Děkuji. Dobré odpoledne. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já si dovolím při této příležitosti, která je výjimečná a kterou opozice v tomto období začíná opravdu zneužívat k tomu, že tady mluví o věcech, které často zjevně nejsou vůbec pravdou, a stojí toto jednání nás tady minimálně dva dny schůze této Sněmovny, v situaci, kdy bychom mohli projednávat důležitější zákony ve prospěch občanů této země. Nicméně je to právo opozice a my v tento okamžik k tomu přistupujeme tak, abychom konstruktivně reagovali a využili také tuto příležitost k tomu složit účty z toho, co jsme jako vláda společně odpracovali, co jsme odpracovali jako jednotliví ministři na jednotlivých resortech.

Já si dovolím na ta vystoupení tady reagovat. To, co jsem poslouchal, když mluvil tady předseda hnutí Andrej Babiš i předseda hnutí SPD Tomio Okamura, tak musím říct, že často se to tady stáčelo k problematice podpory péče o důchodce. Zazněla tady slova, jako že nám kritika nevoní nebo jako že nemáme rádi lidi a podobně. Na to bych chtěl konkrétně reagovat.

Když se podíváme za dva roky této vlády - nebo necelé dva roky, tak je tady celá řada konkrétních kroků, které tato vláda udělala, byť ve velmi složité situaci - ekonomicky, společensky, ale i rozpočtově - právě ve prospěch jak důchodců, tak zranitelných skupin. My zrovna jako lidovci jsme dlouhou dobu usilovali o to, aby bylo zavedeno do našeho důchodového systému jako jedno z klíčových opatření takzvané výchovné. Nástroj, který poprvé v historii oceňuje nejenom zásluhovost toho, jak dlouho člověk pracoval a kolik vydělal, ale také to, že ti lidé, především naše maminky, babičky, obětovaly část své kariéry, část nárůstu svých mezd nebo platů v době svého produktivního života ve prospěch nás, současné produktivní generace.

Výchovné je v praxi zavedeno od 1. ledna letošního roku. Je to výdaj 20 miliard korun, ale já bych řekl, že to není výdaj v pravém slova smyslu, je to splátka dluhu, který tady máme jako společnost vůči právě maminkám, babičkám, které vychovaly současnou produktivní generaci, a na tomto principu toho, že tady se vychová další generace, je celý důchodový systém založen. A myslím si, že je důležité, že tento princip se v této rovině do toho systému vrátil, že to byl opravdu velmi výrazný počin, forma podpory žen, které vychovaly děti a u kterých to znamenalo měsíčně v průměru víc jak 1 000 korun zvýšení důchodů. To je první významný krok.

Za ty minulé dva roky se důchody v České republice v reakci na růst cen zvýšily zhruba o 30 %. Ten nárůst je v průměru zhruba o 5 000 korun a průměrná výše důchodů v České republice se pohybuje kolem 21 000 korun. Jsou to všeobecně známá čísla, ale já si tady dovolím připomenout, třeba i v kontextu toho, když někdy děláme to reálné srovnání se Slovenskem, tak na Slovensku, na Slovensku je průměrná výše důchodů právě o 5 000 korun nižší než v České republice. To znamená, systém valorizací tady opravdu reagoval na ty dopady, které se tady staly za poslední dva roky, a to, že inflace začala výrazně růst, tak to už se stalo právě ještě za končící vlády Andreje Babiše. A každá vláda má k tomu pouze, řekněme, omezené možnosti, jak může rychle inflaci vyřešit. Žádné jednoduché, zázračné řešení není. Nicméně my jsme se snažili jako vláda nedělat plošná opatření, která znamenají stovky miliard korun, které se potom rozplynou, ale snažili jsme se dělat cílená opatření právě na ty zranitelné skupiny obyvatel -ať už to byly další kroky, které cílily právě na podporu rodičů, kteří vychovávají děti, když jsme zacílili tou podporou v loňském roce mimořádných 5 000 korun pro každou rodinu, která vychovává děti, na jedno dítě do výše příjmů jednoho milionu korun. Takto jsme podpořili více jak 1 100 000 dětí a jejich rodičů, především na začátku loňského školního roku.

Jako vláda jsme také udělali kroky, které znamenaly rozšíření systému adresné pomoci, která je realizovaná právě přes příspěvek na bydlení. Myslím si, že mnoho zemí okolo nás tak, jak jsem se bavil se svými mnoha protějšky, tak se ptá, jak máme založen tento systém, a označují ho za velmi dobře nastavený, protože ten princip funguje jasně. Pakliže domácnost je v situaci, že by na náklady bydlení, ať už jde o nájemné, ať už jde o energie, ať už jde o nějaké další služby, měla tato domácnost vydat více jak 30 % příjmů dané domácnosti, tak mohou tito lidé požádat o příspěvek na bydlení. A na těch 30 % stát právě doplácí zvýšené náklady. Je to forma podpory, která je velmi cílená, je adresná, je tedy od toho, aby dokázala v dané konkrétní situaci, která byla výjimečná v těch posledních letech, pomoci. A to se stalo.

Více jak 260 000 domácností vláda touto formou pomohla. Zjednodušili jsme ten systém, dále na tom zjednodušení pracujeme, ale je to opravdu nějaká základní síť, která tady funguje proto, abychom dokázali lidem, kteří potřebují pomoc - a to je potřeba odlišovat, je potřeba odlišovat plošné rozdávání peněz, které je někdy velmi líbivé, od toho, že máme pomáhat opravdu adresně těm, kteří si sami pomoci nemohou, a od toho je tady stát, aby jim v této objektivní situaci dokázal pomoci. A to jsme jako vláda dělali. Dělali jsme to i mnoha jinými nástroji, jako například zvýšení, opakované zvýšení, životního a existenčního minima, které zároveň je provázáno na několik dalších typů podpor a dávek, které právě zase dokázaly pomáhat těm, kteří spadají do těch zranitelných skupin obyvatel, včetně zvýšení přídavků na dítě od ledna letošního roku.

To znamená, snažili jsme se opravdu racionálně dívat nejenom na naše seniory, ale i na další části společnosti, které potřebují pomoc, tedy i na rodiče, ale nejenom na ně. Zvyšovali jsme také i formu podpory lidem s handicapem. Zvýšil se příspěvek na mobilitu a udělala se tam nová podkapitola, která pomáhá lidem, kteří mají ve svých domácnostech pro to, aby mohli žít, nástroje či vybavení, které má vyšší spotřebu elektrické energie, například vybavení na podporu dýchání. I toto se udělalo jako konkrétní další krok v celé té plejádě konkrétních nástrojů, kterými jsme se snažili pomáhat především těm, kteří jsou nejvíce zranitelní.

My jsme si vědomi toho, že rozumný člověk chce, aby se opravdu pomáhalo tam, kde to je potřeba. Tam, kde jsou zdravé ruce, nohy a hlava, tam, kde člověk objektivně pracovat může, tak tam se má člověk starat především sám o sebe, svým přičiněním a až se všechny možnosti vyčerpají, pak má pomáhat stát. A tyto kroky také takto děláme. Proto po 30 letech na Ministerstvu práce a sociálních věcí jsme ti, kteří mají tu odvahu a připravujeme velkou reformu dávkového systému. Reformu, která opravdu bude garantovat to, že podporu v rámci našeho systému dostávají lidé, kteří ji potřebují, že jsme schopni zjistit bílá místa na mapě, kdy nám dneska třeba lidé nedávají úplně všechny objektivní informace, protože na ně systém, ani na tyto informace, nepamatoval. To znamená, abychom lidem, kteří například čerpají podporu zaměstnanosti, tak abychom jim se snažili najít velmi rychle novou práci či rekvalifikaci, a v okamžiku, kdy tito lidé zůstávají dále, byť už ten příspěvek nemají vyplácen, tak aby, když třeba například dostávají právě příspěvek na bydlení, aby tady byla právě ta aktivizace, aby ti lidé opravdu směřovali k tomu, že si najdou další práci, a ne, že budou měsíce a měsíce doma - a třeba někteří z nich pracovat i nelegálně.

Děláme i změny, které právě eliminují ta bílá místa na mapě v okamžiku, kdy nám někdo, který přijde, nějaký klient, žádat o příspěvek v hmotné nouzi, tak aby nám nedokládal jenom jeden výpis účtu, ale abychom se podívali, jestli ta daná domácnost, když o takovouto formu pomocí žádá, nemá ještě nějaké další účty na jiné členy domácnosti, u jiných bankovních ústavů, abychom si byli schopni ta data spárovat. To znamená, opravdu jsme připraveni, abychom dokázali mít změny v sociálních systému, které budou velmi efektivní a budou zároveň ale motivovat. Protože co je důležité, tak u zranitelných skupin, u kterých se třeba dlouho nedařilo změnit ten stav, abychom je dokázali vrátit legálně do plnohodnotného systému.

I proto jsme udělali akce Milostivé léto I, II. Pokračujeme v tomto principu dnes u daňových a správní exekucí na České správě sociálního zabezpečení, na finanční úřadech a na Celní správě. Dáváme lidem, kteří se dostali - a často ne vždy jenom svoji vinou - do této situace, šanci, aby se mohli rychleji vrátit plnohodnotně do života, aby mohli znovu fungovat - aby mohli fungovat ne v šedé ekonomice, ale aby mohli fungovat naprosto legálně.

A proto jsme jako vláda udělali bezprecedentní kroky k tomu, abychom těm lidem tuto šanci dali. Myslíme také na lidi, kteří třeba neměli v životě to štěstí, že vyrůstali v plnohodnotné rodině, kde by dostali řekněme základní kompetence a viděli své rodiče pracovat, viděli to, že rodiče se starají o jejich vzdělání a podobně. Ale u těchto lidí se snažíme měnit ten systém tak, že jsme tyto lidi, kteří dneska jsou v situaci, kdy třeba mají jenom základní vzdělání, jsou v situaci, kdy nemají vlastní bydlení, tak abychom je systémovými změnami dokázali dostat zpět do společnosti. Proto po dlouhých debatách společně s kolegou Ivanem Bartošem jsme připravili návrh zákona o dostupném bydlení. Máme připravený návrh zákona o sociálním podnikání, tak aby nám tyto věci začaly společně fungovat, abychom opravdu řešili příčiny problémů, které máme v mnoha našich krajích, v mnoha lokalitách, a neřešili stále jenom důsledky. To si myslím, že je docela zásadní změna, ke které minulé vlády neměly odvahu. A tyto pozitivní změny se prostě projeví a povedou ke snížení těch dlouhodobých nákladů, sice ne krátkodobě, ale ve středním a dlouhodobém horizontu určitě ano. To znamená řešíme problematiku chudoby v České republice, sociálního vyloučení, ale neděláme to nějakými jednorázovými kroky, které nevedou k tomu cíli. Děláme to opravdu tím, že se soustředíme na příčiny těch problémů, které tady jsou a dvacet, třicet let je tady neměly předchozí vlády odvahu důsledně řešit.

Já se také věnuji problematice, která je naléhavá a v budoucnu bude stále naléhavější. Tím, jak naše společnost stárne, tak budeme potřebovat větší rozsah dobré kvalitní zdravotní, ale i sociální péče. Víme, že budeme potřebovat kapacity především terénní tak, abychom tam, kde to je možné, byli schopni poskytnout péči lidem v jejich přirozeném prostředí doma, tak aby tito lidé byli obklopeni svými blízkými, aby lidé nemuseli umírat s pohledem na bílý strop, svítící zářivku a možná někde v rohu stojícího pavouka, ale aby lidé mohli odcházet z tohoto světa v důstojném prostředí, obklopeni svými blízkými. Na to se soustředíme těmito změnami, abychom podpořili úlohu neformálních pečujících. Jsou to běžní hrdinové dnešní doby, lidé, o kterých se v naší společnosti nemluví, a proto to tady chci zmínit. Jsou to statisíce lidí, kteří pečují o své děti, o své manžele, manželky, o své táty, mámy, dědy, babičky, často i současně dohromady. A tito lidé si zaslouží větší a lepší systémovou podporu. Proto připravujeme změnu nejenom ve zvýšení příspěvku na péči, ale i změnu, která bude řešit problematiku tak zvaného pátého stupně, pro lidi, kteří dneska potřebují třeba péči 24 hodin sedm dnů v týdnu, ale nemají ji. A tyto konkrétní kroky děláme tak, abychom je v průběhu příštího roku uvedli v život. Některé dílčí už jsme udělali, ale je potřeba v tom opravdu udělat výrazné změny, výrazné posuny. A tam, kde to nebude možné, kdy ten člověk už nebude moci být ve svém přirozeném prostředí a kde třeba už ani ta rodina s tou podporou terénních služeb to nebude zvládat, tak je naším úkolem, abychom společně s panem ministrem Válkem měli zajištění dobrý systém toho tak zvaného sociálně zdravotního pomezí, abychom tady pro tyto lidi měli opravdu dobře fungující model sociálně zdravotního pomezí. A proto právě teď konkrétně finalizujeme změnu zákonů, které půjdou do mezirezortního připomínkového řízení v této oblasti.

Říkám to proto, že dlouhé roky se o tom mluvilo. Já jsem ve Sněmovně devátý rok a slyšel jsem mnohokrát odkaz na to, že se musí vyřešit sociálně zdravotní pomezí, že je nedůstojné, když ti lidé během jednoho měsíce několikrát se střídají mezi zdravotnickým a sociálním zařízením. A konkrétně teď, v tento okamžik, se tyto změny dějí zase ve prospěch lidí, kteří to potřebují a budou potřebovat a naléhavost té potřeby se bude zvyšovat.

Také se snažíme zabezpečit to, aby na sociální služby byly dostatečné finanční prostředky, abychom to tady nedělali jako v minulosti, že se to financování podsekne a pak během roku se ty peníze až po nějakém nátlaku doplňují. Takže nám jde o to, aby představitelé krajů, kteří jsou zodpovědní za ty krajské sociální sítě, věděli včas, s jakými penězi mohou počítat. Já jsem s nimi seděl minulý týden na jednání a tu informaci dostali ještě v měsíci září nebo na začátku října. V minulosti se tu informaci dozvídali někdy v polovině prosince.

Takže snažíme se opravdu udělat velký pokrok a progres v oblasti sociálních služeb, ale děláme další kroky, které jsou důležité v tom celkovém pojetí i rodinné politiky, na které se v minulosti nedostalo. My jsme společnost, která bohužel vymírá. Naše demografie, přestože v posledních letech jste mohli číst články o tom, jak Česká republika je na špici v tom demografickém pohledu v rámci EU a ta porodnost je velmi vysoká, přesto, pokud se na to podíváme opravdu řečí čísel, tak jsme pod hodnotou 2.0. A děláme kroky pro to, abychom odstranili překážky, které dneska stojí před mladými lidmi, kdy se rozhodují, jestli mít děti, jestli mít sílu a energii je vychovávat, vzdělávat, podporovat, tak abychom v tomto udělali zase kroky, které toto dokážou změnit a ty bariéry odstraňovat.

Jedním z konkrétních výsledků těchto našich kroků je například nastavení v rámci nové Zelené úsporám, což jsou peníze z modernizačního fondu, kdy jsme se rozhodli podpořit právě i obnovu, rekonstrukci bydlení nejenom mezi mladými lidmi, ale obecně, ale u mladých lidí jsme tam zacílili ještě tu konkrétní podporu, že ti lidé budou mít dotaci navíc, 50 000 korun na každé dítě, které už se jim narodilo, které mají nebo které se jim narodí. Krok, který tady v minulosti nebyl, ale krok velmi důležitý. Máme dělat všechny možné kroky k tomu, abychom snižovali to, že rozhodnutí mít děti znamená, že člověk si komplikuje život, že člověk si snižuje svůj životní standard a chudne.

Děláme kroky, které také vedou k tomu, že například i v rámci rodičovské jsme se rozhodli i v této složité rozpočtové situaci, že rodičák se zvýší o 50 000 korun. Je to krok, který je důležitý, bude od 1. ledna příštího roku a je to kompromis mezi tím, co je v tento okamžik možné z hlediska rozpočtu. Ale k tomu přidáváme další důležité nástroje, protože rodiče a mladí lidé říkají: pro nás nejsou důležité jenom ty konkrétní peníze, pro nás je důležité, jestli máme kde bydlet, pro nás je důležité, jestli máme mít případně kde kapacity předškolních vzdělávacích zařízení pro děti, když se potřebujeme vracet do práce. A naším cílem je to, aby rodiče u nás měli maximální flexibilitu ve svém rozhodování, v situaci, ve které oni jsou, kterou potřebují vyřešit. To znamená nikomu nemáme říkat, kdy přesně má jeho dítě jít do školky nebo do dětské skupiny a kdy ten člověk má jít pracovat, ale co říkáme, je: vytvoříme kapacity tak, abyste v tom rozhodování byli svobodní. Jestliže se někdo potřebuje vrátit do práce, když jeho dítě má rok, dva nebo tři, tak ať je v tom rozhodování svobodný, ať nečeká na 1. září, jestli v té dané školce už konečně bude místo nebo zase bude čekat ta maminka další celý rok. Proto jsme na MPSV připravili masivní výzvu právě na podporu dětských skupin v hodnotě skoro 8 miliard korun, to znamená každá obec, každé město, každá místní část, když bude chtít v příštích měsících vybudovat kapacity dětských skupin pro naše děti, tak v tomto ohledu je podpoříme a platíme prakticky 100 % těch nákladů.

Rodiče také chtějí to, aby mohli lépe slaďovat rodinný a pracovní život. Nejenom rodič, který pečuje o malé dítě, ale právě ten rodič, který pečuje o osobu blízkou nebo o své rodiče, když je to manžel, manželka, rodiče. A proto jsme od 1. února letošního roku zavedli částečné úvazky. Fungují a já děkuji více než 24 tisícům firem v České republice, které už tuto možnost svým zaměstnancům umožňují. A zhruba 100 tisíc, 100 tisíc zaměstnanců dneska přes tuto formu slevy má podporovaný částečný úvazek ze strany státu. Je to efektivní podpora, kdy firmy tak mohou poskytnout větší komfort lidem, kteří potřebují v nějaké životní fázi svého života částečný úvazek. A zase, o tomto se tady mluvilo deset let, naše vláda to udělala zhruba po roce. Konkrétní, hmatatelná forma podpory, jak lépe slaďovat rodinný, osobní a pracovní život. A za to jsem rád, že toto se podařilo.

A ještě chci zmínit jednu věc, když se bavíme o lidech, kteří pečují a kteří jsou těmi neformálními pečujícími v našich domácnostech, tak třeba důchodová reforma, ta na ně opravdu velmi dobře pamatuje, protože dnes pečovat znamená to, že ten člověk bude mít velmi nízký důchod, protože často má velmi nízký výdělek, ne-li žádný.

A ta takzvaná vyloučená doba prostě se počítá potom, takže se ten průměr, co ten člověk vydělával předtím a poté, a když ti lidé třeba pečují opravdu dlouhé roky, tak vlastně mají velmi nízký ten příjem, ze kterého se jim počítá ten nízký důchod. Proto navrhujeme v důchodové reformě to, aby to období, kdy člověk je nejenom na mateřské, rodičovské, ale právě období, kdy i pečuje, pečuje o tu osobu blízkou, aby se počítala ta výše příjmu pro ten budoucí důchod minimálně z hodnoty průměrné mzdy v tom daném roce, kdy pečuje. Pokud by měla třeba jiný vyšší příjem, tak se bude počítat ten vyšší. Ale zase. Třicet let tito lidé, kteří pečují každý den, a po státu často vlastně nechtějí vůbec nic, tak byli za to, že se starali o někoho blízkého, že toho blízkého nedali někam do pobytové služby, do ústavní péče tomuto státu, který by nesl velkou část nákladů, tak byli potrestáni, a to měníme. Důchodový systém tyto lidi naopak za jejich službu, za jejich péči, za jejich lásku dokáže odměnit.

Zase konkrétní posun, který realizuje naše vláda v oblasti jak důchodové, tak sociální. Dovolím si tady zmínit jedno důležité téma, o kterém si vždycky hrozně rády různé strany o tom píší, píší o tom ve volebních programech, i minulá naše předcházející vláda to měla ve svém programovém prohlášeno, a to je digitalizace. Digitalizace to je takové slovo, které mám pocit, že už se tady stalo evergreenem, ale moc konkrétních výsledků jsme jako občané této země neviděli. A proto když jsem šel na MPSV, tak jsem si byl vědom toho, že to je rezort, který vlastně komunikuje prakticky každý měsíc s největším počtem občanů v této zemi. A když si představíme, kolik času tito lidé stráví tím, že chodí na pobočky úřadu práce, na pobočky okresních správ sociálního zabezpečení, tak si myslím, že právě tady je pro digitalizaci obrovský prostor. A proto jsem oslovil velmi kvalitní, špičkové lidi, kteří dělali digitalizaci v soukromých firmám, v bankách, ve velkých společnostech a mají zkušenost s tím, jak to dělat dobře, prožili i ty zkušenosti, kde se to třeba někde nedařilo, kde byly ty slepé cesty, a tito lidé dneska na MPSV, pod vedením pana vrchního ředitele Karla Trpkoše, dělají opravdu velmi rychle a velmi intenzivně digitalizaci ve prospěch občanů, ve prospěch našich klientů.

Tak aby ti lidé nemuseli chodit na úřady, pokud to nezbytně nutně není potřeba, aby to vyřídili doma, aby jim na to stačilo pár minut a pár kliknutí na tablet, počítač nebo chytrý telefon. Spustili jsme to už v loňském roce přes jednoduchou klientskou aplikaci Jenda, teď už tady v této aplikaci plnohodnotně funguje právě onen zmíněný rodičák a píší mi maminky, které dříve zabily třeba i půl dne tím, že jely něco vyřídit na úřad práce kolem rodičáku, tak dneska píší a říkají: do pěti minut to máme vyřízené. Po třech měsících si můžeme flexibilně upravit tu výši čerpání, všechno to uděláme z domu nebo přes telefon odkudkoliv. Takto má vypadat služba státu, takto má vypadat konkrétně digitalizace, zjednodušování a takto budeme pokračovat. Já říkám jasně, že do roka, do roka a půl polovina lidí, minimálně, kteří dneska chodí k nám na úřady v rámci rezortu MPSV, tam vůbec nebude muset chodit. Nebudeme ty lidi obtěžovat tím, že se jich budeme ptát na data a údaje, které stát dávno ví a má je třeba u jiných rezortů. To všechno dneska propojujeme a pro digitalizaci bude velká úspora času těch lidí, ale i nákladů, které s tím mají, protože třeba musí někam cestovat, nemohou se věnovat své práci. A my zároveň ale děláme kroky, které to zjednoduší v tom konkrétním daném úřadě. Takže to je další výrazný posun, oproti tomu, jak fungovalo IT za mých předchůdců a předchůdkyň, když ten, kdo se u nás na rezortu věnoval IT, tak obvykle se nevěnoval digitalizaci pro klienty, ale končil v celách předběžného zadržení, to je obrovská změna.

Děláme také kroky, které směřují k trhu práce. Já poctivě říkám, že naše společnost, naše země má obrovskou výzvu v budoucí konkurenceschopnosti. Dneska se bavíme především v tom, že je určitým limitem a otazníkem a nejistotou, je otázka cen energií. Ale jestli máme opravdu nějakou velkou výzvu před sebou, tak je to právě to, jak máme nedostatek pracovníků na našem trhu práce. Na jedné straně je to dobrá informace, dobrá zpráva, že máme nejnižší nezaměstnanost z celé Evropské unie, a to dlouhodobě. Ale zároveň je to velká výzva, aby se tento nedostatek lidských zdrojů nestal tím, že to bude limitem pro náš růst ekonomiky, proto abychom dokázali jako společnost zbohatnout. Proto děláme změny, které mají několik konkrétních cílů.

Především dokázat ještě využít potenciál našeho pracovního trhu. Lidé, kteří jsou tady v České republice, naši spoluobčané mohli vypracovat, ale z různých důvodů příčin překážek třeba nepracují nebo nepracují tak, jak by třeba chtěli. Proto jsme právě zavedli ty částečné úvazky. Proto ten důraz na slaďování rodinného, osobního a pracovního života. Ale proto hledáme ještě i cesty, abychom více podpořili zaměstnávání lidí s hendikepem. Nebo lidé, kteří jsou už důchodového věku. A tam si myslím, že jsme schopni opravdu udělat smysluplné kroky k tomu, aby tito lidé byli na pracovním trhu více žádáni a aby se dokázali ještě více zapojit. A pak samozřejmě hledáme také doplnění pracovních sil ze zemí, které jsou bezpečné, nám kulturně a hodnotově blízké, protože kdybychom dneska využili plně potenciál pracovního trhu a toho, co by firmy dokázaly zaměstnat ty lidi, tak jenom na příjmech pro tento stát na základních odvodech je to ročně 45 miliard korun, které by tady mohly být ve prospěch českých občanů.

Já jsem tady slyšel z úst svých předřečníků narážky na podporu Ukrajiny a že vláda dává peníze v desítkách miliard korun, tady zaznívaly ještě i vyšší částky, ukrajinským uprchlíkům nebo na Ukrajinu. Když se na to podíváme, jaký je stav po zhruba roce a půl války, tak chci tady jednoznačně deklarovat, že ano, první měsíce toho válečného konfliktu Česká republika v nákladech na sociální systém, případně zdravotnictví, školství měla výdaje ze státního rozpočtu. A když se podíváme na dnešní situaci, kdy bezmála 120 000 uprchlíků s dočasnou ochranou pracuje na českém pracovním trhu, tak ročně tito lidé na příjmech do státního rozpočtu odvedou, a firmy, které je zaměstnávají, a za to patří poděkování, odvedou zhruba 18 miliard korun. To znamená ta situace se překlápí. Ti lidé tady dneska na odvodech už odvádějí české společnosti více, než kolik byla jejich podpora, kterou jsme - a myslím si, že lidsky, správně poskytli. A tito lidé často dělají profese, které by čeští občané nedělali, nebo na které už nejsme schopni českého občana sehnat. Tito lidé působí ve službách, působí právě i v sociálních službách, působí v podpůrných službách v rámci třeba i zdravotnictví a podobně.

Tak uvědomujme si i toto, že prostě tito lidé sem přišli, nestojí s nataženou rukou, ale většina z nich, kteří mohou pracovat, pracují. A proto jsme také udělali i změny, kdy od 1. července letošního roku se ten systém zpřísnil, kdy sledujeme i ostatní jejich příjmy. Ale tito lidé opravdu tady jsou těmi, kteří chtějí pracovat. Já když se s nimi bavím, s ukrajinskými maminkami, tak říkají, my máme zájem se zapojit, my máme zájem pracovat, pro nás je důležité, abychom tady pracovaly. A za to patří poděkování všem těm, kteří k tomu přispěli, kteří tomu pomohli, nejenom firmám, ale i všem složkám státní správy od ministerstev až po obce, ale také i nevládním organizacím, které s tímto dokázaly velmi dobře pomáhat.

Takže já musím říct, že když jsem tady poslouchal některé výroky předřečníků z opozice, tak jsem měl pocit, že vlastně někdy jsou odtržené od reality, že se vlastně nezajímají o ty skutečné reálné stavy těch věcí. Protože jsem tady popisoval ty konkrétní změny, které děláme, a to byly konkrétní změny, které mohli udělat ti naši předchůdci v minulé nebo předminulé vládě na rezortech, které jim byly svěřeny, a nevím proč, ale většinu z nich prostě nechali být a neudělali je. Já si tady dovolím krátce ještě zmínit, byť tady budou mluvit moji kolegové z ostatních rezortů, kolegové, kteří reprezentují lidovce ve vládě, ale musím říct, z čeho mám velkou radost a na co jsem hrdý. Takže například jak Petr Hladík, tak Marek Výborný připravili konkrétní odpověď na to, aby se něco takového, jako byla havárie na řece Bečvě, už neopakovala. Novela vodního zákona, která je připravena, je novela, která opravdu systémově řeší to, abychom takovýmto haváriím dokázali maximálně a efektivně předcházet, abychom měli kvalitní monitorovací systém, abychom měli přehled o tom, kde jsou jaké vyústě na vodních tocích, prostě poučení z té konkrétní situace, která nastala a kterou tento zákon se snaží adekvátně řešit, nebo dávat na ni adekvátní odpověď.

Když se podíváme do oblasti právě Nové zelené úsporám - a tady musím smeknout, protože samozřejmě je to program, který nevznikl za této vlády, ale za předchůdce pana ministra Richarda Brabce, a i v evropském srovnání tento program je opravdu velmi, velmi efektivní a úspěšný. My jsme ho posunuli ještě dál, tak aby na tyto formy podpory dosáhli i lidé, kteří mají nižší nebo nejnižší příjmy.

Proto jsme v loňském roce spustili takzvanou Novou zelenou úsporám Light. Je to přímo program, který je zacílen na lidi, kteří pobírají důchod, ať už starobní, nebo invalidní, a na lidi, kteří mají příspěvek na bydlení. Smyslem tohoto programu je, abychom právě neřešili jenom důsledky nějaké situace, ale pomohli těm lidem v konkrétních nemovitostech udělat opatření, jako je výměna oken, dveří, zateplení fasády, zateplení stropů a podlah, aby díky této investici ti lidé efektivně snížili náklady na vytápění, ať už topí čímkoliv. To je ta cesta - odstraňovat a řešit příčiny, nikoliv jenom dohánět komplikovaně důsledky. A ten systém je dneska nastaven tak, že je dokonce umožněna i výplata zálohy. A díky lidem z místních akčních skupin tito lidé dělají perfektní poradenství v terénu, takže už víc jak 40 tisíc lidí v této zemi, 40 tisíc nemovitostí využilo tuto podporu, která opravdu řeší smysluplně příčinu. A trvale těm lidem, trvale, snižuje náklady na bydlení.

Podobně jsme zacílili právě i ten program Oprav dům po babičce. Zase - snažíme se, aby to bylo maximálně jednoduché, aby u těch lidí, kteří nemají aktuálně finanční prostředky a je pro ně problém si třeba vzít někde nějaký úvěr, tak je tam zase systém zálohy, který zdostupní to, aby i třeba ta mladá rodina, mladí začínající manželé, aby takovouto investici na té své nemovitosti, ať už ji zdědili nebo koupili, mohli udělat. To jsou ty konkrétní smysluplné kroky, aby tyto formy dotací nebyly jenom výsadou lidí, kteří mají vysoké příjmy a kteří si fotovoltaiku a zateplení mohli udělat před čtyřmi, pěti, šesti lety, ale aby toto bylo dostupné opravdu všem lidem, kteří toto potřebují, kteří mají svoji nemovitost anebo bydlí v nějaké formě nájemního bydlení, například ve formě bytového družstva. I na ně tyto programy pamatují. A to jsou zase konkrétní změny, konkrétní smysluplné věci, které, si myslím, se daří dobře dělat a které pomáhají lidem v této zemi a které vedou k tomu, že třeba i posilujeme naši konkurenceschopnost, snižujeme náklady nejenom v domácnostech, ale i ve firmách, ve veřejném sektoru a v tomto je potřeba pokračovat.

Já bych mohl ten výčet ještě také obohatit o nějaké další konkrétní věci, ale budu případně připravený na konkrétní debatu, která může k těmto tématům vyvstat. Já jsem se snažil tady vystihnout ty nejpodstatnější věci. To, že se snažíme dělat cílená opatření na ty skupiny osob, které to opravdu potřebují, pomáhat nejenom našim seniorům, ale pomáhat rodinám, rodinám s dětmi, lidem, kteří mají handicap, lidem, kteří z objektivních důvodů a ne vlastní vinou prostě třeba pracovat nemohou. Ale u těch ostatních, kteří pracovat mohou, děláme kroky k tomu, aby se do pracovního trhu daleko více zapojili. A zároveň lidem, kteří třeba v minulosti udělali v životě chybu nebo někdo z jejich blízkých a upadli do těch exekučních pastí, tak aby se z nich mohli dostat efektivněji. A tady třeba chci ocenit, že na tomto tématu je tady třeba i dobrá spolupráce dlouhodobě se zástupci dnešní opozice. Před dvěma lety to bylo obráceně, třeba kolega Marek Výborný tady spolupracoval s Patrikem Nacherem celou dobu, zhruba tří let, na tomto tématu společně, myslím si, že velmi dobře. Říkám to proto, aby i veřejnost, která nás sleduje, neměla pocit, že tady je Sněmovna, která se jenom hádá, byť někdy některým projevům zástupců opozice ne úplně rozumím a nechápu ani některé jejich výroky, které tady zaznívají, protože zjevně nejsou minimálně pravdivé nebo jsou nepravdou, ale je tady celá řada věcí, které se nám daří společně ve prospěch občanů, ve prospěch této země dělat i ve spolupráci širšího politického spektra, jak už v době minulé, kdy my jsme byli v opozici, tak i teď. Za to chci poděkovat a byl bych rád, abychom na toto dokázali více navázat, aby tato Sněmovna byla efektivnější, aby to nebyla Sněmovna dlouhých, nekonečných projevů. A proto já už zhruba po více jak třiceti minutách ten svůj projev končím a děkuji vám za pozornost. (Potlesk koaličních poslanců.)