Pak jsem objevil pár následných komentářů na sociálních sítích, kde se autoři podivují, jak je to možné, že levice jsou teď pro pana prezidenta Klause a jeho Institut ti dobří. Okamžitě mě v tu chvíli napadla jako první reakce: Co jsme si, to jsme si. Když jde o všechno, musí staré názorové spory stranou.
Pravice nebo levice, vzal to ďas. Teď jde o to, jestli naši budoucnost určí názorově nivelizovaná, progresivistická, lidem odcizená (j)elita, nebo je šance na návrat reálné politiky, řešící rozumným způsobem existující potřeby občanů a státu. Někdo tomu může říkat konzervatismus.
Poprvé si tento až epický střet dvou světonázorů můžeme vyzkoušet už v červnu 2024 při evropských volbách. Doufám, že nemusím zdůrazňovat, na které straně budu stát já a naše hnutí ANO.
