Začnu názvem „senior park“, který autor článku nejspíše převzal z komerčního názvu jednoho z podnikatelských subjektů, který ale považuji za krajně nevhodný a dehonestující problematiku seniorského bydlení. Tento název ve mně vyvolává negativní konotace. Zavání mi urputnou potřebou společnost stále nějak dělit a segregovat a evokuje ve mně oblast obklopenou plotem, za nímž se plouží postavy důchodců. Doporučoval bych proto tento termín ponechat pro skutečné parky a sady Nechci, abychom vedle ZOO parků, dinoparků, technologických a industriálních parků měli i senior parky.

Mnohem více mě děsí, a to není problémem autora, který situaci jen popisuje, že hovoříme o „byznysu“. Ano, demografický vývoj u nás i v Evropě je neodvratitelný a zastoupení seniorů v naší společnosti poroste poměrně rychlým tempem. Je logické, že se tomu přizpůsobuje marketing mezinárodních a tuzemských společností a senioři získávají na váze jako jejich cílová skupina.  To vše je byznys. Příčí se mi ale, aby tak citlivé a životně důležité téma, jako je seniorské bydlení, bylo ponecháno pouze trhu a bylo jenom součástí „byznysu“. Existuje již řada neúspěšných případů (namátkou Residence Classis v Průhonicích, Rezidence Ambra v Luhačovicích, Senior dům v Českých Budějovicích), které byly tzv. podnikatelskými záměry a které jejich developeři nakonec nezvládli a zbylo po nich velké zklamání a mnohdy také majetková újma jejich klientů. Spousta dalších záměrů ani neopustila stránky podnikatelských projektů. Ono totiž zajištění bydlení pro seniory má svá specifika a nelze jej proto chápat jen a pouze jako „byznys“.

A to se dostáváme ke třetímu – klíčovému – bodu. Tím je stát, respektive vláda, která s danou iniciativou přišla. Proč opět přihrává peníze Smetkům (H-Systém) a Snášelům (Senior Resort), kteří za ně postaví předražené projekty bez záruky, že z nich opravdu bude bydlení určené seniorům po celou dobu jejich života? Proč nejsou úvěry orientovány na municipální sféru nebo na poskytovatele sociálních služeb (neziskové společnosti), kteří se této problematice dlouhodobě věnují?  Proč vláda nejdříve neupraví legislativu, která by seniorům – budoucím klientům - těchto projektů poskytla záruky, že je nikdo neokrade a nebudou, poté co si za všechny svoje úspory koupí byt v seniorském domě, vystaveni riziku, že o něho vlivem nečestného jednání tzv. investorů přijdou.

A proto se nakonec ptám: Opravdu je tento krok vlády krokem k bezpečné budoucnosti našich starších spoluobčanů?