Rád bych se zamyslel nad touto normou velmi krátce, protože mnohé věci byly řečeny, asi není dobře, abychom je stále opakovaly. To znamená, přihlásím se k tomu, že považuji tento tisk za, a naše jednání v tomto smyslu, skutečně za neústavní. Zásadní věcí, kterou vnitřně odmítám, samozřejmě každý z nás ji může vidět jinak, jsou věty, kdy poslanci či senátoři řeknou: S tím se vyrovná, s tímto nedostatkem, soud. Nebo: S tím se vyrovná tedy Ústavní soud.
To znamená, tím myslím i normální zákony. Až člověk stojí asi před soudem a zjistí, že je odsouzen, protože si to pan soudce myslel, a to proto, že si takto vyložil zákon, pak odvolací soud si to zase vyložil nějak jinak, mnoho věcí prostě mělo řečeno být a není řečeno, byť chápu, že zákony nemohou být napsány na každý případ, ale přece jenom vytváříme zákony, kdy mnohdy je tam tolik nejasností, že vlastně pak i výklady soudů jsou různé. Pokud to lze, my bychom je měli odstraňovat.
V tuto chvíli jsem přesvědčen, a nakonec je to vidět i v tom, bylo to řečeno tady, je to i v médiích, že polovina ústavních právníků říká ano a polovina ne. Jestli jsou to opravdu poloviny, nevím. Ale jisté je, že už to, že vznikne tak velká pochybnost, je podle mého názoru špatně.
Pak bych se vyjádřil k tvorbě státního rozpočtu, k tvorbě dluhu, na kterém jsme se podíleli. Co s tím udělat? Obecně známé fráze, že před volbami, u mnohých stran i mezi volbami, nechtějí být, jsou stále populističtí, nechtějí nikomu nic vzít, chtějí každému jenom přidat, tím se tvoří dluh, to asi jenom tím bych to uvodil... Ale jisté je, že sáhnout do daní, sáhnout do rozpočtu vláda může, samozřejmě pak my s ní, pokud se jedná o zákony, můžeme a měli bychom vždy v tom smyslu, který prospívá ČR a jejím občanům.
Asi se pletu, nebo nevím to úplně přesně, takže se spíš podívám na pana ministra, dnes obsluha dluhu, to znamená úroky, nás stojí kolem 50 miliard korun asi... (Zbyněk Stanjura: Letos 70.) Letos 70, tak vidíte, děkuji za tu odpověď. Teď si vezměte, o čem jednáme my a co to je, ten dluh. Mně by nevadilo, kdybychom platili 70 miliard za věci, které, kdy jsme vytvořili dluh z vynikajících investic, které budou tomuto státu v dlouhodobé perspektivě přinášet, řekněme, zvýšení HDP, zvýšení životní úrovně a tak dále.
Nicméně my jsme udělali to – a říkám „my“, protože já jsem tady taky, ale byl jsem, tuším, jediný z celého parlamentu, kdo tady mluvil proti a zároveň hlasoval proti zvýšení ošetřovného ze 60 na 80 %, kdy vlastně dochází k neuvěřitelné věci, že ti, kdo chodí do práce, mají méně, než ti, co ošetřují člena rodiny doma 7 dní v týdnu. Je to těch známých 7 krát 80 %, což je více než chodit do práce. Já jsem přesvědčen, že toto jsou věci, na kterých se parlament podílel. Podle mě jsou naprosto nemravné, protože k tomu nebyl vůbec žádný důvod, abychom to dělali. A nemravné je to vůči těm, kteří mají nemocné děti a příbuzné – myslím tím chronicky, dlouhodobě, jsou mezi vámi i takoví, kteří to zažili a zažívají ve své rodině. A ti prostě mají 60 %. A to, že to trvá půl roku, rok atd., anebo mnoho let, na to se jich nikdo neptá. Zatímco tady v tomto případě jsme to udělali. A podívejte se, kolik je to peněz.
Když se vrátím k tomuto systému, tak ano, já budu hlasovat proti tomuto zákonu, ale ne proto, že bych si nemyslel, že se má udělat úprava. No to si já myslím. Ale my jsme politici. A bohužel symboly, dneska více než dříve, vládnou. A já nevím, proč máme začínat zrovna důchodci? Já hlásím střet zájmů, už asi 15 dní tedy. Důchod mi ještě nebyl vyměřen, tak ještě možná jsem v polostřetu zájmů. Ale ta situace je taková, že jestliže jsme tady mluvili o superhrubé mzdě, 130 miliard, tak desetkrát 130 je zcela jistě více než těch 600 miliard. A navíc to není 130, ale jsou to peníze, které budou růst, anebo klesat podle toho, jaká bude mzda.
Druhá věc je, že superhrubou mzdu jsme zrušili a tady žádné volání nebylo. Já jsem neslyšel – a mluvili jsme tady o tom – říkám „zrušili“, ale já jsem tady mluvil proti tomu. Právě kvůli tomu státnímu dluhu, že vyzývají nás občané, každý z vás dostal mnoho e-mailů určitě, abychom si zmrazili zpátky mzdy. No tak dobře. To udělat můžeme. Ale co kdybychom vrátili superhrubou mzdu, a tím pádem přijdeme o to, co bychom si zmrazili? Takže bychom se na tom podíleli taky. Ale vzhledem k tomu, že to postihuje zvláště ty, kteří mají vyšší příjmy významně, tak ti zcela jistě nebudou patřit, stejně jako my nepatříme do té skupiny, která by to zásadně na svém životě poznala. To znamená, pokud bychom udělali toto gesto jako první – a nebylo by to gesto, ale byl by to hmatatelný, ohromný čin a vytvořili bychom finanční polštář pro to, abychom zmenšili, řekněme, a snížili státní dluh, tak potom si myslím, že by to bylo v pořádku. Pak můžeme udělat jistě mnoho dalších kroků.
A měli bychom, a bylo to tady, myslím, zmíněno, toho „tlusťocha“, to také kdysi byl název pro soubor tedy změn zákonů, tak my bychom ho měli přijmout v rámci samozřejmě důchodové reformy. A přijmout ho dohromady, aby občané viděli, že nezůstane jenom u tohoto. Protože já se bojím, že to tak může dopadnout. Teď se stane toto, za 3 měsíce se pohne něco, v uvozovkách, v Evropě, ať už díky Ukrajině, nebo díky nějaké jiné kalamitě, která tady bude. A zase se některé věci mohou odsunout. A já si myslím, že to není v tomto případě v pořádku. A potom by zřejmě ten morální apel ze strany starobních důchodců asi nebyl tak silný, protože by viděli, že se bude brát všem. A to teď nevidí. To jenom slyší, že to přijde. Ale nevidí to. Teď se začíná jimi.
A pak je tady jedna vzpomínka, kterou si většina z vás jistě vybaví, když to řeknu. Bylo tady 30 korun u lékaře. Vláda Topolánka, ve které jsem seděl, tak to zaváděla. Já jsem... nemohli jsme se na tom dlouho dohodnout, protože já jsem chtěl, abychom začali úsporami miliardovými, a to ve fakultních nemocnicích atd., v celém tom systému. A dokonce částečně to bylo nachystáno – ne úplně, ale částečně – aby se tak stalo tehdy. A možná kdyby lidé viděli, že v celém tom systému se začíná šetřit a začíná dělat pořádek, tak by to přijmuli. Ale nepřijmuli to a vznikl prostor pro sociální demokracii. A i tady v Senátu jsme to poznali, kdy tady přišlo spousta nových lidí, kteří byli zvoleni za tu oranžovou stranu. A já jsem přesvědčen, že to bylo chybné rozhodnutí vlády, byť věcně správné, protože se posléze ukázalo, kolik peněz to šetří. Ale nejde to jenom, kolik to ušetří těch přímých peněz, ale hlavně, když se podíváte, ke komu jezdí a kolikrát záchranky, kdo zneužívá systém a kdo ho skutečně potřebuje, kolik to stojí – já nemluvím o milionech, mluvím teď o miliardách za rok – tak pak samozřejmě leží peníze všude jinde taky. A toto jsou všechno věci, které bychom měli vzít v úvahu. A já jsem přesvědčen, že začít tímto zákonem, jeho změnou bez toho, že bychom zároveň schvalovali balík ostatních změn, tak si myslím, že je špatně, protože to právě je tak, jak tady mnoho z vás řeklo – staví ty skupiny proti sobě. Ačkoliv to nikdo z nás – a já jsem o tom přesvědčen, ani ve vládě nepodezírám nikoho z vlády, ani ze sněmovny, ani z vás, to tak nemyslí. Prostě vidíme, že tady se něco stalo, chceme to napravit. Ale skutečně ten důsledek je, že vzniká ta diskuse „kdo komu“. A faktem je, že průběžný systém je založený na tom, že ti, co pracují, tak platí ty, kteří jsou v důchodu. Ten systém já podporuji, protože se mi zdá dobrý. A je hlavně trvale udržitelný v tom smyslu, že když ta základna té pyramidy je správně položená – ne jak teď, kdy neustále vymíráme, tedy z pohledu narozených občanů českého státu, tak by tento systém měl pomáhat, spolu s ostatními věcmi, generovat chuť státu udělat něco s tím, aby ta prorodinná a pronatální politika byla lepší. A my prostě nevymírali. A pak se nebáli o to, že vlastně důchodci – a vy ty články čtete – odejdou Husákovy děti, ročníky, to bude někdy za 15 let. A teď tam vznikne strašná díra. A to tedy ti, co budou sedět tady a budou rozhodovat a ten systém by zůstal stejný, tak to bude asi jiné přemýšlení. To budou daleko větší peníze. To znamená, že samozřejmě my to víme a můžeme se na to, jako stát, na to nachystat. Ale já ještě jednou opakuji, nejsem proti tomu, aby došlo ke změnám. Šetřit se bude muset, ale mělo se a má se začít naráz. A rostou protiústavností, o které já jsem přesvědčen, tak samozřejmě díky těmto věcem já pro tento zákon bohužel nemohu zvednout ruku. A prosím pana ministra – já si myslím, že to dnes projde – ale aby vláda, řekněme v pudu sebezáchovy, skutečně udělala ty další kroky, o kterých se teď mluví, co nejrychleji.
A aby se to napětí mezi generacemi a napětí mezi pracujícími a již důchodci nezvyšovalo.
Děkuji za pozornost.
