Vystupuji tady kvůli dvěma pozměňujícím návrhům, ten první se týká uplatnění tichého vína jako uznatelného daňového nákladu, jako propagačního daru podnikatelům. Já to nechce celé opakovat, já jsem asi tak 14 minut zvládl mluvit včera, než jsme to tady zavřeli, takže jenom velice stručně zrekapituluji, že vládní návrh ruší uplatnění tichého vína jako reklamního či propagačního daru. Já jsem zde včera přednesl, že si myslím, že to není šťastný nápad, že to není dobrý krok, a to z toho důvodu, že sice tiché víno je v tuto chvíli formálně v rámci předpisů Evropské unie zařazeno jako komodita podléhající spotřební dani, ale fakticky v České republice česká nebo moravská vína spotřební dani nepodléhají. Je to jiná debata. Je to debata, která se vede. Já jsem zaregistroval, že se bude zřizovat nějaká komise, ale jestliže v tuto chvíli tiché víno spotřební dani nepodléhá, tak z mého pohledu ani nedává smysl, abychom na toto zboží nahlíželi jako na podléhající spotřební dani. A pak je tedy správná právní úprava, která v tuto chvíli platí.

A moje otázka pro pana ministra financí je pořád stejná. Co to přinese českému rozpočtu?

Proč je to předkládáno v rámci konsolidace veřejných rozpočtů? Ať mi, prosím vás, vyčíslí, co se na tom tedy ušetří? Za mě, jsem laik, nejsem ekonom, tak bych ještě pochopil, že se zruší všechny propagační předměty, všechny propagační dary. Ale proč zrovna jenom to tiché víno? A jde mi o to vyčíslení, jde mi o to exaktní vyčíslení a pana ministra už tady mám, tak on mi určitě odpoví, co to přináší našemu rozpočtu. Já jsem v rámci odůvodnění toho pozměňujícího návrhu říkal, nebo tady píšu, že až 40 % některých typů vinařství, hlavně těch menších a středních, prodají svoje víno tímto způsobem. Zkuste si, prosím, do Googlu dát víno jako dar a vyjedou vám různé možnosti, že můžete si to víno koupit, dám si tam etiketu svoji společnosti nebo své a můžete to uplatnit v rámci propagace své právnické osoby. Například.

Z dokladů, které mám k dispozici od Vinařského fondu, tak dokonce říkají, že není statistika, která by uváděla, jaký podíl na prodejích činí dárková vína z celku. Současně ale víme z dotazování vinařských subjektů, že primárně pro subjekty v kategorii malá a střední vína to máte 50 000 do 250 000 láhví činí tato forma prodeje v průměru 40 %. Evidujeme případy firem, které jsou na 60 až 70 % toho, co se této formy prodeje týká.

Já jsem chtěl jenom podotknout, protože řešíme tu státní rozpočty, konsolidaci, ale z nějakého hlediska národohospodářského, z nějakého hlediska stimulace tohoto sektoru a podpory vinařství mi to opravdu nedává smysl a je na to extrémně nevhodná doba. Protože oni se ještě úplně nevzpamatovali z covidu a z poklesu prodejů. To jsem tady taky včera ukazoval. Já už to opravdu se snažím nějakým způsobem zkracovat, že opravdu se předpokládá klučení vinic v rozsahu cca 1 400 hektarů v roce 2024, protože klesá prodej těm moravským vinařům. Takže ubývá našich vinic a nikoho to nezajímá. Já jsem to tady včera adresoval na pana ministra zemědělství. Nedobrali jsme se žádného výsledku, ale já si myslím, že to není jenom o nějaké komoditě, že to prostě nemůžeme brát jenom jako alkohol. Ona je to součást nějaké krajinotvorby, nějakých tradic. Potom tam najedou desetitisíce, statisíce turistů na Pálavu a kochají se, obdivují naše vinice. A tady vlastně v důsledku nešťastných kroků vlády dochází k poškození tohoto podnikání, k poškození tohoto byznysu. Já tedy zopakuju, pan ministr tady nebyl, jestli oni mají nějakou exaktní studii, co to přinese státnímu rozpočtu, když ti lidé nebudou kupovat třeba ta vína, ale budou kupovat třeba čokoládu. Je to legitimní dotaz.

Já totiž, pane ministře, vy jste tu nebyl, já jsem vám děkoval před chvílí, že byl konstruktivní přístup, co se týče té včelařské problematiky. A jestli bychom té vzácné atmosféry spolupráce nemohli využít ještě i co se týče tichých vín a bavit se tady normálně. Já nechci být útočný, protože když se to jednou povedlo, tak by se to mohlo povést ještě podruhé.

A já jsem tady včera dával takový příklad spíš jako úsměvný, ale opravdu Finsko si požádalo o statut vinařské země, protože zjistili, že už je to zajímavé z hlediska dotačních pobídek. Protože oni předtím byli nějaké to severské zemědělství a já nejsem odborník; a Švédové jsou vinařská země. Já jsem třeba byl nedávno s komisí pro činnost Poslanecké sněmovny v Norsku a tam jsme si povídali o tom, že vlastně v Norsku nemají žádné zahraniční řetězce prodejní. Oni to mají všecko v norských rukou, má to pár norských rodin. Ale oni na to nemají zákon, oni to dělají, protože mají v sobě ten patriotismus a oni tam nikoho cizího nepustili. My máme největší koncentraci řetězců v Evropě. Tak já bych poprosil, abychom se na to nedívali čistě matematicky, jak tady říkal včera pan ministr, ale i trošku z hlediska nějakého patriotismu a podpory moravského vinařství. A jestli by se přece jenom nenašla nějaká shoda, já ten pozměňující návrh načítám, načtu, jestli bychom ten zákon neměli zkrátka ještě teď nechat být, protože na to není dobrá doba. Ještě spousta mají plné sklepy z covidu, ještě neprodali prostě ty zásoby, co mají. A že bychom to nechali na tu debatu, kterou inicioval pan ministr zemědělství Výborný, zřídil jste nějakou meziresortní komisi a chce to řešit v rámci harmonizace evropského práva, čemuž rozumím a asi to dává smysl.

Já totiž jsem to tady včera říkal, já nejsem žádný vinař, Kroměříž není žádná vinařská oblast. A i kolega Smetana to bude namítat, ano, máme arcibiskupské sklepy a máme v městském znaku vinařské nože, ale už se u nás žádná réva nepěstuje. Já nemám v rodině žádného vinaře, já prostě jenom toto vidím jako určitou nespravedlnost a že to je nešťastný krok, a proto tady o tom mluvím.

A když si dokážou pomoct Finové, Švédové, když si možná pomůžou Norové a my jsme vinařská země, tak bychom taky pro ten statut měli něco dělat a měli bychom zabránit tomu, aby těch vinic u nás ubývalo a měli bychom ty vinaře nějak podpořit. Proto budu rád, když mi pan ministr odpoví, jestli má nějaká čísla, abychom se od toho nějakým způsobem odpíchli a pokračovali v debatě. To je jeden můj pozměňující návrh.

Vzhledem k tomu, že tady tím zákonem o konsolidaci veřejných rozpočtů bylo dotčeno celkem 63 zákonů, bylo dotčeno i 20 zákonů, které se víceméně týkají ústavně-právního výboru, proto jsme také tuto materii probírali v rámci ústavně-právního výboru. My jsme se většinově bavili o platech soudců a ústavních činitelů a to bych s dovolením přenechal své kolegyni Válkové, protože ta to má připravené. A navíc předsedala včera podvýboru ústavně-právního výboru pro justici, měla pozvány špičky justice a státního zastupitelství a ona vás seznámí s výsledky toho jednání. Ale mimo jiné byl otevřen zákon o advokacii.

Proto jsem si dovolil využít této příležitosti a načtu pozměňující návrh týkající se zákona o advokacii. Je to jednoduchá změna, která reaguje na skutečnost, že advokátní komora se snaží kárně posuzovat politické aktivity advokátů, což je v kontextu dnešní doby a současné úpravy poměrně ojedinělé, ne poměrně, to je ojedinělé jednání profesní komory zřízené ze zákona. Nedělá to ani lékařská komora, nedělá to lékárnická komora nebo jiné profesní komory s obligatorním členstvím? Možná jste zachytili dokonce včera článek o tom, jak nějaký lékař, který je členem SPD, tak vyvěšuje ve své ordinaci z pohledu mnohých nevhodné příspěvky týkající se jeho názorových oponentů, že se to nelíbí pacientům, stěžovali si na lékařskou komoru. Mně se některé ty příspěvky taky nelíbily, protože si myslím, že jsou za hranou. Nicméně lékařská komora se vyjádřila, že s tím nemá co společného, že to nebude řešit, protože jí to nepřísluší. Ale advokátní komora advokáty řeší a řeší je čím dál častěji a řeší je v době, kdy skloňujeme téměř každý den termíny, jako je narativ, dezinformace a kdy si s institutem poplašné zprávy někdy neví rady ani orgány činné v trestním řízení. Máme zde snad 70 lidí v České republice, kteří jsou v současné době stíháni za své verbální projevy. A do toho vstupuje advokátní komora a skutečně zahajuje kárná řízení se svými členy.

Já bych tady v této souvislosti možná rád použil text, blog advokáta Zdeňka Koudelky, který tady na internetu přednesl takový určitý zajímavý případ, že v říjnu 2002 napsal Jindřich Reichl na Facebook - a já se opravdu nezastávám Jindřicha Reichla a jeho názoru - on tady prostě napsal, že vládní političky Pekarová Adamová, Černochová, Drábová označil za zastydlé puberťačky a napsal tam text, že - byl to citát držitele Nobelovy ceny Ernsta Hemingwaye - Věřím, že všichni ti, kteří těží z války a přispívají k jejímu vzniku, by měli být zastřeleni hned první den občany své země. Bez toho, že by konkrétně uvedl, že zdroj je Ernst Hemingway. A že citoval z té knihy. V tuto chvíli je proti němu vedena kárná žaloba.

Já si nemyslím a vím o více takových případech, nemyslím si, že to je šťastný nápad. Advokáti jsou totiž už tradičně politicky činní a někdy si vysloužili pronásledováni od vládní moci, už v minulosti.

Politiku dělali v různých stranách. Můžu připomenout demokrata Aloise Rašína, který byl v roce 1916 odsouzen k trestu smrti a zachránila ho akorát milost nového císaře Karla. Pak se stal ministrem financí. Advokátem byl třeba například i komunista a pozdější ministr zahraničí Vladimír Clementis, který taky skončil následně na popravišti. U něho dělal mimochodem koncipienta Gustav Husák, který následně byl odsouzen také a dostal doživotí. Ale nikdy nebyli tito advokáti posuzováni a pronásledováni advokátní komorou za svoji politickou činnost.

Je pravda, že předseda advokátní komory se k případu Jindřicha Rajchla nepřímo vyjádřil, když říkal 22. února v advokátním deníku: "Domnívám se, že v dané situaci je na místě apelovat na politicky angažované advokáty a advokátky, a to zejména ty, kteří se v rámci politické soutěže orientují na skupiny voličů, jež nejsou spokojeny se stávajícím demokratickým systémem a převažující zahraničně politickou orientací České republiky, aby zvážili, zda by neměli po dobu své politické angažovanosti výkon advokacie pozastavit, aby jejich projevy nebyly dávány do souvislosti s advokacií. Byl bych velmi rád, aby si tyto kolegyně a kolegové uvědomili, že pro řadu advokátek a advokátů nejsou jejich projevy přijatelné a mají potřebu se od nich distancovat. Vzhledem k tomu, že členství v České advokátní komoře je nezbytnou podmínkou výkonu advokacie, se však nemohou advokátky a advokáti, pro něž je advokacie jediným povoláním, od výše zmíněných projevů distancovat tím, že by z České advokátní komory vystoupili."

Takže aby nemuseli někteří vystupovat, že se jim nelíbí něco, co říkají ti druzí, tak by měli vystoupit ti první. Ale důležité je, aby to bylo - já to znovu budu citovat: " V souladu s převažující zahraničně-politickou orientací. Když máte jiný názor - a samozřejmě advokáti jsou lidi jako všichni ostatní a jsou tam zastoupeny všechny politické názory z celého politického spektra - ale přece nemůžete nyní trestat část komory proto, že budou mít jinou orientaci, než je ta, která převažuje v zahraniční politice této vlády. Tak si sami odpovězte na tu otázku, jestli je to v pořádku.

Protože jak tady dál píše pan kolega, my jsme třeba před druhou světovou válkou měli zahraniční politickou orientaci na Německo a další státy. Nebo respektive v roce 1939, kdy už u nás vlastně sílily nějaké fašizující tendence. Měli jsme nějakou zahraniční politiku v dobách Sovětského svazu. Dneska se orientujeme na jiné mocnosti, máme jiná centra. Ale to přece ještě neznamená, že by advokáti neměli právo proti vládě vystupovat, nebo jim naopak měli podkuřovat. To přece není podstatou advokacie.

Stejně tak by neměla mít advokátní komora právo toto posuzovat. Advokátní komora by neměla vstupovat do politiky. Advokátní komora má hájit zájmy advokátů. To bych ještě rád připomněl, že to taky stojí nějaké peníze, které my advokáti dáváme v rámci svých příspěvků a myslím si, že by ty peníze se mohly vynaložit perspektivněji.

Dříve byla kritizována poměrně často lékařská komora, hlavně za pana předsedy Davida Ratha, který ji využíval k nějakým politickým účelům. Já si myslím, že ty profesní komory by měly být maximálně odpolitizované. Já si pomůžu samozřejmě ještě tím jedním nejslavnějším citátem Voltaira, který nikdy neřekl, který napsala nějaká jeho životopiskyně následně nebo autorka divadelní hry, a to: "Nesouhlasím s jediným slovem, které říkáte, ale do smrti budu hájit vaše právo to říkat." To se týká mě a Jindřicha Rajchla. Mně se nemusí líbit, co ten pán říká, ale moc bych si přál, aby ho advokátní komora za to nějakým způsobem nepostihovala. Vrchol absurdity je, že je to citát Hemingwaye.

Myslím si, že advokátní komora na to ani nemá aparát, ani na to nemá prostě někdy dostatečnou autoritu, aby dělala a suplovala to, co má dělat stát. Víte, že orgány činné v trestním řízení mají samy problémy s tím, co je to poplašná zpráva a jak vlastně jsou někdy zpochybnitelné ty obžaloby a ty jednotlivé procesy.

Já tady nechci zdržovat déle. Vím, že zde byly už nějaké dřívější kauzy, které nakonec skončily u soudu a ta advokátka byla zproštěna, to rozhodnutí advokátní komory bylo zrušeno. Já jsem byl kárně šetřen a posuzován za to, že nějaký kolega advokát oznámil na advokátní komoru, že jsem porušil důstojnost advokátního stavu, když jsem šel za Milošem Zemanem do nemocnice. Ta advokátní komora se tím skutečně zabývala, nakonec to bylo odloženo. Ale ptám se, jestli to má advokátní komora zapotřebí?

Takže já jsem vás teď vtáhl do našeho advokátního prostředí. Pro někoho je to marginálie, nebo je to spíš jenom otázka pár tisíc jedinců. Opravdu bych nerad, aby tímto feudálním způsobem naše komora postupovala a fungovala. Proto jsem si připravil krátký pozměňující návrh, který mění § 17 zákona o advokacii, který říká, že advokát, zejména při výkonu advokacie, postupuje tak, aby nesnižoval důstojnost a vážnost tohoto stavu. Tak já škrtám to slovíčko "zejména" a aby se nadále posuzovali advokáti jenom v rámci činnosti výkonu advokacie. Tak, jako to mají doktoři, tak, jako to mají lékárníci, tak, jako to mají architekti, tak, jako to mají prostě všichni, kteří jsou zapsáni v nějakých komorách. Myslím, že to pomůže všem, uvolní to napětí a přispějeme tím ke svobodě slova.

Je to pozměňovací návrh, který už jsem tedy nějak předběžně zkusil projednat s předsedou advokátní komory i s ministrem spravedlnosti. Ale hlavně není to o penězích, vůbec se to netýká konsolidace veřejných rozpočtů. Proto bych byl rád, kdybychom využili času do třetího čtení k nějaké debatě, asi odborné, spíše mezi těmi, kterých se to týká, a abychom došli třeba k nějakému závěru. Třeba by se potom našla podpora i u části podobně smýšlejících poslanců vládní koalice. Děkuji vám za pozornost i za případnou odpověď. (Potlesk z řad poslanců ANO.)