Cílem konference, na níž vystoupili účastníci z řad politiků, odborníků i zástupců mobilních hospiců, bylo zhodnotit poskytování paliativní hospicové péče v uplynulých letech, sesbírat podněty pro budoucí změny a diskutovat nad řešením nedostatků. Ačkoli se paliativní péče posunula výrazně vpřed, situace stále není zdaleka ideální.

„Máme kamenné i terénní hospice, v některých nemocnicích dokonce i nemocniční paliativní a podpůrné týmy. Navzdory tomu ještě stále není všem osobám na sklonku života umožněno zemřít důstojně a hezky, tedy s minimální bolestí a v obklopení blízkých. Nadále totiž existují pobytová zařízení a nemocnice, v nichž není poskytování tohoto komfortu možné. Musíme zajistit, aby důstojné umírání nebylo privilegiem, ale možností pro každého,“ říká Pavla Golasowská.

„Je naší povinností udělat vše proto, aby ti nejzranitelnější měli k dispozici všechny dostupné možnosti podpory a pomoci ke zmírnění bolesti a dalšího tělesného i duševního strádání, to vše při zachování jejich důstojnosti. Je třeba také vytvořit takové podmínky, které umožní nevyléčitelně nemocnému člověku zůstat poslední dny svého života doma v kruhu svých blízkých,“ sdělila náměstkyně ministra práce a sociálních věcí Šárka Jelínková.

Události se zúčastnila také předsedkyně sekce dětské paliativní péče Mahulena Exnerová. Ta v rámci svého příspěvku vysvětlila, že svět poskytování paliativní péče dětem není odlišný od světa dospělých. Za nejdůležitější pak považuje vzdělávání a školení v této oblasti, jakož i vydávání strategických dokumentů a vytváření koncepce péče o děti, dospívající a jejich rodiny. S tím souhlasí i poslankyně Romana Bělohlávková, dle níž lidé obvykle nevnímají, že potřeba zajištění důstojného umírání se netýká pouze dospělých osob, ale také dětí.

„Často si neuvědomujeme, že hranice mezi zdravím a nemocí je jak u dospělých, tak u dětí velmi křehká. Bohužel pak býváme zaskočeni. Proto jsem ráda, že pozvání na konferenci přijali také zástupci a podporovatelé dětské paliativní péče,“ uvedla.