Nuže – není tomu tak. Podobné názory má i celkem dost současných zaměstnavatelů – ovšem s tím „nepatrným“ rozdílem, že si jejich pracovníci tolik peněz, aby sami z jednoho platu uživili rodinu, nevydělají obvykle ani teoreticky.

Baťovi lze ovšem tyto (na dnešní poměry až šokující názory) celkem snadno odpustit – na přelomu 19. a 20. století i později za První republiky ženy teprve začínaly prosazovat svou touhu po seberealizaci a efektivním skloubení pracovního a rodinného života.

Ovšem pro současné zaměstnavatele dobová omluvenka neplatí. Podle závěrů Evropské komise v České republice ženy s dětmi jen obtížně realizují svůj potenciál na trhu práce. Dřívější návrat z rodičovské dovolené přitom umožňuje maminkám (ale dnes čím dál častěji i tatínkům) zachovat si pracovní dovednosti a nevypadnout tak z konkurenčního prostředí. V ostatních zemích EU to dobře vědí, a tak celých 24 % dětí navštěvuje tzv. firemní školky, které harmonizaci rodinného a pracovního života umožňují. U nás to jsou však jenom 3 %!

Spravedlivě musím konstatovat, že vláda učinila několik kroků, které umožňují snazší vznik firemních školek. Jistě – o řadě z nich by se dalo diskutovat…

Podle mého názoru je například lepší neslevovat u firemních školek ze standardů a následně to firmám kompenzovat. Nejlépe nějakou – dle přesné metodiky – stanovenou dotací, ale „pravicová“ cesta daňových úlev také není v principu chybná. Vláda však naopak standardy spíše rozvolňuje.

Ale to je na delší odbornou debatu, která se příliš netýká tématu tohoto článku. Je totiž jedno, jak vláda soukromým firmám ve zřizování mateřských školek pomáhá, když firmy vyjma těch mimořádně zodpovědných a velmi ziskových (to si totiž navzájem neodporuje!) o žádnou pomoc z velké části nemají zájem.

Pokud se chtějí podnikatelé a firmy ohledně zaměstnávání žen a firemních školek odkazem Tomáše Bati poučit, doporučila bych jim trochu jiný citát:

„Neříkejte, že to nejde. Říkejte, že to neumíte.“

Vzít by si jej ovšem měla k srdci i vláda. Je více než jasné, že naše země potřebuje značně reformovat systém předškolní péče tak, abychom se vyrovnali například skandinávským zemím. Obtížné podmínky pro ženy s dětmi na trhu práce jsou diskriminační.

Nedostatečná ochota k zavádění flexibilní pracovní doby a neodpovídající struktura, i počet zařízení péče o děti v předškolním věku – to jsou zásadní problémy, které se musí řešit. Doufejme, že se pro takovou rozumnou reformu najde čas a vůle, protože se ukazuje že „neviditelná ruka trhu“ to nevyřeší…