Mě vyprovokovalo vystoupení pana Martina Kolovratníka. Já tedy musím říct jednu věc. Víte, my jsme se tady o tom několikrát bavili a celé to minulé volební období, když jsme probírali stavební zákon, tak nikdo z nás neříkal, že je to obsahově špatně. Já si myslím, že tam byl problém institucionální, kdy já jsem vždycky říkal, že je podle mne upřímnější si tady říct, jak chceme vlastně vykonávat veřejnou správu a jestli taková salámová metoda odřezávat z veřejné správy těm obcím činnosti, které dělaly pro stát takhle, řekl bych, ad hoc, jak se to bude státu hodit, jestli je to to správné, pravé ořechové, nebo není.

Mimochodem, vzpomínám si na úpravu stavebního zákona za paní ministryně Šlechtové, kde pan Kolovratník, vaším prostřednictvím, byl také velkým obhájcem tohoto návrhu zákona, mimochodem 280 pozměňovacích návrhů, to tedy byla dávka! Také se ukázalo, že ta úprava byla taková, že vlastně se prodloužilo stavební řízení. Prodloužilo! Takže řekněme si na rovinu, ne každý pokus může vyjít a tento evidentně nevyšel. A já si tady cením toho, že se zachovala institucionální záležitost v tom, že obcím zůstaly ty stavební úřady. Ono se to ukáže v praxi. Už jsem to tady také říkal, jak to bude fungovat, a že tady došlo k dohodě. A fakt nezlobte se na mě, prostě brečet tady, že to mělo být jinak, když jsme se tady většinově dohodli, já si myslím, že to není úplně férové. Už jsem na to upozorňoval na jednání hospodářského výboru, že máme před sebou úplně jinou novelu z hlediska institucionálního rozložení, že jsme nakonec řekli - a řekli jsme si i ta rizika - ta tady padala, ta rizika, a přesto říkám, že pro mě je lepší podstoupit tato rizika, než rozbít veřejnou správu! Děkuji za pozornost.