Mě opravdu těší, zároveň to cítím jako čest, že moje první cesta do parlamentu vedla do jeho horní komory, tedy sem k vám do Senátu. Důvody pro to jsou v zásadě dva. Jak zmínil už pan předseda, moji předchůdci měli zjednodušeně řečeno někdy k Senátu problematické vztahy. Musím říci, že mezi mými cíli v prezidentském úřadě je přispívat ke zlepšení politické kultury v celé naší zemi a v celé naší politice. Dnes bych rád udělal první krok tímto směrem. Chtěl bych napravit vztahy našich dvou ústavních institucí, aby byly založené na vzájemném respektu k našim ústavním rolím.
Druhým důvodem, proč nejprve předstupuji před senátory, je náš společný úkol, který máme v nejbližší době před sebou. Tím je sdílená odpovědnost za složení Ústavního soudu. Rozhodl jsem se, že výběr kandidátů na ústavní soudce bude transparentní. Oslovil jsem široké spektrum právnických institucí, aby nominovaly vhodné kandidáty. Sestavil jsem konzultační panel složený z významných odborníků, kteří mi pomohou vybrat ze všech kandidátů ty nejlepší. Celý proces budu průběžně a velice pečlivě sledovat a aktivně se ho také od počátku účastním. Nakonec vám navrhnu pouze takové kandidáty, s jejichž kvalitami budu sám naprosto souznit.
Našich společných úkolů však bude více. Prostřednictvím pravidelných schůzek vrcholných ústavních činitelů a ministra zahraničí chci pomoci koordinovat zahraniční politiku. Předseda Senátu bude mít na těchto schůzkách vždy důležitou roli. Obzvláště v dnešní napjaté mezinárodně politické a bezpečnostní situaci je naprosto nezbytné, aby ČR mluvila v zahraniční politice jedním hlasem.
Senát i prezidenti republiky mají podle mého názoru mnoho společného. Nejdůležitější podobnost vidím v ústavních a politických rolích obou institucí. Ve volbách do Poslanecké sněmovny lidé ve skutečnosti volí politiky a stranu, které by rádi viděli ve vládě. Vláda a sněmovna tvoří většinu obsahu politiky. K tomu jim ústava také dává rozsáhlé pravomoci.
Na druhé straně Senát a prezident republiky dostali pravomocí výrazně méně. Senát je na poli zákonodárné moci slabší než Poslanecká sněmovna. Podobně je prezident na poli výkonné moci slabší než vláda.
Ústavní rolí Senátu i prezidenta je spíše vyvažovat, korigovat, kontrolovat a někdy také brzdit nebo naopak motivovat. Obě naše instituce hrají roli pojistky v politickém systému, dokonce i důležité pojistky demokracie.
V politice však nejde vždy jen o moc. Tedy o to, jak silné ústavní pravomoci nám byly svěřeny. Jde často také o vliv a o symbolickou rovinu politiky. Jako senátoři a senátorky moc dobře víte, jak svým vlivem můžete posouvat dobré věci kupředu. Vaše aktivity ve volebních obvodech často nesouvisejí s pravomocemi, kterými Senát disponuje. Ale uplatňujete zde svůj vliv. Mluvíte s místními a regionálními politiky, aktivisty a zainteresovanými občany. Pomáháte hledat řešení a spojujete lidi.
Ani já nechci omezit výkon prezidentského mandátu pouze na uplatňování moci. Vliv prezidenta a symbolický význam jeho činů mohou mnohému pomoci. Je to pro občany často ta nejviditelnější část jeho práce.
Proto se nechci věnovat sporům o své kompetence, tedy ani sporům o vlastní moc. Chci naopak využít svůj vliv a možnosti pro dobré věci. Jejich prostřednictvím pak vytvářet tlak na ty, kteří mají větší moc než já. Pochopitelně hlavně na vládu.
Chci jezdit po celé zemi, mluvit s lidmi a naslouchat jim. Chci připomínat témata, na která se zapomíná, nebo témata, kterým se raději záměrně vyhýbáme, protože na jejich řešení nemáme někdy dost odvahy.
Budu navštěvovat regiony a obzvláště ty, které jsou někdy označovány jako strukturálně postižené, nebo i jako periferie. Periferie příhraniční, ale i vnitřní. Jednoduše regiony, kde se lidem dlouhodobě nežije snadno. Mezi regiony se neustále zvětšují rozdíly v životní úrovni, kvantitě a kvalitě veřejných služeb, školství i zdravotnictví. Mým cílem je uplatnit svůj vliv a přispět k tomu, abychom tento nezdravý trend postupně obrátili.
Součástí naší prezidentské tradice je očekávání nadstranického prezidenta. Rád takovým prezidentem budu. Nemám tím na mysli, že bych měl být nadřazený politickým stranám. Strany považuji za nezbytnou a velmi důležitou součást naší demokracie.
Nadstranickost vnímám jako nezávislost na stranické politice. Jako hledání toho, co strany přesahuje. Jsem přesvědčen, že by prezident měl pomáhat hledat styčné body mezi stranami, mezi vládou a opozicí, mezi rozdílnými zájmy. Cílem by mělo být hledání konsensu, který v naší politice často schází.
Myslím, že dobře víte, o čem mluvím. Jako senátoři jste zvyklí ve vašich volebních obvodech efektivně pracovat s voliči.
Způsob, jaký jste se museli utkat o svůj mandát, je obdobný jako u volby prezidenta. Všichni jste zvítězili ve většinovém systému, odkázáni hlavně na sebe, bez schovávání za značku politické strany.
Právě i charakter většinové volby a slabší pravomoci vedou k odlišnému pojetí politiky. Oproti silným mocenským institucím, jakými jsou sněmovna a vláda, je Senát často konsensuálnější a méně konfliktní komorou parlamentu. Je tak ideální protiváhou Poslanecké sněmovně, která je zcela přirozeně hlavním politickým bojištěm. Také proto považuji Senát za nezbytnou a důležitou součást našeho ústavního pořádku.
Asi vás nepřekvapí, že mému pojetí politiky je blízký právě konsensus, věcnost a snaha dosáhnout faktických výsledků. Zdá se mi, že pro Senát jsou tyto hodnoty stejně důležité. Proto věřím, že mé vztahy se Senátem budou otevřené, korektní a vedené snahou nacházet společná řešení. Doufám, že to takto budete vnímat i vy senátoři.
Děkuji vám za pozornost.
