Odbornost pana doktora nezpochybňujeme, problém je ale v tom, jaké hodnoty vyznává v případech týkajících se odškodňování lidí, kteří jsou poškozeni nezákonným trestním stíháním nebo mnohaletými průtahy v soudním řízení. Dopady do životů lidí jsou často nevratné, nespravedlivě stíhaní mají zničené životy, kariéru, podnikání, zdraví, rodinu a stát - ministerstvo spravedlnosti (nebo spíš v této věci ministerstvo nespravedlnosti) - často odmítá poskytnout dostatečné odškodnění této újmy
Lidé se musí mnoho let soudit se státem, přičemž obecné soudy včetně Nejvyššího soudu a odškodňovacího senátu, jehož součástí je JUDr. Simon, z formálních důvodů tyto nároky odmítají nebo přiznávají jen zanedbatelné odškodnění.
Nadějí pro tyto lidi a pro nápravu bezpráví, kterou jim stát působí, bývá Ústavní soud. Ten vydal za 30 let své existence řadu důležitých nálezů, v nichž zdůrazňuje výslovně, že odškodňování za nezákonný postup státu musí respektovat principy právního státu.
Výslovně Ústavní soud říká: "Má-li být stát skutečně považován za materiální právní stát, musí nést objektivní odpovědnost za jednání svých orgánů, kterým přímo zasahují do základních práv jednotlivce."
Pan doktor Simon prosazuje naopak menší rozsah odškodňování, odklon od objektivní odpovědnosti státu za škodu, protože si to stát a státní pokladna nemohou dovolit.
S takovým uvažováním u soudce Ústavního soudu ale jako advokátka a senátorka nemohu souhlasit, protože budování právního státu a možnost lidí se dovolat nápravy nespravedlnosti i proti zvůli státu je vůbec nejdůležitější věc, o kterou nám musí jít. Nebudou-li respektovány principy právního státu a lidé budou mít pocit, že se jich ani Ústavní soud nezastane, nebudou věřit ve stát jako takový.
Jsem přesvědčena, že soudce Ústavního soudu by měl nadřazovat ústavní principy právního státu nad zájem státu a měl by být ochoten poskytnout ochranu základním právům jednotlivce. Jinak by Ústavní soud neplnil funkci pojistky ústavnosti a ochrany práv proti nezákonnému postupu státu.