já se pokusím vysvobodit pana kandidáta z té situace, ze které je, tím, že dám otázku někomu jinému. Já vím, že vy dvě si to užíváte, to je tak vždycky, když jeden... když si mě nevšímají a dostávají co proto ti ostatní, je to vždycky příjemné, ale skutečně je to tak, že věřím, že my soudci nejsme a posuzujeme ty aspekty takto. Dokonce si myslím, že když některé věci se neprojednaly ve výborech tak nakonec je dobře, že je vidět, že se plénum této otázce věnuje vážně a trápí nás to. A to především proto, že byť tedy všichni tři určitým způsobem kandidáti se zmínili o tom, že ústavní soud by měl být zdrženlivý atd. atd., tak bohužel vás můžu ubezpečit, že se nemýlíte.

Ale mýlíte se v tom, že on takový není v očích společnosti. V očích společnosti je to tak, že – a nakonec to slyšíte i z těch vyjádření tady – jediný, kdo může nakonec rozhodnout, je soud. Dokonce to, co tady bylo řečeno předřečnicí, tak jaksi k tomu i taky směřuje. Naše společnost je tak založená, hodnoty, které má, tak je to občanská společnost, tak soudu a potažmo Ústavního soudu, před tím musí mít respekt i pan prezident, protože i jeho, i on může být posuzován, nikým jiným tedy než Ústavním soudem. A to nemluvím o volbách, to mluvím o jednotlivých návrzích.

Takže Ústavní soud má tedy v tuto, tedy v očích veřejnosti, i v našich očích tuto zásadní roli. Ta role je ještě zvýrazněna tím, že některá jeho rozhodnutí jsou tak zásadní, že mění pohled na určité kauzy v právu, které se potom promítnout mnohdy ve velmi dobrém do rozhodování těch obecných soudů. A to si myslím, že proto je potřeba vědět, že lidé, kteří tam jsou, tak ano, každý z nich je odborníkem na určitý úsek práva, ale spolu dohromady dokáží znát, ctít a vykládat – a rozhodovat nejenom právo, ale zároveň v těch případech, kde se dokonce rozhodne řekněme podle Základní listiny práv a svobod, na kterou se už Ústavní soud několikrát odvolal s tím, že ta rozhodnutí právní čistě soudů nižších byla v tomto smyslu nesprávná. A to si myslím, že je... tím pádem klade na ty hodnotové, řekněme na hodnotovou připravenost... že na ně klade velké nároky.

Úplně jsem nerozuměl panu prezidentovi, když odcházel, zdálo se mi, že tak odešel jakoby nerad – tedy že rád odešel a že mu tady asi nebylo moc dobře, tak to, že všichni odjeli do Rakouska z jeho kanceláře, kteří ho provázeli, je zřejmě chyba, to se k tomu přikládám, takže vás opustili de facto. Teď jste takoví sirotci. Hradní sirotci. Ale snad vám ani nám to neuškodí. A nepromítne se to do toho našeho jednání. Ale faktem je, že ta vyváženost Ústavního soudu, kdy americký prezident si své sponzory a kamarády, protože je to tam zvykem, nominuje do svých, do diplomatických funkcí a nikomu to nepřipadá divné, tak tady prostě v případě Ústavního soudu to doufám tak není. A k tomu ale směřuje nebo bude směřovat ten můj druhý dotaz.

Protože se objevilo tedy na serverech a všichni senátoři dostali, a nebylo to tady zodpovězeno, to, že paní kandidátka, tedy Kateřina Ronovská, několik let působí v nadace Independent Press, která vlastní majoritní podíl v levicovém Deníku N. A paní Ronovská je zmíněna již, tady píší, že je v zakládací listině nadace z roku 2020. Tuto nadaci údajně založili nějací vlivní donátoři tedy, podnikatelé. A tito podnikatelé, zase nebudu to číst celé, asi jste to všichni senátoři četli, dostali jste to, tak potom podporovali kampaň Václava... pardon, Petra Pavla.

A ten závěr z toho je, že by tam mohlo být nějaké propojení, kdy by tady mohl být nějaký střet zájmů. Nebo kdyby na paní Kateřinu Ronovskou mohl být vyvíjen řekněme v tomto smyslu... nebo že by se mohla cítit nesvobodně. Takže já myslím, že dostali jsme to všichni – doufám, že jste to dostala i vy. Takže budu rád, když se k tomu vyjádříte, protože jste to tak neudělala před tím. Uzavřu tedy ještě, když jsem skončil, tedy mluvil o panu prezidentovi – já to beru tak, že pan prezident sám, jako bývalý člen KSČ, má samozřejmě v tomto případě menší citlivost pro ty věci, protože sám jaksi už v kampani nějak tu věc vyhodnotil.

No a to samozřejmě může narážet, tím tak nějak odpovídám na ty názory nebo otázky, které tady máme. Ale vrátím se skutečně k tomu, že ty hodnotové otázky jsou velmi důležité. A znova to řeknu, už jsem to říkal minule. Já osobně jsem přesvědčen, že většina z nás ví, co je člověk s konzervativními nebo více konzervativními a více liberálními názory, že to dokážeme odlišit, měl by to dokázat i pan prezident. A chápu – a teď to říkám neironicky – že v případě vojáka tyto otázky on asi řešit nikdy nemusel. Jako chápete to? To tak je prostě. Voják je voják, ten tu filozofie prostě řešit nemusí. On vydává a hlavně plní rozkazy, takže tam ta situace lidská je jiná. Nicméně tady si myslím, že to důležité je.

A pak jednu věc – paní kolegyně Kovářová tady dala nějaký dotaz, jedná se o to, jestli jednotliví kandidáti více preferují řekněme tu konzervativní právě a přirozenou stránku, to znamená, že v Ústavě by případě mohlo být zakotveno, že, protože se to zpochybňuje, to je ten důvod, že přirozená rodina je otec, matka a dítě, a byl bych rád, kdyby – a myslím si, že tady to není méně místě, protože tady neprobíhá žádný soud, tedy především jednání Ústavního soudu, a dokonce bych to vyjmul z té kontradikce nějaké. Prostě já mám ten názor, že to tak je. A někdo jiný řekne – já mám názor jiný. A já jsem se ptal kandidátů, jestli jsou pro manželství pro všechny. A jedna paní kandidátka jasně řekla: „Já ano.“ A já si toho strašně vážím.

Já bych totiž nechtěl, aby Ústavní soud byl složen jen z konzervativních lidí. Ústavní soud má být opravdu odrazem společnosti. A jediný rozdíl je, že ti lidé splní všechny podmínky, které na ně klade zákon, jací mají být – jako vzdělání atd. – a zároveň, že jsou to lidi, kteří jsou autoritami ve svém oboru. Ale zároveň, a to je ta podstatná část, to znamená, nechci říct nadstavba, to by znělo příliš „předlistopadově“, ale ta situace je taková, že my bychom měli vědět.

Není možné říct – jako víte co, já to možná někdy budu soudit. A schovat se za to. To potom se nemusíme dozvědět vůbec nic, protože soudit se dá úplně všechno. Ale jestli já si to myslím, nebo ne, že tento směr, toto směřování společnosti je správně, a tady je právě potom to, že když ten kandidát řekne, že on to potom bude někdy soudit, tak si dobře uvědomuje, že může otočit to směřování společnosti jinam.

No a proto by bylo dobře, abychom my, kteří vás volíme, tak to věděli. Takže já bych potom poprosil, jestli je možné odpovědět na ten dotaz, aby to nezůstalo tady jaksi nevyřčeno. A ať dopadne, jak dopadnete, jednotliví kandidáti po té slabě, tak aby tady nezůstala nějaká velká pachuť. Což tedy u pana kandidáta Fremra, už podle toho, jak se tváříte, tak to nevypadá příliš šťastně. Ale faktem je, že vemte to tak, že mi, kteří už jsme byli vyšetřováni, tak my jsme se tak cítili někteří mnoho let, jak vy se cítíte teď chvíli.

A protože ten tlak – a samozřejmě myslím ti, kteří třeba nic neudělali, jenom na ně byla plivnuta slina. A to, že tady projednáváme termíny, jako je pravda, jako je lež, nepravda, anebo taky chyba, nebo nepřesné vyjádření, tak to v rámci soudu je velmi zajímavé, protože v rámci toho, co jsem prožil já 3 roky, tak potom bylo řečeno, že ta oznamovatelka mluvila nepravdu. A ne lež, protože do ní byla vmanipulována.

Takže i tyto pojmy, i to, že to tady probíráme, tak vlastně tisíce lidí prožívají na svém těle jindy, a nejenom hodiny nebo hodinu dvě tři, ale celé měsíce, aby se ukázalo, zda tedy jsou vinní, nevinní, a nakonec všichni víte, že i zde může být při konečném výroku, tak nakonec i ten nemusí být třeba nakonec spravedlivý, ale je to prostě výrok. Takže díky za to, že odpovíte na minimálně jednu otázku paní senátorky Kovářové, to bych byl rád. A taky děkuji za tu odpověď, kterou mi dáte vy. Děkuji.