A dostat na pracovní trh další kvalifikovanou pracovní sílu. Je objektivním faktem, že už čtvrtým rokem je státní rozpočet zatížen enormními mimořádnými výdaji. Byla to koronavirová opatření, tlumení sociálních dopadů z energetické krize i náklady spojené s válkou na Ukrajině. To je kontinuální zátěž, kterou musíme řešit. A zátěž, která tady dlouhé roky nebyla. V důsledku toho vláda stojí před nebývalým schodkem státního rozpočtu, jehož řešení ještě komplikuje krize průběžného důchodového systému. Krize, za kterou dle mého názoru nese ale čistě odpovědnost tato vláda, protože nedokázala zkrotit inflaci způsobenou vysokými cenami energií. Kdyby včas zastropovala ceny u výrobců, tak by nedošlo k mimořádným valorizacím a důchodový účet by se nepropadl tak hluboko do těch červených čísel.
Vláda předložila občanům záchranný balíček, který se pokouší vyvolat dojem, že zachraňuje ekonomiku. Nezachraňuje. Zachraňuje pouze státní rozpočet, a to způsobem, který bude mít pro ekonomiku jednoznačně negativní dopady, což tvrdí i sami odborníci Ministerstva financí, kteří uvádí v důvodové zprávě k daňovému balíčku, že je protirůstový a snižuje růst o 0,4 %. Navýšení daní spojené s destabilizací systému DPH mít kladný dopad na ekonomiku z podstaty věci nemůže. Řešení, o které se vláda pokouší, má jen jednu jednotící ideu. Sehnat peníze do rozpočtu a ber, kde ber. Co by se vyplatilo? Tak rozhodně by se vyplatilo podpořit těch 600 000 živnostníků, které máme. Vytvářejí dost podstatnou nabídku i poptávku služeb a od státu tu vlastně vůbec nic nechtějí. Přejí si jenom, abychom se jim nepletli do jejich podnikání. Když na ně stát zatlačí přespříliš, dojde k tomu, že rezignují na své podnikání a přijdeme o tyto především služby.
Státní zaměstnanec sice je důležitý, ale pro stát nevydělává. Daně může platit jako mourovatý, ale v hospodaření státu je pouze nákladovou položkou. A ještě tu máme 400 000 OSVČ na vedlejší činnost. Ti si přivydělávají k hlavnímu zaměstnání. Pokud se jim to nevyplatí, mohou to zabalit a rodinný rozpočet si dorovnají například tou formou, že si půjdou pro dávky. OSVČ nejde o málo, jde o navýšení zdravotního pojištění o přibližně 10 % a jde o navýšení základu pro výpočet sociálního pojištění o 15 % v příštích třech letech. Údajně je to pro jejich dobro. A prý to jednou pocítí na svých důchodech. Jestli je to taková výhra, ale těžko říci. Kdo si na důchod nespoří sám stejně se státním důchodem, do budoucna může dopadnout jako ti sedláci u Chlumce.
A já si tak říkám, proč je přístup k OSVČ tak macešský. OSVČ nemají odbory ani profesní komoru. Že mají podstatný podíl na ekonomice státu, asi nikoho z kolegů z pětikoalice nezajímá.
Kde brát? Vláda, která se snaží za každou cenu sehnat peníze, má dvě možnosti. Může přitlačit na daně, nebo může provést inventuru toho, co dělá stát, a položit si otázku, jestli toho stát nakonec nedělá moc, případně jestli něco nedělá zbytečně nebo neefektivně. Jediná část vládního záchranného balíčku, která v sobě něco pravicového má, je záměr ořezat dotace. Vláda neustále tvrdí, že škrtne desítky miliard. Ale kde? Jak? Nikdo neví. Zato zvýšení daní, to plníme do puntíku, to vidíme. Ořezání dotací je jistě teoreticky chvályhodný záměr, neboť dotace deformují trh, podlamují konkurenceschopnost a v neposlední řadě vytváří i korupční prostředí. Až potud je to dobré, ale na potlesk brzy. Zásadní problém se totiž v zemědělství například jmenuje Evropská unie. U těchto zemědělců by mohl být zásadní zádrhel. Vláda se snaží snížit zemědělské dotace o deset miliard korun. Pokud bychom se nacházeli ve standardním tržním prostředí, pak je to za mě OK. My jsme ale obklopeni zeměmi EU, které své zemědělství masivně dotují a jsme dovozcem těchto produktů, takže tento dovoz začne stoupat. Pokud nebudeme své zemědělce dotovat obdobně masivně, staneme se konkurenceneschopným a oni zkrachují.
Specifickou kapitolou vládního balíčku jsou daně, především trendy, které dle mého názoru otvírají. Primární otázkou je, proč vláda sahá do DPH. Přechod ze tří sazeb vlastně na tři sazby povede dle vládní prognózy ke snížení daňového výnosu. Prohlášení, že tím vláda bude bojovat s inflací, sice teoreticky smysl dává, ale fakticky částka zhruba 6,3 miliardy v možném inflačním dopadu je zanedbatelná. Jisté je, že stávající systém DPH je zaběhnutý a usazený a jeho změna na nějakou dobu přece přinese nejistotu, chaos. Proč je to tedy celé koncepčně špatně? Z ekonomické krize vede jediná cesta a tou je aktivita soukromého sektoru, ten je jediný, který vytváří přidanou hodnotu. Vláda zvýšením všech typů daní přímé, nepřímé, fyzické osoby, právnické osoby podřezává schopnost této produktivní části společnosti. Žádné řešení, v němž jde primárně o to dostat více peněz do systému, nemůže vzejít ze státu nebo od státu, protože ten z definice produktivní není. Stát nevytváří přidanou hodnotu, jen přerozděluje peníze vzniklé v soukromém sektoru.
Na závěr zůstává otázkou příprava daňového balíčku z odborného hlediska. A já se znovu ptám, jak jsem se dotazovala v prvním čtení, kde je úvodní analýza, která by představila a zhodnotila dopady na inflaci, na jednotlivé skupiny domácností, na firmy a plus co dělá Ministerstvo financí pro lepší výběr daní? Proto se připojuji k pozměňovacím návrhům, které jsem připodepsala.
A na závěr se ještě zastavím u Celní správy. Dne 26. dubna letošního roku se konala schůze rozpočtového výboru v sídle Generálního ředitelství cel. Jednání bylo zaměřeno na seznámení se s činností Celní správy, fiskální a bezpečnostní rolí. Poslance rozpočtového výboru přivítal pan generální ředitel. Celní správa, jak nás informoval, se skládá ze 14 regionálních celních úřadů a Celního úřadu Ruzyně příslušného pro Mezinárodní letiště Praha. Aby bylo dosaženo rovnoměrného pokrytí celého státu, celní úřady mají vytvořena územní pracoviště, nadřízeným orgánem je Ministerstvo financí. Celní správa má přes 5 500 zaměstnanců, z nichž je téměř 4 100 celníků a ostatní jsou civilní zaměstnanci. Celní orgány při své tradiční činnosti vybírají clo, spotřební daň a v určitých případech i DPH. Rozhodují o propuštění zboží do jednotlivých celních režimů a zajišťují, aby se na trh EU nedostalo zboží, které nesplňuje normy stanovené evropskou a národní legislativou. Veškeré procesy mají digitalizovány. O tak zásadním reformním kroku, jak jsme měli možnost se dočíst, však nepadla vůbec žádná informace. Tudíž souhlasím s panem ministrem financí, že je to vlastně zase jen nápad.
Děkuji.
