Například první vládu Tálibánu v Afghánistánu jsme neuznali, protože neovládali celé teritorium. Ale pokud se jim to podaří, nezbývá nic jiného než dotyčnou vládu uznat a také s ní navázat diplomatické vztahy. Někdy je možné, například po puči, vládu neuznat a nějakou dobu vyčkat, pokud existuje naděje, že se situace opět obrátí. Ale jakmile je ustanovena stabilní vláda, tak bychom měli diplomatické styky navázat.
Velvyslanci jsou nástrojem diplomacie, a to je řemeslo jako každé jiné. Potřebuje své nástroje, aby měla možnost svou činnost vykonávat. Tak jako krejčí nezahodí nůžky, když stříhal ošklivou látku, tesař nezahodí pilu, s kterou řezal dřevo napadené dřevomorkou, tak, prosím, nechme diplomacii její nástroje, tedy velvyslance, na místě.
Jeden příklad za všechny: Během druhé světové války, kdy byl Hitlerův režim opravdu známý svým charakterem, sociálními demokraty ovládané Švédsko udržovalo s Německem diplomatické styky až do konce třetí říše právě proto, že bylo nutné s německou vládou udržovat kontakt, dostávat se k informacím a hájit tam švédské zájmy.
Pokud bychom neměli svého velvyslance v Moskvě, bylo by to proti veškerému charakteru a principům diplomacie a také proti zájmům České republiky, které bychom vždy měli mít na paměti.
