Na plénum Senátu by měla v říjnu přijít Istanbulská úmluva. „Měli bychom najít sílu k tomu úmluvu schválit,“ vyzval předseda komory Miloš Vystrčil a odsoudil odpor proti dokumentu. „Je to trochu jako boj proti tomu, abychom se polepšili.”
Budu se vší vážností oponovat. Pan předseda to jistě myslí dobře, ale mluví a patrně i hlasovat bude stoprocentně špatně. To proto, že není právník, a neumí číst a vykládat právní texty. Navíc ten mezi řádky…
Tentokrát by ale měl raději naslouchat moudřejším, než slepě poslouchat skupiny, které chtějí rozbít klasickou rodinu a klasickou dobrou Evropu pavědeckými teoriemi a filozofiemi na téma mužů a žen, do vztahů, zakládaných doposud na lásce, vnést permanentní nepřátelství a boj, naši civilizaci otevřít jiným, které sem prostě nepatří, tedy chtějí nás danou úmluvou omezit a ohrozit v našich dosavadních jistotách vidění dvoupohlavního světa.
To, že k tomu zneužívají jako zástěrku násilí na ženách, zase odsuzuji já. Podobný dokument jako Istanbulská úmluva nemůže nikdy plošně vyřešit násilí na ženách v zemích různých kultur a náboženství, v tomto smyslu je to pouze cár popsaného papíru.
Civilizované země (tedy i Česká republika) už tuto ochranu dávno mají, a jiné kultury si nenechají diktovat ani teď. Úmluva naopak pracuje se zcela jinými, často skrytými cíli, které jsou velmi nebezpečné pro klasickou rodinu a soužití mužů a žen tím, že jim oběma vnucuje jako přirozené (!!!) vzájemné nepřátelství a ženám k tomu stálý pocit ohrožení jen proto, že jsou ženy.
Muž a žena k sobě od věků patří…. O to víc, čím jiní každý jsou. A spojují je děti…
Dělat z nich identické bytosti může jen slepý, a vnucovat ženám obavy ze své slabosti, jako by každý muž byl tyran od přírody, a ony jen ženy (!!!), mohou jen aktivisté, kterým se asi nechce jinak nic rozumného dělat…
Istanbulská úmluvá má sloužit zcela jiným věcem a cílům, než se o ní hlásá, mne jako ženu proto její styl a cíl ponižuje, a muži z ní musí být hlavně permanentně vyděšeni, protože oni jsou všichni ti “zločinci”. Obsahově je to pak dokument především ideologický, nikoli právní. Za mne - nikdy.