Každý, kdo někdy slyšel o státním hospodaření ukrajinské vlády, si umí představit, kde by asi velká část těch peněz skončila. Madam Zelenská by si u Cartiera v New Yorku nakoupila další diamantové šperky za miliony dolarů. Realitní makléři ve Španělsku či Francii by matce Vladimíra Zelenského ochotně našli další luxusní vilu k těm, které už podle zpráv z různých médií vlastní v Itálii, Velké Británii a v Egyptě. Maďarští pohraničníci by na schengenské vnější hranici EU mohli pochytat ještě více poslanců ukrajinské Věrchové rady, kteří by bez proclení vezli stovky kg zlata a kufry plné eur - v množství větším než povoluje směrnice EU proti praní špinavých peněz.
Podle původního záměru Komise mělo být na rekonstrukce válkou zničené infrastruktury použito 16% peněz, které chce Brusel Ukrajině poslat. Dalších 5% chtěla Komise účelově vázat na přepsání ukrajinského práva, aby splňovalo požadavky Acquis communautaire, neboli směrnic a nařízení EU. Jako perla v textu nařízení září návrh, aby 1% peněz bylo použito na boj proti korupci na Ukrajině. Při čtení původního návrhu Komise mě tato část zaujala asi nejvíce. Strašně by mě zajímalo, v čích kapsách skončí hromady peněz na boj s korupcí a kdo z ministrů a státních úředníků z toho dostane provize.
Při jednání ve výborech však EP taškařice nabrala ještě vyšší grády. Kolegové z Rozpočtového výboru (BUDG), z výboru pro kontrolu (CONT) a dalších výborů, kterým byl návrh nařízení přikázán, odvedli opravdu kuriózní výkon. Do návrhu nařízení zapracovali všechny opičárny, které jsou zvyklí připisovat do všech návrhů směrnic a nařízení EU. Podle sady pozměňovacích návrhů, které nám na plénum předložil k hlasování garanční výbor, by všechny peníze měly být utraceny inkluzivně, měla by být podporována rovnost mužů a žen a všech pohlaví, kolik jich aktuálně někdo vymyslel. Zapomenout by se nemělo ani na financování LGBT+.
Vrcholné číslo předvedli stoupenci Zeleného údělu, kteří dotace na rekonstrukce válkou zničené ukrajinské infrastruktury podmínili tím, aby po opravě veškeré objekty splňovaly požadavky na snižování emisí CO2 podle Pařížské klimatické dohody. Nyní je podle odhadu Světové banky zničeno asi 55% ukrajinské kritické infrastruktury, jako jsou elektrárny a teplárny, rozvody elektřiny a plynu a vodárenská infrastruktura. Vysoce přesnými ruskými raketami byla těžce poškozena i železniční síť. Je dost pravděpodobné, že se Ukrajina bude logicky snažit opravit energetické podniky za jakoukoli cenu, aby se vyhnula black-outu. Formulace použité v textu, které podmiňují financování oprav infrastruktury plněním požadavků Pařížské dohody o klimatu, právně znemožní použití peněz EU na opravy.
Pokud se mají Ukrajinci vyhnout masivním výpadkům dodávek energií, potřebují nutně opravit existující elektrárny a teplárny, které byly v dobách SSSR postaveny na uhelný nebo plynový pohon. Jejich nahrazení větrníky a slunečníky, jak si to představují klimafanatičtí poslanci, nezajistí v zimě dost energie, aby lidé v bytech a na pracovištích v krutých mrazech nemrzli. Po zhroucení elektrárenské sítě následuje výpadek dodávek vody. A po ní humanitární katastrofa. Jsem v pokušení si myslet, že kolegové, kteří takto upravili návrh nařízení o finanční podpoře Ukrajiny, si na Ukrajincích chtěli metodou pokusů na lidech vyzkoušet, co bude v praxi znamenat zavedení všech směrnic a nařízení, které schvalují v rámci Zeleného údělu.
Hlasoval jsem proti tomuto právnímu paskvilu, mimo jiné i proto, že ani po úpravách provedených kolegy z výborů v něm není obsažen ten nejdůležitější údaj. V textu nikde není napsáno, z jakých zdrojů budou výdaje financovány. V sedmiletém rozpočtového plánu EU nazývaném Víceletý fiskální rámec nejsou pro Ukrajinu žádné peníze vyčleněny. Není dořešeno, zda si na dotování Ukrajiny EU vezme další půjčku, nebo zda budou provedeny škrty v rozpočtu EU např. v oblasti Společné zemědělské politiky.
