Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, já chci možná ještě poděkovat za vaši vstřícnost z hlediska projednání tohoto návrhu novely zákona zákoníku práce, protože jak budu nadále vysvětlovat, je to novela, která je velmi důležitá i z pohledu toho, že jsme ve velkém implementačním zpožděním a s EK také intenzivně komunikujeme v tom, že s námi zahájila řízení o tom, že tuto notifikaci nenaplňujeme, tak aby to neskončilo tím, že budeme platit zbytečné sankce v řádu desítek milionů Kč. A děkuji za to, že je možné to projednávat dnes a že tu schůze Senátu dnes probíhá.
Já chci uvést tuto novelu s tím, že důvod, proč ji primárně děláme, je transpozice dvou evropských směrnic. A to sice směrnice o transparentních a předvídatelných podmínkách. A zároveň směrnici o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob.
V první oblasti směrnice my především řešíme problematiku, která se dotýká lidí, kteří pracují na dohody o provedení práce. Jednak je to směrnice, která je opravdu už velmi dlouho neimplementovaná českým právním řádem a zákoníkem práce, navíc tady ještě došlo k situaci, že na základě stížností některých českých občanů, kteří aktivně také poukázali u EK na to, že oni, kteří pracují na dohody, tak nemají přijatelné pracovní podmínky. Často jsou to typově asi lidé, kteří kumulací dohod o provedení práce nahrazují plně třeba i pracovní poměr. Tak upozorňují na to, že pak v tomto režimu, a to je pravda, to je potřeba si přiznat, předvídatelnost v tento okamžik tady není. A není tady ani nějakým způsobem stanovený nárok na dovolenou. Takže my jsme na toto museli reagovat. Není to záměr, s kterým bych přišel já. A vnímám, že má také mnoho úskalí. Nicméně v tomto ohledu není moc prostoru, kde bychom mohli dokázat slevit z požadavků směrnice i v návaznosti už na judikáty evropského soudu, které byly v tomto ohledu také judikovány.
To znamená, my tady děláme úpravy, které směřují k tomu, aby lidé, kteří budou pracovat na dohody o provedení práce, měli základní informace od daného zaměstnavatele, kdy, ve kterých dnech, v jakých časech by činnost měli vykonávat. To si myslím, že není až tak problematické. To se dá zhojit v tom, že se ve smlouvě, která sjednává dohodu, vytyčí, že například se činnost vykonává v konkrétních dnech, v nějakém časovém rozpětí. Případně tam bude odkaz například na elektronickou komunikaci e-mailovou nebo SMS, například v okamžicích, kde jde o obory, kde je to závislé třeba na vývoji počasí. A toto si myslím, že je věc, která je aplikovatelná do praxe bez nějakých větších komplikací a problémů.
Druhou oblastí, která v oblasti dohod přichází nově, je věc, která se týká dovolených. To je okamžik, kdy daná dohoda trvá 28 po sobě jdoucích dnů. Není tam přerušení. V okamžiku, kdy se u pracovníka splní podmínka 28 dnů, 80 hodin odvedené práce, tak potom přichází moment, kdy buď daný pracovník má nárok na dovolenou nebo mu dovolená má být proplacena. Pokud to nenaplňuje tyto dvě podmínky a tu základní, 28 po sobě jdoucích, tak se to na to nevztahuje. To znamená, obavy, které vznášeli starostové, zástupci různých kulturních institucí, tak se v tomto ohledu nenaplňují, protože tito lidé, kteří mají dohody například na nějakém konkrétním kulturním představení apod., tak nenaplní tuto podmínku.
Pak se tato novelizace zabývá oblastí slaďování pracovního a soukromého života. Tady řešíme i oblast definice, za jakých okolností a s jakými ekonomickými dopady je možné uplatňovat režim práce z domova, kdy tady stanovujeme u některých skupin osob, že o to mohou zaměstnavatelé požádat. Když jsou to především třeba rodiče malých dětí, tak pak zaměstnavatel buď vyhoví. Pokud nevyhoví, tak aspoň musí toto zdůvodnit.
Stanovujeme tady také základní pravidla po dohodě s ministerstvem financí, kdy současný režim fungoval tak, a zákon hovořil, že pokud vzniknou nějaké náklady na straně zaměstnance, pokud pracuje z domova, tak je tu povinnost zaměstnavatele ji uhradit. Byl to poměrně velký problém v aplikační praxi, kdy pak někdy bylo obtížné při finančních kontrolách přesně definovat, které náklady vznikly, v jakém rozsahu byly zaplaceny, zdali to bylo vždy v souladu s pohledem finanční a daňové kontroly. Proto jsme se dohodli na třech režimech. To znamená, buď to je pokračování současného stavu, nebo je práce z domova zaměstnaneckým benefitem, tudíž tam není žádná finanční kompenzace za případné náklady, jako je svícení, teplo, voda a tak dále. A nebo třetí režim, a to je, že tam je základní paušál, který byl stanoven odborným posouzením na základě dat. A je možné tento paušál použít a bude akceptován logicky potom i případnými kontrolami finančního úřadu. Toto jsme prodiskutovali i se zaměstnavateli, zaměstnanci. A na tomto novém režimu, který do toho vnášíme, je shoda.
Pak jsme také ještě udělali úpravu, která už jde nad rámec těch dvou směrnic, která se týká alespoň částečného posunu v oblasti digitalizace, pokud jde o pracovněprávní dokumentaci. Potýkali jsme se s tím velmi intenzivně v době covidu, kdy jsme vnímali to, že dnešní zákoník práce zná pouze fyzické papírové dokumenty. A nutnost toho, že tyto smluvní vztahy, jejich dodatky, jsou vždy realizovány pouze touto papírovou formou. Takže na základě i tohoto období, této zkušenosti přinášíme to, aby po dohodě, se souhlasem zaměstnance bylo možné realizovat tuto komunikaci i elektronicky. Podotýkám, velmi po tom volají i velké společnosti, které v ČR mají své centrály například, ze kterých spravují třeba pobočkovou síť v celé střední a středovýchodní Evropě.
I pro ně je toto věc, která by přinesla významné ulehčení, protože mnoho zaměstnanců pobývá často mimo území ČR. Vůbec problém s nimi je potom řádně sjednat veškeré dodatky a úpravy toho pracovně-právního vztahu jsou v dnešní době extrémně složité a zbytečně nákladné. Znamená to nejenom ty faktické finanční náklady, ale i velkou, zbytečnou práci těch lidí, kteří se věnují té problematice na jednotlivých personálních odděleních. To je oblast, která tady byla ještě doplněna.
Potom jsme také na základě jednání především zdravotního výboru Poslanecké sněmovny přijali na půdě sněmovny úpravu, která se týká toho režimu práce na dohodu, kdy sněmovní zdravotní výbor napříč politickými stranami přijal doporučení, že máme realizovat tuto úpravu, i následně tento pozměňovací návrh načetl kolega Vít Kaňkovský, bylo to na základě připravené legislativní úpravy z MPSV, která se opírá o výjimku v evropském právu, kterou už ČR v minulosti aplikovala, může ji znova aplikovat. Já jsem toto podrobně vysvětloval jak na sociálním, tak také na zdravotním výboru Senátu, posílali jsme k tomu vám všem i velmi podrobnou argumentaci, která samozřejmě odkazuje i právě na evropské právo. Podotýkám, všechny okolní státy kolem nás tuto výjimku mají v případě právě lékařů aplikovanou, takže neplatí argumenty, že někde v Německu, v Rakousku toto není.
Jenom chci říci, jsem si vědom toho, že ta personální otázka ve zdravotnictví je opravdu specifická, je hodně složitá. Nejsem úplně ten, kdo by dokázal všechny tyto aspekty, problémy vyřešit. Nicméně snažili jsme se v rámci mantinelů, které nám právo dává, najít legitimní legální cestu, jak v těchto případech vyjít vstříc těm, kteří jsou odpovědní za chod zdravotnických zařízení. Co chci tady jasně zdůraznit, je to, že na základě dobrovolnosti, nemůže to žádný ředitel, žádný vedoucí pracovník vynucovat, musí s tím ten daný lékař, lékařka souhlasit, je na to i přísnější režim z hlediska evidence a z hlediska kontrol inspekčního orgánu, v tomto případě Inspektorátu práce.
Jasně jsem také řekl na zdravotním výboru, že budu rád, když se podaří najít i jiné cesty, jak toto řešit opravdu dlouhodobě, systematicky a trvale. Víme, že tady budeme mít zhruba do roku novelu zákoníku práce, která bude řešit otázku implementace pravidelné valorizace minimální mzdy. My na ní pracujeme. Pokud do té doby ministerstvo zdravotnictví, odborná lékařská veřejnost, politická reprezentace napříč dokáže se shodnout na jiném, lepším, systémovém řešení, velmi rád ho podpořím a tuto úpravu zákoníku práce klidně můžeme vyjmout.
Tolik za mě aspoň stručné vysvětlení. Myslím si, že určitě bude prostor potom v té debatě se vyjadřovat k některým dalším poznatkům, návrhům pozměňovacím, případně názorům. Jenom chci tady říci, že vnímám pozměňovací návrhy, které tady byly načteny. My jsme si opravdu dali tu práci, že jsme i na základě podnětů, které přišly jak od kolegů z klubu, sněmovního ODS i kolegů TOP 09 i případně dalších, že jsme znovu otevírali jednání s komisí, znovu i třeba naši europoslanci někteří se do toho zapojili. Hledali jsme cesty, jestli nemůžeme být ještě, řekněme, flexibilnější, mírnější třeba u té úpravy dohod. Ale prostě jsme dnes v situaci, kdy nemůžeme už jít dál, nemůžeme to ještě více rozvolnit, byť některé vaše návrhy k tomu míří. Vaše zdůvodnění budou z pohledu na praxi logická. Ale pokud jsme součástí nějakého společenství států, pokud jsme si řekli, že mají platit alespoň nějaká rámcová legislativní pravidla, já teď jako ministr zodpovědný za tuto oblast říkám: Bohužel žádnému z těchto pozměňovacích návrhů tady nemohu vyjít vstříc, protože si budu vědom toho, že by to znamenalo, že nebudeme implementovat a budeme v té situaci od září, že nám ta sankce nebude hrozit, ale my už začneme reálně platit.
Kdokoliv se můžete zeptat i některých europoslanců, třeba Luděk Niedermayer se taky o to snažil, ještě prověřovat, i on sám na kompetentních orgánech, jestli je tady prostor to ještě někam posunout. Já jsem se o to opakovaně snažil, protože samozřejmě jsem člověk, který pracoval i v tom privátním prostředí 8 let, ve firmách, sjednával jsem dohody s lidmi, kteří pro ty firmy pracovali. Slyšel jsem spoustu konkrétních debat, které jsem vedl se starosty, s řediteli různých typů kulturních institucí, ale prostě nejsme schopni už dále ten systém upravit a rozvolnit.
Mrzí mě to, že tady předstupuji před vás v situaci, kdy opravdu už jsme za minutu dvanáct, bohužel implementace měla být udělaná do srpna 2022, což by v normálním případě znamenalo, že když jsem nastoupil jako ministr, tak by ta novela zákona byla minimálně někde v prvním čtení ve sněmovně. Ale na té novele zákoníku práce nebylo odpracováno vůbec nic, takže my jsme se snažili toto odpracovat, musím říct, že meziresortní připomínkové řízení bylo hodně bohaté, sešlo se několik set připomínek, z toho více než 100 zásadních. My jsme to poctivě vypořádávávali, na tripartitě projednávali a předkládám tedy tento návrh zákon zákoníku práce a prosím o vaši podporu. Děkuji za vaši pozornost.
