Takže tedy za prvé právo. Ale ne lecjaké právo, hlavně právo negativní, tedy nesmíš zabíjet, krást, škodit, ubližovat. V ústavě „We the People“, která je stále velkou inspirací tyto zákazy vycházejí z křesťanského desatera. Ovšem ne každý je křesťan, že, a přesto si myslím, že se na většině negativního práva shodneme. Shodneme? Jenže, je tu i právo pozitivní, tedy nárokové, mám nárok na… a Evropa ta je dnes doslova prolezlá nároky jedinců, korporací i států. Pravičák však neničí buduje, ukazuje cestu jak to udělat i bez nároků, jde příkladem.
Za druhé, ochrana vnitřní. Ano Pravičák má doma zbraně! Nicméně policie, když „pomáhá a chrání“, je to v pořádku. Ne všichni lidé ve státu mají zbraně, anebo jsou na to moc křehcí. A křehkost ta se má chránit. Špatné je, když policie „buzeruje a pokutuje“. To už ten stát přestává chránit a začíná vychovávat. A to Pravičák bytostně nesnáší. Už jsme si řekli, že Pravičák neškodí. Jistě ve dne si to městem neposviští kylčem, to se ví. Jenže v noci na té dvouproudovce když je klídek… Dobrý den pane řidiči, ale to je jiný příběh. Touha po svobodě bývá občas zhmotněna velkým stádem koní, pod kapotou, že. A koně je dobré nechat proběhnout. I to bývá svoboda.
Za třetí, ochrana navenek. Armáda, chrání nás před pacholky zvenčí, když by si moc dovolovali tak si zacvičíme svaly, tanky, letadly, však oni si to rozmyslí. A co když ta armáda začne dělat policajta. Ne u nás, ale jinde. Jedna věc je chránit, druhá dobývat, byť pod líbivými slůvky ochrany zájmů, životů a hlavně „Ve jménu civilizace!“. Je tam tenká hranice, pravda.
A poslední za čtvrté reprezentace státu na venek. Tady se bavíme o „Národních zájmech“, ambasádách a diplomatech. První linie ochrany zájmů státu a občanů. A ano někdy i korporací, tedy pokud je to strategické a v zájmu státu. Stát přeci chrání to co mu dává svaly. A pokud by to „vědění“ co ty svaly dělá někdo chtěl zneužít, nastupuje diplomacie a tajné služby až pak ta armáda. To je ta tenká linie. A pak taky i Pravičák může v zahraničí ztratit pas. A tak se naše ambasáda o Pravičáka postará.
A pak jsou tu ony nároky. I Pravičák chápe, že slova Margaret Thatcher, „stát by měl platit lidem důchody, aby se mrtvý hladem neváleli po ulici“, jsou v pořádku. A jsou tu i nároky další, ovšem už víme, že Pravičák jde příkladem a neničí, buduje a ukazuje cestu. Když máš nadbytek dávej zpět, cíleně. Pravičák má rád věci pod kontrolou, simulanti z fronty ven a pracovat! Holoto! Jinými slovy žijeme v zemi, kde jsou lidé na nároky hodně zvyklí. A tady je ona síla Pravičáka, ukazuje jak se o křehké postarat a učí to další, nepřevychovává. Nenutí lidi se měnit, „Ve jménu civilizace!“, Pravičák věří, že svým příkladem jako kamínek strhne lavinu a dobro v lidech se probudí. To co dnes zastává stát, zítra můžou zastávat Pravičákem inspirovaní jedinci, spolky, korporace.
A málem bychom zapomněli na silnice, kdopak je postaví? Ne vždy to musí být stát, to ano, správcem může být i někdo jiný. Nicméně ten minimální stát přeci jen věci vidí jako celek a koordinovat infrastrukturu jako, silnice, letiště, lodní dopravu a železnici je na místě. A dále elektrická soustava, vodní hospodářství, spoje a další strategické náležitosti je dobré chránit. Vždyť takový jaderný komplex by měl být chráněn, a stát má armádu, policii a tajné služby, tak proč platit za ochranu někomu dalšímu.
Pravičák si je vědom, že žít v souladu s přírodou prospívá nejen lidem ale i havěti a rostlinstvu, dýchat zdravý vzduch je dobré pro všechny. Ale prosím vynechejme z toho pohádky o větrnících a slunečnících. Zákony fyziky opravdu nejdou novelizovat. Pokud dávám na vstupu více energie, pro zbudování zdroje „obnovitelné energie“ než je pak na reálném výstupu, nemůžu, byť s dobrým pocitem, plánovat infrastrukturu ztrátovou a stejný výkon mýt v záloze když bájné větrníky a solárníky selžou. A planeta ta tu bude i za tisíce, miliony let. Už ji zasáhly solární erupce, meteory, komety, několikrát se přepólovala, zamrzla a rozmrzla. Možná je některým Pravičák se svým burácivým autem trnem v oku, ovšem Pravičák chce především svobodu a tu mu individuální doprava dává. Jo že se Vám dýchá špatně ve městech a vesničkách, to si prosím, ale nestěžujete na Pravičáka, ale na nedostatečnou infrastrukturu. Pravičák se rád pokochá krásami měst a obcí cestou za svobodou, ovšem musí vždy projíždět zrovna centrem Vašeho města? No nemusel by, kdyby tu stála dálková infrastruktura. Před sto lety ji již naši předkové naplánovali a stále nestojí. Už jsme si řekli, že Pravičák chce koordinovat infrastrukturu na státní úrovni. A tak mu dejme šanci, a bude se nám všem lépe dýchat tam kde bydlíme.
Jenže pak jsou tu jiní Pravičáci. Jak jen to říct. „Ostatně však soudím, že všichni jste socialisti. Ode mě napravo je už jen zábradlí na okraji placaté země. No dobrá uznávám, že na zábradlí ještě sedí Urza!“ A tady je kámen úrazu. Oni ti další svobodomyslní pravičáci, vidí ten svět v něčem trochu jinak. Jedni stojí od zábradlí metr, chtějí více toho na co mají „nárok“, někteří levitují kdesi v neprostoru za zábradlím, žijí v utopických iluzích velkých myslitelů a jiní, jiní nemají čas, oni budují. Taková otrava jako volby, kampaně, politikaření na to není čas, přidejte se holoto, anebo nezdržujte.
Ovšem Levičák, ten nikdy nespí, slibuje jedněm a druhým. Rekreaci v horách, koupání v dolinách, dětem lízátka, babičkám bezpečí. A pak mu dojdou peníze. Chudák Pravičák ten nemá čas zabývat se, kde jakou prkotinou. A toho rádi Levičáci využívají, regulace tam dokud se to hýbe, dotace zase tady, když se to hýbat přestane a hlavně daně. Ne ne, Daně žádnou kabelku, ale státu pacholku zaplať. A tak dlouho se k Pravičákovi pro daně chodí, až začne danit v daňových rájích a nebo jsou i tací co se na to úplně vybodnou a jdou si do šedé zóny. Ale ty peníze. Na ty sliby. Levičákům furt docházejí! Ani dluhy už to nepokryjí. To tu snad chceme daňové peklo místo, daňového ráje? A proto dejte šanci Pravičákovi vybudovat daňový ráj pro Vás i pro něj. Nebude to hned, chvíli to potrvá. A toho dost často Levičáci zneužijí a slibují, recepty jak „vše“ vyřešit hned teď. Jen sem a sem a tady a támhle dáme peníze, dotaci, podporu a vše bude vyřešeno. Jo až na to, že ty peníze musí Levičák někomu vzít. Obvykle cílí na Pravičáka. „Koukejte jak se topí v penězích vykořisťovatel jeden pravičáckej!“ Křičívají Levičáci. Bylo by to hezké ovšem historie nám již tisíckrát ukázala, že to nefunguje. Ovšem to nevylučuje fakt, že se to dobře poslouchá. A proto Pravičákův pohár trpělivosti přetekl. Rozhodl a jde do politiky, i s vědomím, že až lidem bude opět dobře, rádi uvěří Levičákovi, že toto je ta bájná země kde holuby lítají do huby. Dějiny se rýmují, že!
