"Hloupostí lze mluvit mnoho,
a psát rovněž dosti toho,
aniž zhyne duše, tělo,
vše zůstane tak, jak chtělo.
Mám-li však hloupost před zrakem,
pak ovládne mne jak zázrakem;
neb bere smysly útokem,
duch zůstane jich otrokem".

Tak tohle napsal Goethe ve své básni Krotké xenie jako reakci na literární oponenty. Když se však začtete pozorně do textu, mohl to tenkrát klidně napsat jako reakci na současnou situaci v českém parlamentu a zároveň vysvětlit duševní pohnutí řady příznivců největších politických žvanilů z řad opozice. Hravě lze analyzovat řadu ukázkových nešvarů nejen české politiky v řečništi české dolní komory. Tak namátkou: posedlost autenticitou - v pátek Babiš sdílel řečniště se svým plyšákem; řada politiků si myslí, že svět je takový, jak ho vykreslují média, nikoli takový, jaký opravdu je. Stále více vídáme v rukách řečníků za kecpultem stohy vykopírovaných blábolů novinářů; skoro nikoho už nezajímá pravda, ale veřejné mínění; při projevech nikomu nejde o pravdu, ale o to, co o tom napíší média. O čem média nepíší, to "neexistuje"; všichni, kdo chtějí rovnost ve skutečnosti trpí závistí, což však nikdo nikdy nepřizná, dokonce ani sám sobě....