Když se podíváte do historie, tak zjistíte, že v našem státě se nedaří nějakým způsobem víc jak 20 let tuto záležitost reálně začít. Provází to odpor dotčených obcí, odpor veřejnosti a musíme se s tím nějakým způsobem popasovat. Já už jsem tady říkal, když jsme schvalovali takzvaný liniový zákon, nebo budu-li přesnější zákon o strategických investicích státu, že prostě obce nemohou bránit a nesmějí bránit strategickým záměrům státu.
Tady je to pikantnější ještě o to, že veřejnost dneska z vysokého procentického zastoupení říká, že jadernou energii chceme, ale když řekneme, kde to jaderné zařízení bude, tak se to mění okamžitě na skoro stoprocentní nechceme. To si myslím, že takto se to fakt řešit nedá. Možná chápu poslance i senátory, chápu ty starosty z těch dotčených obcí, ale prostě bohužel tady to řešení musí přijít, musí přijít od nás a takové řešení, aby se nakonec ten záměr podařil.
Já vždycky dávám těm lidem otázku. Víte, kde je ten jaderný odpad dneska, víte, kde je? No, je v těch elektrárnách. Mají na to speciální haly, kde se to chladí a tam prostě ten odpad je, v těch kontejnerech.
A když se ptám, a víte, kolik ještě energie v tom odpadu je? No tak nevědí většinově. Já vás nepodezírám, že vy to nevíte, ale vlastně my spotřebujeme cirka 4 % z té patrony jaderné, z toho paliva a zbytek dáváme prostě do kontejnerů, a protože zatím si s tím moc nevíme rady, tak to necháme v té elektrárně, kde se to chladí a kde to je. A otázka zní: Je to bezpečnější, než to hlubinné jaderné úložiště? No, to si odpovězte sami. Já si myslím, že ne. A druhá věc je samozřejmě, že myslím si, že věda a nějaký vývoj by měl najít řešení, jak dostat té energie z té patrony ještě víc, že by se měl najít nějaký způsob průmyslové recyklace té patrony, aby se dala použít víckrát. Ale to nechme na budoucnost.
Já si myslím, že budoucnost nám ukáže, a na druhé straně máme teď situaci, kterou je potřeba vyřešit. A nejenom proto, že chceme budovat další bloky. To chceme. To jsme se tady dohodli, je vypsáno prostě výběrové řízení, které běží, budeme brzy znát výsledky. Doufám, že to dopadne všechno pozitivně. Ale nejenom pro tohle, protože my máme dvě jaderné elektrárny. Ono těch jaderných zařízení v České republice je daleko víc, akorát naši občané o tom moc nevědí, to je potřeba si říct jako. Že až možná by se někdy divili, kde jaderné zařízení v tom dotyčném městě vlastně se nachází. Ale prostě já si myslím, že v tuhle chvíli musíme nějakým způsobem se domluvit tak, aby platilo to, že jaderné úložiště se nebude vybírat podle nejmenšího odporu, ale podle toho, kde je to pro ten stát nejlepší a nejvýhodnější. A když si dáte tuhletu větu nebo tohle souvětí do souvislosti s tím, jak to dneska probíhá, víc jak dvacet let se to nedaří, no tak je něco špatně. Já chápu, musíme komunikovat s těmi dotčenými obcemi i s dotčenými starosty, zastupitelstvy, musí ten stát komunikovat, musí také nabízet něco za to, že prostě obce bude mít na celém katastru jaderné úložiště. A nejedná se jenom o tu jednu obci, ale jedná se o celý ten shluk těch obcí kolem, protože samozřejmě bude tam doprava, bude tam nějaké další zatížení té krajiny. A na druhé straně je to velká příležitost, protože v tomto návrhu zákona je odškodnění nejenom jako součást atomového zákona, ale nad rámec atomového zákona.
My jsme to probírali, my jsme to probírali na hospodářském výboru dost podrobně. Myslím si, že jsme to probírali i na dalších jednáních dost podrobně. Já si myslím, že je potřeba tady říct, že vytipování jaderného úložiště, rozhodnutí o tom, kde bude, je manažerské rozhodnutí a v našem politickém systému manažerské rozhodnutí dělá jenom vláda. To si řekněme na rovinu. V tom návrhu zákona je to postaveno tak, pro ty, kteří nevědí třeba v tuto chvíli, jak je to podrobně, že vlastně my bychom měli jako obě komory Parlamentu do nějaké doby prostě vyslovit souhlas, a pokud to nestihneme, tak to bude platit. Ale to je podle mě úplně stejné jako s tím právem veta pro obce. Já si myslím, že je potřeba ctít strukturu naší demokratické společnosti, máme tady tři pilíře - moc zákonodárnou, moc výkonnou, moc soudní, a ty pilíře by se neměly promíchávat dohromady, prostě my máme dělat svoji práci, my jsme zákonodárci, nejsme manažeři a nám to rozhodnutí prostě nepřísluší.
Samozřejmě je tam prostor, aby ti dotčení starostové nebo zastupitelé mohli oslovovat své poslance, tam je dostatečně dlouhá doba, jak ten stát s nimi zachází, jestli je to všechno v pořádku a jestli ta míra odškodnění souhlasí s tím, jaké byly nějaké původní dohody a představy. Dámy a pánové, já bych vás moc prosil, abyste přijali usnesení hospodářského výboru, protože jestli chceme vyřešit jaderné úložiště, jeho umístění, jeho stavbu, tak pokud to myslíme vážně - a já si myslím, že všichni víme, že tu jadernou energetiku budeme do budoucna potřebovat, jestli to myslíme vážně, tak prosím, podpořte usnesení hospodářského výboru. Dámy a pánové, já vám děkuji za pozornost.