrofon – abychom se třeba zamysleli i nad využíváním příspěvků na péči, který je. To znamená další příjem, který senioři berou jako svůj příjem, protože dostávají, nedostávají to v podobě nějakého budgetu, který mohou využít v rámci třeba poskytování sociálních službách, ale v rámci toho, že to dostávají v těch financích, to znamená penězích. A berou to jako svůj příjem a už to nevyužívají tak, jak by ten příspěvek měl být poskytnut. Já se neodchyluji od toho tématu. Jenom chci naznačit, že to má více rovin pohledu. A měli bychom se potom zamýšlet úplně nad vším.

Co se týká – tady bych se chtěl pana ministra zeptat, jestli by mi potom mohl odpovědět – já jsem to zaznamenal a děkuji za to vysvětlení, jak jste porovnal vlastně tu stávající legislativní úpravu a tu novou, kterou tady předkládáte, s tím snížením. Já jsem jenom úplně nepochopil, jak... nebo jestli je to jenom politické rozhodnutí nebo jak jste došli k tomu číslu 2,3 % procenta, plus těch 400 korun? Jestli to odpovídá nějakému... třeba alokovaným prostředkům pro vyplácení tady toho? Nebo jak k tomu jste na vládě došli? To by mě zajímalo v tom. Co se týká, pokud vždycky jsme tady dostali těžší materii, tak já jsem bral za to, že, jako senátoři, mnohdy není v našich kapacitách se seznámit úplně se vším dopodrobna. A vždycky pro mě bylo stěžejní, jak to projednaly výbory, jak tam probíhala diskuse a jaké usnesení přišlo z výborů.

Z obou včerejších výborů přišlo usnesení, ze sociálního, který je garančním, tam usnesení nebylo přijato, z ÚPV těsnou většinou přišlo usnesení na zamítnutí toho zákona. To už pro mě byly nějaké, jak bych řekl, parametry toho se nad tím zamýšlet dál. Když jsem potom si opětovně přečetl zprávu naší legislativy, tak tam byl další parametr, který jsem tady už citoval, s tím, že by se to mohlo jevit, že není vše úplně ústavně konformní. Samozřejmě po přednesu pana senátora Canova, tak jak to dnes tady shrnul, to musím říct, že bylo včera pro mě to přesvědčující o tom, na kterou stranu se přiklonit. Ne vždy ta materie, kterou tady dostaneme, je naprosto jasná. Musíme ji posuzovat z více úhlů pohledu. Někdy jsme to naše rozhodnutí... Máme během 5 minut hotovo, protože víme souvislosti. Někdy prostě se nad tím musíme zamýšlet z různých úhlů pohledu. Ono to odpovídá i té diskusi, která tady probíhá, a počtu vystupujících, kteří tady už byli a ještě budou.

Toto všechno mě vedlo k tomu, a zaznělo tady, že bychom neměli posuzovat tu ústavní konformitu, ale měli bychom posuzovat jenom tu věcnou stránku. Já si to nemyslím. A že k tomuto slouží jen Ústavní soud, že bychom se neměli dostávat do role ústavních soudců. Já určitě do role ústavního soudce se nevpasovávám, byl bych toho dalek. Nicméně jestliže ve mně vyvolá vnitřní pochybnosti ten proces toho přijímání zákona, tak si myslím, že k tomu bychom se měli nějakým způsobem vyjádřit a dát tam to stanovisko, že nebylo to pro nás úplně v pořádku, takto by se zákony přijímat neměly.

Vracím se k tomu opětovně, že v tomto samozřejmě si uvědomuji, bylo to tady řečeno, že vláda se dozvěděla to, co bude nastávat s tou mimořádnou valorizací, to znamená nad těch 5 %, až ke konci toho ledna. Myslím si, že to tady bylo glosováno, že na konci mezi 31. lednem a 1. únorem. Ale jestliže tam nastane to objektivní právoplatné očekávání na základě platné legislativy, nemyslím si, že bychom, nebo jsem o tom přesvědčen, že není naší úlohou do toho vstupovat v rámci retroaktivity a měnit to. Byť to může mít jakékoli nebo může mít i velké dopady do státního rozpočtu, ale pak bychom měli hledat úspory někde jinde.

V minulosti, už to tady bylo řečeno, já jsem hlasoval pro zrušení superhrubé mzdy, která tedy měla daleko větší zásek do státního rozpočtu, hlasoval jsem, nebo nehlasoval jsem pro zrušení EET, teď bychom možná mohli takto opětovně vyzdvihávat, kde a jaké záseky do státního rozpočtu i Senát udělal, byť Senát není komorou, která schvaluje rozpočet. Ale přece jenom našimi rozhodnutími to do státního rozpočtu i dopady má.

Z tohoto důvodu si nemyslím, že v rámci toho procesu, který byl, v rámci té ústavnosti toho procesu, ale i té věcné stránky, kterou jsem se tady snažil krátce shrnout, to znamená ubírat jedné z těch slabších skupin, je cesta správným směrem.

Ještě tady byla řečena mezigenerační solidarita. Ano, jsem pro mezigenerační solidaritu, ale většinou to bývá u toho produktivního středního věku, být solidární s těmi slabšími skupinami, to znamená jak s těmi důchodci, mladými rodinami, samoživitelkami a tak dále, samozřejmě my produktivní bychom měli více přispívat do státního rozpočtu. Pak je to na přerozdělení v rámci rozhodnutí a těch procesů, které jsou.

To znamená, není to o tom, že by jedna skupina, která už má právoplatná očekávání, z mého pohledu měla se cítit teď nějakým způsobem možná špatně, možná v rámci toho projednávání je i my politici vtahujeme do toho, že jim není příjemné to projednávání, které probíhá. Nemyslím si, že tak na půdě Senátu, tady si myslím, že ta diskuse je vcelku kultivovaná, ale to je to, co probíhalo na půdě Poslanecké sněmovny. Omlouvám se, že se toho dotýkám. Nicméně pořád beru, že tam musí probíhat komunikace mezi současnou koalicí a opozicí. Já tady, prosím, nechci být ve stavu rozhodčího, který bude pískat, kdo má pravdu a nemá pravdu, protože do toho nemám podrobný vhled a vůbec mi to nepřísluší. Ale někdy, a teď je to jedno, jestli je to na státní úrovni, nebo je to na komunální úrovni, prostě někde pokud sedíte a máte možnost nějakým způsobem rozhodovat, i tu opozici musíte vtahovat do těch procesů. Tohle je zákon jako jednorázový akt. Do procesu vtahování mám na mysli, pokud tady budeme mít a budeme se zamýšlet nad důchodovou reformou, to tady taky dnes padalo několikrát, že bychom se nad tím určitě měli zamyslet, musí dojít ke změně, ale bohužel doposud nikdo neměl tu odvahu, aby k té změně došlo, tak pak to musí být napříč tím politickým spektrem, protože nemůže to být jako v minulosti např. u druhého pilíře, kdy se to schválí a za určitou dobu, kdy se změní vláda, tak se potom úplně všechno změní. Nezavdává to tu čistotu a tu jistotu našim občanům.

To je za mě asi v tuto chvíli všechno, moc děkuji za pozornost, omlouvám se, jestli jsem byl delší, není to tím, že bych tady chtěl obstruovat, ale prostě že jsem měl něco na srdci, co jsem chtěl sdělit i k tomu, byť si uvědomuji, jak ta situace je složitá, že to není jednoduché. Ale pro mě teď stěžejní je ta čistota toho legislativního procesu, to znamená, pro mě už to není ani na hraně ústavnosti, ale spíš za hranou, byť u některých zákonů, které sem přišly a byly sem poslány, v rámci legislativní nouze, tak si myslím, že už toho bylo až nad míru, tohle pro mě byla už taková ta pověstná poslední kapka do toho poháru, kdy ten pohár přetekl. Chtěl jsem k tomu vystoupit.

Moc děkuji.