První konflikt: V březnu 1939 bojovala československá armáda v regulérní válce s Maďarskem o Podkarpatskou Rus. Čechoslováci čelili přesile maďarských pravidelných jednotek, polským teroristům a skupinám ukrajinských nacionalistů. Čtyřdenní konflikt o Podkarpatskou Rus byl regulérní válkou s dělostřelectvem, tanky a obrněnými vozy.

Maďaři zaútočili na československé území 14. března 1939. Čechoslováků bylo jenom něco málo přes dva tisíce. Během několikadenních bojů padlo zhruba šedesát Čechoslováků, maďarské ztráty byly několikanásobně vyšší. „Američtí novináři, kteří byli přítomni bojům jako reportéři akreditovaní v Maďarsku, tvrdili, že Maďaři měli až dvě stě mrtvých“

Druhý konflikt: 14. března v 17:30 vstoupily na československé území první německé jednotky; jednalo se o 8. pěší divizi doprovázenou motorizovaným oddílem SS. Nedlouho na to se toto uskupení střetlo s odloučenou 13. rotou III. praporu 8. pěšího pluku „Slezský“ ubytovaných v provizorních kasárnách v Místku. Došlo k boji, při němž příslušníci wehrmachtu použili i minomety a protitanková děla.

Po krátké době vyšší německý velitel nařídil svým jednotkám zastavit palbu, neboť německé velení se obávalo eskalace konfliktu, což by odporovalo deklarovanému mírovému charakteru okupace. Čeští vojáci boj zastavili na rozkaz vrchního velení následující den. V tomto jediném ozbrojeném vystoupení čs. armády proti okupaci bylo raněno 6 českých vojáků, na německé straně byli kromě raněných i mrtví.

Německá okupace Čech, Moravy a Slezska byla vojenská okupace zbylého území české části Československa, tj. území Čech, Moravy a Slezska, které Německo a Polsko do té doby neobsadilo a neanektovalo, vojsky nacistického Německa. Proběhla 14. až 16. března 1939.
V jejím důsledku bylo obsazené území Německem anektováno a byl zřízen autonomní Protektorát Čechy a Morava, vyhlášený 16. března 1939 výnosem o zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Okupací Německo porušilo Mnichovskou dohodu, kterou samo 30. září 1938 uzavřelo.

Německá okupace připravila o život 345 000 lidí Československa, z nich bylo 270 000 Židů. Do tohoto počtu však nejsou zahrnuti lidé, kteří zemřeli po druhé světové válce na následky týrání, perzekucí, věznění v koncentračních táborech a věznicích, totálního nasazení apod. V samotném Protektorátu Čechy a Morava bylo obyvatelstvo podrobeno teroru německé okupační správy. Gestapo ihned na začátku okupace pozatýkalo vedoucí sociální demokraty, komunisty, německé emigranty a veřejně činné antifašisty.

Popravy začaly hned po 15. březnu 1939. Dalším okruhem lidí určeným k likvidaci byli Židé, Romové a česká inteligence. Popravovalo se za odbojovou činnost, za sabotáže, za tisk, roznášení či přechovávání protistátních letáků, za poslouchání zahraničního rozhlasu. Lidé byli popravováni za ukrývání zbraní, partyzánů či za veřejné prezentování svého vlastního názoru, který byl negativní vůči Němcům. Trest smrti hrozil i těm, kteří o výše uvedeném věděli, ale neohlásili to.

V některých případech hrozil trest smrti celé rodině. Nejznámějšími popravišti byla Pankrácká sekyrárna v Praze a Kounicovy koleje v Brně, kde se popravovalo na šibenici a zastřelením. Vzhledem k tomu, že v Brně žila početná německá menšina, popravy zde byly veřejné a staly se oblíbenou podívanou pro brněnské Němce. Ti si dokonce odnášeli popel zastřelených českých vlastenců, aby si jím hnojili své zahrádky. Při vyhlášení stanného práva docházelo k masovému zatýkání a brutalitě, která měla zlomit český národ. Zatčení byli jen na základě nařízení gestapa během tři dnů odsouzeni a popraveni.

Dalšími oběťmi nacistického teroru byli obyvatelé vesnic, které nacisté vypálili. Mezi nejznámější patří Lidice, Ležáky a Javoříčko, ale vypálených vesnic se zmasakrovaným obyvatelstvem bylo mnoho jak na Slovensku, tak na východní Moravě, kde od roku 1944 aktivně působily partyzánské skupiny. Ještě na jaře 1945, kdy už bylo o výsledku války rozhodnuto, popravovali nacisté civilní obyvatelstvo jen při podezření z nějaké protiněmecké činnosti. Trestu smrti neušli ani lidé, kteří ve větší míře obchodovali s potravinami mimo běžný lístkový systém. Lidé byli popravováni za ukrývání zbraní, partyzánů či za veřejné prezentování svého vlastního názoru, který byl negativní vůči Němcům.

V této souvislosti se musím přiznat, že nemám dobrý pocit ze současné až „nadřazenosti“ politiků Německa v rámci EU a jejich zásadního vlivu na rozhodování Bruselu. Ochotná spolupráce Francie ve mně jen vyvolává vzpomínku na minulost, i když jsem ji nezažil.

Uctěme prosím všichni památku obětí nacismu. Období německé okupace Československa bychom měli mít stále v paměti a mělo by pro nás být velkým varováním před tím, aby se tato hrozná doba neopakovala. Již nikdy Mnichov! Proti fašismu a nacismu musíme bojovat stále, bohužel i dnes. Jákákoli propagace fašismu je naprosto nepřípustná!

Michal Malý, místopředseda MO Trikolora Praha, 

Napsáno pro Parlamentní listy