Stejné to bylo u docenta Miroslava Ševčíka. Medii byl okamžitě obviněn z toho, že se snažil vniknout do budovy Národního muzea a strhnout vlajku Ukrajiny a že se navíc zapojil do potyčky s policií. Svědci a videa dokládají pravý opak, ale většina veřejnosti čte jen novinové titulky, takže cíl byl splněn. Nebylo podstatné, že se docent Ševčík ničeho, z čeho byl medii obviněn nedopustil.
Media mají nepředstavitelnou moc, kterou si většina lidí neuvědomuje. Mohou zlikvidovat člověka (zažil jsem na vlastní kůži), politický subjekt, položit firmu. To byl ostatně oblíbený způsob po roce 1990 těch, kteří chtěli za zlomek tržní ceny získat nějakou firmu. Vyšlo pár článků a nekvalitě firmy, o zmetcích, které údajně produkuje, o tom, že je před krachem a že hrozí propouštění.
Zaměstnanci se ve strachu obrátili na odbory a ty začaly tlačit na vedení, což bylo okamžitě oznámeno veřejnosti prostřednictvím medií. Takové články tehdy stály jen pár set tisíc. Díky této kampani se začali od dané firmy odvracet dodavatelé, odběratelé a investoři. Pak ten, kdo to vše zorganizoval, firmu koupil zlomek ceny a ihned následoval oslavný článek, jak firma získala klíčového investora.
Tržní cena firmy ihned raketově stoupla, dokonce víc, než byla její původní cena a ten, kdo si to objednal, ji pak prodal za několikanásobek ceny, za kterou ji koupil. Tak funguje mediokracie. Vždy. Chybou lidí je, že se pídí po tom, co media píší, a nikoli po tom, proč to píší. Pokud media o někom něco napíší, tak se to zakoření v mysli, lidé si zapamatují titulek, a nikdo nemá šanci to změnit. Pamatujete na protokolární pero, které si Václav Klaus po podpisu strčil do kapsy?
Media z prezidenta Klause okamžitě udělala zloděje per. To, že se protokolární pero použije jen jednou pro podpis dané
ou osobou a že se automaticky stává na připomínku akce jeho vlastnictvím, nikoho nezajímá, že? Stejné to bylo s „humanitárním bombardováním“ Jugoslávie Václava Havla. Ač jsem jeho kritikem a odpůrcem jeho glorifikace, nikdy to takto neřekl. Ale „pravda se narodila“.
Útoky medií na někoho ale často přirozeným způsobem vyvolávají u lidí sympatie k dané osobě, danou osobu medializují a zviditelňují a dělají jí tak zdarma reklamu. Nejinak je tomu u JUDr. Jindřicha Rajchla, kdy podle mého po demonstraci a následné mediální dehonestaci preference jeho PRO poskočily na 3 – 4%. Dostal od medií nabito a stačí mu teď jen „střílet“. Je na něm, zda bude dobře mířit.
Stejné je to u docenta Ševčíka. Ano, nikdo nemá co mluvit do personální politiky vysoké školy. Na druhou stranu by zase vysoká škola neměla pořádat politické procesy s děkany pro jejich názor. Dovolím si polemizovat s panem rektorem VŠE Petrem Dvořákem, který prohlašuje, že docent Ševčík snižuje či poškozuje kredit VŠE. Naopak, nikdy neměla VŠE takovou popularitu a prestiž, jako ji má díky děkanu Ševčíkovi.
Ale zřejmě je třeba jít po proudu, protože vysoké školy jsou financovány státem, a navíc by nějaká dotace neuškodila. Údajný masivní protest studentů proti děkanovi Ševčíkovi podpořilo prý přes 2 000 studentů a stovky akademiků. Opravdu? Na demonstraci před VŠE se však z cca 15 000 studentů sešla hrstka asi padesáti lidí, z nich někteří byli omotáni vlajkou Ukrajiny. Co má dění na VŠE společného s konfliktem na Ukrajině? Měla ta vlajka zajistit nedotknutelnost protestujícího, protože „sláva Ukrajině“ a Putin je zločinec?
Vypovídající nakonec bylo i to, že ten protestující pán, zahalený do vlajky Ukrajiny přiznal, že proti docentu Ševčíkovi protestuje, aniž by znal jeho a jeho názory (zachyceno na kameru). Tak to bohužel vypadá s nemalou částí naší společnosti, která si z pohodlnosti nechá mediokracií vymýt mozek a pak papouškuje titulky z novin. Prostě, za okurky v supermarketu, sterilované před konfliktem na Ukrajině a zdražené o 100% může Putin.
Na podporu docenta Ševčíka byly zveřejněni dvě petice. První zveřejnil Ivo Osovský. Petice však neobsahuje adresáta, tedy, komu je adresována, neobsahuje žádný požadavek, neobsahuje žádnou argumentaci a pod peticí není uveden ani jeden petent. Podpisy pod peticí, ač je jich 30 000, jsou tedy bohužel k ničemu, je to jen plácnutí do vody. Mrzí mě to.
Nemluvě o tom, že aktivista Ivo Osovský byl v minulosti pravomocně odsouzen za vyhrožování. Věřím tomu, že své aktivity pan Osovský asi myslí upřímně, ale vyhrožováním se ničeho nedocílí. Já jsem také protestoval proti covidové diktatuře, ale byl jsem dalek toho, abych někomu vyhrožoval. Protestoval jsem, argumentoval, ale v mezích slušnosti a zákona.
Co mě navíc znervózňuje, je to, že pan Ivo Osovský hned den po vydání petice na své stránce píše, že se děkan Miroslav Ševčík zapojil do konfliktu s policií. Tak, nic ve zlém, ale opravdu chce docentu Ševčíkovi pomoci? S ohledem na to jsem se rozhodl sepsat vlastní petici, která má potřebné náležitosti a kterou mezi hlavními petenty signovala i paní senátorka Mgr. Jana Zwyrtek Hamplová a kterou podpořili další významné osobnosti.
Ale abych se vrátil k podstatě mého dnešního zamyšlení. Podstata věci je v tom, že docent Miroslav Ševčík nemůže prohrát. Jsou jen dvě možnosti. Buď ustojí svoji pozici, v což věřím, nebo jej odvolají a stane se vůdcem opozice a hrdinou národa. Oboje pro něj bude vítezství, což nedochází rektoru Petru Dvořákovi, ani ostatním.
Pokud chce někdo podpořit docenta Ševčíka, může tak učinit podpisem této petice ZDE. Pokud se kdokoli chce přidat do skupiny na podporu pana docenta, může tak učinit ZDE:
Pan děkan VŠE, doc Miroslav Ševčík se nakonec stane představitelem lidové opozice, aniž by o tuto roli usiloval.
Hezké dny všem a přeji vám v těchto nelehkých dnech, které přijdou, hlavně odvahu a sílu. Opatrujte sebe i své blízké.
