Valná většina z asi 110 000 deportovaných byla převezena do některého z deseti táborů, označovaných jako Relocation Centers, zřizovaných vládní agenturou WRA (War Relocation Authority). Jelikož bylo ohromné množství lidí nuceno opustit nejen své domovy, ale i živnosti, vznikla jim značná finanční ztráta, za kterou je nikdo nekompenzoval. Jsou známé i případy úmrtí internovaných osob v táborech, např. v táboře Manzanar v Kalifornii zemřelo 146 „vězňů“.

V roce 1983, po dlouholetém snažení Japanese American Citizens League (Ligy japonsko-amerických občanů), americká vláda uznala odpovědnost za způsobená příkoří a uznala nespravedlivost tehdejší internační politiky. O pět let později, v roce 1988, bylo Kongresem Spojených států rozhodnuto o výši odškodnění pro dosud žijící oběti. Jednalo se o asi 60 000 Američanů, z nichž každý dostal jednorázové odškodnění 20 000 dolarů.